Je smrt opravdu konec?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Smrt není konec. Ale tam, někde, čas ubíhá úplně jinak, rok jako den apod, takže pokud na něco takového čekáš, určitě za tebou přijde, pokud bude moct 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Anonymní píše:
Dobry vecer,
Prosim o anonym.
Pred nedavnem mi zemrel otec, byli jsme si blizci, byl hodne nemocny. Smrt byla pro nej v podstate vysvobozenim. Ja se s tim ale nemuzu smirit, porad jsem cekala, ze “prijde” ze me navstvi ve snu, posle mi “znameni” deti ho “uvidi” (mam male deti, ktere ho milovaly)
Jsem zoufala, ze uz nikdy se neuvidime, ze uz nikdy nebude detem mavat z okna.
S tatou jsem se rozloucila, rekla mu vse co jsem mohla, ale porad jsem doufala, ze mi da o sobe vedet. Vsude ctu jak mrtvi se ve snu prijdou rozloucit, jak je citi pozustali kolem sebe.
Co je po smrti?
Zacala jsem chodit do kostele kazdou nedeli, ale ze by mi to vnitrne pomohlo se rict neda.
Myslím, že to je asi ta nejzáhadnější a nezodpověditelná otázka, na kterou chce znát odpověď každý člověk na světě.
Pamatuju si jednu diskuzi tady na emiminu, kdy jedna uživatelka velmi agresivně prosazovala, že „je dokázané, že smrt není konec“ a ona to „ví“. A i když jsem se snažila být citlivá a ohleduplná v prezentaci svého názoru, že já si myslím, že smrt je konec a není to vůbec špatné, nicméně pravdu může mít i ona, jistotu ale nemáme, začala být na mě fakt zlá. Takovou sílu strach z nicoty u někoho má. 
Pokud tě někdo uspí, tak o sobě taky nevíš. Věřím, že vědomí je produkt našeho mozku. Ale taky věřím, že naši blízcí svým způsobem žijí ve svých potomcích, to každý vidí, tu úsměv, tu třeba talent k vaření, tu charakteristický způsob mhouření očí při smíchu..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Anonymní píše:
Dobry vecer,
Prosim o anonym.
Pred nedavnem mi zemrel otec, byli jsme si blizci, byl hodne nemocny. Smrt byla pro nej v podstate vysvobozenim. Ja se s tim ale nemuzu smirit, porad jsem cekala, ze “prijde” ze me navstvi ve snu, posle mi “znameni” deti ho “uvidi” (mam male deti, ktere ho milovaly)
Jsem zoufala, ze uz nikdy se neuvidime, ze uz nikdy nebude detem mavat z okna.
S tatou jsem se rozloucila, rekla mu vse co jsem mohla, ale porad jsem doufala, ze mi da o sobe vedet. Vsude ctu jak mrtvi se ve snu prijdou rozloucit, jak je citi pozustali kolem sebe.
Co je po smrti?
Zacala jsem chodit do kostele kazdou nedeli, ale ze by mi to vnitrne pomohlo se rict neda.
Smrt je konec. Nikdy mě nikdo nepřišel z mrtvých navštivit. Ani máma.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Myslím že smrt konec není. Před 3 měsíci zemřela tchyně a co se u nás doma děje nás přesvědčuje o tom, že je tu s námi 
a to jsem normálně vždycky byla strachy pos… jen někde něco zašramotilo a teď jsem naprosto v klidu až se sama divím asi vím že je to ona a že mohu být v klidu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Věřím tomu, že smrt konec není. Věřím v putování duší. Pro nás pozůstalé to ale konec někoho - v našem případě manželky a mámy mojí dcery je. Ten člověk tady nechá určité hodnoty,je v nás . Nevím, jestli je nebíčko, jak to vyprávím své dceři, ale chci věřit tomu, že se jednou všichni potkáme…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Čas hodně pomůže. Jestli posmrtný život je nebo není, to ti na jistotu nikdo neřekne. Na jednu stranu bych chtěla, aby byl - často „si povídám“ se svojí babičkou, ukazuju jí věci, ze kterých by měla radost, kdyby tu byla s námi. Úplně regulérně jí v duchu řeknu: „No, koukej babi, jak je to tvoje vnouče chytrý…“. Pomáhá mi to vyrovnat se s tím jak mi chybí, vlastně si nepřipouštím, že mě neslyší. Ale na druhou stranu cítím, že by zas v některých okamžicích bylo lepší prostě nebýt, neexistovat, nevnímat. Při představě, že umřu a budu nějakým způsobem vnímat, co se děje s mými dětmi, vnoučaty a nebude v mé moci jim pomáhat, zabránit třeba neštěstí nebo to třeba všechno vidět dopředu, co bude…to bych fakt nechtěla. To by mi přišlo jako totální psychopeklo navěky.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Reginaa
Muzes mi konkretne poradit kde zacit? Me bible prijde jako strasne narocne cteni
- Citovat
- Upravit
@Issabell28
Je zajimavy co popisujes, docela z toho mrazi 
Ode dne co tata umrel tak nam blika svetlo v koupelne, ale to je asi nahoda.
- Citovat
- Upravit
@luloinka píše:
Myslím že smrt konec není. Před 3 měsíci zemřela tchyně a co se u nás doma děje nás přesvědčuje o tom, že je tu s námi
Muzes byt prosim konkretnejsi?
Ja ani nevim co mam brat jako “znameni” ze je tu tatka.
- Citovat
- Upravit
@Anonymní píše:
Muzes byt prosim konkretnejsi?
Ja ani nevim co mam brat jako “znameni” ze je tu tatka.
Poslední týden života byla v nemocnici. Ve čtvrtek u ní ještě byl partner. A bylo domluveno že v pondělí se bude převážet blíž k nám do LDN. A že v pondělí nemocnice bude nám volat. V pátek dopoledne jsem tu měla kamarádku na návštěvě s holčičkou, moje dcera s její si hrály, já chystala kafe. Na linku jsem postavila pytlík sušenek. Zhruba 25 cm od okraje linky, převážit se nemohl. Jak jsem byla v kuchyni tak nic, a jen jsem šla do pokoje pro kámošku tak najednou bum a pytlík na zemi. 15 minut na to mi volal rozklepaný partner že má z nemocnice 3 zmeškaný hovory a smsku ať se ozve. Bylo nám jasné o co jde… přišel domů, volal tam. Brzo ráno odešla…
Za 3 dny jsme volali přes Whatapp s jeho sestrou. Jakmile jsme začali řešit pohřeb, z policky vypadla hra Paní pavouková. Kdo zná, ví, že to není zrovna lehké aby to shodil třeba průvan.
V noci kolem 23 hodiny ležíme, usínáme (máme obrovskou místnost ložnici a dětský pokoj dohromady dokud jsou děti malé) a najednou spadne ze skříně hračka náhodně na zem kde je vláček, který po stisknutí komínku jede po kolejích, hraje a bliká. No a ta hračka spadla zrovna na ten komín, takže blikání, kravál. Hodinu před tím chlap říkal že by chtěl pokud teda něco je ať se mu zjeví a řekne že se má dobře aby se s tím lép vyrovnal.
Minulý týden jsem ráno chystala svačinu do školy sceři, holky koukaly na Déčko, syn byl v postýlce a myslela jsem na tchyni jak mi chybí jak ráda bych k ní šla ze školy na kafe a pokecat a najednou mi na lince problikla žárovka a synovi začal chvilinku hrát kolotoč.
Při uspávání syna večer začalo samo chrasrit chrastítko.
Syn pořád kouká nad dveře když je v obýváku jakoby tam něco viděl a občas se začne hrozně nahlas řehtat.
Jak říkám, vždycky v minulosti bych byla pos… až na zádech a najednou mi to nevadí což je záhada samo o sobě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
To je otázka, na kterou ti asi neodpoví nikdo. Sama se přikláním k názoru, že pak už nic není. Jednou tu byla docela vášnivá debata o tom, zda se příbuzní chodí rozloučit. A jedna uživatelka napsala něco ve smyslu, že snad každá máma, která po sobě nechá malé děti, by se za nimi vrátila. To samé manžel/ka, kteří zemřeli po 60 letech soužití a nechali po sobě zlomeného partnera. Nebo třeba rodiče, jejichž už dospělé děti je postrádají. Zkrátka by se vracel každý. Já si po smrti blízkého strašně přála, aby dal nějak vědět, aspon v tom snu. Vůbec nic. To samé ostatní příbuzní. Všichni ho moc postrádáme. Občas jsem četla opravdu tajemné příběhy i tady na emiminu o tom, jak se někdo vrátil a dal vědět, ale osobně si spíš myslím, že se přání projevilo tak intenzivně, až se jim ty sny opravdu zdály. Soucítím s tebou a doufám, že čas vše vyléčí.
- Citovat
- Upravit
Po smrti již nic není. Uvazuj: např. kočka je savec, stejně jako Ty. Kdyz zemře kočka, myslis, ze jde někam do kočičího nebe nebo navštěvuje ostatní kočky jako duch? Ne. Proste uz není, zemřela a není. Nikde. Stejně tak lidé.
To, ze se lidem zda, ze je někdo ve snu navštívil - to je pouze sen v jejich hlavě.
V jistém týdeníku je v aktuálním vydáni zajímavý článek o strasidlech a o tom, ze z většiny jsou výmyslem par posledních století. Dříve se lidi ani na hřbitovech nebali, protože ty byvaly v centru měst/vesnic. Duchové mrtvých jsou výmysl krátkého úseku našich dějin.
Spoustu dnešních lidi by rádi viděli ducha, aby měli důkaz o nadpřirozenu (a mohla z nich spadnout tíha odpovědnosti za vlastní zivot), ale bohuzel vse je jen evoluce a biologie savců.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@PinkPanther A kdyby i bylo kočičí nebe, čím by to končilo. ? Myší? Broukem? Mouchou? Jepicí?
Já se obávám, že duch není, že je jen vědomí si sebe sama.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
