Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Jde o separační úzkost nebo povahu?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
23.9.16 22:02
Jde o separační úzkost nebo povahu?
Ahojte,
chtěla bych se tady možná trochu poradit. Mám dva syny.3,2 roky a 1,5roku. Ten mladší mi teď dost dělá starosti. On byl vždy takový mamánek, rád se tulil a maminku měl nejraději a k nikomu cizímu nešel. Teď šel starší do školky a jsme s tím mladším spolu sami. A moje nervy jsou už dávno pohřbené a jedu na záložní zdroj. On je absolutně neschopný se zabavit sám, hrát si s hračkama sám, i když jsme v kk-čku - on v obyváku a já v kuchyni a vidíme na sebe, tak nevydrží a letí za mnou. Neustále jen řve, vymrčuje a natahuje se po mě, tahá mě za kalhoty a pláče. Chce vzít do ruk, to už víme, protože to okamžitě přestane a je klidný. Nemohu se od něj ani na chviličku vzdálit, aniž by nepřestal s činnosti, kterou dělá a s šíleným řevem neběžel za mnou. Hrajou si i odpoledne s tátou a se starším, dělal blbiny, ale jakmile odběhnou všichni kousek dál, tak ten mladší se s řevem vrací za mnou. Kamarádka mi říká, že je to separační úzkost a že to přejde, a že se mu mám hodně věnovat a když chce tak ho mám nosit. Ale já mám z toho takový divný pocit, že to nepřejde a že to je prostě jeho povaha a když ho budu zvedat s každým bréknutím tak si zvykne a už nebude chtít jinak navíc, že když mu furt budu vymýšlet zábavu, tak se sám nezabaví. Já se mu věnuju většinu dopoledne, ale pak chci uvařit oběd a on mě nenechá a jsme vynervovaní oba dva. Neříkám, že ho nechci nosit, nebo se mu věnovat, ale nechci to dělat celý den. Nevím, jestli jsem to napsala srozumitelně, ale má někdo podobnou zkušenost a může se se mnou podělit o průběh a řešení?
Děkuji a předem se omlouvám za tento román.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
23.9.16 22:08
Dítě v průběhu života ZRAJE!!! Tak nech vyzrát i jeho… 
Věř, že ještě nastane spousta období, kdy bude dítě takto závislé, ale neboj, přejde to.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.9.16 22:10
@Pajča26 podle mě klasická separační úzkost. Ještě před týdnem jsem měla doma to stejné, v posledních dnech už je to lepší. Taky jsem měla nervy na pochodu, ale co člověk nadělá, oni si to ještě vysvětlit nenechají 
. Zkus to ještě nějaký ten den/týden vydržet, mělo by to přejít.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.9.16 22:28
@Pajča26 Moje dcera je taky taková, teď už ji byly dva a zlepšuje se, ale do nedávna se zabavila sama minimálně, furt mě tahá za ruku, u všeho abych jí asistovala. Já dělám všechno s ní, u vaření mi pomáhá, stojí na židly u linky, když byla malinká, tak na lince seděla…no binec všude, každá práce mi trvala jednou tak dlouho 
Já myslím, že je to povaha, byla vždycky takový mamánek, já ji od sebe nikdy neodháněla, práci i na chvíli odložila když to nešlo jinak Když jsem opravdu nutně chtěla chvilku klidu, pustila jsem pohádku… Teď už je mnohem lepší, pochopí když řeknu za chvilku, nebo ji nějak zaměstnám, běž mi něco nakreslit, postavit… Až jim bude 13 a prásknou za sebou dveřma v pokojíčku, budeme možná vzpomínat 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.9.16 22:31
@Pajča26 píše:
Ahojte,
chtěla bych se tady možná trochu poradit. Mám dva syny.3,2 roky a 1,5roku. Ten mladší mi teď dost dělá starosti. On byl vždy takový mamánek, rád se tulil a maminku měl nejraději a k nikomu cizímu nešel. Teď šel starší do školky a jsme s tím mladším spolu sami. A moje nervy jsou už dávno pohřbené a jedu na záložní zdroj. On je absolutně neschopný se zabavit sám, hrát si s hračkama sám, i když jsme v kk-čku - on v obyváku a já v kuchyni a vidíme na sebe, tak nevydrží a letí za mnou. Neustále jen řve, vymrčuje a natahuje se po mě, tahá mě za kalhoty a pláče. Chce vzít do ruk, to už víme, protože to okamžitě přestane a je klidný. Nemohu se od něj ani na chviličku vzdálit, aniž by nepřestal s činnosti, kterou dělá a s šíleným řevem neběžel za mnou. Hrajou si i odpoledne s tátou a se starším, dělal blbiny, ale jakmile odběhnou všichni kousek dál, tak ten mladší se s řevem vrací za mnou. Kamarádka mi říká, že je to separační úzkost a že to přejde, a že se mu mám hodně věnovat a když chce tak ho mám nosit. Ale já mám z toho takový divný pocit, že to nepřejde a že to je prostě jeho povaha a když ho budu zvedat s každým bréknutím tak si zvykne a už nebude chtít jinak navíc, že když mu furt budu vymýšlet zábavu, tak se sám nezabaví. Já se mu věnuju většinu dopoledne, ale pak chci uvařit oběd a on mě nenechá a jsme vynervovaní oba dva. Neříkám, že ho nechci nosit, nebo se mu věnovat, ale nechci to dělat celý den. Nevím, jestli jsem to napsala srozumitelně, ale má někdo podobnou zkušenost a může se se mnou podělit o průběh a řešení?
Děkuji a předem se omlouvám za tento román.
To muze byt oboji, povaha navic podporena separackou. Ja si s malym taky takhle uzivala a intenzita zavoslosti na mamince se stupnovala a pak zas lehce opadala. Ted uz je mu 2,5 a je to o moc lepsi, ikdyz jsou stale chvile, nebo situace, kdy musim asistovat jen ja. Nejak to doma nehrotime, je videt postupny vyvoj a odpoutavani, takze se nebojim, ze by to tak bylo naveky 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.9.16 22:32
Já mám doma prakticky to samé, skoro jako by si psala o našem dítěti. Nemám sice starší dítě, zatím máme jenom to jedno ale je na mě celý den jak přísvka Taky je nemožné se od něj na chvilku vzdálit, jakmile to udělám, tak je řev. Takže zkušenost mám prakticky stejnou jako ty. Řešení zatím taky neznám, někteří příbuzní mi tvrdí, že mám jenom rozmazlené dítě 
Já si myslím, že rozmazlený není. Co jsem si tak četla v různých chytrých knížkách o dětech, tak uvažuju, že by to mohla být separační úzkost a doufám, že časem to bude lepší a lepší a že si jednou dojdu i sama na záchod a nebude mi u toho malej asitovat
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.9.16 22:36
My to teď zažíváme dokonce se tříletým. Už byl v pohodě týden i u babičky, ale nějak se zasekl se skolkou a od té doby se me drží jak klíště. Občas se potřebuji chvilku nadechnout a ono to nejde.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.9.16 22:38
Syn 20 mesicu mel taky takove obdobi, kdy me drzel za nohu a ja nemohla nic. Hrat si sam umi chvilicku, u vseho asistuje, ale nevadi mi to. Jakmile me nevidi, tak me hned hleda, vola mama mama. Myslim, ze z toho vyroste, neodstrkuji ho, ale je to nekdy opravdu narocne, tak Te chapu. Jedine kde vydrzi beze me, je venku. To si na me ani nevzpomene.
Nekdy bylo i obdobi, kdy me nepotreboval. Meni se to opravdu casto. Nezbyva nez vydrzet.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.9.16 22:41
@Catmum Přesně, člověk se potřebuje občas nadechnout a nemůže. Navíc to moje i málo spí a v noci se stále hodně budí, takže se ani nevyspím, a celý dense mu stejně pak musím věnovat takže nemám šanci si trošku přes den odpočinout a dohnat tu probdělou noc. Je to někdy docela nápor na psychiku.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.9.16 22:42
@Dominicek2015 píše:
Já mám doma prakticky to samé, skoro jako by si psala o našem dítěti. Nemám sice starší dítě, zatím máme jenom to jedno ale je na mě celý den jak přísvka
Jo, predevsim prarodice maj tendenci delat z toho rozmazlenost, protoze nemuzou snest, ze s nima dite nechce to a tamto, ale s maminkou jo. Dneska uz je nas malej celkem v pohode a klidne se zavre s babickou v pokoji, ale musel si na to proijit sam, ze je to taky sranda a ze ke vsemu mamu nepotrebuje. Rozhodne jsem ho od sebe neodhanela a kdyz nechtel jit ven sam s tetou, nebo dedou, tak proste nesel, presto, ze se deda urazel a teta ze me delala hysterku 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.9.16 22:46
@tronelka jo přesně tak, u nás tohle o té rozmazlenosti říká tchýně a švagrová Tak vyslechnu si to a myslím si svoje, tchýně má takové svérázné názory na výchovu, že to prostě musím brát s nadhledem, ale mrzí mě to. Fakt si nemyslím, že bych ho rozmazlovala, snažím se být trpělivá ale důsledná ale nemůžu ho přece od sebe odhánět. Jak píšeš, to dítě si tím musí projít samo, že tu mámu stále nepotřebuje vedle sebe.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.9.16 22:51
@pannda Milá Pando, to je taková rada nerada, vlastně nevím, co mi radíš… 
@Aamanda A co jsi teda dělala? a samo to odeznělo? Právě, že si to moc vysvětlit nenechá, to máš pravdu:( Jakmile řeknu „Potřebuju teď chvíli času, abych uvařila oběd“ tak asi rozumí až moc dobře, proto řve:)
@Alušáček Jo to budem vzpomínat:))) budem se chtít tulit a oni chtít nebudou 
No nejspíše nejsem úplně tak trpělivá a raději chci uvařit za 30 min s řevem než za hodinu a půl v klidu.
@tronelka Děkuji za tvou zkušenost:)
@Dominicek2015 Přirovnání „přísavka“ sedí:) A co děláš? konejšíš nebo přežiješ řev?
@Catmum Tak máš aspoň důvod tu školku. Jak jsi to tak nakousla tak ta školka bude asi jednou problém:(
Sakriš, ale přece separační úzkost definují jako stav, ve kterém najednou dítě potřebuje maminku. ale mě příjde že to je fuuuuurt, akorát teď jak kolem sebe nemá toho staršího, tak se možná nudí a chodí za mnou???
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.9.16 22:53
@Dominicek2015 píše:
@tronelka jo přesně tak, u nás tohle o té rozmazlenosti říká tchýně a švagrová
Me to delala cela rodina, jenze nase jsem si sprdla at neprudej, ze kdyz mladej nechce, tak ho nutit nebudu. S tchanovcema to vysvetlovani bylo slozitejsi, pac k nim nemuzu byt takova… 
, slusne receno, otevrena. Na jednu stranu je clovek chape, ze si chtej vnoucete uzit po svem, ale zas na druhou stranu, nechapu, jak by je mohlo tesit, ze dite je bude odstrkovat a hledat mamu. U nas uz se nastesti dockali, tak se i atmosfera procistila
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.9.16 23:01
@Pajča26 myslím že to může být separační úzkost spojená právě s odchodem staršího do školky, má prostě strach že ho taky někam šoupneš a tak si tě hlída no. Může mu i bráška třeba chybět? Je to na tobě, já syna v tomto období chovala a věnovala se opravdu jemu ale on to neměl tak vyhrocené že bych si nedošla na záchod a celkově si sám vyhraje už tak od 2 let.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.9.16 23:28
@paandatko Tak jsi dobrá, já ho občas odstrčím a úplně nesmyslně se ho ptám třeba proč si nejde hrát s hračkama atp. Vím, že je to ujeté a že to nemá význam. Takže mám vydržet jo:)?
@tronelka @Dominicek2015 To je dost zajimavé, že u nás babičku a dědu jako snaší dobře a dokonce zas chce jen dědu a babičku eliminuje. v tu chvíli mě jako moc nepotřebuje a mám volnost. Ale už mi taky vpálili, že prej jak jsme si ho vychovali tak ho máme.
@wewa Jo asi mu může bráška chybět, nebo prostě nějaká společnost. já se právě stále nemůžu přiklonit k jedné z variant, zda chovat, nebo zda nutit k vlastní aktivitě:(
Já jsem totiž od staršího zvyklá na to, že sám usíná od 10m, že jde s kýmkoli a usne kdekoli, že si sám vyhraje hodiny s autičkama a vláčkama. že si vymýšlí hry a nepotřebuje mě k tomu, aby se zabavil. Jsem teda spíše rozmazlená já
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
