Poradna o očkování dětí proti chřipce
MUDr. Daniela Verdánová
Ja jsem na HO od září a hrabe mi. Jediné co dělám je ze ráno dovedu dítě do školky (pokud není nemocné) a odpoledne ho zas vyzvednu. Manžela nemám, takže večer jsem většinou sama. Ale většinou se tedy ráno nalicim aby se mě ve školce nelekli (i když jen řasenka, zbytek nemá smysl protože rouška). Podprsenku jsem na sobě neměla od října. Docela by mě zajímalo zda toto někdy skončí.
Taky HO, dvě školkové děti, naštěstí školka jede. V první vlně v dubnu jsem začala běhat, to mě drží dodnes, ale jinak na sobě pozoruji změny - mám potřebu vyhledávat věci na odhleceni (komedie, povídky Š+G, Hurvínek…), pouštím si staré hity, abych mohla zpívat a tančit po kuchyni, začala jsem se učit na ukulele, čtu romány s dobrým koncem - prostě na sobě vidím tu potřebu nějaká si „osladit“ ten stereotypní život. A samozřejmě mě současný stav nebaví, bohužel zatím ani nevidím to světlo na konci tunelu… Snad to bude v březnu už lepší a snad (doufám) nepřijde na podzim jiná mutace, to by mě jeblo asi.
já se teda doma nikdy nelíčím
ale chápu, že teď v období kdy se nikam moc nesmí, tak máš tu potřebu se sem tam nalíčít. Jinak nevím co bych poradila, možná se hecnout a začít něco studovat (myšleno jako koníček). Až bude hezky tak třeba vyjet na kole na nějaký delší výlet. Zútulnit byt/domek. Jestli bydlíš na baráčku tak bych se pustila do věcí, na které není jindy čas. Nebo se naučila nějaké nové recepty ![]()
Asi stejně blbě jako ty. Na váhu raději nelezu. Do kanclu pak asi půjdu v teplákách, až nás pustí, protože se obávám, že se do ničeho nevlezu.
Procházky po okolí už mě nebavej, pokud člověk vyjede někam do přírody, lezou mi tam na nervy mraky svátečních turistů a nemožnost zaparkovat.
Doma už jsem se ze zoufalství vrhla i na vyvaření, protože nic co mě normálně baví se teď nedá. Některé kamarádky jsem přes rok neviděla.
Abych totálně nezcvokovatěla, tak alespoń udržujeme sociální kontakt se sousedy a rodinou.
Ještě že děti mám ve věku, kdy můžou do institucí.
Nicméně si říkám, že je bohužel spousta lidí, co jsou na tom teď hůř.
Nejsem na HO, ale doma se dvěmi malými dětmi, které jsou zvyklé chodit do školky /jeslí. Ty jsou u nás, bohužel, zavřené. Do práce chodím 5-6× měsíčně na malý úvazek a neskutečně se na tu změnu vždycky těším. Doma mi hrabe. Děti to venku nebaví, doma mi skáčou div ne po hlavě. Žiju v Německu, stýkat se smíme pouze s jednou osobou z jiné domácnosti, takže ani nemůžeme vyrazit s kamarádkou s jinými dětmi ven. Kamarádky mám povětšinou v Čechách, stejně tak celou rodinu. Bůh ví, kde je zase uvidím. Nějak nemůžu na situaci najít nic pozitivního a cítím se čím dál tím hůř. Navíc manžel taky není zrovna sdílný, takže bez internetu bych se zbláznila. Někdy mám stavy, kdy si říkám, že mám slušně nakročeno k depresi.
Já se maluju i kdybych neměla vylízt celý den z bytu
prostě letitý zvyk (žádný brutus-make-up, aleaspoň řasenka a oči..BB krém)..
jinak pracujeme oba, děti doma na on-linu, ale naštěstí začli ve škole zas vařit, tak si chodí pro obědy (najíme se z toho celá rodina
), takže aspoň nestojím celé dny u sporáku, ačkoliv ráda vařím, tak to už mi lezlo krkem a furt vymýšlet to jídla každý den, to byl mor.. snažíme se dost chodit ven aspoň se psy, nakoupit, zacvičit si doma.. hrajeme hry, hodně koukáme na filmy a já hodně čtu
konečně čas na můj milovaný koníček, na bazoši jsem si teď nakoupila 20 thrillerů, tak je po nocích sjíždím ![]()
taky víc času na sex
![]()
myslím, že tu se ukáže, jak kdo umí zacházet se svým volným časem.. kdo se neumí zabavit, ten trpí. Jaký si to uděláš… ![]()
Nejlepší se to dá přežít se na nějakej Covid vyprdnout, když už se celej svět zbláznil…
Tak muj nejvetsi socialni kontakt je poradna u pediatra s malym mimcem. A nastesti kvuli detem musim kazdy den ven. Deti mam doma vsechny, tak se jim to snazim nejak ozvláštnit. Uz jsme uplne rezignovali na nejake online verze krouzku, deti tam nebyli uz tak dlouho, ze jim to prestalo chybet. Me mrzi, ze posledni materskou stravim timto omezenym pristupem, ale snazim se hledat na vsem to pozitivni, tak to jde. A verim ve svetlo na konci tunelu- brezen, duben.
@Cuddy píše:
Tak muj nejvetsi socialni kontakt je poradna u pediatra s malym mimcem. A nastesti kvuli detem musim kazdy den ven. Deti mam doma vsechny, tak se jim to snazim nejak ozvláštnit. Uz jsme uplne rezignovali na nejake online verze krouzku, deti tam nebyli uz tak dlouho, ze jim to prestalo chybet. Me mrzi, ze posledni materskou stravim timto omezenym pristupem, ale snazim se hledat na vsem to pozitivni, tak to jde. A verim ve svetlo na konci tunelu- brezen, duben.
Myslíš ze se v březnu a dubnu něco změní? Podle informaci v mediich mi připadá ze toto skončí v roce 2023
@ovichus píše:
Nejlepší se to dá přežít se na nějakej Covid vyprdnout, když už se celej svět zbláznil…
A jak se to realne dela? Pekna fraze, verim, ze vetsina lidi neblazni kvuli vlastni nemoci, ale kvuli dusledkum pandemie.
@zudina píše:
Myslíš ze se v březnu a dubnu něco změní? Podle informaci v mediich mi připadá ze toto skončí v roce píše: Více
Ale jo, verim, ze leto bude uplne normal jen s rouskou ve vnitrnich prostorach. A jaro uz bude v psovi 3 a 2 a to uz take jde.
@zudina a dokonce verim, ze si jeste letos zalyzujeme, brezen to jisti.
@Cuddy píše:
Ale jo, verim, ze leto bude uplne normal jen s rouskou ve vnitrnich prostorach. A jaro uz bude v psovi 3 a 2 a to uz take jde.
No snad mas pravdu. Osobně už propadam depresím při čtení článků o stupni 6 apod
@zudina píše:
No snad mas pravdu. Osobně už propadam depresím při čtení článků o stupni 6 apod
To jsem včera rovnou zaklapla počítač, když jsem si přečetla ten Blatného vejšplecht…
Je fakt na prd, jak se člověk nemůže na nic těšit, nic plánovat.
Těšila jsem se na jarňáky - no evidentně je strávíme opět nějak „improvizovaně“ jako spoustu jiných dnů volna v posledním roce. S tím, že jsem dětem půjčila lyže na sezonu za 4 litry a možná si na ně ani letos nestoupnou, jsem se už smířila.
Na letní dovolenou mi ještě ubytovatel neposlal finální cenu (měl se ozvat okolo Vánoc). Asi taky neví, jak to celé bude a já nějak nemám odvahu mu napsat.
Teď lovím tábory a příměšťáky a budu se modlit, aby se konaly, jinak strávím značnou část léta na HO s dvěma nevyřáděnýma děckama za zadkem. Tahle vyhlídka člověka taky potěší, že. ![]()
Předem pardon za anonym…není se čím chlubit…
Jsem doma na HO…dítě školou povinné na online školní výuce…
Manžel prodělal coronu v říjnu…byl tři týdny pozitivní…do dnes má mírné následky…v době nemoci byl separovaný…nás asi nenakazil…já měla mírné příznaky, ale PCR negativní…
Od té doby se mi ani nikam nechce, já aktivní člověk jsem značně povolila ve všem…jezdím jen do přírody na delší procházky…do města nechodím…nákup buď košík x rohlík, nebo osobní nákup. Co mě štve, že jsem tak zlenivěla a nějak se z toho nemůžu vyhrabat… kamarády si pouze voláme, spousta má karanténu atd…
Už jsem se přestala i líčit, ale to jsem si dala jako závazek, že tohle teda nééé, kvůli manželovi, aby nepřišel domů z práce a tady potkal ženu bez líčidel a v teplákách…
Tři kila nahoře…
Jak to zvládáte vy, co jste též doma na HO?