Je to deprese?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
je to deprese?
holky, malé budou tedka 3 týdny, mám takovou špatnou náladu, nic mě nebaví, pořád jen přebaluju, kojím, a v noci moc nespím, už mi to leze na nervy, jsu protivná, už bych si přála jít ven a dělat taky něco jinýho, malá je vcelku hodná, moc nepláče, ale nějak mě vše štve, je to poporodní deprese? jak s ejí zbavit?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Reakce:
a proč vlastně nejdeš ven? Mýty o tom, že by mimino mělo být celé šestinedělí doma jsou už dávno překonané a počasí je teď venku OK. Já jsem byla už třetí den po návratu z porodnice venku, protože bych fakt doma zblbla. Deprese v pravém slova smyslu si myslím, že to ještě není, ale možná máš k ní dobře nakročeno.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
moje rada,jdi ven.už ma brzy sviti sluníčko a doda ti energii.deprese to opravdu neni,ale prostě chcybi ti štava.vyraž na prochazku hezky se uprav a bud pyšna mamča.
moje kamaradka trpí na deprese a to je něco strašnyho,nemužeš chodit,jist,nejsi schopna vylezt z postele a fungovat.ja to nedavno taky zažila,ale naštěsti jsem se z toho dostala a ted jsem štastna a už se taky těšim na sluničko.
neboj to zvladneš a bude dobře.a zase přijdou jiny starossti.drž se 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
šla bych ven, ale jsu nachlazená, tak to chcu vylečít, abych neonemocněla, i k malé nosím roužku, abych ju nenakazila.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
díky, právě se mi nehce ani upravovat,a to jsem si na to vždycky tak potrpěla, snad, když už vyrazíme ven, bude líp.děkuju za rady
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
deprese to v tvém případě naštěstí není, řekla bych, že to je naprosto normální stav po porodu, kdy si žena zvyká na novou životní situaci, je unavená, nevyspalá..to se srovná 
chce to opravdu jít ven, vypadnout ze stereotypu…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Taky bych řekla že by ses měla jít projít,třeba si koupit něco hezkýho nebo jen tak pošajmad s kočárem a nabrat trochu čerstvýho vzduchu…a pokud jsi ,,jen,, nastydla tak to neřeš a možná že i to že chdíš k malý v roušce protože se bojíš aby jsi jí náhodou nenakazila tě muže dost psychicky vysávat…vím o čem mluvím..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
píšeš,že jsi nastydla tak i to muže mit vliv na tvoji naladu.neboj se za chvilku bude venku teplíčko a jestli nejsi jo nemocna tak klidně se jdi na chviličku projit.uděla vam to s malou dobře.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ahoj všem, obnovuji toto téma, protože minulý rok, cca 3 měsíce po porodu, jsem se dostala do deprese, tzn. brečení, úzkost, neschopnost nic dělat, strach, vnitřní třepání, nesoustředěnost, připadala jsem si jak v jiném světě. Zašla jsem k psychiatrovi, dostala lexaurin a antidepresiva. Po 2 lexaurinech a také jsem si řekla, že se musím vzpamatovat a jít dál, se dostalo vše do normálu. AD jsem vysadila, ale měla jsem jen pár prášků, které ani nezačaly působit, to začínají podle dr až za asi 14 dní, proto jsem dostala na dobu než začnou působit ten lexaurin. Tento stav udeřil opět po půl roce, ale v mírné formě (vnitřní třepot, strach, neschopnost se radovat a zase nesoustředěnost),takže už jsem věděla, oč se jedná a snažila se tomu nepoddávat a za pár dní byl klid, i jsem celou dobu normálně fungovala a bez prášků. Ale uběhl další půlrok a je to tu zase. Není to tak hrozné jako poprvé, protože jak jsem již psala, snažím se tomu nepoddávat. A když se zamyslím, tak tomu vždy předchází strach z nemoci, teď to nastartovalo to, že jsem byla unavená a zase za vším hledala vážnou nemoc, no když se z krve nic nepotvrdilo, ale já pořád měla ten třepot, úzkost a hlavně zase jako by chodilo tělo bez duše a nesoustředila se, tak mě přepadl VELKÝ strach, že už to tak zůstane a už to nebude jako dřív. Asi to zase dopadne tak, že to bude trvat pár dní, pak na to přestanu myslet a vrátí se to do normálu, ale teď mám prostě pořád ten strach. K dr už nechodím, lexaurin ještě mám, ale bojím se navyknutí na něj, proto jsem si ho nevzala. Zažíváte někdo něco podobného? Bude se to pořád vracet? Už mě napadla i maniodepresivní psychóza, ale zase u mě se střídá období, kdy jsem normálně ok a pak pár dní tento depresivní stav, žádné velké mánie, tak o tu se asi jednat nebude, ale nemám s tím zkušenosti Budu ráda za vaše zkušenosti.
- Citovat
- Upravit
Naštiv psychiatra, normální to není. Jestli se Ti to bude opakovat, to Ti ani on neřekne, není prorok. Maniodepresivní psychozu můžeš mít i bez fáze mánie, fáze depresí čas od času bývají častější. Tím ale neříkám, že m.ps. máš. Každopádně neléčené deprese bývají hlubší, delší a mají větší sklon k opakování než ty léky léčené. Držím Ti palce.
- Citovat
- Upravit
Je to deprese?
Dobrý den mám smíšené pocity. Cítím všechno jenom né radost a štěstí. Celá rodina kromě nejmladšího syna mi leze na nervy. Vše je v pořádku dokud jsou dvě starší dcery ve škole a partner v práci, to si hezky uklidím uvařím i si s malým odpočinem, ale jakmile nastane odpoledne nastane stres s příchodem zbytku rodiny domů. To co jsem hezky uklidila je rázem pryč zanechávají po sobě jen spoušt nejsuo schopni si ani sundat boty, zašlapou mi pracně vydrhnutý koberec vytřenou podlahu, neumyjí si po sobě ani hrnek a já to nestíhám. Po zbytek dne až do večera trávím v nepořádku a čekám zas na ráno abych vše uklidila včetně špinavých ponožek pohozených po zemi a špinavých kalhotek starší dcery valejících se taky všude možně. Přitom náš byt má 60m čtverečných takže pračka není tak daleko. Když příjde partner je to ještě horší ten do toho začne jen prudit, všechno mu leze na nervy jen nadává na všechny včetně psa, který se šel jen napít, ale moc hlasitě. Je toho spousta a já když jsou doma nejsem schopna ničeho, jsem tak unavená že jen sedím a mlčím. Je to deprese? Nevím. Jsen neštastná z toho jak mě nikdo z rodiny neposlouchá ignorují mě když něco řeknu. Spoustu věcí jsem opakovala už stokrát a nic. Kolikrát už mám sto chutí se zabít. Děkuji za reakce.
- Citovat
- Upravit
No, ted uz to deprese mozna i je. ale jinak bych rekla hlavne zoufalstvi z nefunkcni rodiny 
nevim, kolik maji tve starsi dcery, ale udelej doma razny porad hned ted a bude ti urcite lip. prvni si promluv s partnerem. bez rvani, pokud mozno bez emoci, ale jasne a uprimne. a pak se spolecne postavte nejak k chovani starsich deti. proste zaved pravidla, klidne i drsna - v pripade neposlouchani odebrani mobilu, odpojeni internetu, zruseni kapesneho, proste cokoliv, co bude fungovat.
dupni si driv, nez se z toho sesypes uplne.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Myslím, že to není deprese, ale spíš vyhoření.
Bohužel doplácíš na to, že ve Vaší rodině nemáte stanovena pravidla chování - že školní děvčata chodí doma v botách po koberci, že nechávají válet špinavé ponožky a kalhotky všude a Ty po nich uklízíš, no kde to jsme?
Tím, že za ně všechno děláš, věc jen zhoršuješ - je potřeba nastavit jasný režim v domácnosti. Každý musí znát nejen svá práva, ale také povinnosti. A když své povinnosti nesplní, nastávají předem známé důsledky. Můžete si třeba udělat nějaké kontrolní seznamy (co bude splněno po příchodu ze školy, co bude splněno před spaním, atd.) + seznam sankcí (nesplnění úkolu znamená třeba křížek, za tři křížky následuje večerní odchod do postele o půlhodinu dřív, prostě podle situace ve Vaší rodině).
Uvědom si, že Tvoje dcery a Tvůj partner si k Tobě dovolují to, co jim Ty sama dovoluješ.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Zakladatelko, nemyslím si, že je to přímo deprese 
. V podstatě prožívám něco podobného jako ty. Dokud jsem doma sama, nebo jen s dětmi, tak jsem naprosto v pohodě. Vyrovnaná, klidná, udělám si, co potřebuji. Děti chodí do školy, celkem si umí udržet pořádek, občas s něčím pomohou, tak je to fajn.
Ale jakmile se má vracet domů manžel, začínám se stresovat, jsem vynervovaná, nic se mi nechce, nic mě nebaví, všechno mě štve, nadávám a nejraději bych odešla a vrátila se až po odchodu manžela do práce. A vím naprosto přesně, čím to u mně je. Manželem… Po letech se projevil jako k rodinnému životu naprosto nevhodný člověk. Je líný, prudí, nic nedělá, peníze na děti a domácnost nedává a ještě má keci, když po něm chci, aby zaplatil alespoň opravu auta, barák se nám rozpadá a co neudělám a nezařídím já, tak nikdo. Náš vztah je na bodu mrazu. Tím pádem, já jsem vystresovaná jen ve chvílích, kdy jsem s ním. Jinak jsem naprosto normální, vysmátá, pohodová ženská (asi si dokážeš představit, jak to u nás vypadá, když máme dovolenou - doslova peklo 
).
Mojí situaci vyřeší jen a pouze rozvod a jakmile si vyřeším finanční záležitosti, tak do toho půjdu. Protože tohle není život 
Jak je to u vás doma, klape ti to s partnerem? Jak se cítíš, když jsi s ním?
Jinak děti? Hele, jsou školou povinné, takže by pro ně rozhodně neměl být problém, si po sobě uklidit - obzvlášť spodní prádlo. Zkus je trochu vycepovat, neuklízej po nich. Klidně špinavé kalhotky, ponožky… všechno jim dávej do postele na polštář (ano, nechutné, ale efektivní 
), ostatní nepořádek na psací stůl. Po jídle po nich neuklízej nádobí, ale klidně to nech tam, kde zůstalo a zavolej je, ať si to jdou uklidit (u nás se osvědčilo skvěle, po pár dnech přestalo děti bavit neustále se někam s něčím vracet). Holce je teď 8 let, klukovi 11 a celkem obstojně mě umí zastoupit u obsluhy pračky, myčku naplní, zapnou, vyklidí, vysavač také znají, v pokojíku mají pořádek. Byla jsem drsná matka, a teď se mi to vrací v tom, že děti jsou obvykle pořádné (u chlapa jsem žádnou změnu nezaznamenala, u něj je to spíše horší )
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
