Jak přežít střídavou péči a samotu?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
- Citovat
- Upravit
@Černá vdova píše:
Líbí se mi, že Vám to tak pěkně funguje.
Já jsem hodně přizpůsobivá, ale mám raději jasnou představu, jak co bude v budoucnosti. A nemám žádný problém s tím, že ať se podívám na jakýkoliv týden v roce, vždycky vím, jestli budu mít vegáč nebo galeje.
che, tak pro mě představa, že mám někde v rozsudku, že v neděli 10. února 2026 budu předávat děti v 18:00 otci na adrese Kotěhůlky 1, tak mi jebne. Brrr. Pro mě je flexibilita a přizpůsovení aktuální potřebám a situaci priorita č. 1.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@lucie.krajcarova píše:
@Lama Lama máte to hezky zařízene. neni s dětma víc než ty?
Nepočítám to Ale víkendy pá-po ráno máme přesně na půl, noci taky na půl. Já jsem s nima po škole, on před školou. Po škole to je to delší, než ráno, takže já víc. 
Ale řekla bych, že nám je to fuk. Nějak nemám pocit, že bych s dětma byla málo, on taky ne. Když s nimi byl třeba na velikonoce delší dobu v kuse, tak jsem napsala, že si je vemu o den déle po velikonocích a bylo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Lama Lama píše:
che, tak pro mě představa, že mám někde v rozsudku, že v neděli 10. února 2026 budu předávat děti v 18:00 otci na adrese Kotěhůlky 1, tak mi jebne. Brrr. Pro mě je flexibilita a přizpůsovení aktuální potřebám a situaci priorita č. 1.
- Citovat
- Upravit
Pokud spolu rodiče po rozvodu vycházejí, dětem to vyhovuje, oba rodiče se dosud podíleli na péči, děti mají k oběma rodičům pouto, nemusí každý týden trávit 3 hod cestováním k druhému rodiči, pak je vše ok.. Bohužel, já jsem v situaci, kdy do 3,5 let dcery jsem se o ni starala výhradně já (otec to považoval za moji povinnost - jsem matka a očekává se, že se postarám jen já, domů se vracel v hodinách, kdy dcera už spala, pokud přišel dřív, tak aby stihl své koníčky).. Manžel je depotický, hádky a výčitky na denním pořádku.. dcera sama mě při každé hádce prosila, abychom utekly pryč.. já chtěla odejít už dávno a také jsem měla, odvahu mi ale vždy sebral manželův výsměch, že život bez něj nezvládnu a výhrůžky, že dítě mi nikdo nenechá, že s jeho postavením a příjmy bude snadné mě o dceru připravit. Vše jsem snášela prakticky kvůli dítěti než mi došlo, že setrváním v tomto vztahu ubližuji dceři vlastně nejvíc, sebrala jsem odvahu a odešla. Pár dní po odchodu jsem obdržela od soudu návrh manžela na svěření dítěte do jeho péče předběžným opatřením.. rok a půl nervů, odmítání vratit mi dceru zpět, špinění mě i mé rodiny, manipulace a pořizování nahrávek dcery, podávání různých nových návrhů, odvolání, zdržování takovým způsobem, že ani žádné soudní řádné jednání zatím neproběhlo, žijeme 180 km od sebe a výsledkem stanovena střídavá péče předběžným opatřením odvolacího soudu.. dceři nyní bude 5, čekáme na první stání, teprve budou nařízeny znalecké posudky a konečné řešení v nedohlednu. Dcera k otci nechce, když si pro ni přijede, visí na klice u dveří a brání se odjezdu, utíká otci po ulici a prosí mě ať si ji nechám doma. Ta bezmoc, že nemůžu nic dělat, je bolestná.. a týden prázdných dní a myšlenek na to, jak to asi zvládá, je nekonečný.. Také bych ráda znala odpověď na otázku „jak přežít střídavku“
- Citovat
- Upravit
@Anonymní píše:
Pokud spolu rodiče po rozvodu vycházejí, dětem to vyhovuje, oba rodiče se dosud podíleli na péči, děti mají k oběma rodičům pouto, nemusí každý týden trávit 3 hod cestováním k druhému rodiči, pak je vše ok.. Bohužel, já jsem v situaci, kdy do 3,5 let dcery jsem se o ni starala výhradně já (otec to považoval za moji povinnost - jsem matka a očekává se, že se postarám jen já, domů se vracel v hodinách, kdy dcera už spala, pokud přišel dřív, tak aby stihl své koníčky).. Manžel je depotický, hádky a výčitky na denním pořádku.. dcera sama mě při každé hádce prosila, abychom utekly pryč.. já chtěla odejít už dávno a také jsem měla, odvahu mi ale vždy sebral manželův výsměch, že život bez něj nezvládnu a výhrůžky, že dítě mi nikdo nenechá, že s jeho postavením a příjmy bude snadné mě o dceru připravit. Vše jsem snášela prakticky kvůli dítěti než mi došlo, že setrváním v tomto vztahu ubližuji dceři vlastně nejvíc, sebrala jsem odvahu a odešla. Pár dní po odchodu jsem obdržela od soudu návrh manžela na svěření dítěte do jeho péče předběžným opatřením.. rok a půl nervů, odmítání vratit mi dceru zpět, špinění mě i mé rodiny, manipulace a pořizování nahrávek dcery, podávání různých nových návrhů, odvolání, zdržování takovým způsobem, že ani žádné soudní řádné jednání zatím neproběhlo, žijeme 180 km od sebe a výsledkem stanovena střídavá péče předběžným opatřením odvolacího soudu.. dceři nyní bude 5, čekáme na první stání, teprve budou nařízeny znalecké posudky a konečné řešení v nedohlednu. Dcera k otci nechce, když si pro ni přijede, visí na klice u dveří a brání se odjezdu, utíká otci po ulici a prosí mě ať si ji nechám doma. Ta bezmoc, že nemůžu nic dělat, je bolestná.. a týden prázdných dní a myšlenek na to, jak to asi zvládá, je nekonečný.. Také bych ráda znala odpověď na otázku „jak přežít střídavku“
A to se tech 180-km odstehoval on?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Anonymní píše:
@Lama Lama
Já, ke svým rodičům.
Takze za tu vzdalenost muzes ty, ne?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Lama Lama ano, velká vzdálenost je mojí vinou, bohužel bez prostředků hledá člověk bydlení těžko. Navíc ve městě kde jsme bydleli jsme já ani dítě neměli trvalý pobyt a dceru z tohoto důvodu nevzali do státní školky, chodila do soukromé.. já bych školné + pronájem bytu finančně nezvládla.
- Citovat
- Upravit
@Anonymní píše:
@Lama Lama ano, velká vzdálenost je mojí vinou, bohužel bez prostředků hledá člověk bydlení těžko. Navíc ve městě kde jsme bydleli jsme já ani dítě neměli trvalý pobyt a dceru z tohoto důvodu nevzali do státní školky, chodila do soukromé.. já bych školné + pronájem bytu finančně nezvládla.
tak podnájem, trvalý pobyt a státní školka. Hele, mě někdo odvlíct děti 180 km tak rozhodně dobré vztahy taky nepěstuju. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
nové zprávy od nás, dali jsme dohromady tu dohodu o dětech, napsali jsme si tam, jak si děti budeme střídat o vánocích, o prázdninách, velikonocích. a každý rok do konce ledna si rozvrhneme zbývající péči, abychom se opravdu prostřídali, jinak je budeme mít týden na střídačku. Teď mám děti já a jsem už z toho fakt unavená, jsou to kluci a neustále zkoušejí hranice… tátu opravdu potřebují, tak jsem si jistá, že to bude dobré. Jinak to tedy dáme právníkovi, ať to vše dotáhne do konce, majetek už máme rozdělený, dům už je skoro prodaný. sice jsme prakticky bezdomovci, zatím nemáme kam jít, ale je to tak. doufám, že brzy něco najdu. K otci svých dětí už pomalu ztrácím vztah, přestávám si ho vážit.. navenek se dost předvádí, ale doma to docela jde..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ráda bych obnovila tohle vlákno, resp. našla parťačky na sdílení, které mají pochopení… (nejlépe pak soukromé) Tady příspěvky typu „je mi líto dětí, ne dospělých“ napíše někdo, kdo si tím neprošel a asi si i myslí, že se mu to stát nemůže. Tak se prosím zvědavkyně a zvědavci zdržte svých komentářů a věnujte se diskuzím, které se Vás týkají… a buďte rádi, že toto podstupovat nemusíte.
Důvody, proč je nakonec SP jsou různé. Děti tátu potřebují. Ale nejsem s tím stále srovnaná… obzvlášť v naší situaci, kdy mi s dětma pomáhal minimálně, „oddřela“ jsem rána, pripravu do školy a kroužky… a najednou, když jsou větší, tváří se jako plnohodnotný rodič.
Stýská se mi po dětech… když to shrnu… Člověk to odnosí, v obrovských bolestech porodí, odkojí, vypiplá, naučí ledacos… kariéra v háji, zatímco on si tu svou vybudoval…a pak je má jen půlku času. Asi kdyby předtím fungoval, nesla bych to lip, takhle jsem zdrcená z té nerovnováhy. Aspon nejstarší si pamatuje, jak tl bylo… malá spravedlnost.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Zaloz si skupinu. Tam si to můžeš regulovat. Tady ti napíše každý co bude chtít a ne co budeš chtít ty.
- Citovat
- Upravit
@synovie78 píše:
Ráda bych obnovila tohle vlákno, resp. našla parťačky na sdílení, které mají pochopení… (nejlépe pak soukromé) Tady příspěvky typu „je mi líto dětí, ne dospělých“ napíše někdo, kdo si tím neprošel a asi si i myslí, že se mu to stát nemůže. Tak se prosím zvědavkyně a zvědavci zdržte svých komentářů a věnujte se diskuzím, které se Vás týkají… a buďte rádi, že toto podstupovat nemusíte.
Důvody, proč je nakonec SP jsou různé. Děti tátu potřebují. Ale nejsem s tím stále srovnaná… obzvlášť v naší situaci, kdy mi s dětma pomáhal minimálně, „oddřela“ jsem rána, pripravu do školy a kroužky… a najednou, když jsou větší, tváří se jako plnohodnotný rodič.
Stýská se mi po dětech… když to shrnu… Člověk to odnosí, v obrovských bolestech porodí, odkojí, vypiplá, naučí ledacos… kariéra v háji, zatímco on si tu svou vybudoval…a pak je má jen půlku času. Asi kdyby předtím fungoval, nesla bych to lip, takhle jsem zdrcená z té nerovnováhy. Aspon nejstarší si pamatuje, jak tl bylo… malá spravedlnost.
Jsi zraněná, takže tvůj pohled je pochopitelný… nicméně ničemu tím nepomáháš, že se utápíš v té sebelítosti, že nejsi dodatečně dostatečně oceňována, jak ty ses starala, když byly děti malé…mrazí mě z tvé věty - že aspoň nejstarší si pamatuje, jak to bylo a že to vnímáš jako spravedlnost být malou.
Takže svůj smutek a frustraci přenášíš na děti… Ty jsi jejich máma a on je jejich táta. Místo abys byla ráda, že fungují, tak jsi zhrzená z toho, žes to oddřela a že on nemusí…tys nebyla s dětmi na řidičáku, on nechodil do práce? Nezajišťoval rodinu? A jestli ne, tak proč?
Toho tatínka jsi dětem vybrala ty, u jednoho dítěte nezůstalo, takže stejná chyba?
Doufám, že tu sebelítost a negaci pouštíš jen tady nebo kámoškám a děti do toho nezatahuješ…
A tohle je veřejná diskuze, do které jsi napsala úplně dobrovolně, pravidla určuje admin, takže vychovávej svoje děti, ale ne diskutující…
Nemáš to jednoduché, ale měla by ses dát dohromady zejména kvůli těm dětem, když jsi si je teda vypiplala…
Působíš dost zhrzeně, dal přednost jiné ženě?
Zkus volný čas bez dětí zaměřit na tu kariéru ( kurzy, jazyky apod.)… třeba to ještě doženeš…
Další otázky - když jsi tak toužila po kariéře, proč jste neměli jen jedno dítě?
Měj radost z toho, že jsi dětem mohla dát ze sebe to nejlepší… A fakt žádné ovace a zásluhy neočekávej… třeba ti to děti jednou vrátí až budou dospělé a sami v roli rodičů…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Líbí se mi, že Vám to tak pěkně funguje
.
.
Já jsem hodně přizpůsobivá, ale mám raději jasnou představu, jak co bude v budoucnosti. A nemám žádný problém s tím, že ať se podívám na jakýkoliv týden v roce, vždycky vím, jestli budu mít vegáč nebo galeje