Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
@sao v tomhle nemáš pravdu. U dětí a puberťáků je právě dobře vyvinutý limbický systém a odměňování (ne jen dárky, ale třeba pochvala a uznání) jsou u nich nejlepším prostředkem k úspěchu ![]()
@Tichoslapek007
Strčí do sestřičky - stoupnu si mezi ně abych zabránila dalšímu násilí, zajímám se co se stalo a co k danému chování vedlo. Popíšu a uznám pocity obou „protistran“. Vysvětlím, že násilí není řešení. Nabídnu řešení např. ve formě omluvy. U malých dětí cca do 4 let nemám přehnaná očekávání, protože malé děti ještě nemají vyvinutou empatii a nechápou, že druhého něco bolí. A hlavně - jdu příkladem a nikdy nepoužívám fyzické tresty a násilí. Pokud dítě někomu fyzicky ublíží a rodič sice řekne, že se to nedělá, zároveň ale sám dá dítěti na zadek nebo přes ručičku, popírá sám sebe. Tvrdí něco a dělá opak. Ukazuje, že fyzické násilí je v pořádku. Že silnější může bít slabšího. Nutí dítě k potlačení svých emocí a potřeb, místo aby se je učilo chápat, vyjádřit a vykomunikovat. Vždy se snažím jít svým dětem příkladem v tom, jak řešit konflikty, a když se mi něco nepovede, jdu příkladem tím, že se omluvím.
@sao
To ja taky ne. Netrestam. Proto nemam napad jak to provest. Ale je hodne tvrdohlavej. Kdyz tam necham hromadku, tak ji rozhazi po gauci a po zemi a prdi na nejake oblikani. Co rano kdyz jdes do skolky proste nemuzes nechat tak.
Motivace je - obleces se, muzes zkouknout pohadku kym vyrazime. Neobleces, pohadka nebude. Nestihame.
Kdyz byl malej a nechala jsem ho, at se oblece. Uz to umel a i pul dne behal nahatej a bylo mu to fuk.
@Perníček22
On miluje uklizeni. Vytirani, vysavac… obcas mam pocit ze to dela schvalne.
Nedostatkem pozornosti to neni. Je jedinacek, praci mam na pul uvazku, kdyz je ve skolce.
Stát v koutě??? To ještě někdo provozuje? Tak co třeba kleceni na hrachu?
@Aduš8 píše:
@sao v tomhle nemáš pravdu. U dětí a puberťáků je právě dobře vyvinutý limbický systém a odměňování (ne jen dárky, ale třeba pochvala a uznání) jsou u nich nejlepším prostředkem k úspěchu
Uznání ano, s chválením moc nesouhlasím, to je cesta do pekla. Já každopádně nemám potřebu své děti manipulovat „k obrazu svému“, jinak řečeno k mnou definovanému pojetí úspěchu.
@Aduš8 píše:
@sao v tomhle nemáš pravdu. U dětí a puberťáků je právě dobře vyvinutý limbický systém a odměňování (ne jen dárky, ale třeba pochvala a uznání) jsou u nich nejlepším prostředkem k úspěchu
Jenže ten úspěch bude podmíněn zvenčí. @sao se snaží o vytvoření vnitřní motivace, což je mnohem náročnější, ale pro život o dost lepší.
@Anonymní píše:
@sao
To ja taky ne. Netrestam. Proto nemam napad jak to provest. Ale je hodne tvrdohlavej. Kdyz tam necham hromadku, tak ji rozhazi po gauci a po zemi a prdi na nejake oblikani. Co rano kdyz jdes do skolky proste nemuzes nechat tak.Motivace je - obleces se, muzes zkouknout pohadku kym vyrazime. Neobleces, pohadka nebude. Nestihame.
Kdyz byl malej a nechala jsem ho, at se oblece. Uz to umel a i pul dne behal nahatej a bylo mu to fuk.
@Perníček22
Nedostatkem pozornosti to neni. Je jedinacek, praci mam na pul uvazku, kdyz je ve skolce.
On miluje uklizeni. Vytirani, vysavac… obcas mam pocit ze to dela schvalne.
Poslouchej, co ti píší holky (nech ho nechat nést důsledky svých činů a netrestej) je sice fajn, ale upřímně tříleťákovi je úplně putna, že přijde pozdě k doktorovi/do školky/na autobus atd. To ani není v jeho rozlišovacích schopnostech pochopit. A ovlivní tím nejen sám sebe (bude mu zima), ale i tebe (budeš mít průšvih, protože něco nestihneš). Takže v takových případech pokud nepomohlo „třikrát po dobrém“ jsem byla poměrně rázná, oblékla ho klidně za jeho řevu sama, za vyložené naschvály jako strhnutí čepice/vyzutí bot/kopnutí do dveří dala přes zadek a šlo se. Jo, možná jsem direktivní rodič, ale opravdu jsou situace, kdy není možné dítěti, které zkouší hranice, půl hodiny vysvětlovat, že takhle tedy ne.
@Tichoslapek007 píše:
Nevím jestli je to správně, ale co třeba „přijde čert“?
Ja vzdycky rikam neslibuj nic, co nemuze přijít. V dobrém i zlem. Co kdyz ti poďes dítě rekne, tak at si přijde? ![]()
@Hibou
A jak se vytvari vnitrni motivace u 3 leteho? Nechci byt hnidopich ale je to na mne trochu nerealni.
@Mar__tanka1983 píše:
Ja vzdycky rikam neslibuj nic, co nemuze přijít. V dobrém i zlem. Co kdyz ti poďes dítě rekne, tak at si přijde?
Ano, neslibuj nic, co nechceš nebo nemůžeš splnit, ono je to totiž poznat a dítě z tebe brzy bude mít prču.
Ale jinak období kolem 3 let je pro rodiče téměř vždy těžká zkouška nervů. Ti, co tvrdí, že ne, buď měli extrémně klidné a poddajné děti, nebo už to špatné zapomněli
Takže mě se vyplatilo nastavit pár pravidel, která jsou pro mě důležitá, těch se držet a nepovolit ani o krok. A spoustu věcí tolik neřešit. Mě bylo jedno, že dítě svačí za chůze na hřiště, netrvala jsem v tomto věku na sezení u stolu, naopak jsem byla ras co se týče třeba přecházení za ruku přes silnici.
@unuděná
Ja s tebou souhlasim. Akorat u nas je to o tom, ze on se rad nechava obslouzit. Ty veci umi. On nebude rvat, ze ho oblikam. On je rad…
Jenze ve skolce po nem chteji samostatnost. A tam dela to same. Ucitelka tam neni, aby ho oblekala a nemuze zdrzovat celou tridu. Nikto nebude cekat az se milostivy uraci.
Takze to trenujeme i doma. Nerikam, ze ma byt cvicena opice a reagovat na lusknuti prstem. Ale nejak donutit ho musim…
@Anonymní píše:
@unuděná
Ja s tebou souhlasim. Akorat u nas je to o tom, ze on se rad nechava obslouzit. Ty veci umi. On nebude rvat, ze ho oblikam. On je rad…Jenze ve skolce po nem chteji samostatnost. A tam dela to same. Ucitelka tam neni, aby ho oblekala a nemuze zdrzovat celou tridu. Nikto nebude cekat az se milostivy uraci.
Takze to trenujeme i doma. Nerikam, ze ma byt cvicena opice a reagovat na lusknuti prstem. Ale nejak donutit ho musim…
To je ale problem ucitelky, ma si to poresit s nim tam sama.
Taky dceru klidne oblecu, abychom byli rychle. Ve skolce se obleka sama.
@Anonymní píše:
@sao
To ja taky ne. Netrestam. Proto nemam napad jak to provest. Ale je hodne tvrdohlavej. Kdyz tam necham hromadku, tak ji rozhazi po gauci a po zemi a prdi na nejake oblikani. Co rano kdyz jdes do skolky proste nemuzes nechat tak.Motivace je - obleces se, muzes zkouknout pohadku kym vyrazime. Neobleces, pohadka nebude. Nestihame.
Kdyz byl malej a nechala jsem ho, at se oblece. Uz to umel a i pul dne behal nahatej a bylo mu to fuk.
@Perníček22
Nedostatkem pozornosti to neni. Je jedinacek, praci mam na pul uvazku, kdyz je ve skolce.
On miluje uklizeni. Vytirani, vysavac… obcas mam pocit ze to dela schvalne.
To dělají i moje mladší děti, děti obecně milují, když mohou běhat nahaté 😃
U toho oblékání do školky záleží na více faktorech. Jestli do té školky chodí rád, jestli tam nutně musí protože ty třeba musíš do práce. Pokud tam nemusí ale chodí tam rád, přirozenou motivací může být třeba to, že když se neoblékne, do školky prostě nepůjde, nebo dorazíte pozdě. A o něco, co má rád, přijde. Pokud tam prostě musí, ty musíš do práce, tak nezbývá než mu s oblékáním prostě pomoct. V takovýchto situacích jsem pomáhala s oblékáním svému 4. synovi snad až do 7 let, protože byl prostě pomalý, zaujalo ho něco jiného, zapomínal se oblékat… Když se brání, brečí, ale prostě nejde to jinak, snažím se mít pochopení, uznám, že se mu teď oblékat prostě nechce, že mi to také není příjemné, ale není jiná možnost. U starších dětí nechávám opravdu na nich, jak se oblečou, co si oblečou a co ne. Některé z mých dětí chodí celoročně bosky (ale když je fakt zima, vezmou si na ty bosé nohy aspoň boty 🙈 😃), v zimě chodí často bez bundy, dnes byli venku např. jen v triku s krátkým rukávem… a opravdu to ničemu nevadí, zima jim evidentně není, nemocní vůbec nebývají, oni sami cítí, zda se potřebují přiobléct nebo zda je jim takhle akorát. Malé dítě tohle ještě nedokáže dopředu odhadnout, takže když třeba nechce bundu, nenutím mu ji, ale beru ji s sebou. Dítě samo po chvíli pocítí, že mu je zima, a bundu si oblékne dobrovolně a rádo 🙂