Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Jak zkrotit vzteklé batole
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
teresa20
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
31.1.11 07:50
Jezdím s kočárkem a když se vztekne, tak ho popadnu a přikurtuju. To je asi to nejbezpečnější, co můžeš u silnice udělat 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
teresa20
31.1.11 07:54
Amabilis77 píše:
Jezdím s kočárkem a když se vztekne, tak ho popadnu a přikurtuju. To je asi to nejbezpečnější, co můžeš u silnice udělat
No kočár už nevozíme pár měsíců… Náš v něm být nechce, chce běhat. S kočárem mi to přijde jako míň bezpečné. On běhá kolem kočáru a když ho potřebuju popadnout, musím napřed zajistit kočár, což mě brzdí. A nejsem si jistá, jestli bych ho vůbec do toho kočáru dala, páč on se propíná, prostě bych ho tam neposadila 
Zkoušela jsem ho jednou dát v hysteráku do nákupního košíku a prostě nedala, propnul tělo tak, že bylo rovné a prostě si nesedl 
- Citovat
- Upravit
31.1.11 08:03
těžká rada, ale zažívám to také a s dcerou to bylo hodně náročné - osvědčil se mi hmat-chvat :kdy dítě popadnu tak, že jednu paži vedu kolem krku přes jeho rameno na hrudník a druhou ho chytnu jakoby ze zadu a mezi nohy „takové letadýlko“ a takhle nemůže kopat, leda do prázdna a rukama taky moc nezmůže. Dá se takhle třeba rychle odnést z obchodu nebo chvíli nechat vyvztekat - je jasné, že na dlouhou pacifikaci díky váze to stejně není
Radící babky taky chápu, jednou mi při vztekání dcery na mostu radila, že by ji vymáchala v té ledové vodě …já taky, ale už jsem byla v pokročilém těhotenství, tak by se mi se zmrzlým dítětem hůře manipulovalo 
Já teda, pokud to šlo, tak jsem se kočáru nevzdávala, jak tu bylo psáno, je to jedna z lepších variant - přikurtování ve vzteku jsem se naučila a pak se dalo rychle odjet z centra pozornosti 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.1.11 08:12
já ji nechávám stát a řeknu ji ahoj a že jdu tam a tam a ona většinou utíká za mnou, řeknem si to a OK.
Příspěvek upraven 01.02.11 v 08:46
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.1.11 08:16
Ann píše:
u nás zabíralo, když jsem ji na to říkala, že si ji odvede paní či pán. Párkrát se podařilo, že šli chápaví lidé a oni si ji jakože odvedou a to byla rychlovka - rychle si to rozmyslela. Brečela teda ještě víc, ale věšela se na mě, tak jsem ji říkala, ať přestane plakat a pak mi ji nechají, jinak si ji odvedou.
Když hysterčí občas teď, tak ji nechávám stát a řeknu ji ahoj a že si pro ni přijde bubák, já že se ho bojím tak jdu. Ona pak s brekem utíká za mnou, řeknem si to a OK.
Tak presne tohle bych nedelala,nebot bych mela strach,ze se mi to vymsti 
Jinak se mi libi varianta s ‚hmatem‘
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.1.11 08:19
madi píše:
Ahoj všem
Náš malý se poslední dobou posunul do dalšího levelu, co se týče vztekání.
Vztekání doma už jaksi neřeším, prostě ho ignoruju a jdu do jiné místnosti a celkem to funguje, on se vyvzteká a přijde za mnou a vše OK.
Až do nedávna se vztekal pouze doma, venku málokdy, jelikož tam měl spoustu jiných podnětu a zajímavostí. Teď se mi začal vztekat i venku a celkem dost. Na procházky chodíme bez kočáru, pouze za ruku a nějak si nevím rady, co s ním, když se mi vztekne
Snažím se těm situacím předcházet, nechat výběr trasy na něm, ale samozřejmě mu nemůžu dovolit běhat po cizích zahradách, šlapat v záhonkách před ploty a vztek je na světě. Ignorovat už většinou nelze - vztekne se mi třeba na chodníku u silnice nebo se vzteky chce válet v louži, což samozřejmě nelze… Jít nemůže, páč v hysteráku je z něj panenka a různě se propíná, vzít ho taky nemůžu, jednak je těžkej a jednak kolem sebe kope nohama a bije rukama..
Jak toto řešíte? Nefunguje u nás odvádění pozornosti ani nic jiného, pouze ta ignorace, jenže to kolikrát nelze. Už jsem z těch jeho hysteráků tak otrávená, že se mi ani na tu procházku nechce. Samozřejmě se mi vždycky vztekne před někým, tudíž od babek drben poslouchám, jak je to dítě šíleně nevychované a potřebuje seřezat
tak mam pocit ze presne tohle ceka me 
nas mladej uz je vzteklej ted ve 4mesicich 
a tak nehorazne rozmazlenej az to zacina byt nensnesitelny a to jsou mu teprve 4mesice, myslela jsem si ze takhle maly dite nemuze byt rozmazleny a ono muze 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.1.11 08:20
ono asi podle toho, jak často se vzteká - jestli je to na každé vycházce, tak bych se opravdu bála, že si to strašení zafixuje. My krátce strašili doma s čertem, protože už jsme byli kolikrát opravdu zoufalí a trochu to zabíralo. Jenže dcera je úskostná a dodnes má takové „tiky“ strachu (jako, co to tam rachodí, jestli něco neslyším a tak) Takže se strašením opatrně, já už bych s tím vůbec bývala nezačínala
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.1.11 08:24
Jo jo bubaky ani čerty už jsou u nás tabu. Byl to nejhorší nápad jaký jsme měli. Strašila jsem tak saršího syna a jako co mi pak vývyděl bylo hrozný. nechtěl sám spát furt brečel. Stačilo že sousedi udělali s něčím krával že jim něco spado na zem nebo že něco v baráku bouchlo a byl konec…žádní bubáci a žádní čerti nejsou…nedoporučuji. Známa taky strašila a její 4letá holka doposud spí s nima a musí doma zamykat a tak dále…Děti z čeho mají mít respekt jsou rodiče a ne bubáci..
Starší když se vztekal a tak jediné řešení prostě bylo že jsem ho vzala odvedla do pokojíčku a řekla že tady zustane a jak se vyřve muže prijít byl to boj ale byl to dobře využitý čas…a daná energie..Rok je blbé období je to první období velkého vzdoru a dítě zkouší takže vydržet…Už se těším jak malá bude mít rok protože je dost tvrdá pohoda asi to nebude vše tak lehké jak s tím prvním…Pak napíšu taky nějakou diskuzi kde si budu trhat vlasy 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.1.11 08:24
je pravda, že mé dítko je poměrně dost své. Nebojí se ani čerta… Bubák je něco co nikdy neviděla a neuvidí, takže to zabírá. Doma to nepoužívám, aby právě se nebála, měla doma pocit jistoty…
Ale ona mi i sama odjela už na kole, protože cestu znala. Takže jak vidno, žádný blok z toho nemá, to spíš já
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.1.11 08:28
rea: u nás to samé, také spí se mnou, protože se jinak bojí, jakmile někde něco šustne, když zamykám a ptá se proč, tak vidím, jak ji to úplně hlodá v hlavě,když řeknu, že je to kvůli zlodějům a bezpečí
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.1.11 08:40
Když byla má dcera malá, párkrát mi udělala podobnou scénu v obchoďáku. Já to řešila tak, že jsem jí dala na zadek. Nevím, zda je to nejlepší řešení, ale mě to pomohlo od vzteku, jí taky /přešlo to v pláč, protože jí bolel zadeček/ a po pár výstupech už věděla, co bude následovat.
Já vím, že některé matky fyzický trest odmítají. Mě se to často osvěčilo v mladším věku, kdy je ještě těžké se s nimi „domluvit“ nebo najít jiný odpovídající trest…
Každopádně ti přeji, ať toto období rychle přejde, je fakt, že je to otrava.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.1.11 08:52
Matyho jsem při záchvatu vzteku položila na zem a s úsměvem čekala, až se vyřve. Z kolemjdouchích lidí si nic nedělám - zůstat v klidu je první podmínka k úspěchu!
Pokud to nezabralo, čapla jsem ho podpaží. Jako kdybys nesla smotanej koberec nebo koš s prádlem 
Nevím, jestli to je tak nepohodlné nebo jestli to bolí, ale zabírá to ještě dneska. Je sice fuška udržet zmítající se 15kg chobotnici jednou rukou, ale nikdy není třeba dlouho 
Většinou rychle slíbí, že bude spolupracovat.
Takže ho čapnu za ruku a s velkým řevem jdeme dál. Dokud se neuklidní a nezačne opravdu spolupracovat, z ruky nepouštím! A to je pro Matyho to největší zlo - jít za ruku.
Dítě brzy pochopí, že s tebou nehne a maminka se prostě poslouchá.
Vytvoř si nějakej rituál (pro dítě nepříjemnej, aby si to příště rozmyslelo) a toho se za každou cenu drž!
Ono to jednou musí přejít (i když u nás to trvá už víc jak dva roky).
A když bude nejhůř, budeš muset brát kočár a ve vyhrocených situacích dítě zakleknout a do kočáru prostě narvat. Samozřejmě musíš dítěti před procházkou vysvětlit, proč kočár bereš a že se ho nebudeš zdráhat použít.
Držím palce a úpřeju pevné nervy.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.1.11 08:56
Tak na mého vzteklouna v ráži většinou taky nic moc neplatí, záchvaty má zásadně na veřejnosti, aby si to máma pořádně užila a obecenstvo taky, že 
Dělá mi to asi od roku a kousek, zatím žiju.
Už jsem se naučila vymýšlet různé druhy zaručených vztekolapačů - takže když se vzteká, že jdeme jinudy, jinam, jinak, domů a podobně, tak cestou něco hledáme (kamínky, lístečky, oříšky pro veverky, nejlépe určitý počet), počítáme (červená auta, co jedou kolem), skáčeme, běháme, zpíváme a podobně, vztek rychle přejde. Když se vztekne tak, že leží a kope, rychle zkontroluju okolí - u silnice chytnu jak balík pod paži a odnesu někam dál, kde ho klidně zase pustím na zem, ať se vzteká - máma nemá na scény čas, až tě to přejde, přijď. Nestraším, nevyhrožuju, celkem drsně a bez úsměvu řeknu, že jdu, jestli jde taky … jde. Někdy musím huknout víc, ale jde. Ještě zabírají úplatky (ale vždy až doma)
Ve frontě na poště, v čekárně u doktora, v MHD, kde holt nic nenadělám, ho prostě pevně chytnu a snažím se ho „ukecat“, po dobrém, po zlém, nějak…vetšinou ho to přejde (ale brní mi uši někdy až dost), nakonec se prostě přitulí a sám řekne „hotovo“ a dá pusu.
Ano, i na zadek už dostal, ale jedna přes zadek zabere jen doma, venku ne. Doma zabírají i mírné prostředky, venku skoro nic.
Jo a ještě s sebou pořád nosím po kapsách malá autíčka, figurky, zvířátka…aby se dala vymyslet nějaká ta zábava na vztekací scény
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.1.11 09:39
Na me fungovala mokra zinka, mama proste vzala namocenou zinku a otrela mi s ni oblicej, ja byla v soku, co se to deje, probralo me to z toho afektu. Pak uz jsen rekla, ze prinese zinku . za zkousku nic nedas a mokrou zinku mit sebou muzes
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
Ahoj všem
Náš malý se poslední dobou posunul do dalšího levelu, co se týče vztekání.
Vztekání doma už jaksi neřeším, prostě ho ignoruju a jdu do jiné místnosti a celkem to funguje, on se vyvzteká a přijde za mnou a vše OK.
Až do nedávna se vztekal pouze doma, venku málokdy, jelikož tam měl spoustu jiných podnětu a zajímavostí. Teď se mi začal vztekat i venku a celkem dost. Na procházky chodíme bez kočáru, pouze za ruku a nějak si nevím rady, co s ním, když se mi vztekne
Snažím se těm situacím předcházet, nechat výběr trasy na něm, ale samozřejmě mu nemůžu dovolit běhat po cizích zahradách, šlapat v záhonkách před ploty a vztek je na světě. Ignorovat už většinou nelze - vztekne se mi třeba na chodníku u silnice nebo se vzteky chce válet v louži, což samozřejmě nelze… Jít nemůže, páč v hysteráku je z něj panenka a různě se propíná, vzít ho taky nemůžu, jednak je těžkej a jednak kolem sebe kope nohama a bije rukama..
Jak toto řešíte? Nefunguje u nás odvádění pozornosti ani nic jiného, pouze ta ignorace, jenže to kolikrát nelze. Už jsem z těch jeho hysteráků tak otrávená, že se mi ani na tu procházku nechce. Samozřejmě se mi vždycky vztekne před někým, tudíž od babek drben poslouchám, jak je to dítě šíleně nevychované a potřebuje seřezat
