Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Je to úzkost?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
14.11.19 00:39
Je to úzkost?
Prosím o radu nebo názor. Dcera čerstvých 5 let, od mala hodně kontaktní, chytrá, ve dvou letech mluvila v souvětích a byla napřed (dovednostmi seděla k tříletým dětem), spavala s námi v posteli od cca 9 měsíců, v cca dvou letech byla přesunuta do pokojíčku (ale každou noc mě volala), narodil se mladší sourozenec, dcera opakovaně chodila k nám do ložnice, že nechce být v pokoji sama, nakonec spavala opět u nás. Teď jsou obě děti spolu v pokoji. Dcera se každou noc budí a chodí pro mě, tvrdí, že jen já ji ochranim, že se bojí, že se bojí o mě… Před usnutim mi říká, že je smutná (ale neví z čeho, jen má ten pocit), ptá se, za jak dlouho bude ráno, ověřuje si, že vím, co mám delat (zhasnout ji plyšáka, dát pusu…), ověřuje si, že ji rano vzbudím, opakovaně se ujišťuje. V noci se ptá, za jak dlouho bude ráno a opět se ujišťuje, že ji vzbudím. Nikdy jsem neodešela bez předchozího rozloučení kromě porodnice a i na to jsme ji připravovali, na jaře to budou tři roky od porodu mladšího. Nevím, zda je to v normě. Manžel už je v noci agresivní, já kolikrát taky. Nevím, co s ní. Je citlivá, vždy na mě byla fixovana, ale zvládne i týden u babičky a nechybí ji. Do školky chodí dva roky, letos začala třetí rok, je to první rok bez protestu. V kolektivu je spíš dominantní, je akční, veselá. Beru ji denně po obědě, jsem s mladším doma. Věnují se jí, mazlim ji, ujišťuji ji o tom, že se nic nestane, že ji všichni milujeme a chráníme.
Je její chování v normě? Přemýšlím hlavně nad tím, že má pocity smutku před spaním a že se denně ujišťuje o tomtéž, že se v noci ptá, kolik ještě hodit zbývá do rána… Může mít úzkosti? Máte někdo podobnou zkušenost?
Ani v novém prostředí nemá dcera problém, hned se kamarádi, všude je jí plno… Nevim, zda si v noci jen vynucuje kontakt nebo ji to fakt tak trápí…
Díky.
Edit. Když v noci přijde, vracím ji do pokoje, znovu ji uložím do její postele, někdy jsem v klidu, někdy jsem naštvaná (když dojde třeba třikrát za noc, tak zuřím).
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
Anonymní
14.11.19 00:52
Já si myslím, že to uzkost není, ale nejsem odborník. Beru to podle sebe, páč mám s úzkostí zkušenosti. Podle mě byla zvyklá na to usínat s vámi a prostě Vás chce mít před spaním u sebe. Je ještě maličká. A třeba nemůže usnout a vymýšlí si. Ale tezko říct. Můj syn v 5 letech dělal něco podobného. Byl v kolektivu, všude naprosto v pohodě. Az když jsem otehotnila a viděl mě když jsem v zimě uklouzla na ledu a spadla na bříško, od té doby nikde nechce spát. Jakmile jsme to zkusili, tak se ptal mé sestrenky ( u které spal) kdy bude ráno, za kolik hodin. Budil se, brečel. Stal u okna, vyhlížel mě. Dnes je mu 9 a nechce nikde spát. Odpověď je vždy: „nechci tam spát, bude se mi stýská, bojím se o Tebe“. Nenutím ho tedy, jen mě mrzí, že nejede ani na soustředění s fotbalem. Říkám si, že snad až mu bude 15,tak ho tohle přejde 
- Citovat
- Upravit
14.11.19 01:39
Asi se v noci boji. Dcera se taky takto budila a chodila za nama, tak jsem ji proste vzala k nám do postele a spali jsme všichni dal. Dávat ji zpět do svého pokoje a to dokonce několikrát za noc to by teda bylo nad moje síly. Chození za nama se postupně snižovalo a teď už dávno nechodí vůbec, je ji sedm a půl.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.11.19 02:01
Naše chodí také uprostřed noci k nám, lehne a spí. Neříkám, že jsem nadšená a že si to užívám, protože to pohodlí tam už pak není a svorně nadáváme s partnerem, ale že bychom ji v noci opakovaně! doslova z té postele vyhazovali, to ne, to jste opravdu sami proti sobě. Souhlasím s někým výše, že k vám nebude chodit do 18 a že je v pěti letech prostě malinká. Nechte si ji tam, ať tam dospí a máte klid. Neřešte tolik to dogma že dítě má striktně spát u sebe v pokojíčku.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.11.19 03:35
Bojí se. Nechte ji spat u sebe. Taky jsem se jako malá v noci bála. Pořád jsem slyšela nějaký divný zvuky a viděla něco, co tam nebylo. Naši mě k sobě nechtěli, tak jsem kolikrát brečela strachy. 
Nesnášela jsem noci.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.11.19 04:14
Myslim, že se bojí tmy. Já to mám i v dospělosti, když je manžel pracovně pryč a jsem v baráku sama tak se celou noc budim, mám zapnutou televizi. Dobře spát se mi začne až když začne svítat . Co třeba nějaké noční světýlko do pokoje? Jinak chápu, že vám to společné spaní nevyhovuje, my se ve třech taky nikdy dobře nevyspíme.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.11.19 06:19
Já bych ji nevracela. Já jsem odmalička trpěla na noční můry a představa že mě mamka vrátí do pokoje, místo aby mě přitulila a poskytla mi pocit bezpečí, je taky dost nepříjemná. Dcera má skoro tři, taky v noci volá a courá - ne každou noc, ale většinu - a prostě si ji necháme u sebe. Minimálně tím předejdem opakovanýmu buzení a courání. A vždycky, když mi bere peřinu a vrtí se a mám chuť ji vrátit zpátky, tak si vzpomenu jak jsem já takhle chodila za našima a jak by mi bylo hrozně líto, kdyby mě u sebe nechtěli.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.11.19 07:16
Děkuji za odpovědi. Vracím ji hlavne kvuli mladšímu dítěti, ona by se k nám do postele vešla a bylo by to pro všechny jednodušší, ale co když pak začne chodit i mladší? Světýlko v pokoji má, má i pootevřeneé dveře. Jde spát kolem 8, budí se poprvé už kolem jedenácté. Pak třeba ve dvě, v pět… Někdy jen v 11 a pak spí až do rána.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.11.19 08:28
@řeřicha jojo, ségra se pak ke mně taky přidala. Máma dodnes říká, že několik let spali s tátou každej na 20 cm, ale za nic by to nevyměnila 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.11.19 09:06
@Lily Evans manžel z toho nadšený není, já bych se ještě obětovala pro klid nas obou. Já nevím, noční můry nemá, spíš jsem asi ta jistota, že je vše v pořádku. Nevím, co s ní, už zvažuji i nějakou diskuzi někde s psychologem, potřebuji to řešit a ideálně v klidu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.11.19 09:30
@řeřicha Ty potřebuješ větší postel a spolupracovat s manželem. To dítě vás prostě potřebuje, nepotřebuje psychologa, potřebuje bezpečí a jistotu, že na mámu s tátou se může spolehnout.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.11.19 09:49
@Lily Evans přesně. Můj manžel taky nebyl nadšený ze mezi námi někdy spí, oni dost kopou a melou se, a nejradši leží napříč, ze, ale co se da dělat. Než ji třikrát za noc znovu uspavat a mít vystresovany děcko a byt z toho dokonce agresivní… je toto menší zlo pro rodiče a to nej pro dítě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.11.19 09:50
@Lily Evans manžel spolupracovat nebude, jinak je normálni a milující otec, ale rozhodně nepřipouští znovu společně spaní. Můžu se já přestěhovat k děckam, můžu spát na jejich v posteli, dá se to. Ale ani já to takto nechci. Má 5, já se taky bála dlouho, usinala jsem s rukou na lampicce, ale k našim do postele jsem šla jen výjimečně, kontaktní nebyli, máma vůbec. Manžel prý nikdy (opravdu nikdy) do manželské postele nesměl, tchyně tvrdí že po zkušenostech se starším bratrem ho tam nikdy ani nepolozila. Ale jinak kontaktní je a byla, určitě to na manželovi nezanechalo vliv. A tak si prostě myslím, že by to snad mohla v 5 zvládnout, nejsem žádná tvrdá matka, to vůbec, ale chci řešení, nechci krok zpět v podobě společného spaní. Třeba by mi psycholog poradil kroky, nebo přístup. Manžel už jede na „sílu“, v noci je naštvaný, nezvládá své emoce. Já nechci jet na sílu, chci ji pomoc, ale aby to zvládla a udělal krok vpřed k samostatnosti.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.11.19 10:44
Není to úzkost ve smyslu úzkostného naladění dítěte, ale holt se v noci něčeho bojí.
Zároveň je jasné, že doma máte dobré vztahy a vůči vám se cítí bezpečně a přijímáná, protože s tím, co ji trápí za vámi přijde.
Hodí se s tím začít pracovat tak, že o tom budete mluvit. Tedy že vy dospělí jí budete povzbuzovat k tomu, aby zkoušela formulovat co cítí a nebudete jí to vysvětlovat co cítí a nebudete komentovat že to co cítí cítí špatně a nebudete jí za to, že má strach trestat.
Jestli je ochotná kreslit, tak ať ty pocity zkouší kreslit a pak nad nima může trošku ziskávat kontrolu tím, že ty které chce nechat odejít pryč roztrhá, nebo z nich uděláte lodičku a budete je chodit pouštět po vodě pryč, nebo je spálíte a pustíte po větru. S tím že to bude potřeba dělat nějakou chvíli, nepomůže to jednou.
Plus si vybudujete nějaké rituály které ji budou pomáhat překonat strach - Lapač zlých duchů do okna, čaj proti bubákům, cokoliv. Nechávat rozvícenou svíčku v nějakém bezpečném svícínku a podobně. Tedy hledat cesty, jak posilovat její odvahu a překonávat ten strach, aby dokázala být přes noc ve svém pokoji.
Zkuste společně číst některou z těchhle knížek
https://www.kosmas.cz/…neboj-neboj/
https://www.kosmas.cz/…rach-strach/
Plus teda bych zrušila případnou televizi počítače a podobné věci minimálně od setmění.
No - manželoví by možná docela pomohlo mít někde prostor pročistit si proč ho do nepřítečnosti vytáčí taková blbost, tedy to že se malá holka bojí v noci ve tmě a že logicky hledá uklidnění u svých rodičů.
To že je potřeba ji naučit ten strach překonat je dobrý přístup, ale to že je to pro něj tak velký problém je spíš jeho záležitost a stála by za to, aby to pochopil, protože co pak bude dělat, až bude dcera řešit závažnější problémy?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.11.19 11:13
Jo, toho psychologa by potřeboval manžel - protože bych úplně netvrdila, že na něm výchova nezanechala špatný vliv, když je agresivní na holčičku co se v noci bojí.
Společné spaní není krok zpátky, to je prostě stav věcí. Do patnácti s váma spát nebude. Je takovej problém koupit širší postel a prostě spát všichni společně? Nemyslím programově, samozřejmě cílem je samostatně spící dítě, ale pokud vás v noci ještě potřebuje, je na místě učinit opatření, aby to bylo možné. Potřebujete se všichni (a zdůrazňuju všichni, ne jen dospělí) kvalitně vyspat. Takže souběžně hledejte řešení dceřiného strachu (viz @Ou, pěkně popsáno) a mezitím vyřešte spaní tak, abyste ji nemuseli stresovat xkrát za noc odesíláním zpátky a manželovou agresí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
