Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Taky jsem toho názoru, že některé projevy a oslovení, i když jenom v sms-kách
patří do intimní oblasti. My to máme nastavené tak, že co je „normální“ a přijatelné pro manžela, bude automaticky přijatelné a „normální“ i pro mne.
Někdy je nejlepší „zrcadlový efekt“.Pokud by chodil ven za kamarádkami, budu chodit taky s cizími chlapy /kamarády/ po barech, pokud by mu psaly cizí ženy „kocourku, miláčku…“, není pro mne problém zařídit, aby mi chodily zprávy podobného ražení a v hojném počtu.
@kdochcekam píše:
absolutní souhlas. I když klesat na podobnou úroveň se mi jaksi ekluje, ovšem někdy není zbytí a holt je potřeba dát okusit stejnou minci…Pak se hned uvidí, jestli je to normální kamarádské nebo ne…:-)
Nejsem zastáncem nějakých represí za každou cenu. Osobně jsem zatím
nebyla nucena je uplatnit v manželství. Je to hodně o výběru partnera.Bez vzájemné důvěry jde vztah stejně do kopru. V případě zakladatelky by mi šlo hlavně o princip. Když někdy čtu ty příspěvky, je to opravdu jako přes kopírák.
Každopádně některé projevy ze strany partnera/ky jednoznačně svědčí o
absenci úcty a respektu vůči svému protějšku.
Příspěvek upraven 11.02.16 v 10:25
„Taky mi to prijde ze ji brani, dokonce ji chtel volat, ze si to vyjasnime rovnou, coz mi zase nesedi.“ - upřímně, podle toho, co píšeš, že jsi hodná, tak dle mého, to řekl schválně, aby Tě dostal do kouta a dopředu už věděl, že s tím nebudeš souhlasit. Já bych s tím telefonátem souhlasila.
Je mi líto, čím procházíš, a co máš za sebou, ale vážně je pro dítě lepší mít spokojenou maminku, než být v jednom mlýnském kole. Posílám hodně sil
![]()
@kdochcekam píše:
Jojo, to bych taky tipovala. Jakmile bys souhlasila, ano zavlej a vyjasni, tak by se začal cukat, že to je trapas a podobně.
Jednoznačně já to vidím tak, že takové smsky jsou u zadaného člověka nedůstojné, trapné a pro jeho protějšek ponižující a rozhodně bych nikdy nic takového neomlouvala, nezlehčovala ani netolerovala.
Přesně tak. Znám spousty případů, kdy to začínalo „jenom“ sms-kami, pak Fb, e-maily, pozvývání na kávu, pak se „milé kolegyni“ najednou doma rozbily snad všechny spotřebiče v jednu chvíli, no a do toho ji „chuděru“ postihly úplně všechny katastrofy, které vás jenom napadnou, tudíž ho neustále potřebovala. Když si manželky/partnerky začaly stěžovat, že to je nepřijatelné, nebo že by teda jednou mohl udělat něco i ve vlastní domácnosti, tak byly nazývány žárlivými hysterkami, psychopatkami, a kolikrát i daleko horšími
tituly. Některé manželky se teda chtěly taky „kamarádit“ s „chuděrou kolegyní“,
ale to už bylo zpravidla pozdě a vždy se provalila dlouhodobá nevěra.
Nejhůř dopadají takzvané „hodné holky.“
@nostress Ano, hodne holky se dostanou do nebe a zlobive kam chteji… Jak pravdive. Nejlepsi je jeho hlaska, ze si pry delam cesticku vymyslenim nevery, jak ho utnout od maleho… Toho miluje, nebyla bych toho schopna.
@Anonymní píše:
@nostress Ano, hodne holky se dostanou do nebe a zlobive kam chteji… Jak pravdive. Nejlepsi je jeho hlaska, ze si pry delam cesticku vymyslenim nevery, jak ho utnout od maleho… Toho miluje, nebyla bych toho schopna.
Je mi lito kam az tomu vas doma doslo a jak moc se to vyostrilo. Nektere damy tu tvrdi, ze je takove osloveni normalni… Ja nevim, jsem asi stara skola ale tohle osloveni pro me normalni neni. Pro muze, pro ktereho jsem jedina, by si nedovolil tak intimne oslovovat nekoho jineho. Mezi kamaradstvim a vztahem jsou jasne dane rozdily. Jak bychom pak rozlisovali kdo s kym je kamarad a kdo manzel/manzelka?
Bud silna, a vubec tohle vse neber jako osobni prohru. Naopak! Jsi silna natolik, ze jdes a resis to. Existuji zeny, ktere by se to ze strachu snazily prechazet. Jako osobni prohru to muzes prohlasit v situaci, kdy ti bude 70 a zhodnotis, ze tve dite vlastne bylo nestastne. Ale ted? Ted je jeste spousta casu pro stastny konec a jestlize odejdes ze vztahu, ktery plodi jen pocit nestesti a marnosti bez vyhlidky na zlepseni, prospeje to nejen tobe ale i diteti. A to prece neni prohra ![]()
Jak ho znám, tak z toho nakonec stejně vyjdu já jako ta hysterka, se kterou si nerozuměl a musel hledat pochopení u jiné… proč s náma sakra ti chlapi tak mávají. Ale vím, je to problém mojí mírné povahy, sama si můžu za to, kam jsem to nechala dojít. Ale nějak mi stále nejde být větší mrcha… ![]()
Teda dnes resp. včera jsem za mrchu byla, když jsem ho pakovala, snad bych byla schopná ho vynést z baráku v zubech
@Dianela Děkuji, já se právě moc silná necítím, spíš jako troska, mám pocit, že celý můj život je prohra. Jediným štěstím jsou moje děti a ty mi dávají sílu dál bojovat. Starší syn si toho prožil hodně, spolu jsme zažili velkou tragédii, ale vždy jsem stála za ním a doufám, že náš vztah je a bude dobrý. Ale dětství neměl moc šťastné. A teď se bojím toho, že to samé čeká toho mladšího, proto to cítím jako prohru, že jsem jim nedokázala vytvořit spokojenou rodinu s oběma rodiči…
@Dianela píše:
Je mi lito kam az tomu vas doma doslo a jak moc se to vyostrilo. Nektere damy tu tvrdi, ze je takove osloveni normalni… Ja nevim, jsem asi stara skola ale tohle osloveni pro me normalni neni. Pro muze, pro ktereho jsem jedina, by si nedovolil tak intimne oslovovat nekoho jineho. Mezi kamaradstvim a vztahem jsou jasne dane rozdily. Jak bychom pak rozlisovali kdo s kym je kamarad a kdo manzel/manzelka?
Bud silna, a vubec tohle vse neber jako osobni prohru. Naopak! Jsi silna natolik, ze jdes a resis to. Existuji zeny, ktere by se to ze strachu snazily prechazet. Jako osobni prohru to muzes prohlasit v situaci, kdy ti bude 70 a zhodnotis, ze tve dite vlastne bylo nestastne. Ale ted? Ted je jeste spousta casu pro stastny konec a jestlize odejdes ze vztahu, ktery plodi jen pocit nestesti a marnosti bez vyhlidky na zlepseni, prospeje to nejen tobe ale i diteti. A to prece neni prohra
Souhlasím. Taky jsem v otázkách vztahu dost konzervativní. Neumím si ani představit, že bych psala ženatým/zadaným kolegům, nebo klientům sms-ky s oslovením „kocourku, miláčku, mazlíčku“, a pod. Všechno má mít svůj řád a určité hranice. Naopak, když jsem poznala, že se některý kolega/klient začal chovat
vůči mně nepatřičně, dala jsem mu hned najevo, že takhle bych si to teda nepředstavovala.
Příspěvek upraven 11.02.16 v 11:33
@Anonymní píše:
@Dianela Děkuji, já se právě moc silná necítím, spíš jako troska, mám pocit, že celý můj život je prohra. Jediným štěstím jsou moje děti a ty mi dávají sílu dál bojovat. Starší syn si toho prožil hodně, spolu jsme zažili velkou tragédii, ale vždy jsem stála za ním a doufám, že náš vztah je a bude dobrý. Ale dětství neměl moc šťastné. A teď se bojím toho, že to samé čeká toho mladšího, proto to cítím jako prohru, že jsem jim nedokázala vytvořit spokojenou rodinu s oběma rodiči…
Spokojena rodina nemusi nutne znamenat mama+tata+deti. Spokojena rodina je ta, kde se clenove citi byt stastni. Ty jsi evidentne velmi dobra a hodna maminka, zajimaji te pocity tvych deti a vse delas s ohledem na ne. Staci kdyz sve deti budes milovat, protoze tohle deti potrebuji od maminky citit ze vseho nejvic. A ty je prece milujes ![]()
Neni to prohra ver mi
Videla jsem par maminek co skutecne byly trosky a uprednostnovaly predevsim sve stesti nad stestim deti. Takova ty nejsi ![]()
@Anonymní píše:
@Dianela Děkuji, já se právě moc silná necítím, spíš jako troska, mám pocit, že celý můj život je prohra. Jediným štěstím jsou moje děti a ty mi dávají sílu dál bojovat. Starší syn si toho prožil hodně, spolu jsme zažili velkou tragédii, ale vždy jsem stála za ním a doufám, že náš vztah je a bude dobrý. Ale dětství neměl moc šťastné. A teď se bojím toho, že to samé čeká toho mladšího, proto to cítím jako prohru, že jsem jim nedokázala vytvořit spokojenou rodinu s oběma rodiči…
Je mi to moc líto, co prožíváš, ale věř, že časem si najdeš partnera, který si tě bude vážit a milovat tebe, i děti. Pokud by jsi tu situaci sama nezvládala, neváhej navštívit nějakého odborníka. Zaparacuj taky na svém sebevědomí. Máš určitě na víc. ![]()
@nostress píše:
Souhlasím. Taky jsem v otázkách vztahu dost konzervativní. Neumím si ani představit, že bych psala ženatým/zadaným kolegům, nebo klientům sms-ky s olovením „kocourku, miláčku, mazlíčku“, a pod. Všechno má mít svůj řád a určité hranice. Naopak, když jsem poznala, že se některý kolega/klient začal chovat
vůči mně nepatřičně, dala jsem mu hned najevo, že takhle bych si to teda nepředstavovala.
Na to mám stejný názor. Už jsem fakt přemýšlela, jestli nejsem moc upjatá, že vidím trávu růst, apod., ale oslovení Kocourku od zadané ženy s malým dítětem mi nepřijde normální. Navíc ona má údajně taky problém se svým partnerem, tak mi do sebe zapadá…
@Dianela píše:Ježiš, tys mi vehnala slzy do očí … tak hezké slova o sobě jsem už dlouho neslyšela, děkuji ti moc, člověk to občas potřebuje slyšet. Ještě jednou moc děkuju
Spokojena rodina nemusi nutne znamenat mama+tata+deti. Spokojena rodina je ta, kde se clenove citi byt stastni. Ty jsi evidentne velmi dobra a hodna maminka, zajimaji te pocity tvych deti a vse delas s ohledem na ne. Staci kdyz sve deti budes milovat, protoze tohle deti potrebuji od maminky citit ze vseho nejvic. A ty je prece milujes
Neni to prohra ver miVidela jsem par maminek co skutecne byly trosky a uprednostnovaly predevsim sve stesti nad stestim deti. Takova ty nejsi
@nostress píše:
Je mi to moc líto, co prožíváš, ale věř, že časem si najdeš partnera, který si tě bude vážit a milovat tebe, i děti. Pokud by jsi tu situaci sama nezvládala, neváhej navštívit nějakého odborníka. Zaparacuj taky na svém sebevědomí. Máš určitě na víc.
Děkuju, k psychologovi jdu příští týden… jo, sebevědomí je můj problém ![]()
@Dojcanis Moje kamaradka mi navrhovala, ze za ni spolu zajdeme a na rovinu se zeptame co a jak, ale nedokazu si to predstavit. Jak uz bylo zmineno, patrim k tem „hodnym“, cili blbym zenskym.