Poradna o homeopatii
MUDr. Eliška Bartlová
Špatně rozpoznavám lidi. Musim mít snad nejakou poruchu…Manžel jenom kroutí hlavou..Takze obvykle zdravím naprosté cizince s dávám se s nimi do řeči. Naposled v Lidlu,..ahoj Pavle…pán: Já nejsem Pavel
Ty pohledy lidí jsou k nezaplacení. V obchodech si musim taky velmi dávat pozor, do jakeho vozíku davám veci. Casto někomu cizímu
No a pak nejhorší věc, co se mi stala…kdyz jsem potkala ted uz manzela, mela jsem sedmiletý vztah, který velmi nefungoval. Rozhodla jsem se rozejit a psala jsem kamarádce, že mi strasne (ted uz manzel) voní a že pujdu do pekla…bylo mi totiz velmi lito rozejit se s expritelem a i pres to, ze jsem neverna nebyla, mela jsem výčitky. Sms jsem bohuzel omylem poslala jeho mamince, protoze se jmenuje křestním stejne jako kamaradka. Tenkrat jsem myslela, ze se do toho pekla rovnou propadnu. Maminka ho samozrejme informovala. Jinak se me muj ucitel anglictiny ptal nedavno, jestli neznam lek na klouby. Doporučila jsem mu Clavin (a myslela jsem Alavis). Jsem proste uplnej trotl.
Volal mi šéf pres skype na tablet. Ja jsem zrovna byla ve sprse. Syn zvedl videohovor a donesl mi ho až do vany. ![]()
Syn mel online vyuku a manzel mel vyjimecne dopo volno. Mladsi usla a my jsme teda na to skocili v loznici. Syn nikdy mimo prestavky neopousti pokoj. Najednou nam vtrhl i s mobilem, kde ma teamsy do ložnice s tim, ze pani ucitelka se me chce na neco zeptat.
Já se zasekla sluchátkama v autobuse o opěradlo. Ono by to nebylo tak hrozný, kdybych neškubla, neroztrhla je a nespadla přímo na kolena před nějakýho kluka, který vyvalil oči. Autobus prudce zabrzdil, a já mu div hlavou nespadla do klína. Asi to není tak hrozný, ale dodnes mám strach jezdit autobusem ![]()
Byli jsme na výletě na Šumavě a mě se hrozně chtělo na velkou. Šla jsem se schovat do houští. Když už jsem byla po a utírala jsem se, najednou jsem si všimla, že na mnou je kopec a projíždí tam cyklista. Mám z toho noční můru ještě dneska i když už je to přes 15 let.
Jako dětský trapas. byly dva a na jednom a tom samém výlete..
Jako pubertačky, znáte to, kluci a všechno okolo.. Byly jsme na výlete na dvě noci, v chatkách byly tam i jiné školy..
Večer jsme přeletovaly, za klukama, z jedné do druhé, a takové neviné, já ale v té tmě jsem přehlédla chatku a vběhla jsem o uličku do jiné chatky nerozsvítila si a hned lehla do postele na patrovku, až když jsem zjistila, že tam někdo leží tak mi došlo že to byla uplná cizí chatka uplně cizíma klukama, kteří už spali.
Jako asi na to taky vzpomenou, jak jim tam vběhne holka, honem ticho, do postele ![]()
A druhý na toms amém výlete, kdy jsme s holkama řešily různé věci, a šly jsme na záchod..Sedíme na míse a řešíme blbosti, jak se kdo na nás podíval, a jak si ti kluci myslí, že jsme prdlé a nevím co a neuvědomily jsme si, že mezi náma sedí třídní ![]()
9 tř
@Anonymní píše:
Byli jsme na výletě na Šumavě a mě se hrozně chtělo na velkou. Šla jsem se schovat do houští. Když už jsem byla po a utírala jsem se, najednou jsem si všimla, že na mnou je kopec a projíždí tam cyklista. Mám z toho noční můru ještě dneska i když už je to přes 15 let.
To je priserny ![]()
Zhruba ve věku kolem té střední sem chodívala naostro. Sukně / gatě, léto / zima prostě furt. Jednou cestou do města sem přecházela most plný asijských turistů. Bylo vedro, já lehounkou sukýnku ke kolenům. Zafoukal větříček a rázem mne změnil v Marylin Monroe. Nestíhala sem počítat cvakání foťáků 🤭
S tím autem se mi to taky stalo, lomcovala jsem klikou a ještě říkám „ty haj.zle“, pak jsem teda zjistila, že stojím o uličku dál ![]()
Já jsem taky trotl. Jdu poprvé s klukama na trenink ve fotbale. Z dálky se na mě směje trenér, srdečně mi podává ruku a říká, že je Kuba… a já de.bil to pochopila jako křestní
a říkám, že jsem Petra. A on je ještě milejší a říká, že když to chci brát takle, že není proti, že je Jarda. Okolo milion rodičů. Myslím, že to byl for a asi to na mě ušil, ale mám z něj rudý obličej úplně při každém trninku
. Naletěla jsem jako trubka.
Tuhle historku všude vyprávím, tak raději anonym, děkuji.
U druhého porodu jsem porodníkovi řekla - jak dlouho to ještě bude trvat, já už fakt nemůžu
. A on, že to záleží, jak budu tlačit. A já mu říkám - ať teda dělá
. To asi ještě neslyšel, můj muž se styděl.
@Anonymní píše:
Volal mi šéf pres skype na tablet. Ja jsem zrovna byla ve sprse. Syn zvedl videohovor a donesl mi ho až do vany.![]()
Syn mel online vyuku a manzel mel vyjimecne dopo volno. Mladsi usla a my jsme teda na to skocili v loznici. Syn nikdy mimo prestavky neopousti pokoj. Najednou nam vtrhl i s mobilem, kde ma teamsy do ložnice s tim, ze pani ucitelka se me chce na neco zeptat.
![]()
![]()
Myslím, že by ses měla zamykat. Jinak bude do třetice…
![]()
@Anonymní píše:
Já jsem taky trotl. Jdu poprvé s klukama na trenink ve fotbale. Z dálky se na mě směje trenér, srdečně mi podává ruku a říká, že je Kuba… a já de.bil to pochopila jako křestnía říkám, že jsem Petra. A on je ještě milejší a říká, že když to chci brát takle, že není proti, že je Jarda. Okolo milion rodičů. Myslím, že to byl for a asi to na mě ušil, ale mám z něj rudý obličej úplně při každém trninku
. Naletěla jsem jako trubka.
Tuhle historku všude vyprávím, tak raději anonym, děkuji.
Mám známého, který má právě taky příjmení jako časté křestní jméno a naopak to vždycky říká jako výhodu, že se tak představuje slečnám (a paním - je tedy už starší generace) a že skoro vždycky se mu na to chytí, řeknou svoje křestní, a hned si tak s nimi může potykat, aniž by se dopustil nějakého faux pas, jako že by jim začal tykat sám od sebe.
Takže si myslím, že to řekl úplně záměrně. ![]()
Ja jsem jednou v lete sla naostro v kratasich do Alberta a ohla jsem se do spodniho regalu. V tom mi ruply gate ve svu
Vystrelila jsem z kramu s penezenkou na zadku a ruda az za usima.
Pak na poste mi do te misky u prepazky vypadl tampon z penezenky. Nejak se mi tam v kabelce priplet ![]()
@Anonymní píše: Špatně rozpoznavám lidi. Musim mít snad nejakou poruchu…Manžel jenom kroutí hlavou..Takze obvykle zdravím naprosté cizince s dávám se s nimi do řeči.
To mám taky. Většinou si pamatuju barvu vlasů, sestřih- Když koukáme s manželem na film tak je na nervy, protože se ho pořád ptám, jestli je to stejný člověk nebo jiný. pokaždé když jsem přišla do nové práce nebo kolektivu, tak jsem nějaký podobný trapas udělala. Byla jsem týden na služebce na našem spolupracujícím pracovišti, kam jsme jezdili celkem často. Jeden den jsem tam potkala blonďáka od nás z patra. Dali jsme se do řeči, říkal mi, že už pojede domů do čr. Nastupoval do auta a já mu zamávala. Druhý den jsem bafla na parkovišti na jinýho blonďáka (taky od nás) jaktože teda neodjel, že jsme mohli večer na pivo, a kde si mezitím vyměnil auto…
Něco dost podobného se mi stalo i na výměném pobytu, kde nás bylo 30 a já si o dvou klucích myslela, že jsou jeden. Asi po dvou týdnech jsem mluvila s oběma najednou a až tehdy mi to došlo. ![]()
V obou případech to dotyční zjistili a vždy jeden z té dvojice byl „uražen“ že on je tedy mnohem pohlednější než ten druhý…
On to byl teda trapas s celkem zajímavým koncem. Nastoupila jsem do nové firmy na odloučený pracoviště a dělala jsem tam vedoucí odbytu. Majitel firmy byl takový distingovaný elegán, neskutečně pintlich a puntičkář. Takže jsem se před ním chovala jak kdybych právě vylezla z klášterní převýchovy…Naštěstí ředitelství firmy bylo daleko a on k nám moc nejezdil. Jednou jsem se pohádala se skladníkama, protože jsem opakovaně zjistila problémy a bordel ve skladu, nas. raná jsem vylítla ze skladu, třískla jsem vratama a začala na chodbě nadávat - kokoti dva, já je nakopu do pr.dele, vys.rat se tady na to, kreténi…no prostě jsem dala pocitům volnej průchod a fakt jsem se nežinýrovala. No, když jsem skončila a otočila jsem se, že jdu do kanceláře, tak jsem zjistila, že ředitel se svou asistentkou stojí na chodbě úplně štajf a čučí na mě… Já měla málem infarkt, už jsem sháněla defibrilátor, když se ředitel probral z údivu, strčil loktem do asistentky a povídá - “ hele, ona je normální, bože, ona je taky jen člověk…”
![]()
Ahoj. Takhle na večer by se hodilo se trošku zasmát
Co takhle si tu vypsat nějaké trapasy nebo vtipné události, které se nám kdy staly? Klidně pod anonymem samozřejmě. Já jsem totiž chodící trapas, a kam přijdu, něco vždycky provedu 
Běžně na škole jsem dávala v autobuse 18 korun, potom to zdražili a já půl roku dávala ještě dvacetikorunu, jako vždycky, i když to bylo 22, a vždy řekla „to je dobrý.“
V neposlední řadě hrozně často zakopávám, přeříkávám se apod. Jednou jsem dokonce šla ke svému autu, a nešlo otevřít, takže jsem lomcovala dveřmi jak zblázněná a všichni na mě koukali jak na trubku… No nebylo to moje auto, což jsem zjistila hned, jak přišel majitel. Ale vypadalo fakt stejně
Anebo jsem byla na rande, všechno jak mělo být, než přišlo na řadu líbání, a on slintal jak pes. No navalilo se mi, a musela jsem co nejrychleji odejít 