Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Azizi píše:
Ahoj, syn bude mít rok a rádi bychom, aby se naučil spát ve své postýlce. Doteď spal s námi v posteli a postýlka byla jen přiražená k naší posteli se staženým bokem, takže to bylo takové prodloužení postele a sloužilo k tomu, aby se malý neskutálel nebo abych si kam měla dát ruce nebo hlavu, když mě malý utiskoval
Přiznám, že to bylo mé pohodlí, že jsem ho nechala spát s námi. V noci kojím a tak jsem nemusela řešit vstávání a vytahování z postýlky. Nicméně teď se poslední tři dny snažíme, aby usnul v postýlce. Průběh je, že ho nakojím v naší posteli, u toho většinou usne a já ho pak zvednu a dám do postýlky, to ho probere a dokáže i hodinu a půl vřískat, že se mu to nelíbí. Zpívám mu, vysvětluju milým hlasem, že postýlka je bezva a že jí přece zná a bude se nám tak spát všem skvěle, ale nic nepomáhá. Většinou padne vyčerpáním, ale že by se to večer co večer lepšilo se říct nedá. Vím, že důležité je asi vytrvat, že to časem pochopí, ale samy víte, že vřeštící děcko je o nervya o zdraví a já nevím, jak dlouho to ještě vydržím, pokud by to mělo trvat dlouho. Už teď jsem dost vyčerpaná. Díky za tipy, jak jste to zvládaly vy.
Do roka sem malou měla v posteli. Pak bylo málo místa
takže.. Vykoupat, nakrmit a do postýlky, sice třeba maximálně 10 minut řvala, ale usla. a spí tam dodnes. teď už nerve, trvalo to tak měsíc necelý než si zvyklá.
My teda kluka presouvali az ve dvou letech a tak, ze si sam vybral novou postel, pomahal nam udelat mu jeho pojojik a uspavala jsem ho, bylo to bez place
Ale jak se narodila mala, mame ho zas zpatky, takze u nas je postylka +nase postel+kluka postel
Trochu si říkám, že sem ráda nakonec, že sem nekojila, protože malej spí od narození sám v pokojíčku, od roku a čtvrt ve velké posteli…trochu se bojím, aby díky kojení bylo druhé dítě schopno spát samo? Aby to nebrala jako uspavaci rituál… ![]()
@xLucikx Já nekojila nijak dlouho a malý spí s náma. Vyhovuje nám to tak. Je to o nátuře ne o kojení.
Vysvětlování delší než dvě jednoduché věty, je z hlediska ročního dítětě vcelku ireleventní, zejména pokud je unavené a vříská.
Potřebujete zavést nějaké usínací rituály a uspávat rovnou v postýlce, ne u vás a pak ho tam trikem propašovat. To pak je pochopitelně při probuzení dost nemile překvapený.
O spaní a usínání dětí je docela zajímavej web zde, byť tedy spíš se staví za to, aby roční miminko zůstávalo spíš ještě s vámi, než samo. http://www.prosimspinkej.cz/
@Maiiia tak snad ano, mám z toho jak to čtu docela hrůzu…mám velký problémy sama se spánkem a tudíž nechci dítě v posteli…nicméně kojit určitě chci# tak snad se usínání samo povede ![]()
@xLucikx ze začátku mi tovadilo, navzájem sme se budili…ale pak měl hrozně špatné spaní, když mu rostli zoubky a u nás v posteli bylo jednodušší ho uklidnit…no a už u nás zůstal a nelituju. Mám dost širokou postel, abychom se tam v pohodě vyspali 3 a druhé dítko půjde do postýlky přiražené k naší posteli. Nejspíš mi bude chybět, až se děti odstěhují do vlastního ![]()
@xLucikx hele ja myslim ze jo, kdyz to budes od narozeni ucit spat v postylce a jen na kojeni budes muset vstavat. Ja jak to tu ctu tak si skoro pripadam jak krkavci matka, protoze jsem pevne rozhodnuta ze az se mala narodi bude spat v postylce a ja k ni vstavat protoze ji chci kojit, ale v posteli s nama nechci aby spala.
@čolíto93 To mi přijde smutné…skoro jak studený odchov. Moc to nechápu.
@čolíto93 jee to sem ráda
taky si tak připadám
přitom malej je spokojenej, žádný breceni se nikdy nekonalo, protože nic jiného neznal…tak snad to půjde tak dobře i u druhého
jen si to tak udělejte
já sem za to fakt ráda…pro mě je i sci-fi jakkoliv uspavat…sem ráda, že mám večer taky pro sebe a přítele a prostě jen položit, pusinku a dobrou noc ![]()
Jsem ráda, že jsem nevyměkla ani u jedné dcery a vstávala k postýlce
V posteli s námi spí jen ve výjimečných případech /nemoc/. Obě od 10 měsíců ve velké vlastní posteli, kterou přehrazuji plyšákama a dekama, aby měli rozumnou velikost… Nechala bych klidně i v dětské klasice /120×60/déle, ale obě se budily nárazy do šprušlí, o monoklech na čele ani nemluvím… Starší je 2,5 a vůbec nepamatuju, že by dorazila z pokojíčku k nám, mladší má rok, tu občas okolo šesté ráno k sobě do postele strčím, pač se mi nechce vstávat
a dospíme do 7.30, než vstane starší…
Ale k otázce… zkoušela bych na odpolední spaní, chválila postel, vyzdvihovala jak je mrně krásně vyspinkané, dovolila nějakého „kámoše“ plyšáka… a hlavně na každé zakňourání přiběhla, aby mělo jistotu maminky…
@Maiiia píše:
@čolíto93 To mi přijde smutné…skoro jak studený odchov. Moc to nechápu.
Já mám přiraženou postýlku k naší. Když byl kojen, vytahovala jsem ho z postýlky a pak ho do ní vracela, pokud jsem neusnula dřív. Ale musela jsem nechávat hodně odříhávat a malý měl i vyvýšené ležení pod hlavou kvůli ublinkávání. Taky jsem ho otáčela na druhou stranu, aby nebyl otočený hlavičkou k oknu jen na pravém spánku.
Tento „studený odchov“ na něm nezanechal následky. Maminka je maminka. Dnes občas chce mezi nás k ránu, tak ho vezmu. Ale vysvětluju, že má svou postýlku.
@Maiiia nevim proc smutne, s pritelem mame jednu z tech uzsich posteli a oba se v noci vselijak prevracime a „cestujeme“ i proto v posteli mimco proste nechci. Dalsi duvod je monitor dechu. Navic postylku bude mit hned vedle me, takze nebude nijak daleko a bude mit maminku hned po ruce.
@Russet @čolíto93 Ale postýlka hned natěsno vedle manželské postele je něco jiného. Taky to plánuji s druhým mimčem, protože 4 už se do postele nejspíš vážně nevlezem. Měla jsem na mysli, když je dítě pouze ve své postýlce, nejlépe co nejdřív odsunuto do vlastního pokoje. Podle mě prostě mimino patří co nejblíž k pečující osobě. Bohužel už sem se setkala i s přístupem, že položím sotva pár denní či týdenní miminko do postýlky a „on si pořve a pak usne“. To řekla známá, která odchodila snad všechny předporodní kurzy, cvičení, masáže, vybírala co nejlepší vybavení a pak to dítě prostě odloží
. Byo mi z toho smutno.
@Maiiia nám se ani do ložnice postýlka ani kolíbka prostě nevejde a tak prostě šel hned od narození do svého a fakt to nemění nic na vztahu s rodiči…mazlí se, je naprosto v pohodě a spí i mnohem dyl než jiné děti, má tam prostě svůj klid…byl na monitoru dechu a u hlavy sem měla chůvičku, takže mi nepřišlo, že bych o něco přišla…sem fakt ráda, že i na návštěvě normálně usne v cestovní postýlce nebo když přijde návštěva, nemusím utéct na hodinu uspavat dítě…prostě záleží fakt na člověku, ale nevěřím tomu, že ti, kteří mají děti v posteli nebo vedle ní, nemají problémy s přesunem dítěte nebo že není den, kdy by je to nějak omezovalo…