Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Je drzý ikdyz má jen tři ?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Anonymní
26.7.22 06:57
- Citovat
- Upravit
Anonymní
26.7.22 06:59
@Hlaholice píše:
No a snažíš se ho zastavit, protože tobě osobně to vadí, nebo se ho snažíš zastavit spíš ze strachu, že se takhle bude chovat k cizím lidem a bude z toho průšvih? Nebo třeba ze strachu, že ho časem nezvládneš?
To poslední, protože mě tím straší chlap
- Citovat
- Upravit
Anonymní
26.7.22 09:22
@prokr zase bych ty děti ohledně frází a vět nepodceňovala, náš ve 2,5 letech přesně rozebral cestu z autonehody, lékaře, přes koronera, do márnice a pitvu až ke zpopelnění. Jo je to divný, ale ptal se na to co se děje s mrtvými, tak jsem mu to popsala a moc rád to pouštěl dál. Ve 2,5 letech. Takže se nedivím frázi 3 letého o slušnosti.
- Citovat
- Upravit
26.7.22 10:32
@Anonymní píše:
Dobrý den, už fakt nevím, co dělat. Jsem od přírody fakt ta nezná, měkká a spíš než nějaká matka na výchovu,jsem pečující kamarádka.Ale nevím jestli je to dobré, malý mi na téměř všechny pokyny, žádosti apod řekne TICHO. Případně řekne ticho buď… Říká to už víc jak 2mesice a nevím jak to zastavit. Říká to i prarodičůmy kteří z toho měli srandu, ale teď už se to taky snaží zastavit. Můžu říct 1000×, že se to neříká, ale říká to. Naštěstí ne cítím, tatínkovi si to říct nedovolí.
Zkopíruju ti příspěvek, který jsem napsala už před několika lety do jedné diskuse na podobné téma:
Kdybych měla pojmenovat největší omyl, kterého jsem se v rámci výchovy svých dětí dopustila, tak je to určitě fakt, že jsem se snažila být své malé dceři kamarádka… přitom ona o to vlastně nestála, jen jsem jí tím paradoxně zkomplikovala život. Vlastně jsem se dobrovolně snížila z té jedinečné, nezastupitelné a nenahraditelné pozice maminky do pozice kamarádky… do pozice, kterou v jejím životě může získat kdokoli jiný. Na „kamarádku“ si mohla otevřít pusu – nechápala, proč některé věci já mohu a ona ne – „když Ty můžeš, tak já přece taky, proč ne?“… na tuto otázku se s takovým přístupem těžko dává odpověď ve chvíli, kdy skutečně jediné zdůvodnění, proč nemůže, je fakt, že je dítě. Ona je navíc od přírody temperamentní, vzteklá, se sklonem k hysterii – a „partnerským, kamarádským rodičovstvím“ se to rozjelo do nepřijatelných rozměrů. Teď už jsou „škody“ dávno napraveny… ona se zklidnila, já vzpamatovala – a hlavně, přesvědčila jsem se o tom, že malé dítě nemůže být ani můj kámoš, ani můj partner – teprve ho vychovávám k tomu, aby se mi jím stalo.
Pokud se tvůj tříleťák projevuje, jak popisuješ, tak si dej velký pozor, aby se ti tvůj přístup nevymkl z rukou.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.7.22 18:51
Bude mi čtyřicet a děti nemám, takže si to tady od některých určitě slíznu, ale nedá mi to. Souhlasím s tím, že nějaké mantinely být musí a že dítě v dětském věku MUSÍ respektovat autority. V kontrastu toho mi ale často přijde vtipné, jak sami dospělí se často neradi podřizují jiným dospělým a nemají rádi, když jim někdo diktuje. Ne, vůbec nejsem zastáncem benevolentní výchovy a příliš volného přístupu.
Na druhou stranu by mě třeba zajímalo, kdy dítě učit, že nemusí dělat vždycky to, co chtějí druzí, že vždycky nemusí být podle představ druhých, tedy i rodičů. Slušné chování a respekt ke druhým ano, avšak přílišná servilita, třeba v pubertě taky není ok. Nepřišlo vám někdy, že rodiče chtějí po svých pubescentních dětech chování, které ale sami neovládají, respektive vyžadují určitý druh chování, ale sami se ho nedrží, přičemž jim nechybí zdravá dávka asertivity = ozvat se, když se mi něco nelíbí, ale pokud tohle udělá dítě 12+, je to často problém?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.7.22 20:22
@Anonymní píše:
To poslední, protože mě tím straší chlap
Mám u sebe tu zkušenost, že strach nebývá dobrým rádcem. Říká se, že se dětem mají vymezit hranice. Ale já bych spíš řekla, že je potřeba být si vědom těch svých hranic, nastavit si své hranice. Jinými slovy, nezabývat se až tak tím, co mám dítěti ještě dovolit a co už ne, protože aby jednou, někdy, něco… Ale místo se spíš zabývat tím, co přesně vadí nebo nevadí tobě a reagovat podle toho. Mně třeba nevadí spousta chování, které obvykle rodičům vadí. Nějaká ta drzost mě spíš pobaví než rozčílí. Takže klidně ukážu, že jsem pobavená. A ne, nebojím se toho, co bude v budoucnu, protože vím, že když nějaké chování opravdu překročí mé hranice, tak to dokážu vyřešit (byť někdy je to řešení dlouhodobé a postupné).
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.7.22 20:23
@Ploskutáček Řekla bych, že by se to dítě mělo učit nejlépe odmalička.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.7.22 20:47
@Hlaholice píše:
@Ploskutáček Řekla bych, že by se to dítě mělo učit nejlépe odmalička.
Souhlasím. Ale jde to ruku v ruce právě s tím, že dítě občas přestřelí, okolí bude mít kecy o nevychovanci, co přerůstá rodičům přes hlavu… Ale tam je právě důležité, aby dostalo jasné mantinely.
Ono co si budeme povídat, 95% tříletých dětí na něco podobného, co říká syn zakladatelky a jak to dokáže zasadit do kontextu prostě nemá mentální kapacitu a je rádo, že si no pití a rohlík.
Mám doma podobný exemplář, s jasně dominující logicky-analytickou složkou, skvělou argumentací, od mala velmi dobrou slovní zásobou a myšlenkové pochody výrazně napřed… ale ta empatie, autokontrola a sebereflexe nebyla ani na úrovni biologického věku.
Navíc pro něj prostě protějšek musí být opravdoví autorita nejen autorita na základě nějaké umělé pozice. A takové to společenské „Víme, že pan šéf je sice trochu blbec a nemá pravdu, ale je šéf, tak udělám, co chce, i když víme, že je to číčovina“ ho stojí i těď asi hodně úsilí. Protože jeho přirozená reakce je zanalyzovat situaci, zhodnotit možnosti, zkritizovat nevhodné řešení a navrhnout lepší a snažit se okolí přesvědčit o jeho výhodnosti a prosadit implementaci.
Btw, o jedné naší známé takové té „všeobjímající milé mamince, co nesnese, pokud vidí dítě smutné, vztekající se či plačící“ má nic moc mínění, protože párkrát se na něj vytasila s nějakou argumentací zcela mimo mísu (si myslela, že ho opije rohlíkem jako své stejně staré dítě) či se na něj snažila jít přes city a on ji na tři věty rozcupoval.
Ale bude to deviza do budoucna. Jen se prostě musí s dítětem rozumně pracovat a vytyčovat ty hranice, učit co je a co není akceptovatelné, proč, jak to říct jinak decentněji a podobně… A pro rodiče je to náročné.
Proto si myslím, že chlapec zakladatelky není drzý, ale potřebuje jiný přístup. Pokud dělá nežádoucí věc, tak říct mu Ticho nebo Budu na tebe hodná, když ty na mě budeš hodný (btw, takto formulované to smrdíí manipulací) je opravdu jako házet perly sviním. On potřebuje, aby se ten dospělý jasně vymezil (ale i tak je dost možné, že to vzhledem k věku ještě úplně nepobere a bude to chtít stopadesát podobných interakcí, než mu to secvakne), řekl co mu konkrétně vadí, proč, nabídne dítěti alternativní/vhodný způsob chování.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Alriga
26.7.22 20:53
Tak malemu dítěti říci, ze budu hodná, když on bude hodný… Nevím, no.
Hlavně ale! Matka není kamarádka! Matka je ochrana, zázemí, péče, rada, 100% jistota, pomocná ruka, autorita, ten, kdo určuje limity a hranice a zároveň je 100 % spolehlivý. Hranice jsou pro dítě úlevou, zábradlím a ochranným plotem.
- Citovat
- Upravit
26.7.22 21:36
@Svistice díky za příspěvek, asi mám doma podobný kus, protože je nejstarší, neumím docenit jeho schopnosti, ale souhlasím že je to o trpělivosti mu informace nějak podat a on je pak vezme a dle toho se chová, zkratky v podobě „buď ticho“ nefungují. Jeho „drzost“ v podobě toho že mi vrací některé slovní obraty vnímám jako důležitou zpětnou vazbu k tomu, co slyší od nás. Ale já s ním asi vyloženě problém nemám. Myslím že je dost povahově po mně 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.7.22 21:53
@Silver_Lining Já jsem právě povahové je druhému dítěti, takže k tomuhle těžkému logikovi s empatii žížaly jsem si tu cestu hledala celkem dlouho, pokusu a omylu bylo hodně a na některé vskutku pyšná nejsem.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.7.22 22:09
@Svistice jo, u nás z něj spíš dost roste manžel, protože direktivně s ním prostě úplně jednat nejde. A někdy se taky chytám za hlavu, většinou když mu něco zakážu s perfektním odůvodněním proč to nesmí a on mi ukáže, že existuje alternativní řešení, kde je splněna moje podmínka a on dostane co chtěl:oops: ale to neberu jako drzost, o to jsem si sama řekla
On je to asi vždycky experiment, to že ho dost chápu asi taky ještě negarantuje že nám to bude fungovat
U druhého syna už vidím, že je z jiného těsta, asi tam bude víc empatie a větší citlivost, tak jsem na sebe zvědavá. Ale tomu jsou 2, takže to teprve začínám odkrývat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.7.22 22:42
Zakladatelko, ale vždyť kluk jen opakuje tvoje věty. Proč by to byla drzost? Tak se k němu taky chovej zdvořile a on tě bude zrcadlit. Ty tvoje příklady jsou opravdu hodně manipulativní. Dítě není hodné? Dítě je dítě a chová se tak, jak mu umožníme. Obviňovat ho a dávat mu úkoly typu „buď hodný“, je pro něj těžko pochopitelné. Musíš být víc srozumitelná a taky si uvědomit, že nejvíc se dítě učí napodobováním svých rodičů.
Nejde o to, aby si kvůli autoritě něco nedovolil, ale aby věděl, jaké chování je přijatelné.
Je to chytré dítě, potřebuje hodně vysvětlování a vedení.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.7.22 23:18
Tak třeba pokud mi dítě řekne posun se, tak mě ani nenapadne brát to jako drzost. Pokud by mi ale říkalo, ať mlčím, je to pro mě za hranou a postupovala bych tak, že si drepnu, abych byla v úrovni jeho očí, vezmu si jeho ruce do mých (abych upoutala pozornost a znemožnila dělat cokoliv jiného) a klidně mu vysvětlím, že takhle se mnou mluvit nemůže, jsem jeho maminka a musí se se mně chovat s úctou, já se ke svojí mamince taky takhle nechovam.
Pokud by to pokračovalo, tak bych ještě párkrát důrazně upozornila, že mi to vadí a pokud by to nepomohlo, následovaly by důsledky - odeslání do pokoje, zrušení společných činností (kdo je na mě ošklivý, s tím netravim svůj čas).
Hodně sil. Má to smysl a čím dřív, tím lépe. Dnešní děti rozhodně přehnanou uctivosti k rodičům netrpí, nebojte se, že byste to přetáhla.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.7.22 09:48
@safina píše:
Zakladatelko, ale vždyť kluk jen opakuje tvoje věty. Proč by to byla drzost? Tak se k němu taky chovej zdvořile a on tě bude zrcadlit. Ty tvoje příklady jsou opravdu hodně manipulativní. Dítě není hodné? Dítě je dítě a chová se tak, jak mu umožníme. Obviňovat ho a dávat mu úkoly typu „buď hodný“, je pro něj těžko pochopitelné. Musíš být víc srozumitelná a taky si uvědomit, že nejvíc se dítě učí napodobováním svých rodičů.
Nejde o to, aby si kvůli autoritě něco nedovolil, ale aby věděl, jaké chování je přijatelné.
Je to chytré dítě, potřebuje hodně vysvětlování a vedení.
Je to manipulativní, ale taky pravdivé. Ono ať už jsou člověku tři roky, nebo padesát, vlastně pořád musí naplňovat něčí představu. Pokud ne, může to znamenat konflikt. Vy přece taky chcete, aby na vás vaše máma byla hodná, byla s vámi spokojená, a pokud s něčím bude mít problém a řekne vám to, často to nekončí dobře. Okolí nás totiž nějaké chce - rodiče, učitelé ve škole, šéfové v práci, partner. A občas se nějaké manipulaci nebo citovému vydírání nevyhne rodič ani v dospělosti, pokud chce dosáhnout svého nebo pokud se cítí ohrožen. Často s námi manipulují partneři, sex za odměnu, ale tohle téma je o výchově dětí, ne dospělých.
Myslím si, že být rodičem není lehký. Je to těžký. Ale když pročítám tohle téma a přemýšlím o něm, často může být těžší být potomkem. Protože od potomka se NĚCO očekává, nějaké chování a potomek má z mého pohledu víc povinností v chování než rodič. Rodič nemusí dodržovat tolik pravidel.
Přijde mi zvláštní, kolik třeba dnes existuje knížek o výchově dětí. Myslím, že za generace našich rodičů žádné knížky o výchově nebyly, a jelo se spíš nějak instinktivně a pocitově, tím neříkám, že vždycky dobře. Na jednu stranu je dobře, že ty knížky existují, protože ještě před 50 lety frčela spíš autoritativní výchova a větší přísnost, žádná diskuze. Co řekl rodič řekl, bylo svatý. Dnes je trend brát dítě spíš jako partnera a kamaráda a víc přemýšlet o jeho duši a uvažování, což je dobře, jen se to s tou benevolencí nesmí přehánět.
Hodně těch knížek je psáno americkými psychology, já si z některých pár úryvků přečetl a spousta věcí mi prostě nepřijde aplikovatelných na české prostředí. Často jsem si říkal, jak by si poradili s českým raubířem či rozmazleným spratkem.
Na druhou stranu, a nejsem psycholog, je vlastně podřizování proti lidský přirozenosti. Nikdo neposlouchá rád příkazy direktivně, ani dospělí (jo, státní orgány byste asi poslouchat měli 
), nikdo nemá rád, když je tlačený do něčeho, co nechce, nebo když nám někdo říká, že se chová blbě, a co jsme komu říct měli, a co naopak ne.
U dětí to chápu, ty jsou takový vypnutý počítače, který musí rodiče postupně naprogramovat a naučit je přežít v džungli života. Nicméně mi občas přijde, že je to spíš souboj eg. Ego rodiče a dítěte. Určitě by mělo umět poprosit, poděkovat, vědět že se nemají strkat prsty do zásuvky, protože ho to může zabít. Ale třeba neuklizený pokoj, nedojeděná večeře tak zásadní nejsou v danou chvíli. Dobře, ten pokoj je taky důležitý, protože ho to má naučit si plnit povinnosti, na něco si myslet, nějaký řád. Ale až bude Pepovi 30 a bude bydlet ve svým, tak pochopí, že neuklizený pokoj opravdu není v životě to nejdůležitější. Možná když mu tam přijde dámská návštěva.
Já nemám moc rád v souvislosti s výchovou slova jako „respekt a úcta k rodičům“, zavání mi to manipulací, protože spousta rodičů za to schovává „drž pusu, šoupej nohama, žádná revolta nebo šprajc.“
A ruku na srdce, dámy, nikdy se vám nestalo, jste trvaly na splnění nějakého úkolu čistě z principu, protože neuposlechnutí jste braly jako ponížení vaší rodičovské autority/ega?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
Ano odpoví na tyhle dvě věci určitě.
Já říkám, že budu hodná maminka, když bude hodný on. On si pak přebral a řekl, že když budu já slušná, on taky.
Nebo mě normálně řekne Posun se, bez bokem, bez jinam, bez pr**lku jinam… Takovym drzym podtónem, který mě štve
Nebo myslí, že může rozhodovat kam pojedeme…no snad je to jen období