Jsem blázen nebo ne?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
- Citovat
- Upravit
Anonymní píše:Anonymní píše:jo šileny, nevím jak to změnit. i můj říká že taková sem nebylaAnonymní píše:
Zakladatelko, jsem na tom naprosto podobně a nevím jak dáldruhá anonymko, ty máš jak dlouho po porodu?
Je to hrůza, že? Samotnou mě to obtěžuje a vím, že to takhle dál prostě nepůjde…
- Citovat
- Upravit
sterezie píše:Anonymní píše:Anonymní píše:jo šileny, nevím jak to změnit. i můj říká že taková sem nebylaAnonymní píše:
Zakladatelko, jsem na tom naprosto podobně a nevím jak dáldruhá anonymko, ty máš jak dlouho po porodu?
Je to hrůza, že? Samotnou mě to obtěžuje a vím, že to takhle dál prostě nepůjde…
10 měsíců
- Citovat
- Upravit
Je v centru Phy na narodni tride,ale je pravda,ze pred rokem rikala neco o duchodu.Tak nevim,jestli jeste ordinuje.Ja tam chodila s jinym probleme,navsteva jednou za mesic.U tebe to bude urcite podstatne casteji.Zkusim najit kontakt,moment.Za zavolani nic nedas 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Mooc děkuju, hned zítra se do toho dám, a někoho snad seženu 
Ještě jednou moc děkuji za rady, a je uklidňující vědět, že v tom nejsem sama.
- Citovat
- Upravit
Měla jsem lehký porod a dokud jsem bez problémů kojila, byla jsem i psychicky celkem v pořádku. Občas jsem teda taky vyšilovala, že nestíhám, nezvládám, vyčerpáním jsem třeba nemohla usnout a pak jsem hodiny a hodiny brečela, že nemůžu usnout, no prostě na játra. Zhoršilo se to, když měla dcera 3 měsíce a já jsem měla laktační krizi, od té doby jsou moje nálady jedna velká sinusoida - jednou nahoře, pak úplně dole. Už teda nekojím, ale pořád jsem strašně náladová a nesnáším sama sebe, někdy situaci, ve které jsem se ocitla. Jsem protivná sama sobě, že se z pohodové ženské stala občas vyšilující a ječící hysterka, určitě jsem i někdy protivná manželovi a je to na něm znát. On se hrozně snažil mě podpořit, ale taky je to jen člověk a když jsem často hnusná, je taky on hnusný a to je pak začarovaný kruh, protože čím míň podpory mám od něj, tím je to se mnou horší a čím je to se mnou horší, tím míň podpory od něj mám.
Fakt neporadím, co s tím. Jen pozitivum: časem se to lepší. Podle mě si prostě zvykám na celou novou situaci. Svoje dítě miluju nade všechno, je to to nejkrásnější a nejúžasnější, co mě v životě potkalo, takže vůbec nepochybuju o tom, jestli ho mám ráda. Co ale nemám ráda, je ten obrat o 180° v mém životě, ale s tím nic nenaděláme.
Možná zkus najít nějaké články o tom, že porod a příchod dítěte je pro ženskou obrovská smršť emocí, hormonů, výkyvů. Dej to přečíst partnerovi, aby viděl, že tvoje chování je naprosto normální. Když to bude vědět, jsem si jistá, že aspoň trochu porozumí, pohladí tě, pomůže ti. A to se zase odrazí na tvé náladě. Tak to teda aspoň funguje u nás.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Jak rikam ja,predstavovala jsem si to,jako Hurvinek valku.A opravdu jsem byla dooost zskocena,jake to veskutecnosti je mit dite.Ale bude lepe a lepe,ver mi.Zacatky byly silene,ale uz je dobre a uzivam si to s malou.I pres obcasna nase nedorozumeni 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
sara1000 píše:
Jak rikam ja,predstavovala jsem si to,jako Hurvinek valku.A opravdu jsem byla dooost zskocena,jake to veskutecnosti je mit dite.Ale bude lepe a lepe,ver mi.Zacatky byly silene,ale uz je dobre a uzivam si to s malou.I pres obcasna nase nedorozumeni
Tak tak. Já nesnáším oblíbený výrok „zasloužilých vícematek“: Jedno dítě - žádné dítě. Jako chápu, že mít jedno dítě a více dětí je rozdíl. Ale mít žádné dítě a najednou jedno dítě je tak obrovský životní kotrmelec a nemám ráda, když to někdo bagatelizuje.
Zakladatelko, blázen nejsi. Ale jestli cítíš, že jsi na tom špatně a sama se s tím asi neporveš, tak se opravdu poraď s odborníkem, kvůli tomu se stydět nemusíš. Psycholog tě rozhodně pochopí a uklidní.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
fletnicka píše:sara1000 píše:
Jak rikam ja,predstavovala jsem si to,jako Hurvinek valku.A opravdu jsem byla dooost zskocena,jake to veskutecnosti je mit dite.Ale bude lepe a lepe,ver mi.Zacatky byly silene,ale uz je dobre a uzivam si to s malou.I pres obcasna nase nedorozumeniTak tak. Já nesnáším oblíbený výrok „zasloužilých vícematek“: Jedno dítě - žádné dítě. Jako chápu, že mít jedno dítě a více dětí je rozdíl. Ale mít žádné dítě a najednou jedno dítě je tak obrovský životní kotrmelec a nemám ráda, když to někdo bagatelizuje.
Zakladatelko, blázen nejsi. Ale jestli cítíš, že jsi na tom špatně a sama se s tím asi neporveš, tak se opravdu poraď s odborníkem, kvůli tomu se stydět nemusíš. Psycholog tě rozhodně pochopí a uklidní.
Jojo,presne tak.S tim se muzu ztotoznit .
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
fletnicka píše:
Svoje dítě miluju nade všechno, je to to nejkrásnější a nejúžasnější, co mě v životě potkalo, takže vůbec nepochybuju o tom, jestli ho mám ráda. Co ale nemám ráda, je ten obrat o 180° v mém životě, ale s tím nic nenaděláme.
Ano ano, lépe bych to nenapsala. Tak se cítím, malého miluju, každý jeho úsměv mi dodává energii, ale asi jsem si ještě nezvykla na novou situaci. Byli jsme zvyklí s manželem hodně cestovat, jezdit neustále po nákupech, kina, večeře, obědy - skoro nikdy jsme nebyli doma, a najednou přišlo mimi a se vším byl konec. Manžel mi v tomhle hrozně pomáhá, malého hlídá a řekne mi, ať seberu kamarádku a jedu nakupovat, to všechno je super, ale já bych chtěla jet kolikrát s ním, být s ním sama, jako dřív. Prostě jsem si ještě asi nezvykla, i když to je to co mě trápí, jestli 4 měsíce po porodu už bych neměla být zvyklá a v normálu?
- Citovat
- Upravit
sara1000 píše:fletnicka píše:Jojo,presne tak.S tim se muzu ztotoznitsara1000 píše:
Jak rikam ja,predstavovala jsem si to,jako Hurvinek valku.A opravdu jsem byla dooost zskocena,jake to veskutecnosti je mit dite.Ale bude lepe a lepe,ver mi.Zacatky byly silene,ale uz je dobre a uzivam si to s malou.I pres obcasna nase nedorozumeniTak tak. Já nesnáším oblíbený výrok „zasloužilých vícematek“: Jedno dítě - žádné dítě. Jako chápu, že mít jedno dítě a více dětí je rozdíl. Ale mít žádné dítě a najednou jedno dítě je tak obrovský životní kotrmelec a nemám ráda, když to někdo bagatelizuje.
Zakladatelko, blázen nejsi. Ale jestli cítíš, že jsi na tom špatně a sama se s tím asi neporveš, tak se opravdu poraď s odborníkem, kvůli tomu se stydět nemusíš. Psycholog tě rozhodně pochopí a uklidní.
Taky se s tím ztotožňuju 
teda řekla bych, že hlavně ten první rok je náročný, pak už by se i ten výrok vcelku akceptovat dal
Já teda nějakou zkušenost s dětma měla, řekla bych, že úplně růžové brýle jsem neměla, ale tak nějak jsem třeba netušila, jak strašně moc bolí nástřih měsíc po porodu, že miminko může třeba probrečet šest hodin v kuse a tak 
- Citovat
- Upravit
Anonymní píše:fletnicka píše:Ano ano, lépe bych to nenapsala. Tak se cítím, malého miluju, každý jeho úsměv mi dodává energii, ale asi jsem si ještě nezvykla na novou situaci. Byli jsme zvyklí s manželem hodně cestovat, jezdit neustále po nákupech, kina, večeře, obědy - skoro nikdy jsme nebyli doma, a najednou přišlo mimi a se vším byl konec. Manžel mi v tomhle hrozně pomáhá, malého hlídá a řekne mi, ať seberu kamarádku a jedu nakupovat, to všechno je super, ale já bych chtěla jet kolikrát s ním, být s ním sama, jako dřív. Prostě jsem si ještě asi nezvykla, i když to je to co mě trápí, jestli 4 měsíce po porodu už bych neměla být zvyklá a v normálu?
Svoje dítě miluju nade všechno, je to to nejkrásnější a nejúžasnější, co mě v životě potkalo, takže vůbec nepochybuju o tom, jestli ho mám ráda. Co ale nemám ráda, je ten obrat o 180° v mém životě, ale s tím nic nenaděláme.
Ja si zacinam pomalu zvykat ted a to budou male za 3 mesice dva roky.Dokonce uz se nam postesti a jdeme s manzou nekam sami a babi hlida.Ale nejak ani neni ta potreba,manza je rad,kdyz jsu pryc a on muze byt s malou jen sam a ja mu nekecam do vychovy.Tak nemusim rikat,jak to tu pak vypada A to jsem si nepredstavovala,kdyz bylo male treba pul roku,ze to tak nekdy bude.Proste jsem si myslela,ze tenhle stav uz bude naporad a neni 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní píše:fletnicka píše:Ano ano, lépe bych to nenapsala. Tak se cítím, malého miluju, každý jeho úsměv mi dodává energii, ale asi jsem si ještě nezvykla na novou situaci. Byli jsme zvyklí s manželem hodně cestovat, jezdit neustále po nákupech, kina, večeře, obědy - skoro nikdy jsme nebyli doma, a najednou přišlo mimi a se vším byl konec. Manžel mi v tomhle hrozně pomáhá, malého hlídá a řekne mi, ať seberu kamarádku a jedu nakupovat, to všechno je super, ale já bych chtěla jet kolikrát s ním, být s ním sama, jako dřív. Prostě jsem si ještě asi nezvykla, i když to je to co mě trápí, jestli 4 měsíce po porodu už bych neměla být zvyklá a v normálu?
Svoje dítě miluju nade všechno, je to to nejkrásnější a nejúžasnější, co mě v životě potkalo, takže vůbec nepochybuju o tom, jestli ho mám ráda. Co ale nemám ráda, je ten obrat o 180° v mém životě, ale s tím nic nenaděláme.
Podle mě je to vážně ještě brzo po porodu..u mě se to srovnalo výrazně tak kolem toho 8.měsíce, navíc bylo léto, takže paráda, za to teď v zimě jsme byli skoro měsíc doma a dost to na mě padlo, navíc všude vidím fotky známých, kde všude byli, ale už vím, že bude zas líp a že bych neměnila, ale někdy je to holt těžké, stereotypní a únavné 
- Citovat
- Upravit
Ono treba breci 6 hodin v kuse,ale nejhorsi je,ze nevis proc breci a ty mu ani neumis pomoct a to si jeho maminka a to je to nejhorsi,ale zazivaji to vsechny.Ja se treba dnes i nekterym vecem smeju,co jsem resila pred rokem a pul.Si rikam,ze jsem musela byt prdla:))))))Dnes bych to resila jinak,ale dnes mam srovnane hormony a jsem schopna normalne myslet Aspon si to myslim
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Já jsem se rozhodla, že opravdu si najdu nějakého psychologa - psychiatra, snad to pomůže, nechci takhle dál fungovat.