Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Jak vysvětlit smrt?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
1.10.10 22:28
Kamča.dalmatinka píše:
Mám bohužel velmi čertsvou zkušenost že děti to chápou.Muj bráška měl na štědrý den tragickou autonehodu.Vezl i moje neteřinky 7 let a 4 roky.Starší princezna nám zemřela.Mladší to brala strašně jako celá rodina.Dodneš občas pláče.ví že princezna(nechci jmenovat,stále nemohu o tom tak mluvit)už se nevrátí.Ví že je v nebíčku.Brečela a chtěla taky umřít.bojí se ježíška že jí zase někdo umře.Pláče že je sama a moc dobře chápe že už neni cesta zpátky.Je to na dlouhé povídání.Každý nás ujištoval že smrt sestřičky ponese takle malé dítě dobře a že to nechápe.Neni to pravda.Moc dobře si uvědomuje co se stalo jako my všichni.
Kamco-je mi to moc lito 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.10.10 22:29
Když jsem se jí zeptala co by si k ježíšku přála uplně mě odzbrojila.přála bych si aby se … vrátila.Přála bych si aby se vrátil čas a nestalo se to .
nikdy bych nevěřila že takle malé dítě tohle dokáže takle pochopit a takle formulovat svuj strach.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.10.10 22:31
No radši jdu.Tohle neni téma které by mě zrovna drželo a nebo bych o tom mohla mluvit.jen sem spíše chtěla říci že i malé děti cítí to co dospělí a nezapomínají tak rychle jak si někdo myslí.
Náš malej si to tedy nepamatuje ale on byl na vánoce 2,5 letej
Vánoc se bojíme všichni.proto ani téma vánoce co tu běží obden neotvírám
Příspěvek upraven 01.10.10 v 22:33
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.10.10 22:33
Kamčo 
, já jsem to četla, je to moc smutné . Chtít taky umřít, ach jo, chuděra malá .
Taky jsem vzala malého na hřbitov, manžel tam má babičku, já tam mám prababičku a děda tam má taky urnu. Tak jsem mu říkala, že tam děda je, bylo to loni před vánoci a pak si to pamatoval ještě dlouho.Kdykoliv jsme jeli okolo, tak to říkal.A to mu bylo 2.5 roku. Mylsím si, že to k životu patří, stejně jako narození. A čím starší dítě, tím více otázek. Taky bych to nechala na rodičích.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
1.10.10 23:23
Kamča.dalmatinka píše:
Mám bohužel velmi čertsvou zkušenost že děti to chápou.Muj bráška měl na štědrý den tragickou autonehodu.Vezl i moje neteřinky 7 let a 4 roky.Starší princezna nám zemřela.Mladší to brala strašně jako celá rodina.Dodneš občas pláče.ví že princezna(nechci jmenovat,stále nemohu o tom tak mluvit)už se nevrátí.Ví že je v nebíčku.Brečela a chtěla taky umřít.bojí se ježíška že jí zase někdo umře.Pláče že je sama a moc dobře chápe že už neni cesta zpátky.Je to na dlouhé povídání.Každý nás ujištoval že smrt sestřičky ponese takle malé dítě dobře a že to nechápe.Neni to pravda.Moc dobře si uvědomuje co se stalo jako my všichni
Kamčo,
zažila jsme něco podobnýho, jen mně bylo „už“ skoro 6 a sestře o rok víc, když se utopila. Dodnes vidím, jak se ji mamka snaží rozdejchat na břehu rybníka (když ji taťka předtím po více jak 15-ti minutách vytáhl ze studený vody) a i tu spoustu čumilů kolem, i když už je to více jak 25 let (jen 1 člověk byl tehdá ochoten pomoci)…
Celá tahle událost se samozřejmě podepsala na našem životě. Naši se s tím nikdy nesmířili a i když se později narodil brácha, tak to bylo ono…
Bohužel na mamčině zdravotním stavu se to podepsalo natolik, že o necelých 19 let zemřela celkem mladá (48) na rakovinu… (paradoxně pár měsíců předtím jsem na toto téma četla článek, který popisoval, že toto postihne velkou část matek, které tragicky přijdou o děti a jako hranici si v tom výzkumu dávali 19 let…)
A nechybělo málo a moje babička se koukala do hrobu nejen vnuččce a dcery, ale i pravnučče… Naštěstí to tam nahoře „holky“ ohlídaly a zvládlo se to za pomoci Dr. za 5 minut 12, jak se teď postupně dovídáme…
Takže to malý můžete zkusit vysvětlit i tak, že sestřička je v nebíčku, kouká na ni a pomáhá jí…
(ostatně u nás je to pro ně někdy pořádná makačka… manžel tvrdí, že mamka nastoupila do „práce“ už 2 dny poté, co zemřela… 
)
Já se omlouvám, že to píšu takhle divně, ale sama to i po letech nemůžu zkousnout…
Snad jen doplním, že lidi jsou děsný s…ě a nenechaj na pokoji ani děti…
Jedna z učitelek, co nás s mladším bráchou pak učila na základce po něm pak cca 10 let po události (bylo mu necelých 
v rámci varování před nebezpečím utonutí před prázdninami chtěla, aby jim tu událost celou popsal…
Aneb „dávejte na sebe o prázdninách pozor, hlavně bacha na vodu, ať se vám nestane to, co XY sestře. XY, vyprávěj nám o tom.“ 
A XY byl v šoku, protože věděl, že na hřitov se chodí, i kdo tam leží, ale myslím si, že mu nikdo nidky (možná dodnes) neřekl, co se vlastně stalo a jak se to stalo a hlavně, nestalo se to o prázdninách…
Onmlouvám se za anonym, ale myslím, že mne chápete…
- Citovat
- Upravit
2.10.10 16:22
Huffmanka píše:
Slysela jsem ze deti si smrtelnost uvedomuji kolem osmeho roku. Do te doby jim to hlavicka proste nebere.
Mne se libi napad s dusickou. S popelem bych je nestrasila.
proč myslíš že malé děti nechápou smrt a věci okolo? naši kluci 5 a 3,5 za svůj život už vyprovodili 4 blízké osoby a ve smrti i všem okolo mají jasno. Starší samo víc, ale do 8 let má fakt daleko.
Na pohřby je neberem, ale na hřbitov ano a na všetečné otázky se snažíme odpovídat.
V případě zakladatelky bych se poradila s matkou dětí a řekla jí ať na to ještě zavede někdy řeč, že to dětem není jasný 
Kamčo vydrž, bude hůř už se to blíží, ale zvládnem to musíme drž se
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.10.10 17:46
To si nemyslim ja, ale je to vedecky dokazane. Ucila jsem se to i v psychologii. Deti si urcite uvedomuji, ze toho cloveka neuvidi, ze je mrtvy, ale stejne si to pod tim nedokazi detailne vysvetlit. Avsak nebudu tady nekomu cpat nejake teorie. Kazdy ma na to svuj vlastni nazor.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.10.10 21:41
lacenko taky jsem loni na Vás myslela a psala ti a to jsem netušila a nikdy by mě nenapadlo že za pár minut nás potká taková tragédie.Už se to fakt blíží.jsem uplně alergická na to když někdo řekne já už se tak těšim na vánoce a taky se těšíš 
.Vždycky se vnitřně zhroutim.Chápu že pro 99% lidí jsou to krásné svátky ale já to nikdy už tak brát nebudu…
Anonymko taky mě to strašně moc mrzí.Kdyby si si někdy chtěla popovídat tak písni
Hufmanko to nám taky psychologové říkaly.nebojte se děti se s toho dostávají nejlépe ale kdybych to nezažila tak tomu také nevěřim.
Všem díky.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.10.10 22:09
Když mně bylo necelých osm let, umřel mně praděda - mimochodem člověk, ze kterého si beru příklad dodnes. A já si přesně pamatuju, že trpěl už několik let rakovinou orgánů břišní dutiny a to, že v posledních čtrnácti dnech silný zápal plic a tím se jeho konec urychlil, brala rodina vlastně jako jeho vysvobození. Takže děti nejen chápou, ale si i pamatují. Některé dost dlouho.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.10.10 13:38
Huffmanko-ja vim,ze se to uci v psychologii..ale presto to prece nemuze sedet na kazde dite.Sama za sebe si pamatuju,jak se mi „rozbresklo“v noci cca v 5letech a brecela jsem az do rana,protoze jsem pochopila smrt.(a pak se bala spat,protoze jsem mela tu souvislost se spanim a hrbitovem)A byl to tak silny pocit,ze si ho pamatuju dodnes.
teorie a praxe-vecne tema..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.10.10 14:20
Když se mi narodil Adámek, tak můj táta v jeho necelých 6ti týdnech zemřel. Byl nemocný a nakonec ho zradilo srdce. Včera byl Adámek s manželem na rybách a když se vrátili a on se s prckama koupal, tak z něj najednou vypadlo, že by chtěl vidět dědu, co už umřel. A řekl to tak zvláštně, naštvaně. Tak jsme si povídali, že každej jednou zemře a tak, prostě o smrti. Ptal se, že jestli až bude chodit do školy, my už tu nebudem a tak, a kdy umře on, a kdy ostatní a tak. Tak jsem mu řekla, že až mi tu nebudem, že to bude za hooodně dlouho, a že i tak tu bude mít sourozence, prostě jsme nakonec skončili s tím tématem celkem pozitivně. Pak šel spát. Ale do desíti do večera se přišel 3× vysmrkat a byl ubrečenej. Brečel kvůli tomu dědovi, že by ho chtěl vidět Přišlo mi to hozně líto, ale co nadělám že, prostě to tak je, dědu nikdo a nic nevrátí. Jestli to chápe netuším, ale možná už konečně chápe, že když někdo zemře, že tu už prostě není a nebude a možná začne i chápat to, jak to ostatním může být líto. On to možná chápal i dřív, ale asi ne tak, že je to opravdu tak vážné 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
6.10.10 09:44
Kamča.dalmatinka píše:
lacenko taky jsem loni na Vás myslela a psala ti a to jsem netušila a nikdy by mě nenapadlo že za pár minut nás potká taková tragédie.Už se to fakt blíží.jsem uplně alergická na to když někdo řekne já už se tak těšim na vánoce a taky se těšíšAnonymko taky mě to strašně moc mrzí.Kdyby si si někdy chtěla popovídat tak písni
Hufmanko to nám taky psychologové říkaly.nebojte se děti se s toho dostávají nejlépe ale kdybych to nezažila tak tomu také nevěřim.
Všem díky.
Kamčo,
díky za nadídku, ale myslím, že už jsme to po těch letech všechno zkousla a mám i velkou oporu v manželovi…
Tím svým příspěvkem jsem mj. chtěla říct, že hlavně máte pomoci synovci, protože nikdy nevíte, kdo na něj jak „zaútočí“ i když třeba i nechtěně.
(Od tý učitelky to bylo vysloveně cílené. Ne nadarmo pak cca 4 roky na to už neučila, ale v téže škole uklízela.)
Tak jako ty jseš alergická na to, když ti někdo řekne, jeslti se tešíš na Vánoce (a ti lidi nemusí vědět proč s nima máš problém…), tak obdobný problém má i tvůj synovec…
Já vím, že je to těžký, ale nejvíc asi potřebuje pomoci on… Vy už jste „velký“, vy už to nějak zvládnete, ale do jeho malé hlavičky nevidíte…
Kdybys chtěla nějak pomoci ty, dej mi sem vědět, já se ti dříve nebo později ozvu…
- Citovat
- Upravit
6.10.10 09:53
Any píše:
Huffmanko-ja vim,ze se to uci v psychologii..ale presto to prece nemuze sedet na kazde dite.Sama za sebe si pamatuju,jak se mi „rozbresklo“v noci cca v 5letech a brecela jsem az do rana,protoze jsem pochopila smrt.(a pak se bala spat,protoze jsem mela tu souvislost se spanim a hrbitovem)A byl to tak silny pocit,ze si ho pamatuju dodnes.
teorie a praxe-vecne tema..
Přesně tak, mě byly 3, když mi zemřel děda a řešila jsem to dost. A chápala, co se stalo a chtěla chodit na hřbitov a řešila, co v nebíčku dělá a jestli nás vidí a tak. Zrovna tak spolužák, který v 1. třídě přišel o tátu. jen možná bolestivější bylo, když takhle malý dítě mělo před celou třídou vyprávět o úmrtí v rodině. To se nehodilo a bolelo to moc. Myslím, že tahle teorie prostě plošně neplatí.
Každopádně všem, kteří o někoho blízkýho přišli.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
