Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Učím dítě dívat se do očí
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
18.3.15 22:59
Koukni se na dotazník DACH, jestli některé rysy neodpovídají - http://auticekjenicek.blogspot.cz/…ty-dach.html.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.3.15 23:06
No, ja si kladu nektere z tvych otazek u sveho ditka taky. ale asi nic moc nepomuzu, protoze je mladsi. do oci se dlouho nedival, spis vyjimecne, to je ted lepsi, nejak se zacal sam do oci divat. prijde se pritulit asi tak jednou za 2tydny a pusu si necha dat, ale sam neda. s detma se moc nebavi, nejak mu nevadi (pokud mu nic neberou nebo ho neblokujou na skluzavce), ale blizsi kontakt nevyhledava, spis tak „proplouva“ kolem. nedavno zacal chodit na 4 hod do skolky (spis tak obcas) a k nasemu prekvapeni se tam tesi. ale ta spoluprace s nim je trochu narocna.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.3.15 23:40
Nevím, já jsem dívat do očí ani usmívat neučila, ale já mám temperamentní, horkokrevné dítě. Ve třech měsících už balil holky 
Temperament má velkou škálu, v téhle společnosti se bere introvert za něco pomalu negativního a divného a přitom to je úplný nesmysl. Třeba je introvert. I kdyby měla nějakou mírnou poruchu, tak to, že si dokáže občas hrát s dětmi, by mi jako rodiči asi stačilo. I když chápu, že maminku to mrzí.
Co se týče těch pusinek, tak u drtivé většiny dětí je to nadrilované, myslím. Od půl roku po něm pořád jenom někdo chce pusinku.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
18.3.15 23:52
Ma dcera byla naprosto stejna a ted je ji 19 a zustalo ji to. Pred temi 16 lety se nikdo nad takovymi vecmi nepozastavoval, takze jsme to nijak neresili. Nikdy nas neobjala, kdyz jsme ji objali my, tak byla nesva a ma to dodnes. Nam uz se do oci podiva, ale u cizich je to velky problem. Jinak je to chytra holka, dela vysokou skolu, jen je trosku naivni. No a ted v tech 19 letech ma domluvenou schuzku s psychologem a ceka na potvrzeni diagnozy ADHD, do toho mam podezreni, ze kdyby se narodila v dnesni dobe, mozna by ji prirkli i nejaky slaboucky autismus. Ma petiletou sestru a ta je neurologicky nemocna a v podstate az diky male, jsme si spoustu veci uvedomili, navic nektere rysy z doby detstvi maji spolecne.
Vyvolavany porod mela a ta nejmladsi taky. Ale tam bych souvislost nehledala. V dnesni jedove dobe muzes tezko resit, kde je pricina.
- Citovat
- Upravit
19.3.15 08:28
@kacz píše:Temperament má velkou škálu, v téhle společnosti se bere introvert za něco pomalu negativního a divného a přitom to je úplný nesmysl. Třeba je introvert. I kdyby měla nějakou mírnou poruchu, tak to, že si dokáže občas hrát s dětmi, by mi jako rodiči asi stačilo. I když chápu, že maminku to mrzí.
jo, ja si tak u maleho nektere veci vysvetluju. ja totiz jsem introvert, nemam rada spolecnost vice lidi. nesnasim, kdyz mi nekdo zasahuje do osobniho prostoru, kdyz na me nekdo cizi saha atd. proto mam obcas pocit, ze vidim syna jinak nez ostatni, kterym nektere tyhle veci prijdou divne 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.3.15 08:28
Rozhodně bych ji na cvičení nevytrhávala z toho, že někoho pozoruje. Tobě může připadat že je mimo, ale děti se učí nápodobou a to pozorování k tomu patří a je velmi důležité.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.3.15 09:37
Zakladatelko, jak už tu padlo, tvoje dcera může být prostě jen introvertní. Sama jsem introvert a když jsem si přečetla jen název diskuze, zježily se mi chlupy po těle. Když si představím, že by mě někdo ´´učil´´ dívat se do očí, mazlit se.. Pro tebe je přirozené dávat si pusinky, jiný ale tu potřebu tělesného kontaktu třeba nemá. Nejvíc dceři pomůžete, když budete respektovat její nastavení 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.3.15 14:33
Syn je něco podobného. V některých věcech je výrazně napřed. Za měsíc mu budou 2 roky, ale mluví a počítá stejně jako jeho 3,5 sestřenice, má neuvěřitelně dobrou paměť (vím, že děti obecně mají, ale toto je fakt extrém), naučí se i hodně dlouhé básničky a písničky třeba už na druhý poslech, nic z toho neučím, zpíváme si třeba u koupání, vše stačí říct jednou - dvakrát a on to umí. Pouštíme mu i pohádky v ruštině a angličtině, umí už spoustu slov a správně je používá. Motoricky sice asi trochu zaostává, ale myslím, že bychom se vešli do nějaké širší normy. Ovšem sociálně, tam si občas fakt říkám, jestli tam fakt nebude něco jinak. Sociální úsměv a oční kontakt měl vždycky normální, je hodně mazlivej, pusinkuje a objímá široké příbuzenstvo i známé, na ulici mluví i s cizíma lidma, občas se vyhýbá očnímu kontaktu, ale to vím, že dělá, když se mu někdo nepozdává, nemá náladu, někdy se možná stydí. Ale jinak některé jeho sociální reakce jsou hodně nestandardní. Ono se to těžko popisuje, ale všímá si i okolí, není to jen můj pocit. Mám přesně jak ty pocit, že některé ty sociální reakce má naučené, ostatní děti to dělají zcela přirozeně, já mu často musím poradit, co má udělat. To uděláme párkrát a pak už ví. Taky je dost citlivej, nesmíme například číst a koukat na pohádky, kde se někdo s někým pere, nebo se prostě někomu něco stane (například jsme viděli pohádku, kde auto snědlo wassabi a pak ho to pálelo, mělo to být ale spíš vtipný, náš malý z toho byl úplně hotovej). Některé děti se tomu smějí, on hystericky brečí a utíká pryč se někam schovat. Jako miminko hodně plakal, prakticky prvních cca 10 měsíců proplakal, nespal, totálně neodložitelné dítě. Hodně jsem toho v té době načetla, měla jsem strach z ADHD, ale to si teď myslím, že nebude, on je takovej knedla a dokáže se hooodně dlouho soustředit. A pak mě napadá nějaký atypický autismus nebo asperger, ale nevím. Zas mi přijde, že třeba v těch pohádkách hodně chápe co, proč a jak, že v tomto je zase spíš nadprůměrný, že tomu by jako autista asi nerozuměl. Na druhou stranu v tom běžném denním fungování občas zareaguje tak neadekvátně nebo prostě jakoby úplně mimo, že si fakt říkám, že tam možná něco přece jen bude. Čím se uklidňuju já, že i když tam něco bude, tak je dost inteligentní a tu sociální stránku částečně dožene tím, že se to prostě naučí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
9.11.15 09:25
Máte někdo nějaké další zkušenosti? Naše dcera je to samé. Byli jsme u několika psychologů a v podstatě nám řekli, že máme počkat tak do osmi let. Teď je jí 5. Že prostě jiná je, ale žádná diagnóza na ni úplně nesedí. Porod měla také vyvolávaný.
Nejvíc patrný je ten oční kontakt. Nebo jak tu někdo psal - když ji někdo pozdraví, musím jí říkat, ať pozdraví taky.
- Citovat
- Upravit
9.11.15 09:53
Tyhlety lehce asocialni deti byvaj adhd nebo aspergri…
Dulezity je socialno…dvoulety dite by se melo zajimat o okoli a slyset na jmeno…trilety kooperovat s jinejma detma…
Do tri let se da ledascos napravit..vhodnym pristupem dotlacit dite k tomu aby se chovalo normalne a mozecek se ledaskdy chyti a zacne se vyvijet normalne…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.11.15 09:55
A soucast takovyho pristupu je i to koukani do oci…da se to naucit pozitivne…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.11.15 09:56
A aspici byvaj presne takovi…ve dvou letech basnicky…mluva az jako dospeli…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
9.11.15 10:41
@Tarjei Když ji požádám, aby se mi podívala do očí, tak dá mezi mé oči a její dlaň. Začne se kroutit. Kolikrát se začne i vztekat, že se mi do očí dívat nebude. To samé, pokud chci, aby se podívala do foťáku, když ji chci vyfotit.
ALE třeba u paní fotografky se nevztekala. A občas když má den, tak se do očí koukne.
- Citovat
- Upravit
9.11.15 10:49
Ja to ucila nejmladsiho. Vyrazne intonacne jsem rekla Lukynooo a kdyz se mi podival do oci, posimrala jsem ho.
Prostredniho mam tezkyho autistu a u nejmladsiho nebylo vse ok, pomahala mi s nim odbornice z aply. No a nejmladsi ma jen dysfazii recovou takze se zadarilo…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
Dobry vecer,
rada bych popsala to, nad cim celkem často premyslim a zajímalo by me a to moc, jestli to někdo z Vas ma také tak?
Při kojeni me vždy odtahovala ruce a podobne.
az se nam diva do oci, i se vice usmiva, i když by mohla vice a rada si hraje s dětmi. Vždy byla takova pozorovaci a nyní prichazi problém, ze se vždy zadiva a spatne se z toho vytrhava, jak se na něco soustredi. Pro priklad, jsme na krouzku, ostatní deti se dobře soustredi a nase mala se vždy na nekoho zakouka a pozoruje ho a vse ji uchazi, co se zrovna probira a do toho zacala byt dot akcni, drive byla celekm mirna holcina. Další věci je, ze ji jako by chybi spontannost, když ji někdo rekne „ahoj“, tak ji musim rict, at také pozdravi a podobne. Ale není to pravidlem. Mam pocit, jako bych ji něco, co je prirozene musela ucit… třeba, ze se i davaj občas pusinky 
Naší male jsou 3 roky, od malicka byla velmi zvidave dite, okolím obdivovane za sve predcasne dovednosti… jsme na malou moc pysni, moc ji milujeme, ale je zvlastni, ze od mala jako by nam něco chybelo…jeji usmev, jeji oči, zpetna vazba. Pozdeji, jini rodice zacali dostavat pusinky, nase mala (i přes naší opravdu velkou peci a lasku) odstrkovala ruce, když jsme ji chteli hladit (coz dela stále), pusinek bylo tak malo spontánních, ze si pamatuji situaci, kdy mi ji dala. ja bych ji je davala nejradeji porad
Ale jinak se mi zda, ze jsme tak intenzivne pracovali a „trenovali“
Zajimalo by me, jestli někdo z vas ma také takove podobne dite a jak s nim fungujete? Nekdy je to narocne, ale ted jak pisi, dost se to zlepšilo. Je to nase stesticko a chteli bychom ji pomoct ještě s tou soustredenosti.
Celkem by me zajímalo, jestli by tam mohla byt nejaka souvislost s tim, ze byla vyvolavana pro narozeni.
Moc diky za cteni mych radku