Ahoj holky…
Nedávno jsem zakládala diskuzi o tom, že jsem přišla do jiného stavu.
První den jsem byla v šoku, nebyla jsem si vůbec jistá, jestli se víc
přikláním k tomu nechat si to nebo ne. Je to 3 dny, s partnerem se o tom
neustále bavíme a nějak jsme došli k názoru, že si to necháme. Je
pravda, že je to velká komplikace (studuji VŠ), mimčo jsme plánovali až
později, ale jemu už táhne na 30 a vzal to úplně v pohodě (na můj vkus
asi až moc). Zato já jsem od té doby uzlíček nervů. Na jednu stranu je tu
ten mateřský pud, roste ve mě život. Ale tím všechny plusy končí a
cítím se pod psa. Přijdu si moc mladá (je mi 20), studuju školu, která mě
baví, s přítelem žijeme v Českých Budějovicích a moc se nám tu
líbí. Vlastně mě ani netrápí to, že se o dítě nedovedu postarat,
myslím dokonce, že budu dobrá máma. Spíš se bojím všech těch změn
okolo - ať už vztahových nebo třeba stěhování… Věc se má totiž tak,
že i teď jsem tu přes týden sama a přítel jezdí po montážích a vrací
se ve čtvrtek večer. Na jednu stranu už jsme si tu k bytečku a všemu
vypěstovali vztah, na druhou stranu tu nikoho nemám a nikdo nám tu
nepomůže. Naopak, návrat do mého rodného bydliště by mi usnadnil
začátky s mimčem, protože naši jsou nadšení a pomohli by jak by to šlo,
ale zase bych tam byla nešťastná (mám s tím místem spojené opravdu
špatné myšlenky a pocity, stačí jen mluvit o tom vrátit se a rozbrečím
se). A teď babo raď…To je tedy spíš taková vedlejší otázka - co
myslíte, že je lepší? Méně změn, v klidu, ale zase na to být sama? Nebo
být v nervu, ale zase mít poblíž příbuzenstvo, které pomůže?
A co s těmi náladami? Jsou normální nebo to svědčí o mé duševní
nepřipravnosti na dítě? Přijdu si hrozně, pár hodin jsem v pohodě a pak
jsem schopná půl dne brečet partnerovi v náručí, že to nezvládnu.
Přijde mi, že od té doby, co jsme se rozhodli pro mimčo, snad pořád
přemýšlím nad tím, jestli by nebylo lepší nechat si ho vzít
Všem, kdo to trpělivě dočetli, děkuju, a budu vděčná za každý
příspěvek…Přeci jen je lepší vědět, že se někdy někdo třeba cítil
podobně a zvládl to
Jak poznám, že jsem připravená na dítě?
@galantni jelenice Děkuju za uklidnění…My tady máme právě takový malý byteček, ani ne přímo bude v Budějovicích, a je tu blaze… Akorát teda já nemám řidičák, což taky právě beru jako komplikaci.
A chlap si nemůže najít jinou práci, aby s váma trávil více času?
A kde bydlí třeba tchyně? A máš aspoň nějaké kamarády
v Budějicích? Pokud ne, tak bych asi hledala třeba při cvičeních pro
těhotné, apod. Být úplně sama bez kamarádů skoro bez chlapa v cizím
městě musí být dost na bednu Jinak já bydlím od mých rodičů 100 km, od
tchánovců 40 km (tam se dá do budoucna počítat s hlídáním), ale chlap
je aspoň každý den doma, zajde třeba nakoupit a tak.
Jinak z tvého příspěvku nedokážu posoudit, jestli jsi na dítě
připravená. Spíš co váš vztah? Jak dlouho jste spolu? Dítě dokáže
dobře prověřit vztah, přijdou stresové situace, únava, nálady, někdy
finanční potíže,… Jinak nálady jsem občas taky měla Třeba jsem brečela, když se chlap zdržel
s kámošema na pivě
Jinak já jsem v těhotenství zažila hodně změn. Do 8. měsíce jsem
pracovala v zahraničí. Pak jsem do porodu byla u tchánovců a po porodu
jsme se s chlapem přestěhovali, takže celkem šrumec ale mně nějak životní změny nevadí. Jsem
celkem přizpůsobivý člověk. Spíš nemám ráda nudu a stereotyp
Nevím, jaká jsi v tomto směru ty…
@Patie my jsme dítě
chtěli a já byla po zjištění těhotenství taky na nervy - je to velká
změna, kór když s tím nepočítáš… Nemyslím, že to je nutně známka
nepřipravenosti, spíš tě situace zaskočila, jsi vyděšená, plus hormony
žejo. Jinak já bych asi zůstala v Budějcích, sice by mi rodiče chyběli,
ale lepší než žít někde, kde to nemáš ráda, si myslim
Jsi pár týdnů těhotná, je to normàlní. Já dítě plánovala a když
jsem uviděla dvě čárky, taky to se mnou zamávalo. Dělala jsem hrdinku a na
rameni neplakala, ale týden jsem byla taková mimo. Pak přišla s oznámením
těhotenství kolegyně a začaly jsem se o tom bavit a strach byl pryč.
Zůstala bych asi v ČB, když se ti tam líbí. Maminka asi stejně pracuje a
nepomáhala by ti pořád. Akorát nevím, jak to máš se studiem. Jestli jde
třeba na rok odložit
Jak říká @Russet .
Zkus se informovat o možnostech studia s dítětem. Někde jsou ochotní
nabídnout individuální studijní plán
@Shaari90 No ze
začátku se mu nechtělo, hlavně kvůli penězům, nemá se tam
špatně…Nicméně, když viděl, jak mě to trápí, tak řekl, že už
kouká po pracech v Budějovicích a vlastně mě tak nějak pořádně
uklidňuje, že se všechno nějak vyřeší a spolu to zvládnem. Právě, že
jsme úplně z ruky všem… Kamarády tu mám z VŠ, ti by mě určitě
přijeli podpořit
Jsme spolu přes rok, tudíž nikterak dlouho, doteď jsme neměli žádné
velké problémy, i stěhování proběhlo v klidu, a to jsme na to šli
hopem. Ve všem se shodneme, drobnostem se zasmějeme a větší problémy
v klidu vyřešíme.
Chlap je to zlatej, on vlastně sám navrhl, že tu se mnou bude, a přišel tak
prakticky o vídání s kamarády…Vlastně je jen v práci nebo se mnou,
tady máme pár známých, ale vidíme je občas. Sem tam zůstane přes noc
u svých rodičů a dojde zapařit s kamarády. Až mě občas děsí, že si
ode mě nechce odpočinou
Tu flexibilitu ohledně změn ti těžce závidim. Já už odjakživa byla ten
typ, co si všechno nalajnuje a tak to bude…Časem jsem přišla na to, že je
to nejlepší cesta, jak se zbláznit, tak jsem trochu ubrala plyn, ale asi
nikdy nebudu úplně hrrr do těch změn. Jinak bych teď asi mohla skákat metr
dvacet
Holky, s tou školou. Odložit se dá, bohužel studuju obor, který se dá
studovat jen prezenčně a moc se s tím šachovat nedá Pokud to půjde, ráda bych dojela tenhle letní
semestr. Teď se budu zajímat o to, jak je to s tím odložením, ale i tak
- praxe atd., to nevím, jak bych zvládala byť s ročním dítěteme…
Já mám to štěstí, že můžu konzultovat se spolužačkou - ona právě
teď čeká už druhé a bude taky přerušovat, tak už určitě bude mít
zkušenosti
P. S. Holky, jste zlatééé, já jsem teď zas na chvíli vyklidněná Potřebuju dodělat ještě dvě zkoušky a
vůbec nevím, kde mám vzít energii na to učení. O těhotenství jsem se
dozvěděla den před zkouškou z anatomie, no sranda veliká
@Patie píše:
@galantni jelenice Děkuju za uklidnění…My tady máme právě takový malý byteček, ani ne přímo bude v Budějovicích, a je tu blaze… Akorát teda já nemám řidičák, což taky právě beru jako komplikaci.
Tak nejvyšší čas řidičák začít dělat, alespoň máš pořádnou motivaci. Školu můžeš možná studovat dálkově. K rodičům bych se nestěhovala, není ti 15, jsi schopná se sama postarat. Určitě budou jezdit za tebou.
@Samuše Mně se domů
právě taky nechce…Naši by jezdili leda o víkendech, třeba jednou za
14 dní Páni, to si teda neumím vůbec
představit. To jsi brala mimčo s sebou nebo jak?
@galantni jelenice píše:
Klid, to zvládneš. S tím stěhováním nevím, zůstala bych v Budějovicích, tam by chtěl žít každý.
Kromě mě, teda
Já jsem začala studovat bakaláře na LF svobodná a bezdětná a promovala
jsem jako vdaná máma 2 dcer. Žili jsme v Praze, sami, bez všeho a všech.
Nebylo to vždy růžové, ale stálo to za to. V září budu mít dvě
školou povinné děti a oslavím třicítku.. a celý život je přede
mnou
Provozovatelem tohoto serveru je MAFRA, a.s., se sídlem Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČO: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Společnost MAFRA, a.s., je členem koncernu AGROFERT.