Poradna očního lékaře
MUDr. Vladimír Korda Ph.D.
Jak se s tím smířit/vyrovnat?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
26.5.20 14:09
Jste silna zena! Zvladla jste toho tolik a zvladnete vse co si umanete. Zasla bych k psychologovi ci kouci, je lepsi kdyz vas nekdo podrzi, nakopne. Radeji se vyprdnete na psani sem, dnes jsem to zkusila a odpovedi mi spis uskodily nez pomohly. Drzim vam pesti, zaklad je uvedomit si, ze moje telo je muj chram a ja jsem ta nejdulezitejsi, protoze kdyz nejsem v pohode ja, nemuzu se venovat v klidu detem atd.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.5.20 14:16
no, ta škola, to bude ještě zajímavé. Držte se, co popisujete je i tak hodně drsné.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.5.20 14:20
@Anonymní píše:
Ahoj, vím, že je to asi malicherné a že jsou daleko větší problémy. Ale potřebuji se asi vypovídat, svěřit a kdyžtak nasbírat i nějaké rady.Začnu od začátku - mám dvě děti, z toho mladší syn ( v létě 7 let) od novorozeně neustálé zdravotní problémy ( ABKM, exem, záněty uší (každé ucho během 3 let pichané asi 30×, pak už jsem to přestala počítat, plic, průdušek) a oba mají ADHD - oba medikováni, syn navštěvoval i speciální školku, dodnes se pokakává, má velké výkyvy nálad, je samozřejmě zrychlený, vše u psycholožky mu vychází v pásmu podprůměru atd. Samozřejmě veškerou péči jsem věnovala dětem, hlavně synovi a letos v září nastupuje na normální ZŠ, bude to chtít hodně práce od něj i ode mně, ale dá to. No a celých 7 let jsem ignorovala své zdravotní potíže, postupem času jsem skončila na antidepresivech, jím většinou až večer a ještě naprosto nezdravě. Kvůli synovi jsem musela opustit svoji práci, protože jsem prostě byla víc doma jak v práci a už to bylo neúnosné. Nyní dva roky podnikám v oboru, ke kterému mám odpor, ale vydělávat se musí. Moje střeva mi to dali sežrat a před rokem mi zjistili ulcerozní kolitidu. No a ted mi zjistili cukrovku a cholesterol. Vše se samozřejmě vleče léta, protože k doktorovi jsem si nedošla, protože nebyl prostor chodit ještě se sebou k doktorovi, stačili děti. A ted se mi to vrátilo jako bumerang. Vím, že si za to můžu sama a jsem na sebě pěkně nakrknutá a ještě mám nadváhu, operované koleno po úrazu (napadení manželem), v důsledku toho operovanou nohu o 2 cm kratší a mohla bych pokračovat.
Teď se potřebuji naučit s tím vším žít, musím překonat celý svůj život, jídelníček. Prostě vše. A nevím jak to uchopit. Mám hromadu léků. Manželství jsme opravili, to je v pohodě, ale s tím zbytkem to bude těžké…
Omlouvám se za výlev, nemá to ani hlavu a ani patu, já vím. Děkuji za přečtení a prosím o rady jak to všechno zvládnout a i tu situaci přijmout tak jak je.
ať se zapojí chlap ideálně.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.5.20 14:36
Předně smekám 
máš toho fakt naloženo…
stres je prostě zákeřný, nahromadí se, projeví se.. začít bude potřeba fakt SEBOU, časem konečně trochu i pro sebe, na sebe!! aspoň 30 minut denně JEN pro svůj relax - úplně bez dětí!! (vana, kosmetika, vlasy, knížka, hudba - prostě cokoliv, jen PRO SEBE), ty jsi sebe totiž úplně vytěsnila… probrat s lékaři medikaci, sladit ji, protože pokud je více léků, ovlivňují se a mohou jít i proti sobě.. Základem je začít trochu zdravě jíst! donutit se ráno aspoň jogurt/banán, určitě nevynechávat oběd… snažit se udělat trochu času i na odpolední jídlo…
protože když do sebe nacpeš vše večer, tak je nadváha logickým důsledkem..
Manžel musí s dětma víc pomáhat… Domluvte si pravidla (můj muž třeba chystá svačiny, jako malé holky ráno česal - dlouhovlásky - já vždy ve spěchu do práce, on to zvládal víc v klidu, taky si žehlí košile do práce 
), prostě musí se zapojit,,když máte tak složitou rodinnou situaci..
taky bych zkusila zajistit, aby si děti občas vzala babička/teta, prostě aby třeba aspoň 1× týdně pár hodin nebyli doma.. strašně to uleví..
No a s prací je zde každá rada drahá, peníze jsou potřeba.. až se dáš zdravotně do kupy, možná se porozhlídnout na trhu práce a zkusit najít něco, co nebudeš dělat s odporem, z toho pramení strašně moc negativní energie do života..
přeji hodně sil
Příspěvek upraven 26.05.20 v 14:37
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
26.5.20 14:37
@truelly škola bude drsna, to je mi jasné a děsí mě to. @Bubla Bůčková chlap se zapojuje, ale tak většinu stejně musí řešit já. Já hlavně nevim, jak docílit toho, abych změnila svůj život vzhledem k zdraví…
- Citovat
- Upravit
26.5.20 14:39
Když člověk neposlouchá svou duši a jde proti sobě, tak se ozve tělo… Z toho příspěvku cítím, že mnoho energie je věnováno odporu (k sobě, práci, vztahy..), to je pak život boj, a děti jsou houba a jen odráží to, co maminka „vysílá“. Všechny autoimunitní nemoci mají příčinu v energii, kdy jde člověk sám proti sobě. A co posiluju, to roste. Cesta ven je práce na sobě, naučit se radovat z maličkostí každý den a být vděčný za všechno, co mám. Tělo má schopnost se vrátit do zdraví, je to hodně o nastavení hlavy (může pomoct terapie), na stravu při ulc. kolitidě jsem viděla dobrý blog uzdravtesejidlem.cz
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
26.5.20 14:43
@Lucy75 děkuji, to je přesně ono. Neumím relaxovat, pořád jsem ve střehu. Jedni prarodiče mají přes 80 a druzí pracuji, je to těžké. A to jsem se ještě dva roky starala o těžce nemocného psa, kdy jsme na veterinu byli i několikrát do měsíce. Už uklizim jen to nejnutnější. Měli jsme letos naplánované 3 dovolené, všechny padly, děcka už mám od března doma jako všichni, s tím, že s tou starší musim dělat školu, učitelka na to prdí. 
Konci mi příspěvek na péči na syna a mám strach, že už mu ho neschválí a já budu muset řešit normální hpp, protože podnikání nás neuživí kvůli odvodům.
- Citovat
- Upravit
26.5.20 15:02
Já bych tedy předně neopravovala manželství s někým, kvůli jehož útoku jsem skončila na operaci. Jinak najdi si čas na sebe, na jídlo, na pohyb. Udělej si z toho rituály, ať u toho máš radost a baví tě to. Až se kluk zajede ve škole, poohledni se po nějaké jiné práci. Neboj se v případě potřeby obrátit na někoho jiného, psychologa, kouče, kamarádku…hodně štěstí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
26.5.20 15:13
@chaela ty myšlenky ohledně manžela jsem měla taky a chtěla jsem odejít, ale bohužel nikdo (ani z rodiny) mi nechtěl pomoci a já bych to vše nezvládla. Situace s napadením se stala jednou jedinkrát a už je to 3 roky a už se to neopakovalo. Mě právě jídlo, pohyb „obtěžuje“ a to jsem aspoň jedla, to co mám ráda, s tím se teď už mohu definitivně rozloučit. Chodím pravidelně k psychiatrovi, ale terapie to není, zeptá se, jak se mám, co nového a napíše léky. Otázka 10 min. Do práce klasické nemohu jít skrz častou nemocnost syna, byla bych víc doma jak v práci. Už jsem to zkoušela několikrát, ale bohužel to zatím nejde skloubit. Navíc syn má velice těžká rána a i do pitomé školky šel kolikrát „násilím“, kdy to člověk sám nezvládne a potřebuje pomoc manžela, abychom ho alespon oblékli, obuli a doslova donesli do auta.
- Citovat
- Upravit
26.5.20 15:27
Nevím no, to máme asi každá jinak. Já bych nikdy nebyla s někým, kdo mě uhodil. Ještě ke všemu tak moc. Rodinu máš teda taky dost na nic, ta moje by mě v takové situaci zahrnula přízni a otec by manžela nejspíš zabil. No ale to je tvoje věc. Jinak pokud se syn chová takhle šíleně, tak je buď krutě nevychovanej nebo ma i jiný problém, než jen ADHD. Nevím, co si představit pod pojmem častá nemocnost. Nemocný jsou skoro všechny děti, spousta z žen je často na ocr. Takže buď je to pro tebe jen výmluva, proč nejit do práce, nebo je syn opravdu extrémně nemocný, pak bys to měla řešit s lékařem. Nebo nemůže a podnikat v něčem, co tě baví? Nemůže a si aktuální podnikání nějak zpříjemnit, pozměnit, upravit…aby té aspoň trochu bavilo? Přijde mi, že hledáš jen výmluvy, na vše máš hned odpověď, nic nejde. Jo, melas a máš to těžký, ale pokud se nedokopes ke změně, Budeš to mít těžký dál. Stačí jen chtít. Prostě se zvedni a bez. Sama vím, jak je to těžký, ale taky vím, ze jak jednou začneš, dal to půjde už jen líp a líp.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
26.5.20 15:41
@chaela je nemocný zhruba každé 3 týdny, na imunologii chodíme. Kdyby sis pořádně přečetla úvodní příspěvek, tak by ses tam i dočetla, jaké nemoci ho trápí. Co se týče ADHD, každému dítěti se to projevuje jinak. Bylo tam i podezření na PAS. Rozmazlený určitě není. Dcera má taky ADHD a projevy jiné. Ale já tady primárně nechci řešit syna, chtěla jsem poradit, jak změnit celou mou životasprávu, jak na to jít, aby to nebylo s odporem. Nicméně i tak ti děkuji za reakci.
- Citovat
- Upravit
26.5.20 15:52
Úvodní příspěvek jsem samozřejmě četla. Všemu těmi nemocemi jsem trpěla i já jako dítě, mamka byla snad víc doma než v práci. Z jedné práce ji kvůli tomu vyhodili, tak si našla jinou. Ale to je fuk, ty práci máš, jen se ti nelíbí. Třeba syn s věkem bude víc a víc zdravý, tak se pak dostaneš třeba do práce, která se ti líbit bude. Ptáš ses jak změnit celou svoji životosprávu? Jak jsem psala, zvedni se a běž. Jako motivaci si udělej na kazdy den chlivecky na jídlo, pohyb a další věci které chceš změnit a vždy, když se ti to ten den podaří, tak si to odskrtnu, dej si tam nálepku.. na konci týdne zhodnotí a dle výsledku si buď doprej něco radostného (mlsani, chvíle bez dětí, spánek, vana…) Nebo si nakopej a příští týden se snaž víc. Já co nemám na očích, to neudělám. Vnitřní motivace u mě nefunguje, potřebuju to prostě vidět. Stačí mi nalepit papir na lednici, pověsit cedulku na dveře…A na odeslat, dokud úkol nesplnim. Je To blbost, ale funguje.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Zánět spojivek kapky nepomáhají
- 25.08.23
- Lucy01O
Tlak v oku a záškuby
- 23.08.23
- Anonymní
Flek před okem
- 13.07.23
- MartinaKindl333
Vysoká krátkozrakost a porod
- 06.07.23
- Anonymní
Ahoj, vím, že je to asi malicherné a že jsou daleko větší problémy. Ale potřebuji se asi vypovídat, svěřit a kdyžtak nasbírat i nějaké rady.
Začnu od začátku - mám dvě děti, z toho mladší syn ( v létě 7 let) od novorozeně neustálé zdravotní problémy ( ABKM, exem, záněty uší (každé ucho během 3 let pichané asi 30×, pak už jsem to přestala počítat, plic, průdušek) a oba mají ADHD - oba medikováni, syn navštěvoval i speciální školku, dodnes se pokakává, má velké výkyvy nálad, je samozřejmě zrychlený, vše u psycholožky mu vychází v pásmu podprůměru atd. Samozřejmě veškerou péči jsem věnovala dětem, hlavně synovi a letos v září nastupuje na normální ZŠ, bude to chtít hodně práce od něj i ode mně, ale dá to. No a celých 7 let jsem ignorovala své zdravotní potíže, postupem času jsem skončila na antidepresivech, jím většinou až večer a ještě naprosto nezdravě. Kvůli synovi jsem musela opustit svoji práci, protože jsem prostě byla víc doma jak v práci a už to bylo neúnosné. Nyní dva roky podnikám v oboru, ke kterému mám odpor, ale vydělávat se musí. Moje střeva mi to dali sežrat a před rokem mi zjistili ulcerozní kolitidu. No a ted mi zjistili cukrovku a cholesterol. Vše se samozřejmě vleče léta, protože k doktorovi jsem si nedošla, protože nebyl prostor chodit ještě se sebou k doktorovi, stačili děti. A ted se mi to vrátilo jako bumerang. Vím, že si za to můžu sama a jsem na sebě pěkně nakrknutá a ještě mám nadváhu, operované koleno po úrazu (napadení manželem), v důsledku toho operovanou nohu o 2 cm kratší a mohla bych pokračovat.
Teď se potřebuji naučit s tím vším žít, musím překonat celý svůj život, jídelníček. Prostě vše. A nevím jak to uchopit. Mám hromadu léků. Manželství jsme opravili, to je v pohodě, ale s tím zbytkem to bude těžké…
Omlouvám se za výlev, nemá to ani hlavu a ani patu, já vím. Děkuji za přečtení a prosím o rady jak to všechno zvládnout a i tu situaci přijmout tak jak je.