Poporodní blues

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 28.02.12 11:17
Poporodní blues

Zdravim vsechny maminky a vyuzivam chvile, kdy zrovna nebrecim :) , abych trosku sverila, vypsala a nacerpala rady z vasich zkusenosti (a radeji anonymne, nerada bych, aby me nekdo ze znamych poznal a mel pak o me zbytecny strach).
Jak uz nazev tematu napovida, trpim asi poporodnim blues. Ja vim, ze za par tydnu to samo odezni, ale do te doby se sama ze sebe asi zblaznim. U me se teda projevuje hroznou plactivosti. Normalne jsem spis takovy „babochlap“, brecim opravdu jen vyjimecne pri nejakych hodne smutnych udalostech a taky nemam moc porozumneni pro ty, co buli pro kazdou blbinu (takze tohle je asi muj trest:) za nedostatek empatie vuci okoli). Takze urcite chapete, jak spatne ted snasim, ze se z niceho nic rozbrecim a nejde to zaboha zastavit.
Zacalo to uz v porodnici, ale od te doby, co jsem doma, je to nejake intenzivnejsi. Rodila jsem cisarem, ale porod i rekonvalescence byly bez jakychkoli problemu. Mam dost mleka, prcek krasne pije, pribyva na vaze, zdravy jako ripa, spi i 4hodky (jedine, co nas ted trapi, jsou prdiky, ale i u tech je statecna a skoro neplace). Manzel je hodny, pomaha, nadseny z prdoly. Proste vsechno naprosto skvele.
A to je vetsinou i to, co me hned rozbreci. Kojim malou, koukam na ni jaka je drobounka, krasna, nadherna, moje, nase a uz to jede (mmch, ted uz zase rvu :zed: ). Vzpomenu si na manzela, jak se k ni krasne chova a je z ni uplne nadseny a zase rvu. Kdyz ji trapi ty vetry a ona je takova statecna, ze skoro vubec neplace a jen se na me kouka … rvu. Staci mi o tom jen premyslet, mluvit, nebo psat a rvu a rvu a rvu.
Manzel to vi, chape me a utesuje, ze to prejde a me je hned do breku z toho, jake mu pridelavam starosti a rvu a rvu a rvu …
Holky, uklidnete me, ze to prejde rychle a budu zase normalni …

Stránka:  1 2 3 4 5 6 Další »
Reakce:
Mafina5
Kelišová 5352 příspěvků 28.02.12 11:25

Nevím, jestli tě to uklidní, ale už nikdy nebudeš „normální“. Na nás babochlapy totiž ty hormony působí nějak víc. Taky jsem byla takovej babochlap a teď jsem z každého uprdnutí malého naměkko. Ale tohle intenzívní „řvaní“ určitě časem přejde, neboj! Jen tě určitě už napořád budou dojímat věci, které tě předtím nebraly. Zkrátka už jsi matka :-)

teredes
Kelišová 6266 příspěvků 28.02.12 11:28

Ahoj, nemam s tim zkusenosti, i kdyz obecne po porodu se take rozbrecim snaz nez driv. Ale jak jsem to tak cetla, tak me prijde, ze bys to v sobe nemela potlacovat. Nepripadej si blbe a brec co to da. Ja myslim, ze se vybrecis a zase to prejde. Je dobre, ze to sdilis s manzelem a netutlas to nekde v koutku. Me prijde, ze to ani neni blues, ale hlavne naval emoci, citu, hormonu, ktery jsi driv neznala. Super, ze vsechno tak zvladate, uzivej si malou, za nic se nestyd, ono se to urcite casem upravi :hug:

Ondyna
Ukecaná baba ;) 1016 příspěvků 28.02.12 11:34

Ahojky, taky trocha toho mého do mlýna. Po porodu jsem byla na pokoji s paní, která brečela pořád a přitom ani pořádně nevěděla proč, nakonec jsme brečely obě :-). Když mě propustili, tak jsem brečela doma taky, ale po nějaké době to odešlo samo. Hold ty rozhozené hormony, nové radosti a starosti… to vše dělá své.
A nemluvě o tom, jak jsem vypadala :-), neustále rudá jak rajče. Tak ať se to brzy urovná ;)

bufinda
Zasloužilá kecalka 639 příspěvků 17 inzerátů 28.02.12 11:38

neboj přejde to, mě to začalouž v těhotenství..brečela jsem snad i u reklamy s dětma a stačilo mi když se na mě někdo jen špatně podíval a řev… bylo to hrozný ..nebo mi stačilo když jsme se s přítelem trochu pohádali a hned jsem řvala to pro mě bylo asi nejhorší… jednou po šestinedělí přišla taková normální hádka, nic hrozného a najednou nic žadnej řev já měla takovou radost že bylo hned po hádce :mrgreen:

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 28.02.12 11:47
od anonymni zakladatelky

Diky za komentare.
Mafino, to jsi me moc nepotesila, ja se tesila, ze se to za takovych 14dni da do normalu :)
Teredes, ja to nepotlacuju, ono to ani nejde :) Proste to najednou samo spusti a je to. Pred manzelem jsem prave brecet nechtela, aby nemel starost, ale vcera uz jsem to nedala, vysvetlila jsem mu v rychlosti, o co se jedna a ze pry to podle odborniku do nejakych 14 dnu prejde, a pak uz jsem jenom brecela asi 20minut v kuse.
Ondyna, diky :)

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 28.02.12 11:49
od anonymni zakladatelky

bufinda Ja prave v tehotenstvi netrpela skoro zadnymi tehotenskymi neduhy, at psychickeho, nebo fyzickeho razu (krome problemu s tlakem), takze me ty poporodni psychicke stavy trosku rozhodily, protoze jsem to vubec necekala.

Ondyna
Ukecaná baba ;) 1016 příspěvků 28.02.12 11:51

ale jak říkáš, já měla těhotenství také krásné a v pohodě… vím, jak je to k nezastavení, opravdu to přejde:-)

bufinda
Zasloužilá kecalka 639 příspěvků 17 inzerátů 28.02.12 11:55

já jsem taky měla v těhotenství problémy jen s tlakem a tím brekem :D jinak kdyby mi nerostlo břicho tak snad ani nevím že jsem těhotná teda ještě pak kdyby mala nekopala :D :D… Ale neboj vše se vrátí do normálu

hvězdička25
Závislačka 4228 příspěvků 28.02.12 13:26
Anonymní píše:
Zdravim vsechny maminky a vyuzivam chvile, kdy zrovna nebrecim :) , abych trosku sverila, vypsala a nacerpala rady z vasich zkusenosti (a radeji anonymne, nerada bych, aby me nekdo ze znamych poznal a mel pak o me zbytecny strach).
Jak uz nazev tematu napovida, trpim asi poporodnim blues. Ja vim, ze za par tydnu to samo odezni, ale do te doby se sama ze sebe asi zblaznim. U me se teda projevuje hroznou plactivosti. Normalne jsem spis takovy „babochlap“, brecim opravdu jen vyjimecne pri nejakych hodne smutnych udalostech a taky nemam moc porozumneni pro ty, co buli pro kazdou blbinu (takze tohle je asi muj trest:) za nedostatek empatie vuci okoli). Takze urcite chapete, jak spatne ted snasim, ze se z niceho nic rozbrecim a nejde to zaboha zastavit.
Zacalo to uz v porodnici, ale od te doby, co jsem doma, je to nejake intenzivnejsi. Rodila jsem cisarem, ale porod i rekonvalescence byly bez jakychkoli problemu. Mam dost mleka, prcek krasne pije, pribyva na vaze, zdravy jako ripa, spi i 4hodky (jedine, co nas ted trapi, jsou prdiky, ale i u tech je statecna a skoro neplace). Manzel je hodny, pomaha, nadseny z prdoly. Proste vsechno naprosto skvele.
A to je vetsinou i to, co me hned rozbreci. Kojim malou, koukam na ni jaka je drobounka, krasna, nadherna, moje, nase a uz to jede (mmch, ted uz zase rvu :zed: ). Vzpomenu si na manzela, jak se k ni krasne chova a je z ni uplne nadseny a zase rvu. Kdyz ji trapi ty vetry a ona je takova statecna, ze skoro vubec neplace a jen se na me kouka … rvu. Staci mi o tom jen premyslet, mluvit, nebo psat a rvu a rvu a rvu.
Manzel to vi, chape me a utesuje, ze to prejde a me je hned do breku z toho, jake mu pridelavam starosti a rvu a rvu a rvu …
Holky, uklidnete me, ze to prejde rychle a budu zase normalni …

Já měla to samé,ale nerozkojila jsem se,takže jsem řvala i kvůli tomu,po šestinedělí nastal obrat a už jen pláču občas,ale radostí,že toho bobinka mám,a hlavně u pokroků,včera se poprvé hlasitě usmál a já byla naměkko :)

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 28.02.12 14:53

Vazne vsem moc diky. Jsem rada, ze v tom nejsem sama a hlavne, ze to vicemene prejde.

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 28.02.12 20:49

Ahoj,soucítím s tebou :hug: já jsem si prošla docela drsným poporodním blues.
Nejhorší bylo že jsem si to neuvědomovala ještě že si toho všimli sestry. Byl to veliký boj :oops:
Rodila jsem SC, když mi druhej den donesli malou na přiložení nechtěla jsem jí ani vidět. Měla jsem v sobě hrozný blok a ani nevím proč? Hned se mi začal věnovat psychiatr :zed: Po třech dnech jsem se rozkojila, nebylo mi to příjemné, až mě to obtěžovalo. Když nás pouštěli domů tak už jsem byla celkem v pohodě, stejně příteli doporučili aby jsem nezůstávala doma sama! Domů jsem vyfasovala nějaké dobré uklidňováky :oops: Prvních čtrnáct dní bylo hrozných, nic jsem k malé necítila (doma jsem prostě měla dítě) :oops:
Jeden den jsem tvrdě spala a když jsem se vzbudila malá v postýlce nebyla (strašný šok, myslela jsem že jssem ani nerodila, našla jsem jizvu a tak jsem si myslela že mi ji někdo ukradl)bylo to uplně jinak, přítel šel s malou k doktoru. Od toho rána jsem vyléčená :D Přišel nával hormonů a začalo mi nové období.
Začalo období lásky,mazlení,obav,strachu a pláče :,( plakala jsem skoro nepřetržitě :,( trvalo to asi tak tři týdny a nyní už pláču jen vyjímečně ale zato vydatně :D Psychiatr mi říkal, že u žen rodících SC je to více časté než u žen rodících přirozeně. Strašně se za to stydím a ještě jsem to nikomu neřekla kromě přítele o tom nikdo neví.
Buď ráda že je to jen plačtivost a první správnej krok je, že o tom píšeš :hug: držím palečky aby jsi byla brzy ok. :kytka:

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 04.03.12 15:39
od anonymni zakladatelky

Tak jen hlasim, hlavne asi pro ty, ktere potka to same a narazi na tuhle diskusi, ze me to uplakanstvi pomalu opousti. Ted uz brecim „jen“, kdyz malou neco trapi (s cimz jsem ale pocitala, to je dle me normalni, ze mamy spatne snasi, kdyz jejich deti neco boli).
Jeste jednou vsem diky za podporu.

Sazkarka
Zasloužilá kecalka 659 příspěvků 08.03.12 17:45

Holky já rodila před 1 lety císařem.Těhotenství bylo skvělé a 2 den po pordu depky,nebyla jsem schopná nic sníst ani pít.Trvalo to asi půl roku,do 5 týdnů od porodu jsem stresem přišla úplně o mléko.
Skončila jsem na antidepresivech a brala je celou mateřskou.Taky máme deprese v rodině.Jsem úzkostlivý člověk-nervák a až porod u mě vyústit v depku.
Nyní jsem opět těhotná,mám 2 měsíce do porodu.První 3 měsíce jsem byla zralá na léky na uklidnění,tak moc jsem se bála že to přijde znova.Dítě po 11 letech jsme vůbec neplánovali.
Teď jsem ráda,že bude Filípek na světě,ale pořád tam vzadu v hlavě to hlodá,co když mě to chytne zase po porodu??Do toho má manžel náročnou práci,vrací se večer,takže nepomůže a taky v době porodu začíná rekonstrukce domku,který jsme si koupili,když jsem ještě nevěděla,že jsem těhule.Všechno se tak má odehrát během těch 2 měsíců po porodu,kdy budu potřebovat pomoc:-(.Babičky jsou obě 20 km,takže se na ně nedá spoléhat a kamošky jsou už v práci,tak nebude přes den moc s kým pokecat.Přitom jsem společenská,ráda se bavím s lidma.Já nevím…

Sazkarka
Zasloužilá kecalka 659 příspěvků 08.03.12 17:46

já rodila před 11 lety ne 1 lety:-)

Stránka:  1 2 3 4 5 6 Další »
Váš příspěvek
Reklama