Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Jak přežít separační úzkost dítěte?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
23.2.22 13:22
Jak přežít separační úzkost dítěte?
Zdravím maminky, rada na to asi stejně žádná není a možná se jen potřebuji vypsat.. Naším klukům (dvojcatkum) bude jedenáct měsíců a od osmého měsíce se potýkáme zřejmě se separační úzkostí. Byly dva týdny, kdy se nemohl přiblížit či pochovat kluky ani táta… Veškeré návštěvy jsou totální peklo, takže se jim vyhýbám jak jen to jde. Jsem s nimi pořád jen doma… Výlet do obchodu vyvolá hysterickou scénu. Starší dámy na vesnici kde bydlíme mají tendenci pořád strkat hlavu do kočárku (no jo… Dvojčata, to je něco co asi nikdy neviděli), to vyvolá taky pulhodinovou scénu řevu. Což znamená, z eporadne ani z toho domu nemůžeme vylézt. Je velice málo lidí, které aspoň tolerují. Občas jsou to babičky, jedna má kamarádka, která má také děti… Třeba dnes jsem šla na poštu na minutu a půl přesně a zase pulhodinova scéna… Já už nevím, co si počít. Když jsme doma sami, tak s nimi musím celou dobu, co jsou vzhůru sedět na zemi, když se posunu i o metr, nebo si stoupnu, tak nastane totální řev. S tatínkem vydrží max 10 minut. Pak chytnou takový řev, že začnou dusive kaslat..prosim řekněte mi, že toto období jednou skončí
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
23.2.22 13:39
Skončí. Také jsme to tak měli. Šílené na tom bylo, jak to bylo dvojmo. Protože oni se v tom řevu hecují, že ani hlas maminky není slyšet 
. Co mi pomohlo…smířila jsem se s tím, že po nějakou dobu rezignuju na vše, co není podstatné. Trávili jsme čas doma na zemi, kdy se po mně váleli. Když jsem potřebovala vstát a odejít, tak jsem je buď brala s sebou nebo jim pořád něco povídala a při tom jsem si pro něco třeba došla. Nebo jsem měla sadu super zajímavých věcí, které jsem jim předhodila a za ty 2 minuty, co to zkoumali, jsem zaběhla na záchod. Nebo mi, holt, za velkého řevu, seděli na záchodě na klíně…
Hodně věcí jsem plánovala dopředu, abych nemusela při přípravě pobíhat po bytě. Vstoupit do obchodu znamenal ryk neskutečný, protože - lidi, pohledy, hlášení, čekání u pokladny… nezřídka mi ustoupila celá fronta, abych už byla konečně pryč . Hele, a přešlo to. Mám konečně usměvavé, klidné, vyrovnané děti, na které je spoleh a se kterými můžu kamkoliv. Čemu můžeš předejít, tomu předejdi. Sousedce bych dopředu hlásila, ať se nepřibližuje, že mám plaché děti. U rodičů máme výbornou sousedku, která vždycky, když viděla, že jsme na zahradě, šla dál od plotu a na děti mávala z dálky. Teď za ní běhají na návštěvu a všechno všecičko, co se u nás děje, jí řeknou
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.2.22 13:51
@Masina a jak dlouho to u vás trvalo? My jsme se nedávno ptesteho valí na vesnici, kde jsou skoro sami stáří lidé, kteří nemají nic jiného na práci, než chodit sem tam a koukat do kočárků. Teď je tady par mladých párů s dětmi v „nové“ části vsi. A ty velice milé důchodkyně opravdu nejdou dal jen proto, že jim řeknu, že to dítě bude brečet, protože za nich nic takového nebylo… No kolikrát už jim řeknu, co si o tom myslím.
Vše se snažím dělat dopředu, ale za den mi spí celkem hodinu a někdy musím dát vařit jídlo, pojlidit, vyprat a tak 
Plán mám vždy, jenže není jak a kdy realizovat. Žádná hračka je nezabavi natolik, abych mohla na záchod. To je musím posadit do jídelních židlí, pustit jim pohádku na mobilu a. Do ruky dát krupku a dvě minuty vydrží, jinak ne… Ale takhle to taky nejde dělat porad…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.2.22 19:31
@Elea9 píše:
Zdravím maminky, rada na to asi stejně žádná není a možná se jen potřebuji vypsat.. Naším klukům (dvojcatkum) bude jedenáct měsíců a od osmého měsíce se potýkáme zřejmě se separační úzkostí. Byly dva týdny, kdy se nemohl přiblížit či pochovat kluky ani táta… Veškeré návštěvy jsou totální peklo, takže se jim vyhýbám jak jen to jde. Jsem s nimi pořád jen doma… Výlet do obchodu vyvolá hysterickou scénu. Starší dámy na vesnici kde bydlíme mají tendenci pořád strkat hlavu do kočárku (no jo… Dvojčata, to je něco co asi nikdy neviděli), to vyvolá taky pulhodinovou scénu řevu. Což znamená, z eporadne ani z toho domu nemůžeme vylézt. Je velice málo lidí, které aspoň tolerují. Občas jsou to babičky, jedna má kamarádka, která má také děti… Třeba dnes jsem šla na poštu na minutu a půl přesně a zase pulhodinova scéna… Já už nevím, co si počít. Když jsme doma sami, tak s nimi musím celou dobu, co jsou vzhůru sedět na zemi, když se posunu i o metr, nebo si stoupnu, tak nastane totální řev. S tatínkem vydrží max 10 minut. Pak chytnou takový řev, že začnou dusive kaslat..prosim řekněte mi, že toto období jednou skončí
Já doufám že to jednou skončí, protože to co popisujete sem zažila s druhým synem od asi 9 měsíce, když měl necelý rok, měli jsme svatbu, a syn z toho hysterického řevu, bo jsme měli najednou doma spoustu lidí, dostal horečky na celý víkend..a v určitých vlnách se to furt vrací..teď má 2,5 roku a pořád se ode mě doma nehne a i v noci ztropí hysterickou scénu plnou řevu která občas vede ke zvracení, jen proto že se probudil a já nejsem vedle něj..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.2.22 20:40
Neboj, už to máš skoro za sebou, tohle období se hodně zlepší po 1. roce. U nás ta úplně nejhorší fáze byla v 8-9 měsících, to byl řev i když jsem se jen otočila bokem 
Ale postupně se to lepšilo, teď sice chce, aby se jí pořád někdo věnoval, ale už to nemusím být já. Zvládne i celý den sama u babičky a dědy a miluje to tam 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.2.22 21:11
Holky, omlouvám se, ale mám takovou radost, že v tom nejsem sama 
… mám 10m chlapečka a nemůžu ani na záchod aniž by se to obešlo bez řevu, křiku a šíleného pláče. Dřív mazlivý s babi a dědou, teď katastrofa… kdy to skončí???
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.2.22 21:14
@Elea9 píše:
@Masina a jak dlouho to u vás trvalo? My jsme se nedávno ptesteho valí na vesnici, kde jsou skoro sami stáří lidé, kteří nemají nic jiného na práci, než chodit sem tam a koukat do kočárků. Teď je tady par mladých párů s dětmi v „nové“ části vsi. A ty velice milé důchodkyně opravdu nejdou dal jen proto, že jim řeknu, že to dítě bude brečet, protože za nich nic takového nebylo… No kolikrát už jim řeknu, co si o tom myslím.
Vše se snažím dělat dopředu, ale za den mi spí celkem hodinu a někdy musím dát vařit jídlo, pojlidit, vyprat a tak
Děláš, co můžeš. Víc dělat nejde. No, a kdy to přejde…u nás to trvalo u starších dětí fakt dlouho, řekla bych, že tak skoro do dvou a půl let. S tím, že třeba od roka a půl zvládali víc moje vzdálení se, ale nesměl na ně nikdo cizí promluvit nebo, nedejbože, mluvit se mnou. To se mohli zbláznit, hned se na mě věšeli. Chtěli vždycky mě a ne tátu. U mladších dětí to přešlo mnohem dřív. Kolem roku a půl už byl dávno klid. Možná je to tím, že nebyli tak dlouho kojení jako ti starší…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.2.22 22:03
@Liška32 já mám pocit, že se to u nás pořád jen zhoršuje 
s tím, už může chovat i tatínek… Ale opravdu jakmile se posunu i o centimetry, tak šílený řev 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.2.22 22:06
@Masina tak kluci jsou od 3m plně na UM. Ale moc jsi mě nepotěšila U nás zvládají jen hovory s prarodiči přes telefon to z nich vymacknu i ahoj, pá, baba, dede… A často i oznámení činnosti, co právě dělají jako bum, mňam, brm a tak
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.2.22 22:10
@Salorka taky se děsně těším, až to skončí u nás se babička s dědou nemůžou vůbec přiblížit, ale když sedí třeba půl hodiny na gauči, tak dvacet minut prořvou, pak k nim občas opatrně přijdou a třeba jim dají hračku. Pak přežijí, když si s nima hrají na zemi, ale já se nesmím hnout ani na krok 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.2.22 00:54
@Elea9 píše:
@Masina a jak dlouho to u vás trvalo? My jsme se nedávno ptesteho valí na vesnici, kde jsou skoro sami stáří lidé, kteří nemají nic jiného na práci, než chodit sem tam a koukat do kočárků. Teď je tady par mladých párů s dětmi v „nové“ části vsi. A ty velice milé důchodkyně opravdu nejdou dal jen proto, že jim řeknu, že to dítě bude brečet, protože za nich nic takového nebylo… No kolikrát už jim řeknu, co si o tom myslím.
Vše se snažím dělat dopředu, ale za den mi spí celkem hodinu a někdy musím dát vařit jídlo, pojlidit, vyprat a tak
A vadi necemu, kdyz tu chvilku, co jsi na zachode, budou brecet…?
Chci tim rict, takova ta panika „jezis on breci, rychle at prestane“ byva zbytecna, prehnana.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.2.22 06:31
@Lucie_Sx píše:
A vadi necemu, kdyz tu chvilku, co jsi na zachode, budou brecet…?
Chci tim rict, takova ta panika „jezis on breci, rychle at prestane“ byva zbytecna, prehnana.
No, toto období jsem se staršími dětmi měla v době, když jsme se přestěhovali a sousedé velmi nelibě nesli, že nám děti řvou. Takže když se rozeřvaly, tak záhy následovalo tlučení na dveře, křik z chodby, zvonění na zvonek. Snažila jsem se o to, aby ten pláč netrval alespoň tak dlouho. Když jsem je nechala opuštěné, tak trvalo fakt hodinu, než se pak uklidnily. U nás to neznamenalo, že když vylezu ze záchodu, tak bude zas všechno v pořádku. Teď už sousedé neprudí a dvojčata se v tomto blbém věku dala rychleji uklidnit. Takže když jsem se vzdálila, neznamenalo to absolutně neutišitelný řev. Každé dítě je jiné. Kdo nezažil, nepochopí…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.2.22 06:49
@Masina píše:
No, toto období jsem se staršími dětmi měla v době, když jsme se přestěhovali a sousedé velmi nelibě nesli, že nám děti řvou. Takže když se rozeřvaly, tak záhy následovalo tlučení na dveře, křik z chodby, zvonění na zvonek. Snažila jsem se o to, aby ten pláč netrval alespoň tak dlouho. Když jsem je nechala opuštěné, tak trvalo fakt hodinu, než se pak uklidnily. U nás to neznamenalo, že když vylezu ze záchodu, tak bude zas všechno v pořádku. Teď už sousedé neprudí a dvojčata se v tomto blbém věku dala rychleji uklidnit. Takže když jsem se vzdálila, neznamenalo to absolutně neutišitelný řev. Každé dítě je jiné. Kdo nezažil, nepochopí…
Sousedi byli teda s prominutím blbci..mě syn taky neskutečně ječel, ale sousedka naštěstí byla shovívavá a spíš mi házela bylinky na uklidnění přes plot, číslo na psychologa,.. 😀
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.2.22 07:24
@Lucie_Sx kdyby brečel „normálně“ tak je mi to jedno, ale oni spustí něco jako hysterický záchvat, u kterého se po chvilce pozvrací… Což pro mě znamená, že můžu jít znovu chystat jídlo, u čehož mi zase budou celou dobu řvát u nohou
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.2.22 08:52
@Elea9 My teď máme aktuálně dny úplně v klidu, i období vzdoru ještě nepřišlo - dvojčatům už je 2,5. Ale jedno se mi momentálně s oblibou v noci budí - většinou proto, že se mu chce na záchod, plenu ze sebe serve, ale na nočník nechce a spustí ryk, z čehož se někdy pozvrací. Takže ve finále, když se mi nepodaří z této situace nějak diplomaticky vybruslit, mám v noci počurané a poblité dítě + spoustu úklidu kolem. Vždycky každé období přejde, takže přejde i toto. A přijde zas jiné .
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
