Poradna porodní asistence
Bc. Vladimíra Toplaková
@Raduš.ka44 píše:
Mně po svatbě RL syna přepsali automaticky, nikdo se mě neptal, jeslti to chci. Nějak jsem nepochopila, jaký k tomu je důvod, když v době, kdy se narodil, jsme se prostě jmenovala jinak.
Taky ne
@Lolllo píše:
Dala jsem partnerovo přijmení, přišlo mi to přirozené. Našemu vztahu prostě věřím.
Mám to úplně stejně.
Obě naše příjmení jsou moc pěkná, ale dát to po příteli mi přišlo přirozené, krásně vyjadřuje, že patříme k sobě
Až se vezmeme, s nejvyšší pravděpodobností si nechám příjmení své + přijmu to jeho. Už teď slyším na obě dvě.
Nechápu tu „tradici“ dávat příjmení dítěti po otci, podle mě je „tradice“ to, že se lidé vezmou a tím pádem mají všichni stejné příjmení. Kdybych se nevdala, tak bych dala příjmení po sobě. Nesnesla bych mít jiné příjmení než moje dítě ![]()
Ti chlapi to dnes mají hrozně jednoduché-ženy se s nimi sestěhují, vaří, pečou, uklízí, finančně se podílejí na domácnosti a dokonce jim i rodí děti s jejich příjmením…pak na co svatba? ![]()
My si s manželkou po svatbě nechali každý svoje příjmení, jedno dítě už máme, to se jmenuje po ní, druhé je na cestě a bude se jmenovat po mně
Spravedlivě jsme si to rozdělili ![]()
@boadicea píše:
Nechápu tu „tradici“ dávat příjmení dítěti po otci, podle mě je „tradice“ to, že se lidé vezmou a tím pádem mají všichni stejné příjmení. Kdybych se nevdala, tak bych dala příjmení po sobě. Nesnesla bych mít jiné příjmení než moje dítěTi chlapi to dnes mají hrozně jednoduché-ženy se s nimi sestěhují, vaří, pečou, uklízí, finančně se podílejí na domácnosti a dokonce jim i rodí děti s jejich příjmením…pak na co svatba?
Je to přece VAŠE dítě, ne? ![]()
Jinak ten druhý odstavec je myšlen vážně? Tak třeba u nás je to takto: Žijeme ve vlastním domě. Každý doma děláme, co nás baví - např. on vaří, já uklízím. Finančně se podílím - máme oba cca stejně vysoké příjmy. Dítě jsem neporodila jemu, ale NÁM OBĚMA. Jméno po otci vnímám nikoli jako tradici, ale jako krásnou láskyplnou záležitost. A na co svatba? To nevím. Jsme zasnoubení, ale mne to nějak nebere ![]()
U první dcery, když jsme ještě nebyli svoji jsem dala příjmení po něm, chtěli jsme to tak oba
Ano taky vnimam tradici tak, ze se mama, tata a dite (deti) jmenuji vsichni stejne. ![]()
@charles_m píše:
My si s manželkou po svatbě nechali každý svoje příjmení, jedno dítě už máme, to se jmenuje po ní, druhé je na cestě a bude se jmenovat po mněSpravedlivě jsme si to rozdělili
Tohle bude trošku problém ne? Co vím tak děti stejných rodičů se musí jmenovat stejně.
@Hanka1 píše:
Ano taky vnimam tradici tak, ze se mama, tata a dite (deti) jmenuji vsichni stejne.
přesně
jsem ráda, že rodinu založíme jako manželé a nemusím řešit po kom dám příjmení jako svobodná matka. Když dá příjmení po otci, tak mi to přijde jako taková obrana, aby bylo jasně poznat, že on už má závazky
@vjerunqa No jasně, že to myslím vážně-v reakci na to, co holky psaly v této diskuzi. Také to znám ze svého okolí i z rodiny. Velice častý případ (bohužel)žena dá příjmení dítěti po příteli, pak se rozejdou, on začne žít jinde (popř. s jinou)nanovo a ženě zůstane dítě, které má příjmení po tatínkovi. Nemluvě o tom, že spousta tatínků se pak k dětem ani nezná, probíhají soudy a to nejen o výživné…(ale to může být všude, ani rozvod většinou není jednoduchý-jen je tam odlišné dokazování skutečností)
A také jak tu zaznělo-když má muž to vše, jak jsem napsala, tak obvykle necítí potřebu se ženit. Proč, když pak už na to mnozí muži hledí jen jako na zbytečný výdaj peněz, protože dosáhli všeho, co od života chtěli
Samozřejmě jsou i výjimky, viz. váš případ ![]()
Dítě je samozřejmě NAŠE, proto má také NAŠE příjmení
Vzali jsme se, protože můj muž chtěl mě (a samozřejmě i já jeho
)a potom jsme se rozhodli, že chceme spolu dítě ![]()
Já bych dala svoje. Připadne mně, že to tak má být v případě, že partneři nejsou oddáni. Prostě bych nechtěla, aby se moje dítě jmenovalo jinak než já.
Me velice udivuje jedna vec. A to moje dite snad nase dite. Opravdu kdyz to ctu tak je to vic jak zarazejici.
@kattkka Já to beru tak, že je to moje dítě, stejně jako je to jeho dítě a proto je to naše dítě. Když matka napíše, že chce mít příjmení jako její dítě, tak to ještě neznamená, že popírá otcovská práva. Má do tématu „Jaké příjmení“ napsat: „Chci mít stejné příjmení jako naše dítě?“ ![]()
Prostě moje dítě to je a teď to zkuste někdo popřít ![]()
@boadicea píše:
@kattkka Já to beru tak, že je to moje dítě, stejně jako je to jeho dítě a proto je to naše dítě. Když matka napíše, že chce mít příjmení jako její dítě, tak to ještě neznamená, že popírá otcovská práva. Má do tématu „Jaké příjmení“ napsat: „Chci mít stejné příjmení jako naše dítě?“Prostě moje dítě to je a teď to zkuste někdo popřít
Snad napisu Chci aby nase dite melo prijmeni po me treba. A ne moje dite. ![]()
@kattkka Slovíčkaření. Když jdeš do školky, ptáš se „Kde je moje dítě?“ nebo „Kde je naše dítě?“
Fakt mluvíš důsledně o děcku jako o „našem“ - nepoužíváš výraz „moje“? Myslím, že je to nevypovídající detail.