Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
No, to chápu že na to nemáš nervy a tvoje bouchnutí je úplně normální.
S tím že někde je nějaký zádrhel, popisované chování úplně běžné není. Ve školce se chová taky takhle? Co s jinými členy rodiny?
@Ou ve školce je v pohodě, ale chodí tam teprve od září. Vzteká se i před jinými členy rodiny, i když nejčastěji se mnou, když spolu trávíme nejvíc času. Tohle ale s tím počůráním hračky bylo poprvé. Jinak mi přijde, že má rádo, když věci běží podle toho, jak to má vymyšlené nebo by to mělo být. Nedávno jsme měli scénu, kdy holínky nebyly ve sklepě jako naposledy když je vidělo, ale ve verandě a dožadovalo se přemístění. Pokud my třeba v takové situaci ustoupíme, holínky odneseme do sklepa, tak se uklidní, v pohodě obuje a jako by se nic nestalo. Takových situací je hodně. Chce rozsvítit na wc, ok rozsvítím. A začne se vztekat, že rozsvítit nechtělo a chce tmu. Přejde to nebo bude cholerické pořád?
jako pro jistotu bych to probrala s pediatrem a společně zjistila, jestli jsou tam i nějaké další symptomy, které by říkaly že to chce hlubší vyšetření.
Jinak kdyby se ukázalo, že to fakt je jen kombinace temperamentu a osobnostní struktury (je někdo z příbuzných vztelký poděs?), tak bych asi sáhla po videotréninku interakcí, pomáhá to docela dost slušně porozumět věcem, které člověk sám nevidí, když je v tom a lidi co to nabízí bývají fajn a umí pomoci vyřešit i výrazně patologičtější situace.
Jako to počůrání není žádný extra varovný příznak, to je vlastně celkem logické řešení situace, kdy chci paneku vyprat a dostalo se to do fáze souboj tvé a jeho vůle…
http://spin-vti.cz/…-vti-trenera
(případně ještě projdi google jeslti to nedělá někdo ve vašem kraji, kdo není v té asociaci)
Už se těším, až ti zas někdo začne vnucovat, že určitě má autismus, nebo adhd
jinak přeji hodně sil, mam také 3.5 roku kluka, ale naštěstí se nic takového neděje. ![]()
@caramba píše:
@Ou ve školce je v pohodě, ale chodí tam teprve od září. Vzteká se i před jinými členy rodiny, i když nejčastěji se mnou, když spolu trávíme nejvíc času. Tohle ale s tím počůráním hračky bylo poprvé. Jinak mi přijde, že má rádo, když věci běží podle toho, jak to má vymyšlené nebo by to mělo být. Nedávno jsme měli scénu, kdy holínky nebyly ve sklepě jako naposledy když je vidělo, ale ve verandě a dožadovalo se přemístění. Pokud my třeba v takové situaci ustoupíme, holínky odneseme do sklepa, tak se uklidní, v pohodě obuje a jako by se nic nestalo. Takových situací je hodně. Chce rozsvítit na wc, ok rozsvítím. A začne se vztekat, že rozsvítit nechtělo a chce tmu. Přejde to nebo bude cholerické pořád?
Přejde. Počůranou hračku bych vyprala a schovala. Až by se po ní ptal, řekla bych, že mu ji dám, až přestane být zlý na hračky. Že se na ně nečurá.
@Anonymní píše:
Není to normální vztek, jste blbá a vaše děcko je trochu vykryplené
A ty seš dokonalá a vyprdla si dokonalé děcko, že, anonymní hrdinko ![]()
@Russet já bych ho nechala vyprat si ji v ruce (a pak znovu vyprala v pračce). Nechala bych ho odnést ty gumáky do sklepa, atd. Ustoupit mu tak, že může být po jeho, ale udělá si to sám
To je divný. Můžou to být jen naschvály, ale tohle je trochu za hranou. Asi bych se poradila s pediatrem. Tím se nic nezkazí.
@Anonymní píše:
@kulíšek_s_bambulí Nemám děti, páč jsou to svině jako ty, ty kun do tlustá
Spíš ti děcko žádný chlap nechce udělat
no ani se nedivím o tebe by si asi normální chlap kolo (ani nic jiného ) neopřel ![]()
@Asiina píše:
@Russet já bych ho nechala vyprat si ji v ruce (a pak znovu vyprala v pračce). Nechala bych ho odnést ty gumáky do sklepa, atd. Ustoupit mu tak, že může být po jeho, ale udělá si to sám
Tak ošudlat by to mohl, ale pak bych to pračkou projela. Jinak asi dítě zkouší, co dospělý dovolí. Zvlášť když to zkouší převážně na toho, kdo je s ním nejvíc.
@kulíšek_s_bambulí píše:
Spíš ti děcko žádný chlap nechce udělatno ani se nedivím o tebe by si asi normální chlap kolo (ani nic jiného ) neopřel
Už aby toho trolla někdo smázl.
@Anonymní píše:
Ahoj, vím že mi asi napíšete, že to je normální období vzdoru, ale já už jsem v koncích. Mému dítěti je 3,5 roku a už od kojence je to věčně uřvané, mrzuté dítě. Vzteklé výlevy už trvají tak 2 roky skoro denně. Práskne sebou na zem a klidně hodinu dokáže ječet, kopat a nepomůže nic. Většinou stačí úplná blbost a začne to. Vždycky jsem se snažila vysvětlovat, obejmout, ale prostě nic nechce. Plácnutí na zadek taky nepomohlo. Když se zeptám, proč se trápí, řekne většinou mami nemluv, nic ti neřeknu.
Dneska už jsem bouchla. Jeden příklad za všechny. Ráno jsem prala oblíbenou hračku, usušila v sušičce. Odpoledne po školce děcko začalo, že chce hračku vyprat. Xkrát jsem zopakovala, že ne, že ji má dnes vypranou. Načež v pokojíku na posteli hračku počůralo, aby byla zase špinavá. Jako já už fakt nevím. Od začátku určujeme hranice, když něco zakážu, tak nepovolím. Ale dítě je tvrdohlavé jak mezek. A já si někdy připadám, že na to fakt nemám nervy.
Máme doma podobný exemplář, jen to tedy netrvá tak dlouho. Záchvaty, kdy sebou praštil o zem trvaly zhruba od 3 do 3,5 let. Teď mu budou čtyři a je to očistec. Každé ráno scéna, co si vezme na sebe. Samozřejmě nikdy nechce pochopit, že když je venku 25°C, nemůže jít v teplých kalhotách a dlouhém rukávu nebo jít do školky v holinkach. Je odmala celkové uplakánek a mamánek, ale teď je to extrém. Brečí fakt kvůli každé kravině, já řeknu A a on chce dělat B. Prosazuje se, je to prý normální, ale já jsem totálně vyčerpaná. Hodně pomáhá připravovat věci dopředu, dát mu na vybranou z určitých věcí (prostě mu ukážu 10 triček s krátkým rukávem, ze kterých si vybere). Kupodivu už se pak neprosazuje tolik u věcí, kde opravdu nemá na výběr. Musíme vydržet ![]()
Hele a zkusila ses ho zeptat, proc chce tu hračku vyprat?
Mně se tohle osvědčilo asi nejvíc… prostě se dívat jak se vzteká a snažit se zjistit proč a co vlastně chce a potřebuje. Žadný objímání, placání, uklidňování když má afekt. Prostě jí jen mlčky pozoruju a když se jakžtakž uklidní, tak se ptám, co se stalo nebo co potřebuje. Většinou jsou to pro ni důležitý věci, který já třeba beru jako blbost, ale pro ni je to nejakym zpusobem vyznamny.
Ad pocurani hracky - zalezi, jak moc je dulezita. Pokud hodne, tak bych ji vyprala a rekla, ze pokud jeste jednou neco takhle umyslne pocura, vyhodim ji do popelnice. Pokud mene, tak bych jo vyhodila do popelnice zrovna. U nas staci rict: ty uz tu hracku nechces? Ok, tak ji vyhodim. A je klid. Ale uz jsem takhle par „nepodstatnych“ veci vyhodila (modelinu, hopik,…)
Ahoj, vím že mi asi napíšete, že to je normální období vzdoru, ale já už jsem v koncích. Mému dítěti je 3,5 roku a už od kojence je to věčně uřvané, mrzuté dítě. Vzteklé výlevy už trvají tak 2 roky skoro denně. Práskne sebou na zem a klidně hodinu dokáže ječet, kopat a nepomůže nic. Většinou stačí úplná blbost a začne to. Vždycky jsem se snažila vysvětlovat, obejmout, ale prostě nic nechce. Plácnutí na zadek taky nepomohlo. Když se zeptám, proč se trápí, řekne většinou mami nemluv, nic ti neřeknu.
Dneska už jsem bouchla. Jeden příklad za všechny. Ráno jsem prala oblíbenou hračku, usušila v sušičce. Odpoledne po školce děcko začalo, že chce hračku vyprat. Xkrát jsem zopakovala, že ne, že ji má dnes vypranou. Načež v pokojíku na posteli hračku počůralo, aby byla zase špinavá. Jako já už fakt nevím. Od začátku určujeme hranice, když něco zakážu, tak nepovolím. Ale dítě je tvrdohlavé jak mezek. A já si někdy připadám, že na to fakt nemám nervy.