Jsem blázen nebo ne?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Reakce:
Zakladatelko 
myslím, že s Tebou ještě docela mlátí hormony, jsem po porodu 14měsíců, porod dá se říct asi tzěžší, vyvolávaný, pak jsem teda v pohodě nebyla, musela jsem být v porodnici déle, kojení nešlo, poporodní deprese, návaly vzteku, zlosti, hádky s mužem, které předtím rozhodně na denním pořádku nebyly…přisuzovala jsem to hormonům a snažila se držet co nejvíc v klidu, teď bych řekla, že jsem ok, teda občas mě chytne nerv, ale už to umím ovládat 
Co mě teda pomohlo nejvíc bylo co nejčastěji chodit na procházky, za kamrádkami, do MC, prostě vypadnout..a čas od času si udělat čas jen na partnera 
- Citovat
- Upravit
Tak vzhledem k tomu,ze se ted ma svagrovka dostala z tezke poporodni deprese,kdy cele sestinedeli prolezela na psychiatrii,tak ti poradim vyhledat odbornou pomoc.
Nemluvim o tom,ze jsi na tom tak moc spatne,ale obcas psycholog pomuze.
Neboj bude lepe,u te svagrovky se vse vyresilo,jako mavnutim kouzelneho proutku po sestinedeli.A ted je spokojena a naplno fungujici maminka.Drzim palecky,at je lepe .Obdobi po porodu je hodne tezke.Nejsi v tom sama…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Osobní zkušenost nemám, ale moje kamarádka prošla něčím podobným…pořád jakoby v pohodě a jednou za čas emociální výbuch. zkusila bych psychologa a vypovídat se z toho. Lexaurin jako poslední řešení 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
sterezie píše:
Zakladatelko
Co mě teda pomohlo nejvíc bylo co nejčastěji chodit na procházky, za kamrádkami, do MC, prostě vypadnout..a čas od času si udělat čas jen na partnera
Jo asi tak nějak se cítím, říkám si, že se takhle prostě chovat nemůžu a mám strach, že to nepřejde. Za kamarádkami na kafe, nebo na nákupy chodím poměrně často - kdyby ne, tak to bych už tuplem zešílela. Kolikrát si říkám, že dokud nebyl prcek, tak jsme spolu s manželem dobře vycházeli, a teď je to čím dál tím horší. Všechno je v pořádku, můj manžel je úžasnej chlap - až bych řekla, že si ho nezasloužím, dokud já nechytnu nerv. Teď jsem se snažila a vydrželo to 4 dny a dnes opět, malej plakal, nechtěl spát, já měla migrénu a nezvládla jsem to. Řekla jsem, že je to harant a teďka se mi kvůli tomu chce brečet 
Mám vážně pocit, že jsem k ničemu a že pro mě nikdo nemá pochopení. Tak já nevím 
- Citovat
- Upravit
Holky moc děkuji, já sama si to všechno uvědomuju a docela ráda bych navštívila psychologa, třeba zjistí, proč mi takhle je a proč se tak chovám, ale jak ho mám vyhledat? Mám jít ke svému obvodnímu a říct mu, ať mě někam doporučí a nebo sehnat nějak své pomocí třeba na internetu?
- Citovat
- Upravit
jukni na net, tak určitě najdeš kontakty…k psychologovi doporučení od obvoďáka nepotřebuješ…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní píše:
Zakladatelko, jsem na tom naprosto podobně a nevím jak dál
Je to hrůza, že? Samotnou mě to obtěžuje a vím, že to takhle dál prostě nepůjde…
- Citovat
- Upravit
Anonymní píše:sterezie píše:Jo asi tak nějak se cítím, říkám si, že se takhle prostě chovat nemůžu a mám strach, že to nepřejde. Za kamarádkami na kafe, nebo na nákupy chodím poměrně často - kdyby ne, tak to bych už tuplem zešílela. Kolikrát si říkám, že dokud nebyl prcek, tak jsme spolu s manželem dobře vycházeli, a teď je to čím dál tím horší. Všechno je v pořádku, můj manžel je úžasnej chlap - až bych řekla, že si ho nezasloužím, dokud já nechytnu nerv. Teď jsem se snažila a vydrželo to 4 dny a dnes opět, malej plakal, nechtěl spát, já měla migrénu a nezvládla jsem to. Řekla jsem, že je to harant a teďka se mi kvůli tomu chce brečet
Zakladatelko
Co mě teda pomohlo nejvíc bylo co nejčastěji chodit na procházky, za kamrádkami, do MC, prostě vypadnout..a čas od času si udělat čas jen na partnera
Tak to bud v klidu,u nas v rodine se to srovnalo az tak kolem 1 roku male,to uz nebyl takovy stres,vracel sexualni zivot do normalu a ja byla i vyspalejsi,bo mala zacala vice spat.A ted je vse super a konecne si vse uzivame.Kolikrat jsem malou nervama tak servala,az zacala hrozne brecet a klepat se.Potom jsem ji cely den jen chovala a porad se ji omlouvala,to se proste stane,nemuze byt kazdy den slunce a veselo.Ted,jak se mala zacina vztekat,to je teprve neco,mam pocit,ze jen na ni kricim
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní píše:
Holky moc děkuji, já sama si to všechno uvědomuju a docela ráda bych navštívila psychologa, třeba zjistí, proč mi takhle je a proč se tak chovám, ale jak ho mám vyhledat? Mám jít ke svému obvodnímu a říct mu, ať mě někam doporučí a nebo sehnat nějak své pomocí třeba na internetu?
Pokoukej na netu,nebo popros obvodaka o kontakt.Ja chodila k jedny uzasny doktorce,ale je to psychiatricka.Nevim odkud jsi ty,ale tahle je z Prahy.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní píše:sterezie píše:Jo asi tak nějak se cítím, říkám si, že se takhle prostě chovat nemůžu a mám strach, že to nepřejde. Za kamarádkami na kafe, nebo na nákupy chodím poměrně často - kdyby ne, tak to bych už tuplem zešílela. Kolikrát si říkám, že dokud nebyl prcek, tak jsme spolu s manželem dobře vycházeli, a teď je to čím dál tím horší. Všechno je v pořádku, můj manžel je úžasnej chlap - až bych řekla, že si ho nezasloužím, dokud já nechytnu nerv. Teď jsem se snažila a vydrželo to 4 dny a dnes opět, malej plakal, nechtěl spát, já měla migrénu a nezvládla jsem to. Řekla jsem, že je to harant a teďka se mi kvůli tomu chce brečet
Zakladatelko
Co mě teda pomohlo nejvíc bylo co nejčastěji chodit na procházky, za kamrádkami, do MC, prostě vypadnout..a čas od času si udělat čas jen na partnera
Jak píšou holky, psycholog by nejspíš pomohl, ale záleží na Tobě, jestli cítíš, že to zvládneš či ne… pro začátek si myslím, že je nejlepší, když přijde takováto krizovka, tak buď přivolat manžela nebo prostě jít na chvíli pryč a rozdýchat to…přiznám se, že jednou mě to teda chytlo a měla jsem chuť mlátit hlavou do zdi, no skončilo to naraženým zápěstím u mě se teda hodně věci zlomilo tak kolem 8mi měsíců malé, byla víc komunikativní a míň uplakaná, víc jsem se vyspala…prostě snaž se zaměstnat muže, odpočívat, říkat si, že když miminko zapláče, že Tě potřebuje, že ho něco trápí a jinak to říct neumí 
a když budeš mít pocit, že se to nelepší, tak frč za tím odborníkem
- Citovat
- Upravit
Anonymní píše:Anonymní píše:Je to hrůza, že? Samotnou mě to obtěžuje a vím, že to takhle dál prostě nepůjde…
Zakladatelko, jsem na tom naprosto podobně a nevím jak dál
jo šileny, nevím jak to změnit. i můj říká že taková sem nebyla
- Citovat
- Upravit
sara1000 píše:Anonymní píše:Pokoukej na netu,nebo popros obvodaka o kontakt.Ja chodila k jedny uzasny doktorce,ale je to psychiatricka.Nevim odkud jsi ty,ale tahle je z Prahy.
Holky moc děkuji, já sama si to všechno uvědomuju a docela ráda bych navštívila psychologa, třeba zjistí, proč mi takhle je a proč se tak chovám, ale jak ho mám vyhledat? Mám jít ke svému obvodnímu a říct mu, ať mě někam doporučí a nebo sehnat nějak své pomocí třeba na internetu?
A jaký je v tom rozdíl - psychložka, psychiatrička? Nebydlím daleko od Prahy - tak by mi snad nevadilo dojíždět.. Jak časté jsou návštěvy?
- Citovat
- Upravit
sara1000 píše:Anonymní píše:Tak to bud v klidu,u nas v rodine se to srovnalo az tak kolem 1 roku male,to uz nebyl takovy stres,vracel sexualni zivot do normalu a ja byla i vyspalejsi,bo mala zacala vice spat.A ted je vse super a konecne si vse uzivame.Kolikrat jsem malou nervama tak servala,az zacala hrozne brecet a klepat se.Potom jsem ji cely den jen chovala a porad se ji omlouvala,to se proste stane,nemuze byt kazdy den slunce a veselo.Ted,jak se mala zacina vztekat,to je teprve neco,mam pocit,ze jen na ni kricimsterezie píše:Jo asi tak nějak se cítím, říkám si, že se takhle prostě chovat nemůžu a mám strach, že to nepřejde. Za kamarádkami na kafe, nebo na nákupy chodím poměrně často - kdyby ne, tak to bych už tuplem zešílela. Kolikrát si říkám, že dokud nebyl prcek, tak jsme spolu s manželem dobře vycházeli, a teď je to čím dál tím horší. Všechno je v pořádku, můj manžel je úžasnej chlap - až bych řekla, že si ho nezasloužím, dokud já nechytnu nerv. Teď jsem se snažila a vydrželo to 4 dny a dnes opět, malej plakal, nechtěl spát, já měla migrénu a nezvládla jsem to. Řekla jsem, že je to harant a teďka se mi kvůli tomu chce brečet
Zakladatelko
Co mě teda pomohlo nejvíc bylo co nejčastěji chodit na procházky, za kamrádkami, do MC, prostě vypadnout..a čas od času si udělat čas jen na partnera
přesně, co se týče manželství, tak je to hrozně náročný ten první rok, zvyknout si na všechno, zajet si režim, … jó vztekání, to je teprve zkouška nervů! 
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Ahoj holky,
od narození syna je to semnou jako na horské dráze. Rodila jsem po šílených dvou dnech císařským řezem a v porodnici bylo všechno ok. Byla jsem vysmátá, těšila jsem se domů - prostě všechno super. Jen co nás pustili domů, tak to začalo, měla jsem problémy s kojením, odsávala jsem, ale stejně to nestačilo atd.. a to byl můj první stres. Přišlo na mě poporodní blues a já pořád jen brečela, a nevěděla jsem co dál, pořádně jsem si ani nebyla jistá, jestli vlastně to miminko mám ráda, a jestli to všechno zvládnu..
Snažila jsem se stresy zvládat, a manžel mi hrozně pomáhal. Ale stejně, za celé ty 4 měsíce co je malý na světě, se to úplně nesrovnalo. Většinou jsem v pohodě a všechno zvládám, ale pak příjde nějaká situace, kdy třeba malej brečí a někam musíme jít a já chytnu nerva a šílím, a mám pocit, že se zblázním. Do toho se takhle někdy i štěkáme s manželem, kvůli blbostem a já se třeba tak vytočím, že rozmlátim talíř, nebo prostě s něčím praštím a nadávám. Nejraději bych ho kolikrát i praštila (manžela). Pak se zavřu do pokoje a brečím, mám pocit zoufalství a bezmoci, nevím co s tím.. Nemám o tom s kým mluvit, manžel si myslí, že dělám z komára velblouda, ale já vážně mám pocit, že nejsem psychicky úplně v pořádku. Někdy si vezmu lexaurin (samozřejmě nekojím), ale to není řešení.
Omlouvám se za tak dlouhý příspěvek, ale poraďte co mám dělat, popř. jestli jste si prošly něčím podobným? Děkuju..