Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Lituju toho, že jsme u mladšího nezměnili školku dřív a další rok jsme řešili "následky, kdy se bál jít kamkoli sám začal se zakoktávat atd…U starší se trochu obávám, že jsem jí špatně zvolila základní školu a přemýšlím kudy kam…ale jinak snad jen, že bych byla důslednější při úklidu věcí po sobě, aby v tomto byli víc samostatnější ![]()
@Eva2610 píše: Více
aha, to je pro mě nový úhel pohledu - já právě naopak myslela, že mít dítě bez režimu je bič na rodiče, protože neví každý den kdy se rozhodne spát a podle toho pak cokoliv plánuj
Nenapadlo mě, že ten režim je vlastně na prd, že pak nesnesou jediné vychýlení… neexistuje nějaká metoda, že dítě chodí „režimově“ spát (pokud se to zadaří na něm aplikovat a „dovolí“ to) +- stejně, jakože klouzavě -+ hodina sem hodina tam? To pak povoluje určitou flexibilitu, že ho to nevykolejí, když musíš jít v 11:00 k doktorce, trochu ho posuneš, a druhý den zas +- stejně…? nevím, jen se ptám ![]()
@Anonymní píše: Více
To nejde takto plánovat. Unavené dítě ti nevydrží ještě hodinu vzhůru a naopak neúnavné dítě nepůjde uspat. Taky nejsi schopná úplně ovlivnit délku spánku dítěte. Takže v podstatě mít režim je lepší, protože si třeba trochu můžeš ten den naplánovat a vyhnout se tomu rozhození režimu. Zrovna návštěva u doktora je prostě naprd, že je načas. S dítětem se plánovat dá špatně.
My máme děti malé, takže nás dost výchovy ještě čeká. ale když vezmu nejstaršího ( pět let), tak jsem šťastná jaké je zlaté dítě. Myslím, že jsme hodně věcí udělali opravdu dobře. Co jsem u něj udělala u něj špatně bylo to, že jsem se ho jako miminko snažila uspávat v postýlce. Měla jsem ho mít víc u sebe - v posteli, v nosítku. Měla jsem u něj zkusit osteodynamiku. Režim jsme měli a to teda je ta mě super hlavně večer. Prostě i teď víme, že ve 20:30 všechny děti spí a my máme klid
jinak přes den ten režim máme klouzavý podle únavy dítěte. To moc plánovat nejde. Ale já ho uspím díky nosítku kdekoliv.
U druhého jsem v jednu chvíli měla vyhledat asi terapii. Fakt si nechat pomoci. Hodně mi plakal v noci skrz potravinové alergie a já pak nebyla schopná zvládat jeho vzteky. Hrozně mě to rychle vytočilo. Dostala jsem se z toho nějak sama, ale kdybych si nechala pomoci, tak to bylo určitě lepší.
Co bych neměnila je, že jsme měli děti brzy. Do 30 mám tři děti. Jsem za to moc ráda. A i za to, že jsou rychle po sobě - přála jsem si tři děti. Sice je to masakr teď s tím třetím, ale mají k sobě blízko. A ten nejstarší aspoň tolik netrpí, že s minimem nejdou dělat všechny aktivity.
Hojdavak mi u třetího zachránil nervy
měla jsem ho pořídit dřív.
@Liberalissima píše: Více
Nic s blbou hysterkou jsem nepsala.
Koukám reaguješ úplně zbytečně přecitlivěle, tak teda sorry za jiný názor
fakt nemám bezproblémové dítě, představ si, že kvůli zdravotnímu problému každý měsíc strávíme celý den po doktorech, ale ono je snazší hned křičet, že mám bezproblémové dítě, že jo? ![]()
@Anonymní píše: Více
Jak už tu zaznělo, takhle to má většina dětí, ale tu klouzavost neurcujes ty, ale ony😅 takže když mi třeba v půl roce syn pravidelně kolem 10-11 chodil spát, tak se někdy stalo, ze byl proste unaveny a usnul 9:30, ačkoliv měl domluveneho třeba toho lékaře na 10. Nebo naopak, věděla jsem ze máme někde být v jednu, tak jsem šla uspavat, a najednou uspavam už hodinu a vím, ze když usne tak pozde, budu ho muset budit já a bude to na prd. Ale taky ze jestli ho nenechám usnout, bude ještě větší peklo. 😅
@Oriseka píše: Více
Tak na penězích mi vůbec nesejde. Důležité pro mě je, aby to dítě bavilo a aby nešlo o sport kde je jednostranné zatížení. Pro mě jsou byznys ty kroužky kde se tlačí děti tvrdě do výkonu, protože má z úspěšných závodů klub peníze. Někde je to v normě, to je v pohodě, ale někde je to fakt moc a už se vytrácí ta radost z pohybu a je to hlavně dřina. Hodně sympatické mi jsou různé levné kroužky kde se schází super parta lidí, kteří tím žijí a pořádají akce i o víkendech a prázdninách, často i setkání s rodinami. O nějakých vím, ale bohužel všechny máme daleko a blízko jsem ještě nenašla.
@Anonymní píše: Více
Tak ja byla v jine situaci. S manzelem jsme spolu od mych 16 let(jemu 20), pak jsem teda jeste studovala, ale v tech 27 jsem uz mela po skole a i nejakou praxi, tak by to slo. No clovek nemladne. Ted mi bude 39 a musim teda rici, ze uz ten vek zacinam citit. V 25 jsem behala cele odpoledne po toboganech. Ted se souram. 5krat to sjedu a chci do virivky
. Ne vazne, manzela meli jeho rodice pozde, ve 40 a ve 46. Pak mel male deti a mel se zaroven starat o tatinka. Ted ma porad jeste male deti a uz jsou oba po smrti. Deti nemaji druhe prarodice. Je to skoda.
@Oriseka píše: Více
rozumíma chápu… jen málokdy si člověk může ten věk vybrat, někdy prostě potkáš toho pravého až po třicítce ![]()
Vidím v tom (u mě) alespoň tu výhodu, člověk je moudřejší, vyřáděný a nacucaný všemi možnými informacemi (někde nechtěnými) od okolních kamarádek, co děti dávno mají ![]()
@Anonymní píše: Více
Vse ma sve plusy a minusy. Zase ve zralem veku clovek byva ekonomicky stabilnejsi. Ma nasetreno i pro pripad nouze.
@Serpentini píše: Více
Prave, ze nejde o ty penize, ale o to ze to je nekomercni. U tech malych deti nema klub penize, kdyz jsou uspesni. To pak uz jde o profi sport. U toho rekreacniho uplne bez soutezi/zavodu je problem s dlouhodobou motivaci deti. Fluktuaci. Zavody a souteze jsou ruzne urovne. Kazdy at si najde, co mu vyhovuje. Me ten gymnathon zrovna nenatchl a to to byl spise drazsi krouzek. Atletika se mi naopak libi. Ted bude chodit i mladsi. Mladsi bude mit jeste 2 jine nesportovni krouzky, tak jsem zvedava.
@Oriseka píše: Více
To jsem teď řešila s kamarádkou. A řekla bych, že to nemusí být pravda. Jí je 35, kariéru má skvělou, pracovní zkušenosti skvělé. Avšak vzhledem k tomu, že bydlení je drahé, hypotéky taky, tak vlastně sama nemá pomalu šanci pořídit vlastní bydlení. Partnera zatím nemá. To teď teda vidím kolem sebe hodně. Kdo začal řešit bydlení až teď tak je to špatný. teď se ještě bojí, aby ty děti stihla. Tak si říkám, že jsme na tom asi i líp.
@anavi13 píše: Více
Je skoda, ze to bydleni neresila drive. Me je spis lito mladych. Ti to nemohli resit drive, protoze jeste studovali, byli detmi atd. Nase generace mela sanci si to bydleni vyresit. Byly 100% hypoteky, byly nizke uroky hypotek. Neni to tak dlouho. My bydleni porizovali pred 9 lety a ted by stalo vice nez dvojnasobek. Treba alespon na tu garsonku by to tenkrat vyslo, ikdyz byla sama. Ted by mela alespon neco a treba i zaklad pro vetsi bydleni. Ale nechci nikoho soudit. Kazdy to mame jinak. Urcite jsou zajistene 20lete maminky a nezajistene 40lete, ale spis to bude naopak.
Ahojky, tak já už mám starší děti -11 a 13 let a zpětně, když se ohlédnu, co bych udělala jinak, tak bych asi nebyla na sebe tak přísná. Pro příklad: Snažila jsem se být perfektní máma, manželka, snažila se kojit i přesto, že malá řvala hlady, nedokázala jsem připustit, že by byla krmena umělým mlékem, protože jsem si řekla, že všechno budu dělat,, správně ".Po porodu jsem se hned snažila dostat se na svou váhu, abych se líbila manželovi a nedala jsem čas svému tělu se plně zotavit. Vše ohledně výchovy jsem dělala na maximum až jsem se z toho sesypala… Pokaždé když byly děti nemocné, já byla taky, protože jsem byla jen v nervech, kdo to další chytí až jsem vždy taky onemocnela. Být víc nad věci a ze všeho se nehroutit, to bych poradila svému mladšímu já a více se o sebe starat, o svou duševní stránku popř. si tvrdě vynutit čas pro sebe(protože mě okolí dávalo dost najevo, že když je miminko, tak vše musím obětovat jen jemu),no dřív to tak bylo, ale dnes bych si to tvrdě prosadila, že… takže asi tak.
naprosto souhlasím… je podle mě něco jiného, když tam ty děti ve 2 ráno jsou a jsou happy a nikoho neprudí, tak je to jejich věc, nad tím se asi pohoršovat nebudu… ale jedna moje známá svojí malou třeba tahá úplně všude (tuším dvouletá) a bohužel to zahrnuje to, že na našem holčičím dýchánku třeba okolo 23:00 jí už druhou hodinu krotí a utěšuje, protože je ukňouraná, protože je unavená a nebaví ji to tam s náma… tak sorry, to si zase říkám, že to nemám zapotřebí poslouchat a že to je VINA té mámy v tu chvíli, že holku přetahuje. Zároveň je mi malé i líto, mluvit neumí, tak si o spaní říká kňouráním…
Je to těžký no…