Poradna zdravého obouvání
Ing. Eva Žáková
Papuče u nás nosí jen manžel
Resp. zdravotní pantofle. Já chodím jen v ponožkách, Klárka taky (občas si pro zábavu vytáhne nějaké boty z botníku), max. má občas takové ty ponožky s našitou podrážkou, nevím, jak se to správně jmenuje. Papuče (ať už jakýkoliv typ) prostě nemá ráda a navíc se jí v tom potí nohy. Ondra se zatím neumí vyzout, takže nosí to, co mu obuju, tj. kožené capáčký případně ty ponožko-capáčky. Ještě nechodí, jen obchází nábytek, ale nemám v plánu ho do papučí nutit, už vůbec ne s pevným kotníkem, když má dost pevné svaly na nohách a v kotnících se vůbec „nevyvrací“.
Jo a podlahy máme v ložnici koberec, tam jsou děcka asi nejmíň, v pokojíčku korek olejovaný (tj. neklouže), tam jsou tak část času a většinu času tráví v obýváku/kuchyni, kde je dřevěná plovoučka.
Ahojík,
moje prvni dcera ani druhá nenosí bačkurky obě si je sundávají,ale první dcera má náznak na plochou nohu a tím pádem náznak na křivení zad a dr.nám řekla,doma nosit bačkory a venku v létě běhat bosky,no,ale stejně prostě na ní ty bačkory neudržím…
Laaja píše:
Uf, to jsem si oddechla. Já doma chodím zásedně jenom bosá. Pár pokusů o nošení bačkor bylo, ale vždycky je někde zapomenu, a pak hledám a hledám. No a těm dětem se mi to taky nějak příčí. zatím mají ty capáčky a já si lámala hlavu, jestli to není špatně a jestli jim třeba nějak neuškodím, i když vím, že se názory různí a spousta doktorů teď tvrdí, že pro vývoj nohy je nejlepší naboso.
Ahoj, mám to stejně jako ty (bačkory nevímkde…). Jinak na nošení bot a bačkor jsou dvě teorie A) indiánská - noha se zpevní pokud musí a je posilovaná - tj. chodit bosky a pokud to jde tak hlavně po nerovném terénu.
B) ta co byla za nás, když jsme byli malí - nosit boty, aby se dobře chodilo, boty se zpevněným kotníkem, i doma, v podstatě obouvat jak se dítě začne stavět
Asi záleží na tom jak to člověk cítí, protože třeba já jsem příznivcem A), ale vím, že máme doma moc rovné podlahy…
Malé botky skoro nedávám, jen když je donese že je chce (na doma ty kožené capáčky, na ven musíme teď něco pořídit, protože máme jen zimní ![]()
Nedávám, na radu ortopeda. Na doma střídám na koberci ponožky s protiskluzem a na hladké podlaze klasické kotníčkové venkovní sandálky.
Osobní zkušenost ještě nemám, ale v sama doma byl minulý (možá předminulý) týden odborník na dětskou obuv a říkal, že bačkůrky jsou úplně špatné, pro dětskou nohu, že na doma třeba lepší koupit kvalitní sandálky. Větrají, takže se nožička tolik napotí a hlavně to má dobrý tvar stélky, kdežto bačkůrka je placatá a podrážka z nejlevnější gumy se nějak špatně ohýbá, či co.
na www.sama-doma.cz to určitě půjde najít
bačky malé nedávám potí se jí brutálně nohy a mohla bych ponožky ždímat, než jsem jí začala dávat na zem tak jsem na parkety koupila koberce. Venku je to stejné v létě nosím i troje ponožky ven na převlečení a bez ponožek čvachtá v botech (nevím jak to napsat) Má to po manželovi. V zimně je to stejné musím mít i dvoje body jinak se odpoledne nejde ven jsou mokré a nevyschnou úplně během spaní ach jo doufám,že se to časem zlepší. Od DR na to mám vodičku,ale moc to nezabítá.
Ano nedávám..Měla asi troje už, ale pak z posledních vyrostla, já koupila moc velké a čekala až do nich doroste - přičemž se naučila chodit jen v ponožkách a žádné už nechce..Takže již tak 4 měsíce chodí bez bačkor..
Dokud prevazne nechodil,mel jen ponozky s protiskluzem.Ale jak uz zacal jen chodit,tak backurky.Mame studenejsi podlahu,tak hlavne kvuli tomu.
Jeden kluk chodí, druhý ne, bačkůrky nedávám ani jednomu. Radila mi to tak rehabilitačka, botky prý jen na ven, doma co nejdýl na boso. Říkala, že jak mají děti po podlaze rozházené hračky a šlapou na ně, tak tím si prý posilují klenbu ![]()
Ano, na to jsem koukala. Zajímavé informace tam padly ohledně výběru bot celkově.
elchirk píše:
Osobní zkušenost ještě nemám, ale v sama doma byl minulý (možá předminulý) týden odborník na dětskou obuv a říkal, že bačkůrky jsou úplně špatné, pro dětskou nohu, že na doma třeba lepší koupit kvalitní sandálky. Větrají, takže se nožička tolik napotí a hlavně to má dobrý tvar stélky, kdežto bačkůrka je placatá a podrážka z nejlevnější gumy se nějak špatně ohýbá, či co.na www.sama-doma.cz to určitě půjde najít
Bačkory nosí jen u našich, kde je všude studená dlažba (starý barák). Doma jen ponožky…přes zimu to byli silnější ponožky. Ani v létě na zahradě botky nedostával.
Přidávám názor
emeritního přednosty ortopedické kliniky dětí a dospělých 2. LF UK v Praze – Motole, na kterého se odkazují další naši ortopedi.
Doc. MUDr. Václav Smetana
Jak správně obouvat děti
V době, kdy se dítě ještě nestaví, plní botičky, tedy ty různě pletené „capáčky“ pouze úlohu ochrannou. V okamžiku, kdy se dítě začíná stavět, musí – byť třeba měkčí bota – plnit svůj základní úkol: udržet při zatížení kolmé postavení paty k podložce. Musí tedy mít ä pevný opatek a nizoučký podpatek. Šněrování musí sahat nad kotníčky.
Není ovšem možné opominout ani období prvního postavení. Je důležité, aby dítě při lezení nevytáčelo při odrážení chodidla ani příliš navnitř, ale především ne zevně. Nejsou tedy již v době lezení botičky na škodu. Zabráníme tak možné změně osy patní kosti a vyvrácení chodidla, zvláště když se dítě staví později, než je obvyklé.
S prvním postavením v postýlce a pak stykem s rovnými terény bytu začíná proces celoživotního vývoje nohy s možnými chybami a následky pro celý život. Musíme věnovat pozornost správné hygieně, stříhání nehtů, zatěžování i cvičení končetin a správnému obouvání. Jde o výběr obuvi co do materiálu (pevnost, ohebnost, prodyšnost) a tvaru obuvi.
Zásadně – zvláště zpočátku – zajišťujeme nohy správně tvarovanými botami nad kotníky. Situace je dnes o to horší, že značná část naší populace má tzv. syndrom chabosti tkání vzniklých ze středního zárodečného listu (laxitas mesenchymi) s volnějšími vazy, čímž je u nás deformování zvláště chodidel vzhledem k uvolnění všech kloubů častější a časnější. Teprve po rozvoji svalstva, kdy se dítě správně vyvíjí, je možno přejít na polobotky nebo sandály. Toto rozhodnutí je vysoce individuální. Platí to nejen pro obuv venkovní, ale i domácí, kterou nesmíme podceňovat zvláště vzhledem k času, který dítě doma nebo v kolektivních zařízeních tráví.
Dítě se musí doma přezouvat – pro udržení správného mikroklimatu nohy je změna potřebná. Doufám, že je nenávratně pryč doba měkkých domácích bačkor s přezkami či cviček bez řádné podešve. Měkké hřejivé bačkůrky by měly být jen prostředkem pro zahřátí.
Rozmohla se však – jak vidím ve svém blízkém okolí nebo slyším od svých pacientů – věc pro mne jako ortopeda naprosto nepochopitelná – děti chodí doma bosé nebo v ponožkách, protože chodit bos je prý zdravé. Ano, chodit bos je zdravé, ale v přírodním terénu, po trávě, písku, oblázcích či strništích, pokud to někdo snese, nikoli doma po plochých podlahách byť vystlaných kobercem!
Doma patří na nohy obuv, která splňuje všechna výše uvedená kritéria. Nesmí jít o obuv starou, sešlapanou či deformovanou. U vadně se rozvíjející nohy musí být domácí obuv prakticky podobná té venkovní, i když může být lehčí a prodyšnější. Správně se rozvíjející noha může užívat různé domácí sandály s různými i mírně dráždivými stélkami či příčným páskem, podporujícím „úchopovou“ funkci chodidla. Sportovní obuv nepatří do domácnosti ani na celodenní nošení, a to především ne u dětí.
Pro děti zvláště v prvních letech života a ve školním věku do 10 let bychom bez výjimky měli kupovat klasickou správně stavěnou obuv podle výše uvedených zásad. Musíme si uvědomit, že obuv je vyráběna regionálně (někde mezinárodně, u nás celostátně) na tzv. kopyta, což jsou zprůměrované velikosti a tvary nohou z populace příslušného regionu. Děje se tak i u nás. V Německu byla vyráběna dětská obuv nejen v různých délkách, ale i šířkách. Rozhodně i při evropských rozdílech neodpovídá především noha evropská nohám obyvatel Asie a není tedy radno kupovat lacinou, bůhví odkud dováženou obuv u stánkařů. Neodpovídá totiž ani kvalitou materiálu (většinou se všem potí nohy, podešve jsou neohebné), ani typem chodidla, ani svým provedením požadavkům a stavbě nohy našich dětí, a samozřejmě ani dospělých. Pohodlnost této obuvi je zdánlivá. Ze své ortopedické praxe vím, kolik přibývá obtíží a bolestí malíkové hrany chodidla, bolestí v oblasti paty, bolestí v nášlapových zónách při technických chybách provedení a nesprávném stavu stélky.
Jak nakupovat
Obuv kupujme zásadně s tím, komu je určena. Kupovat boty dopředu, bez zkoušení, se nevyplácí. Číslování velikostí se mnohdy různí, někdy neodhadneme růst dítěte. Nohu dítěte vždy měříme na „šablonách“, které mají správně vedené obchody k dispozici. Dbáme na to, aby podle velikosti nohy dítěte byla délka stélky o 7 až 10 mm delší – ne více! Nemyslíme ani tak na budoucí růst, jako na to, že prsty musejí být volné a nesmějí narážet na špičku svršku (tedy kaple). Vznikaly by tím odřeniny, bolest, zarůstání nehtů a nakonec drápovité ohnutí prstů nebo jejich zpaličkovatění i trvalé otlaky. Kromě toho během dne se aktivní svalstvo nohy unaví, povolí jeho napětí a chodidlo se únavou poněkud prodlouží. Bota ráno jen těsná může být večer malá.
Při nošení různých vložek nebo jiných ortopedických pomůcek kupujeme obuv k tomu určenou nebo individuálně zhotovenou. Skutečnou ortopedickou obuv užíváme jen zřídka tam, kde je to z léčebného hlediska nezbytné. Kvalita těžké ortopedické obuvi u nás není vždy nejlepší. Mnohé výrobky nesplňují požadavek na správnou korekci vady a na ohebnost i styk s podložím, situace se ovšem pomalu zlepšuje.
Boty kupujeme vždy k účelu, k němuž jsou určeny. Módní boty, které výše uvedená kritéria nesplňují, nosíme krátkodobě a výjimečně. Při koupi kontrolujeme pohmatem tvar a kvalitu stélky, dáváme pozor na krátké vylepení stélky a na vnitřní švy zvláště v kapli a na zevním okraji boty. Máme vždy k dispozici několik párů obuvi k běžným účelům. Nikdy nelitujme peněz na zakoupení zdravotně nezávadné pohodlné obuvi do zaměstnání, kde trávíme většinu svého aktivního života. Nepodléhejme také nesmyslným módním vlnám!
Vývoj obuvi trval staletí – neodhazujme tvrdě zaplacené a těžce získané medicínské i obuvnické poznatky. Obuv užívejme jako nutný prostředek pohybu i ochrany naší zchoulostivěné nohy, jehož užití má být nejen účelné, ale jeho vzhled má splňovat i požadavky estetické.
Autor je emeritním přednostou ortopedické kliniky dětí a dospělých 2. LF UK v Praze – Motole.
Ahoj nečetla jsem celou diskusi ,tak nevím jestli se nebudu opakovat,ale já bačkurky nedávám děti mi začali chodit poměrně brzo (v necelých 11 měsících) jako první měli kožené capáčky (OD PEGRESU),když z nich vyrostli tak jsme jim koupili kožené sandálky(essi).
my doma nedáváme papučky, malý má jen ponožky s protiskluzem
Elik píše: Říkala, že jak mají děti po podlaze rozházené hračky a šlapou na ně, tak tím si prý posilují klenbu
jj, tak je to i u nas, vsude po zemi hračky a on po nich v jednom kuse šlape