Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@luca241 píše:
Já nevím no. Nedělala jsem to nikdy. Nedělala to nikdy segra, která je o 9 let mladší, takže si pamatuju od mimina vše. Prostě pro mě to ok není. Byly jsme před 14 dnama s malou v nemocnici, jedno dítě tam takto prásklo s sebou o zem na chodbě, když šla vizita, matka na to absolutně nic, doktoři na mrtvici, matka si prej má svou nevýchovu praktikovat doma… takže myslím, že nejsu jediná, komu to přijde v nepořádku. ale jak jsme psala- v podstatě každého věc. Určitě se s tebou nechci přít o výchově.
Maximálně bych poodnesla dítě někam, kde by se nepletlo po nohama…viz. případ v nemocnici: Podle mého měla matka dítě čapnout a odnést bud ven někam starnou aby nezpůsobila provozní potíže ale venku? Koho to rozčiluje, at dítě obejde, nebo se nedívá. Mě tedy víc překvapila tato situace: Dítě dostalo záchvat vzteku(taktéž na ulici),matka ho začala třískat, řvala na něj a měla slzy na krajíčku. Další přůběh scény jsem už neviděla, ale věřím, že matka se rozbrečela…To ti přijde správné? Mě ne…ale těžko říct, co je vůbec ve výchově vzpurného batolete správné…
@luca241 píše:
No teď jsem to právě chtěla napsat- já to s malou zažila jednou, drapla jsem ji, přikurtovala do kočáru a jely jsme.Od té doby to neudělala, takže mám možná štěstí. Ona se jako vzteká, to né že ne, ale nikdy s sebou neháže o zem. A kdyby házela, tak ji tam prostě nenechám ležet a nebudu čekat, až to přejde.
jenomže co když ten kočár mít nebudeš?
Nevím, podle mě to prostě musíš zažít a pak až zjistit jak vůbec budeš reagovat
@luca241 Hele, něco jiného je, pokud dítě někde „narušuje provoz“ - u doktora, v MHD apod. Tam prostě dítě sebrat, klidně nechat ječet, vysvětlovat, proč nebude po jeho.. ale nic ví s tím stejně neuděláš (protože třeba dát na zadek je zcela kontraproduktivní a nijak si nepomůžeš, dítě se Ti nepřestane vztekat). Pokud je to ale někde na ulici nebo v parku, kde není v ohrožení, nikam nespěchám a jediné, čím obtěžuje kolemjdoucí je řev, tak bych ho taky klidně nechala vyválet s tím, že bych mu řekla, že se může klidně odstrkovat ušima, ale že to na mě neplatí, po jeho nebude a proč to nebude.
@dendule4 píše:
Maximálně bych poodnesla dítě někam, kde by se nepletlo po nohama…viz. případ v nemocnici: Podle mého měla matka dítě čapnout a odnést bud ven někam starnou aby nezpůsobila provozní potíže ale venku? Koho to rozčiluje, at dítě obejde, nebo se nedívá. Mě tedy víc překvapila tato situace: Dítě dostalo záchvat vzteku(taktéž na ulici),matka ho začala třískat, řvala na něj a měla slzy na krajíčku. Další přůběh scény jsem už neviděla, ale věřím, že matka se rozbrečela…To ti přijde správné? Mě ne…ale těžko říct, co je vůbec ve výchově vzpurného batolete správné…
No to vůbec. To je druhý extrém.
@dendule4 píše:
Maximálně bych poodnesla dítě někam, kde by se nepletlo po nohama…viz. případ v nemocnici: Podle mého měla matka dítě čapnout a odnést bud ven někam starnou aby nezpůsobila provozní potíže ale venku? Koho to rozčiluje, at dítě obejde, nebo se nedívá. Mě tedy víc překvapila tato situace: Dítě dostalo záchvat vzteku(taktéž na ulici),matka ho začala třískat, řvala na něj a měla slzy na krajíčku. Další přůběh scény jsem už neviděla, ale věřím, že matka se rozbrečela…To ti přijde správné? Mě ne…ale těžko říct, co je vůbec ve výchově vzpurného batolete správné…
Pak jsou ještě takové, které dítěti dopřejí to, kvůli čemu se vzteká (hlavně ať je dítě zticha a okolostojící se na ní nedívjí divně) nebo třeba jedni lidé v rodině batoleti vyhrožovali, že ho zavřou do sklepa k bubákům, pokud se nepřestane vztekat - ono to sice fungovalo, ale je to další extrém.
@Svistice píše:
Pak jsou ještě takové, které dítěti dopřejí to, kvůli čemu se vzteká (hlavně ať je dítě zticha a okolostojící se na ní nedívjí divně) nebo třeba jedni lidé v rodině batoleti vyhrožovali, že ho zavřou do sklepa k bubákům, pokud se nepřestane vztekat - ono to sice fungovalo, ale je to další extrém.
Přesně tak…ono najít něco, c by nebylo extrém v extrémní situaci asi nejde…Ale strašení dětí taky nesnáším, proto jsem odmítla dceru i postavit před Mikuláše a čerta ![]()
@luca241 píše:
No teď jsem to právě chtěla napsat- já to s malou zažila jednou, drapla jsem ji, přikurtovala do kočáru a jely jsme.Od té doby to neudělala, takže mám možná štěstí. Ona se jako vzteká, to né že ne, ale nikdy s sebou neháže o zem. A kdyby házela, tak ji tam prostě nenechám ležet a nebudu čekat, až to přejde.
Je vidět, že nevíš o čem pises
Starší syn se venku v tomhle věku válel často, jenže na něj neplatilo nic jiného. Max. jsem ho odklidila z dosahu kaluze nebo provozu lidí. Kočár nebyl, má o 18m mladšího sourozence. Na některé děti prostě nic neplatí, neslyší, nevidí, dokud je ten amok nepřejde. Mladší se taky začíná vztekat, ale jemu stačí říct nevztekej se, pojď sem a je po vzteku. Starší byl extrém a do dnes je to vztekloun (po mamince
)
Zakladatelko, vydrz. Úplně si mi připomněla to vecne knourani a kvileni, ze kterého jsem silela. Nechce jíst? Tak ať nejí, do dalšího jídla ale nic nebude. Nastavte si pravidla a dbej na jejich dodržování. Napsala bych, že bude líp, ale ono je pořád něco ![]()
@Svistice píše:
Pak jsou ještě takové, které dítěti dopřejí to, kvůli čemu se vzteká (hlavně ať je dítě zticha a okolostojící se na ní nedívjí divně) nebo třeba jedni lidé v rodině batoleti vyhrožovali, že ho zavřou do sklepa k bubákům, pokud se nepřestane vztekat - ono to sice fungovalo, ale je to další extrém.
No presne. Podle me jsou nejhorsi rodice, co vzdycky povoli, a rodice, kteri dite bijou nebo ho treba zavrou do mistnosti bez svetla atd, proste neco, co je moc. Ostatni metody beru, na kazde dite funguje neco jine. @luca241, myslim, ze nevis moc, o cem mluvis, proste mas deti, ktere se nevztekaji, ale to neznamena, ze jini nemuzou mit deti, co maji trochu vic „osobnosti“. Ja mam prvni dite taky pomerne nevztekaci se typu valet se na verejnosti na zemi, ale neodvazju se soudit jako ty. Doma se totiz muze vzteknout pekne. Pomaha taky zavreni do pokoje, nebo vyneseni z mistnosti, kde dela brajgl, ze chce nejakou pitomost a nevsimat si ji, nechat ji samotnou. Kdyz se ocitne sama, pomerne rychle pribehne a je hodna. nezapominam pak rict, ze jeji chovani nebylo v poradku, ale obejmu ji a dam ji pusu. Jo, a taky hodne diskutujeme s muzem, co vyzadujeme a co ne, aby vedela, co se smi a co ne, aby v tom nemela moc hokej a nechceme po ni zadny psi kusy. Nekdy taky, kdyz neco nechce delat, tak pockame treba par minut a zkusime to znova, nez ji zacneme „nutit“ a jit na to prevahou, spousta deti potrebuje jenom rict ne (ne, nechci jist) a za dve minuty (nekecam) se hrne ke stolu jako velka voda. Ale i tak, hlavne kdyz je unavena, dokaze rvat poradne.
Zakladatelko, chce to hlavne pevne nervy a jasne hranice, co se smi a co ne. hazeni jidlem ne, v klidu odporoucet od stolu, prijd az budes hodna. Me se nejvic osvedcilo v klidu za rucicku odvest do pokoje a rict at prijde, az se uklidni, vzdycky prisel po chvili, kdyz se tam vyvztekal se slovy, ze uz bude hodnej. ted je synovi dva a pul a staci rict, kdyz se kvuli necemu sekne, at jde do pokojicku a hned se srovna a hlasi, ze uz je hodnej. Co se tyce toho valeni, tak doma si taky obcas lehne, ze se treba nebude oblekat, tak pokud nekam nespecham a mam minutu navic, tak ho tu minutu necham, at si lezi, odejdu a nebavim se s nim, po chvilce vstane a jde opet se slovy, ze uz je hodnej. Podle me jsou ale taky situace, kdy vysvetlovani nestaci a je nejvychovnejsi placnuti a razne utnuti nevhodneho chovani. Napr. kdyz dite skoci zamerne do silnice.Jo a kdyz vidim, ze se dite vali na chodniku a matka nereaguje, tak s tim naprosto souhlasim, zkusila bych to na nej po dobrem a kdyz by to neslo, tak bych ho nechala vyvztekat.
@ivulebobule píše:
Zakladatelko, chce to hlavne pevne nervy a jasne hranice, co se smi a co ne. hazeni jidlem ne, v klidu odporoucet od stolu, prijd az budes hodna. Me se nejvic osvedcilo v klidu za rucicku odvest do pokoje a rict at prijde, az se uklidni, vzdycky prisel po chvili, kdyz se tam vyvztekal se slovy, ze uz bude hodnej. ted je synovi dva a pul a staci rict, kdyz se kvuli necemu sekne, at jde do pokojicku a hned se srovna a hlasi, ze uz je hodnej. Co se tyce toho valeni, tak doma si taky obcas lehne, ze se treba nebude oblekat, tak pokud nekam nespecham a mam minutu navic, tak ho tu minutu necham, at si lezi, odejdu a nebavim se s nim, po chvilce vstane a jde opet se slovy, ze uz je hodnej. Podle me jsou ale taky situace, kdy vysvetlovani nestaci a je nejvychovnejsi placnuti a razne utnuti nevhodneho chovani. Napr. kdyz dite skoci zamerne do silnice.Jo a kdyz vidim, ze se dite vali na chodniku a matka nereaguje, tak s tim naprosto souhlasim, zkusila bych to na nej po dobrem a kdyz by to neslo, tak bych ho nechala vyvztekat.
Jo k té silnici, den kdy ode mě dcera dostala poprvé skutečně na zadek byl, kdy na protest vběhla do silnice. To prostě ze strachu do člověka vpadne takový zoufalý vztek, byla opravdu bita. Na jednu stranu mi to pak bylo líto, na druhou stranu to víckrát už neudělala a jak se blížíme k přechodu už hlásí: mámo ruku, jede auto! ![]()
Nese dvouleta princezna si se revem (nechci, ne, sama…) lehne na zem a olizuje ji. Jo hnus a pak buli ze ma v puse bordel
Moje dcera má období vzdoru buď znovu nebo teprve teď - jsou jí 3,5 - čert ví. Když to dělala poprvé, byla jsme rudá až na zadku a nevěděla, jak se k tomu postavit. Nechala jsem ji vztekat, řvát a jen utírala nudle a slzy. Teď už jsem si zvykla, takže mě okolí nechává naprosto klidnou, sice se neválí po zemi ale dupe a řve, že chce to a to nebo naopak nechce, nebude…no, čím více má kolem sebe lidí, tím to dělá raději a hlasitěji, takže já stojím, jsem u ní, utírám slzy, vysvětluji a když to nikam nevede, řeknu, až se uklidníš a omluvíš, tak se budeme spolu bavit…do 5 min se omluví a je jako znovuzrozená a o ničem neví. Kdybych jí dala na zadek jako to dělá v tomto případě tata, tak ten řev a dupot bude mnohem horší a okolí reaguji daleko hůře, navíc jí to ani neuklidní, ani nepomůže a ani neurychlí její vztekání se. Takže i já toto používám a co si myslí okolí je mi srdečně jedno.
Z těch negativních reakcí, co jsem zaslechla, když řvala, bylo, že neumím uklidnit dítě a ať už je zticha - bohužel byli jsme v parku, na veřejném prostranství navíc odpoledne, děcka si hráli na hřišti a pištěli. Samozřejmě že jsme vždycky středem pozornosti, ale to asi vždycky tak bude. Musí vědět, že si nebude poroučet a rozkazovat a já nebudu skákat, jak chce.
@socina píše:
Nese dvouleta princezna si se revem (nechci, ne, sama…) lehne na zem a olizuje ji. Jo hnus a pak buli ze ma v puse bordel
Syn má dva a půl roku a máme problém s tím, že nechce odcházet ze hřiště. Kdyby se vztekal a válel, byla by to ještě asi přijatelná varianta, ale on utíká zpátky
Jedinou možností je vzít hysteráka do náručí a snažit se dolézt domů. Je těžkej jako balvan
Hřiště máme hned před barákem, takže už mám děs někam jít ![]()
@Tereza1986 no jo chutovky a libovky to je nase. Vetsinou se ji zeptam jestli ji to chutnalo, a ona s brekem „neeeee“ a pucuje si jazyk