Nemám se komu svěřit :-(
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Nemam se komu svěřit :-(
Ahoj maminky…Dlouho jsem vahala jestli sem mam napsat svoje trapeni, ale je to silnejsi nez ja 
Rada bych se podělila o svuj přibech a snad se mi i ulevy tim že se o to podělim s vami. Mam plno otazek na ktere neznam odpovedi porad se snazim zjistit kde dělam chybu…Ano porodila jsem syna byla ta nejštastnejši zprava ktera me mohla potkat a to je asi jedine co me drzi aspon trochu nad vodou a jeste muj pritel. Jde o to že detství jsem nemela moc pekné nechci davat vinu mim rodicum i pres to je mam rada a vazim si jich ale nechovali se ke me moc pekne. Dělala jsem vsechno proto aby ze me meli radost ale bohuzel se mi to nevedlo, nerikam že jsem byla svatousek ale kazde dite aspon trochu zlobi. Je plno lidi ktery to nemaj jednoduchy ale porad se ptam za co jsem si zaslouzila takove chovani ke me…Od svych 11let jsem doma uklizela denne i varila starala jsem se o sveho mladsiho bratra a o tatu ktery se nam moc nevenoval znal jen televizi a praci.Mamka chodila casto do prace takže nemela na takove prace doma cas ja to respektovala ale i kdyz jsem se snazila ji pomoct tak jsem nikdy od ni neslysela dekuju brala to jako samozrejmost a to me moc mrzelo ze jsem u nich nevidela ani trochu vdecnosti akorad mi jeste za to vynadala ze jsem to udelala spatne. Kdyz jsem byla jeste hodne mala hodne me mlatila ale za takove blbosti vubec to tak nemuselo byt…vzpominam si jak jsem si malovala barvickama a mamka zrovna vycistila koberec a rekla mi pokud ho uvidi spinavy tak dostanu a jak na potvoru nesla jsem spinavou vodu a ukaplo mi na ten koberec a videla to tak vzala mokrej hadr a zmlatila me snim pres zada, kdyz si ted na to vzpomenu nechapu proc tak hrube vsak sem byla mala a takhle bych tu mohla byt do rana: když me ucila levou a pravou stranu stala predemnou s varečkou a rikala ukaz pravou ruku ja ukazala levou a dostala jsem sni pres ruku a porad se ptam proc tak krute cim sem si to zaslouzila A tak bezel cas dal porad jsem slysela nejake nadavky na mou osobu i sposte ze jsem kr… zmije atd…radsi nebudu rozepisovat abych nebyla vulgarni…Když mi bylo 15 let nasla jsem si brygadu pracovala jsem cele leto i pres rok o vikendech…mamka chtela penezne pomoct ano chapala jsem ze na tom zrovna neni nejlip nechci ji to vycitat ale pak to vzala automaticky a cele tri roky jsem ji daval skoro vsechny moje vydelane penize i pres to ze jsem si musela vsechno kupovat sama obleceni, ve skole obedy atd…A porad zadnej vdek. Ani ve skole na ucnaku jsem nemela zadne problemy školu jsem udelala, udelala jsem i ridicak sama bez podpory a porad zadna zasluha ani pochvala a to mi moc chybi. Porad jsem ja byla ta spatna a jeste porad podle ni jsem i presto že jsem se stala sama matkou. Nevim jak se jim zavdecit aby konecne pochopily ze zas tak nejsem spatna a nebo se pletu? Sama tapu nevim si rady jestli opravdu jsem tak spatna. Toto byla stranka od rodicu ale dal jsem mela problemy i s klukama. Mela jsem hold smulu jen me vyuzivali a pak odkopli, byla jsem uz opravdu zoufala nevedela jsem kde je chyba. Pak jsem poznala jednoho kluka a ja mu tak verila az jsem nakonec kvuli mi duvere prisla o vsechno o pratele ´protoze me tak vydiral ze jsem musela opustit vsechny pratele a ja mu verila ale nakonec jsem po dvou letech zjistila ze je to lhar a podvodnik tak jsem se snim rozesla a byla jsem upne sama…Bohuzel jsem stratila hodne sebevedomi protoze me porad jen ponizoval takze jsem ted hodne neduveriva takze je pro me ted hodne tezke si najit nejake nove pratelstvi. Akorad mi zbyla jedna zpriznena duse ktera jedina vedela kdo sem a jedina se semnou bavila i pres to vsechno co se v mem zivote delo nase pratelstvi vydzelo bohuzel jen deset let verim ze by bylo i nadale ale bohuzel mi odesla navzdy. A porad si rikam za co si to zaslouzim ze mi osud vzal jedinou osobu ktera tu zila pro me. Musim dodat mam uzasneho pritele ale ten nikdy nenahradi tak silne pouto kamaradstvi kdyz to tak reknu je to chlap urcite to znate sami 
Vubec si nevim rady jak to vsechno zvladnout mozna by to vsechno bylo v poho kdyby se nestala ta hrozna udalost s moji kamaradkou vite strasne me to boli..Kdyz si vezmu ze jeste tejden pred tou udalosti jsem ji rekla ze chci aby mi sla na svatbe za svedka a pak sem se dozvedela co se stalo myslela jsem si ze zivot pro me skoncil ale musela jsem se v tu dobu soustredit na tehotenstvi. Uz je to pres pul roku ale porad to boli a rikam si proc vubec nevim jak se z toho dostat citim se tak sama Děkuju že jsem se mohla svěrit a doufam že me aspon nekdo pochopi jak moc me to trapi
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Reakce:
To je na deníček 
Neměla jsi to v dětství jednoduché, ale je spousta takových I já jsem si prožila své a kamarádku také nemám, přistěhovala jsem se za manželem.
Jistě musí být strašné prožít něčí smrt, ale život jde dál. Sama píšeš, že máš úžasného partnera a miminko, máš se o co opřít. Ošklivou minulost hoď za hlavu a raduj se z toho, co máš 
některé maminky nemají partnera, ba co hůř, někdy ani miminko…
Zajdi s malým do nějakého centra pro rodinu, najdeš tam třeba nějakou supr maminu na pokec 
Uvidíš, že bude dobře na člověka to někdy padne držím palce do budoucna
- Citovat
- Upravit
Prožila sis toho opravdu hodně. Je to hrůza ale máš děťátko a přítele a to by pro tebe měl být ten záchranný bod. Co se týče tvých rodičů tak ty tě podle mého názoru měli jen za služku a ještě jsi je financovala. Já bych je úplně s klidným srdcem naprosto vyřadila ze svého života. Své štěstí máš teď u sebe a to si udržuj. Moc ti přeju aby tvůj život byl už jenom krásný. Zasloužíš si to. Ty rozhodně nejsi špatná tak nad tím ani nepřemýšlej.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Si připadám, jako bych četla deníček o svém životě. 
Je nás opravdu víc a co se týče rodičů, těm se nezavděčíš. Oni si neuvědumují jakoukoli chybu, takže se na to vykašli a zaměř svůj život na syna a přítele. Já vím, lehce se to řekne, ale hůř provádí. Já se z toho dostávala zhruba 7 let a pomohla mi až kineziologie. 
A co se týče kamarádek, chápu taky, já sama přišla o přátele kvůli bývalému pžíteli a teď se budu stěhovat za přítelem, kde taky nikoho nemmám…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ahoj, neptej se, čím sis zasloužila tolik neprávostí v dětství, protože ta špatná si nebyla ty. Nešťourej se v tom a nepíď, vedlo by to jen k větším depkám. Tenkrát si to brala jako „samozřejmost“ dokonce píšeš že si rozuměla těm „důvodů“. Nech to plavat. Nenech, aby to, co bylo a nejde už vrátit zničilo tvoji přítomnost. Máš novou rodinku, vynahraď svému dítku všechno cos neměla ty, prožívej s nim ty radosti ktere byly tobě odepřeny. Měj ráda samu sebe, můžeš být na sebe pyšná, že ses v dětství dokázala postarat jak o sebe, tak o celou rodinu!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ahoj s těmi rodiči, respektive s tou matkou jsem na tom podobně a zde píšete je nás takových plno…moje matka na mě vždycky měla vysoké nároky, vše muselo být podle jejího a já jsem nikdy nebyla dost dobrá…naopak sourozenci ano a to mě potom užíralo o to víc…dopadlo to tak, že kvůli svým rodičům nemám skoro žádné sebevědomí 
jinak kamarádek jsem měla dost, ale nikdy jsem s nimi své problémy neprobírala, a asi by mě ani nepochopili 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ahoj i já v tom tvém příběhu poznávám sama sebe, ale u nás ten zlý byl táta a mamce mám za zlé že nikdy nezakročila. Nejen co se týče mě, ale i co se týče mých bratrů. Vím že to neměla taky jednoduché a dělala co mohla, ale já bych své děti týrat nenechala. No hold byla i jiná doba a my to brali jako součást života. Taky jsem zvládla přijít o všechny přátelé kvůli bývalému manželovi. Teď jsem znovu vdaná manžel je úžasný, jen nikdy nic takového nezažil tak nedokáže pochopit, že se tak někdo může chovat. Chování mých rodičů se hodně změnilo po smrti mého bratra ale i když se dnes hodně snaží, tak mezi námi není tak přátelský vztah jako mezi manželem a jeho rodiči. A vnoučata? Moji rodiče nemají téměř žádný vztah k mým holkám, asi je mají rádi, to neříkám, ale netíhnou k nim. Už dávno mamku nežádám aby pohlídala nebo tak její neochota mě odrazuje. A holky k nim jezdit nechtějí protože pro mého tátu jsou jen obtížný hmyz. Jedeme tam párkrát za rok a děti mají dost. V podstatě mi nejednou řekli že jsou holky rozmazlené. Nemyslím si že to tak je, ale to je jedno. Bydlím daleko od rodičů a vůbec mi to nevadí. Mám raději rodiče mého manžela.
Proto ti radím, není to jednoduché, ale přestaň se tím zaobírat, není chyba v tobě a rodiče ti nebudou vděčni za nic i kdyby ses na hlavu postavila. Užívej si chlapečka a přítele. Buď na sebe pyšná, že tě to nezlomilo a teď to máš trochu jednodušší protože víš že se o rodinu hravě postaráš. A neboj i stěmi kamarádkami se to časem nějak vyvrbí.
A ještě něco. Pokud ti bude smutno, klidně napiš, ráda si stebou budu psát, třeba se pak budeme obě cítit lépe
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
