Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
A pokud myslíš mou poznámku ( o tom jak mne žádný provaz neunese) Tak to samozřejmě bylo to myšlene v zertu ![]()
A ze toho mam někdy plné zuby? Ano mam. Až budu mit uplne zdravé deti, tak budu naprosto vysmata ![]()
Tím si samozřejmě nestizuju na svůj pohodovy zivot ![]()
Reaguji pouze na větu - to je výchova našich matek a tchyní! Neházejte vinu na ně, vina je na vás, na vašem špatném výběru partnera. A jak říkám, znám dost manželství, kde chlap klidně doma dělá ty jakože ženské práce, stejně jako žena dělá ty mužské, když je to potřeba. Prostě je takhle hloupě nedělí, je to jen práce, kterou je třeba udělat, a dělá ji ten, kdo má právě čas nebo náladu. A jak říkám, není jich takových málo. Stačí se jen dívat kolem sebe. Přece jestliže si vybírám partnera na celý život, tak sakra přemýšlím o tom, jaký je - ne jaký má vzhled, jak je do mne bouchnutý, jaký je sex atd. Ale dívám se, jak to funguje u nich doma, jak se chová jejich otec - stačí jednou vidět, když otec řekne jen tak do vzduchu - dal bych si kafe a matka vyskočí jako blesk - a hned je jasné, že je tam chyba, ne? protože slušný člověk řekne - dal bych si kafe - dáš si taky? Jo? A jde a nachystá. O tom mluvím. A kdybyste třeba i daly na rady svých matek, když říkají - víš, ale on vypadá jako hezky sobecký hajzlík - taky byste se pak třeba vyvarovaly toho zklamání.
@inkakřivák s títmo souhlasím. Já jsem ročník 81, takže bych řekla mladší generace
a teda já spíš mám okolo páry, kdy už se to fakt nedělí.. Bohužel se najdou vyjímky, kdy se to dělí, a třeba v tomto případě ta daná maminka- žena v domácnosti se obhají tím, že ona pomoc nepotřebuje, že to zvládá, že neni líná, že je domácnost ženy a hormadu výmluv.. Možná to zvládá ve 20-30 možná i 40 ale jednou síly dojdou..
Já mám příklad prarodičů.. Jedni do konce života- děda umřel v 92 letech, minýl rok, tak bylo samozřejmosti, že si pomáhali i při vaření, topení, vysávání. atd. na druhé straněš prarodiče, kde žijí ještě oba dva vidím obrázek takový, že i teď kdy má babička 82 let, tak prostě skáče.. takže děda, který je v důchodu, nepracuje, nemůže celkově, tak jeho nápl je sedění v křesle, televize, křižovky- nemá povinnosti, ale bohužel měli nastavené, že žena má domácnost a přes to vlak nejede, takže babička vstane, chystá snídani, oběd, svačinu, večeři- vše domácí, bez myčky, mezi tím pera, věší prádlo prostě klasická domácnost..
Vidím ten hodně velký nepoměr.. ona taky nemůže, ale nemůže si jen tak sednout do křesla, ona povinnnost má děda ne.. ale tak si to nějak mezi sebou…
Na druhou stranu nesouhlasím s větou- jak sis to udělala, nebo jak sis ho vychovala. Myslím, že každá osoba je nějaká a těžko někdo změní osobu, která je vůči typ a dominantnější ve vztahu, aby třeba uklízel, když byl celý život doma nějak vedený…dá se hio ovlivnit, ale ne uplně převychovat
Bohužel je to tak, co kluk doma vidí, to bere jako normu. A záleží jenom na tom, nakolik je on ochoten to měnit, nakolik třeba nesouhlasí s tím, co vidí doma. A i tak je riziko, že na stáří spadne do otcových manýrů. No a pak taky je tu zvyk, že jo. začnou spolu žít, dva zamilovaní, ona vrká, on vrká, předhánějí se v tom, co pro toho druhého dělají. Pak to opadne, a najednou je nutné chlapovi říkat o tohle nebo tamto, a už je zle. Jenže když člověk vydrží říkat, tak to většinou nakonec tomu chlapovi v hlavě zůstane a v pohodě to vezme za své. Ale nejlepší je prostě práce nedělit, dělat to, co je potřeba. Není ženská a mužská práce.