Breno poradna - podlahové krytiny
Jiří Novotný
Myslím, že nejde ani tak o to, zda je byt 2kk nebo 3kk, ale o podlahovou plochu.
Chápu, že děti chtějí každé vlastní pokoj, ale…
Vyrostla jsem v 3+1 65m2 ve 4 lidech. Do té doby, než jsem odešla na koleje, jsem byla v pokojíčku s bráchou - mladší o 5 let. Zvládnout se to dalo v pohodě.
Držím palce.
Šla bych určitě do menšího a levnějšího. Až jak bych měla stabilní finanční situaci (vyřešené alimenty, atd…) poohlídla bych se po větším…
Určíte bych si promluvila s detma a vysvetlila bych jim situaci. Pokud nemáš peníze na velký byt, bezte do mensiho, at zijete bez stresu a dalších brigad, protoze se pak méně uvidíš s detma. Budou si muset na svuj vlastni pokojíček ještě pockat
Zakladatelko, já bych šla do takového, který bych finančně utáhla. Jedno zda je 3+ nebo 2+. Děti jsou velké, tak i když prudí, tak by to měli pochopit.
A neboj, vím o čem mluvím, s bráchou jsme o 2 roky od sebe a měli jsme společný pokoj do mých 24 let, než jsem se odstěhovala.
Taky jsme žili v 3+1 a já jsem měla pokoj s bráchou o 4 roky mladším. Prostě jsme to tak měli a ani mě „nenapadlo“, že by to snad mělo/mohlo být jinak. A třeba se ti podaří sehnat 2+1, kde jeden pokoj bude dost velký na to, aby se z něj daly udělat 2 menší pokojíčky. Třeba je jen rozdělit skříněmi nebo žaluziemi. ![]()
Šla bych do menšího s větší výměrou - my máme 2+1 a není problém dětský pokojík „přepažit“ nábytkem, aby měl každý dost svého soukromí
takže bych to zkusila takto.
Šla bych do menšího a levnějšího. Aby tys někde po nocích doplňovala zboží do regálů ještě k normální práci? Když teď už je toho na tebe tolik, že se třeseš? Vysvětlila bych dětem situaci, oni to pochopí. Když tatínek nebude přispívat, co naděláš? Jak píšeš 20 tis. za bydlení, 10 tis. splátky, dál jídlo, oblečení, jízdné, dětem školy v přírodě… Na jakou se dostaneš částku? Dost vysokou. To si neumím představit jak dlouhodobě utáhneš, na brigádě nočního doplňování zboží tolik nevyděláš. A hlavně se potřebuješ vyspat, ať se dáš do pořádku a ještě se nezhroutíš. Děti potřebují mamku aspoň trochu v pohodě, bez vlastního pokojíku to zvládnou.
Šla bych do menšího, děti zas tak utiskované nebudou.Jsou ještě malé, na to, aby se separovali každý zvlášt. Až se trošku dáš s financema do kupy, klidně bych se poohlížela po větším.
Mimochodem, zdá se, že jsi rozumná, co se týče rozchodu s manželem, že po něm nic nechceš, když to má tak úžasně zaopatřené, ale nezkusila jsi pár otázek u právníka, na co máš opravdu nárok, když jsi vložila do baráku tolik peněz?
To jako myslíš hypotéku 15 a energie k tomu?
A ty budeš s to to všechno včetně dětí uživit? ![]()
Proč hodláš odejít s holým zadkem? ![]()
No v 3+1kách bývá stejně jeden pokoj průchozí (dispozičně obývák) a 3+KK je dost blbé abys bydlela v obýváku který je zároveň obytná kuchyň.. asi to je kus od kusu, kamarádka s dvěma dětmi bydlí v 2+1, děti v obřím pokoji, ona v kamrlíku a kuchyňka je setkávací, jiná kamarádka bydlí v 3+KK dvakrát tak velkém co ta první a má problém se tam vejít s jedním dítětem (špatná dispozice na ukládací prostory proto je jeden pokojík odkladiště a prádelna).. Asi jdi podle částky kterou můžeš dát a omrkni pár 2+ i 3+ a uvidíš
My se zrovna chystáme dva malé dětské pokoje spojit v jeden
Sice máme zatím jen jedno dítě, ale když jich bude víc, chci, aby se naučili toleranci (nebo si to aspoň tak představuju, možná budeme nakonec stavět příčku
). Já vyrostla v jednom pokoji s bratry, jedním o 9 a druhým o 14 let staršími, takže jsme každý fakt byli mentálně úplně jinde. A přesto z toho žádné trauma nemám ![]()
@berry4
Zakladatelka:
Na hypotéku si zatím netroufnu, asi bych ji ani nedostala. Ale vydělám dost na to, abych utáhla 20 tisíc bydlení (nájem + poplatky) a úvěr, i jídlo. Ale prostě bych se musela hodně uskromnit, omezit s dětmi výlety atd.
Ano, hodlám odejít s holým zadkem. Protože jsem byla mladá a blbá, a nijak neprokážu, co jsem do domu investovala. Navíc, můj manžel je prevít. Pro korunu by si nechal koleno vrtat a jakmile půjdu do boje, psychicky mě zničí. A nejen mě, ale i děti. Vím, co dokáže udělat, jak se dokáže chovat. Vím, že by mě dostal do blázince. A to nechci dopustit. I za cenu, že od něj půjdu s holým zadkem. Jinak to nepůjde. Chci ušetřit děti, ale i sebe žabomyších válek, bojů, hádek, stresů. On nalže kdekomu kde. Je mi jedno, co si budou myslet ostatní, ale musím ochránit sebe a děti. Zvládnu to bez něj. A třeba si konečně začne vážit toho, že má děti, a bude se jim věnovat ve chvílích, kdy je bude mít on v péči.
Možná jsem blbá, možná bych měla jít do právníků a bojovat, ale já nechci. Nemám na to odvahu, ani chuť. Ten majetek mi za to nestojí.
Zakladatelka:
Holky, děkuji vám všem za rady a názory ![]()
Myslím, že nakonec opravdu půjdu do menšího, nějak dobře dispozičně řešeného. Děti to budou muset pochopit, a časem se třeba přestěhujeme do něčeho většího.
@Anonymní píše:
Zakladatelka:
Holky, děkuji vám všem za rady a názoryMyslím, že nakonec opravdu půjdu do menšího, nějak dobře dispozičně řešeného. Děti to budou muset pochopit, a časem se třeba přestěhujeme do něčeho většího.
Omlouvám se za anonym, ale rodiče zatím netuší, že plánuji odchod od mého „dokonalého“ manžela
Mám dilema. Jsem matka dvou dětí. Holka + kluk, syn půjde do 6. třídy ZŠ, dcera je o chlup mladší.
.
Nyní žijeme ve špatně situovaném domě a není jiná možnost, než aby měli společný dětský pokoj.
Proto jsem byla rozhodnuta, že seženu byt minimálně 3+1, nebo 3 + kk, s tím, že děti budou mít každý svůj pokojíček, a já budu „žít“ v obýváku. Ale cenová relace takových bytů je u nás okolo 15 tisíc + cca 3 tisíce poplatky (a dražší). Jelikož nepředpokládám, že manžel bude ochoten mi dát nějaké peníze (sobec, který má všechny faktury uvedené na svou maminku, dům jsme sice koupili od jeho rodiny, ale papírově ho dostal darem, takže nemám jediný důkaz o tom, že jsem do domu strčila hromadu peněz, a ani jinak se manžel finančně nepodílí). Navíc podnikatel, všechny peníze má na podnikatelském účtu, a v případě hrozby rozvodu půjde, a utratí vše za pracovní materiál a stroje. Prostě od něj nečekám ani korunu.
Ale samoživitelka, která platí 10 tisíc úvěr na své podnikání + tedy těch 20 tisíc za bydlení. Musela bych hodně hodně šetřit, abych s dětmi nějak vyžila. Ale děti po vlastním pokojíčku moc touží. A já mám teďka obrovské dilema, jestli jít do většího a dražšího, za cenu, že děti budou spokojené, nebo do menšího, o něco málo lacinějšího s tím, že děti budou neustále prudit
Menší by byl výhodnější - nižší nájem, bylo by potřeba méně nábytku. Ale zase méně místa, méně vlastního prostoru.
Když jsem se svěřila sestře, že chci od manžela odejít, a že sháním větší byt, tak mi vynadala, že nejsem normální, a že se chci roztahovat ve velkém bytě, když budu žít od výplaty k výplatě. Prý bohatě stačí menší. Jenže ona je sama s miminkem, přítele má doma jen občas, má v bytě 3 místnosti, plus WC, kuchyň, koupelnu. Asi si moc nedokáže představit, jak by to vypadalo s velkými dětmi, navíc různého pohlaví, které už chtějí mít své soukromí.
Tak mi prosím poraďte. Je ve cenách bytů 3+ nebo 2 + tak velký rozdíl? Úvěr v bance bych si případně mohla nechat snížit, rozložit na delší dobu. Nebo vzít třeba na rok, dva menší byt, a až na tom budu finančně lépe, tak se přestěhovat do většího? Zase nechci děti tahat z bytu do bytu. V případě velké krize bych si k práci mohla najít ještě nějakou brigádu, třeba noční doplňování zboží, nebo uklízení, prostě cokoli. Jen už chci mít klid. Protože teď jsem v jednom kuse ve stresu. Stačí, že manžel zatelefonuje, že už jede z práce domů, a já se celá třesu, je mi špatně od žaludku a prostě už melu z posledního.
Nechám si od vás poradit, doporučit, řekněte mi názor. Prostě cokoli, co vás napadne, protože já se v tom plácám a nevím kudy kam. Už takhle jsem ve stresu, že budu muset do paneláku, celý život žiji v domku, ale nervy mám jen jedny