Poporodní blues
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Ahoj holky,
tak já jsem na tom stejně jako zakladatelka… Malá brečí že jí bolí bříško a já řvu… Koukám na ní při kojení jak je roztomilá - řvu. Když vidím manžela jak jí chová a hezky na ní mluví - řvu… Atd… Každá prkotina, nebo někdo něco řekne a řev. Včera poprvé si toho manžel všiml a byl z toho docela mimo 
Malou zrovna bolelo bříško a už celkem dlouho jsem se jí snažila uklidnit, ale nic nezabíralo.. Tak jsem tak na ní koukala jak se kroutí a svíjí a najednou slzy - kap,kap… No a manžel ježiš proč brečíš, vždyť to je přece normální… Já vím, že jí bolí bříško a u dětí je to normální, ale prostě… No však víte. Na ten nával citů a hormonů a bůhví čeho ještě se připravit nijak nedá 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Anonymní píše:
Zdravim vsechny maminky a vyuzivam chvile, kdy zrovna nebrecim, abych trosku sverila, vypsala a nacerpala rady z vasich zkusenosti (a radeji anonymne, nerada bych, aby me nekdo ze znamych poznal a mel pak o me zbytecny strach).
Jak uz nazev tematu napovida, trpim asi poporodnim blues. Ja vim, ze za par tydnu to samo odezni, ale do te doby se sama ze sebe asi zblaznim. U me se teda projevuje hroznou plactivosti. Normalne jsem spis takovy „babochlap“, brecim opravdu jen vyjimecne pri nejakych hodne smutnych udalostech a taky nemam moc porozumneni pro ty, co buli pro kazdou blbinu (takze tohle je asi muj trest:) za nedostatek empatie vuci okoli). Takze urcite chapete, jak spatne ted snasim, ze se z niceho nic rozbrecim a nejde to zaboha zastavit.
Zacalo to uz v porodnici, ale od te doby, co jsem doma, je to nejake intenzivnejsi. Rodila jsem cisarem, ale porod i rekonvalescence byly bez jakychkoli problemu. Mam dost mleka, prcek krasne pije, pribyva na vaze, zdravy jako ripa, spi i 4hodky (jedine, co nas ted trapi, jsou prdiky, ale i u tech je statecna a skoro neplace). Manzel je hodny, pomaha, nadseny z prdoly. Proste vsechno naprosto skvele.
A to je vetsinou i to, co me hned rozbreci. Kojim malou, koukam na ni jaka je drobounka, krasna, nadherna, moje, nase a uz to jede (mmch, ted uz zase rvu). Vzpomenu si na manzela, jak se k ni krasne chova a je z ni uplne nadseny a zase rvu. Kdyz ji trapi ty vetry a ona je takova statecna, ze skoro vubec neplace a jen se na me kouka … rvu. Staci mi o tom jen premyslet, mluvit, nebo psat a rvu a rvu a rvu.
Manzel to vi, chape me a utesuje, ze to prejde a me je hned do breku z toho, jake mu pridelavam starosti a rvu a rvu a rvu …
Holky, uklidnete me, ze to prejde rychle a budu zase normalni …
A jak se cítíš teď s odstupem času?:-)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
nechte si pomoct:::
Ahoj holky…
všechny šestinedělky i nešestinedělky vás moc zdravím.
Když se narodila moje druhé dítě, holčička…porod úžasnej, malá super, v porodnici mě bylo uplně krásně, dobře jsem se cítila, ale najednou jsem se vrátila domů a asi třetí den to na mě všechno nějak dolehlo a necítila jsem se vůbec dobře… pořád jsem jen brečela a brečela, vyčítala jsem si, že se nemůžu věnovat staršímu synovi…a bylo mi pořád hůř a hůř…když to trvalo několik dní… tak mě moje kamarádka odvlekla k doktorovi, který mě poslal k psychologovi.Bylo to hrozně náročné, byla jsem opravdu nešťastná…ale tahle pomoc byla k nezaplacení… za pár dní se mi udělalo mnohem líp… dostala jsem kapky a hodně se mi ulevilo, během pár dní jsem si začala užívat mateřství. Teď nám bude půl roku a tohle všechno beru jako nepříjemnou zkušenost…
Jestli někomu z vás není dobře… nechte si pomoct. Uleví se vám a budete se cítit mnohem líp. Musíte si uvědomit, že na nic nejste sami a jak říká můj pan doktor, tohle se nesmí podcenit, takže vám všem přeji hezké a pohodové šestinedělí… myslím na vás
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ahojky, nedivím se, mám naprosto to samé. Ale až na to že ta moje prdolka moc statečně nenese problémy s prdíky. Takže do sebe leju fenyklový čaj a nic moc tedy. Ale jinak taky jakmile malá pláče pláču taky, nic nestíhám a připadám si neschopná. Manžel je moje zlato, pomáhá mi jak jen to jde, a když není zrovna v práci tak mi s malou pomůže a já ani tolik nebrečím. Ale jakmile odejde tak si připadám na vše sama a je to tu. Sice bydlíme ještě s jeho mamkou, ta mi taky pomáhá ale už je to něco jiného. I tak si připadám sama na vše. Asi jsou tyhle pocity normální když jsem 14 dní po porodu. A nebo zda to nepřidělává i to počasí že skoro nevytáhnu paty z domu aby malá nenastydla. Netuším. Ale jsem ráda že v tom nejsem sama. Sice já jsem typ člověka co se neumí uklidnit problémy jiných, a vidím jen situaci ted a tady.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@romca2102 Tak to je skvělé a já čekám kdy mě to konečně přejde. Takhle řvu už sedum měsíců a fakt už mě to vadí. Ještě ke všemu jsme se v šestinedělí stěhovali a na konci srpna mi zemřel otec. Mám předmenstruační sindrom a ktomu pubertální dceru, chlapa pořád vpráci. Ach jo už by se ty hormony mohly ustálit ne?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Holky, čerstvé mamninkdy, pojďe si popovídat a uklidnit mě, že je to normální… máme druhou 11 denní holčičku. Narodila se rychle a je silně dráždivá. Byly jsme s ní už i na pohotovosti, kde mi výborná paní doktorka poradila nosit v šátku. Během pár dní úplně jiné miminko… ale nějak jsem bez nálady. Jak malou nosím, tak jsem z toho taková nějaká ztahaná, hraní s mladší mě nbaví, prostě jen funguju. Mám špatnou náladu, nic mě netěší, jen děsí, která se zrovna vzbudí. Nejvíc mi vadí ta vedra, protože s malou na sobě ven jít nemůžu, okamžitě jsme obě zpocené a takové malé miminko je přehřáté raz dva… A starší kvůli tomu obírám.
Kdy to zmizí, když přijde mateřská láska místo obyčejného „fungování“? Vím, že u první to bylo asi měsíc, ale tam jsem to necítila tak moc…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Blahopreji k holcicce 11 dni po porodu bych byla ztahana i bez noseni… ja jsem prvni mesic vubec nevedela, ktera bije, jen jsem prebalovala, kojila, byla stastna, kdyz mala spala a materske lasky jsem ani nejak nebyla schopna. Pak po 6nedeli to prislo samo 
ted ma mala 3 mesice a uz ani nechapu, jak jsem k ni ten prvni mesic skoro nemohla nic citit- byl to pro me fakt jako cizi clovek, protoze od te „moji“ holcicky v brisku me jakoby porodem oddelili
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Mně to trvalo skoro celé šestinedělí…ten pocit, že dceru okrádám, když se musím věnovat malému křiklounovi. Ale když mě nechal v noci konečně trochu vyspat, tak jsem ho vzala na milost 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Etcetera78 Souhlasim. Ja jsem prvnich 14 dni prorvala, jak jsem to mohla tomu starsimu udelat. Ze uz na nej nikdy nebudu mit cas a tak. Mala byla hrozne urvana. Ja to u syna nezazila, ten byl hodnej a tak jsem byla v naprostym soku. Nastesti Tom malou od zacatku miluje tak aspon to me drzelo. Ted uz jsou ji 3 mesice a uz tolik nerve, mame i trochu rezim takze se to da. Ale porad doufam, ze casem prestane rvat uplne. Zatim ji poram trapi prdy.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Taky gratuluju k miminku 
já měla těžké poporodní blues, až jsem nevěřila že to fakt může být a trvalo to přesně celé šestinedělí a asi týden navíc, obdivuji maminky jako jsi ty co se ještě musí starat o další malé děti já v tom stavu bych nebyla schopna, pořád jsem jen brečela, břečela, břečela uplné záchvaty brečela jsem nahlas klidně i před celou rodinou, nedokázala jsem to ovládat:zed: nic jsem nezvládlala že všeho jsem byla hned unavená a to jsem měla celkem spící miminko, ale ta moje psychika se po porodu pěkně zhroutila, chlapeček se mi narodil o měsíc dřív, navíc akutním císařem, pak mi ho ukázali až druhý den, asi to všechno na mě mělo vliv 
po šestinedělí už pohoda 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Holky díky, ona byla i první lehce dráždivá, ale jak jsem si zavázala do zavinky, tak krásně spala… to tady ta ne. Vím, že už ve 3 týdnech měla trochu režim, tak jsem zvědavá, kdy na to přijde druhá… asi fakt budu muset přežít celé šestinedělí. Dneska jsem se ani moc nevyspala, tak mě bolí hlava… ach jo, ale nedali bysme ty děti ani za nic, že?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@avm3 Ta hlava me po spatnych noci boli taky. Neboj sestinedeli utece rychle. Ja budu radsi rodit nez mit sestinedeli. Ale nez se nadejes bude to za sebou.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Gabca85 Taky bych radši rodila 24 hodina měla hodné miminko, než 1,5 hodiny, tak teď a mít uřvánka, se kterým nevíš co…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@avm3 na začátek gratuluji k holčičce já když jsem porodila (mám teprve jedno) byla jsem hrozná 
jelikož me hned druhy den propustili z porodnice tak sem byla cela hrozne precitlivela… Mala měla pouze 2730g takže jsem se o ni pořád bála… Musela jsem ji mít furt u sebe a nic kolem me nezajímalo… Nemela jsem absolutne chuť k jídlu ale musela sem se nutit abych měla mlíko… Porodila jsem v pátek a přítel selnv pondělí uz normálně do práce a protože žiju v Anglii a nikoho tu nemám připadala jsem si tak sama… Ze jsem hrozná matka a všechno mozny… Asi po 3 týdnech jako by nic… Všechno přešlo… Bylo to divný období a nikdo kdo si tím neprošel to nemůže pochopit… Vůbec nic si nevycitej ze malou obiras o procházky… Těch prochazek bude jeste habaděj soustředění se hlavne na sebe a na mimčo a pokud můžeš, zaměstnej babičky uklízení vaření tu starší holčičku nebude to trvat věčně tak se drž a neboj se ničeho 
klidně napiš kdyby si si chtěla popovídat
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@avm3 Ja teda poradne nevio co znamena drazdive dite. Ale ta nase taky jeci docela casto a fakt hodne. Kdyz ji dam do kocaru a houpu nez usne, jeci az je cela fialova a vsichni okolo si musi myslet, ze ji snad trham ruce. Uz je to lepsi nez to bylo a nebo jsem si zvykla. Obcas ma i pohodovy dny a obcas je to fakt sila. Porad se uklidnuju, ze az vyroste tak to bude lepsi.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
