Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Obávám se, že v tomto věku jí doktoři ještě nepomůžou. Nejdřív v 15 a spíš až v 18 letech. Osobně bych jí aspoň pomohla tím, že bych jí bez řečí kupovala klučičí oblečení a nebránila jí v klučičích věcech. Třeba za nějakou dobu zjistí, že je víc spíš holka a když ne, tak pak léčba.
Vem ji k psychologovi, ten stanoví „diagnózu“. V tomto případě pravděpodobně transgender. Čím dřív se na to přijde, tím lepší výsledky budou
Je to šílenej nápor na psychiku dítěte, takže se k ní chovej hezky a podporuj ji, jestli nechceš, aby to dopadlo špatně, klidně i nejhůř. Není to žádná tragédie, prostě se to někdy stane. Nevidím na tom nic hroznýho. Na youtube je spousta videí i v češtině. Např. Life with Max. Pokud ti nedělá problém angličtina, zadej si ftm transgender = female to male
Pro nahled doporucuju projit par blogu tech, co premenou prochazeji, mne osobne se nejvic libi http://otereze.blog.cz kde autorka popisuje pet let premeny jiz v dospelosti - vedle pocitu vklada i odborne clanky, je to hodne zajimave a pomohlo mi to pochopit, jake to je narodit se ve spatnem tele.
Rozhodne resit co nejdriv a u specialistu. Pokud se prokaze, ze je transsexual a neni to zadnej plezir, je lepe, kdyz se zasahne co nejdrive.
Zatím děkuji všem za užitečné rady, takže prostě budu pokračovat v její podpoře a jako toho Petra se jí budu snažit oslovovat..každopádně budu ráda i za další komentáře a tipy.. ![]()
@GabinkaCh Ale taky co s tím má ona dělat, že jo. ![]()
@GabinkaCh píše:
Mě kdyby to dcera řekla, tak se zhroutím
Což zakladatelce i jejímu dítěti opravdu hodně pomůže.
Zakladatelko, objednej ji k psychologovi. Nechej si doporučit nějakého, kdo má s problematikou zkušenosti (třeba kontaktuj lidi s organizace Transparent, oni tě už nasměrují). Uvidíš, co potom. Pravděpodobně dostanete žádanku na sexuologii a budou vám podle výsledků nabídnuty možnosti, jak postupovat dále.
@GabinkaCh píše:
Mě kdyby to dcera řekla, tak se zhroutím
Tebe uz jsem si vsimla v nekolika diskuzich a vzdy jsi velkym prinosem pro zakladatelku
![]()
Jak uz bylo receno, zkusila bych i ja nejakeho odbornika. Dceru ujisti, ze je jeji citeni v poradku, ze se to nekdy stava, zkratka mluv s ni narovinu. A uvidis. Treba zrovna prochazi nejakym obdobim, kdy jsou ji blizsi kluci (ve smyslu zabavy a vyjadrovani atd),a casem ji to prejde.Nebo ne a budes mit doma syna, to taky neni k zahozeni ![]()
Ja jsem treba byla vzdy taky spis takovy klucici typ. Jeste kolem tech 10ti let jsem radeji sla s klukama na fotbal nez s holkama se paradit.Ale v puberte se to vyjasnilo
Dodnes mam v sobe silny muzsky element (moc me neuzije na modu, sminky, nakupy, kaficka…,radeji si jdu dat stovku na kole, par piv a pokecam o politice),presto jsem „normalne“ heterosexualni, mam manzela a dve deti a ziju velmi poklidny zivot ![]()
Zvládáš to skvěle, určitě tak své dceři pomůžeš, aby byla šťastná. Oslovila bych ty skupiny, jak tu ostatní píší a odborníka. Zatím bych ji říkala neutrálně Péťo, a nenutila ji dívčí věci, zase bych ale hned neběžela vyměnit celý šatník za chlapecký, ale respektovala bych její přání. Pamatuji si jednu známou, kterou jsem nejprve znala jako dívku (v 7 letech) a za pár let (asi v 16) už byla kluk, že pro ni bylo strašné, když ji mamka nutila vzít si šaty na nějakou oslavu. Pak znám ještě jednoho, toho teda znám už jen jako kluka a je to fakt fešák, kdyby mi jeho mamka neřekla, že to bývala krásná holka tak to nepoznám. ![]()
@unuděná Taky jsem si říkala, že ji to možná přejde a s kluky jí zkrátka víc baví si hrát, ale říkala, že je hrozně smutná, když slyší svoje jméno, když je prostě „holčička“…nechce chodit ani na bazén, dneska jsem jí dovolila aby si nechala „na kluka“ ostříhat vlásky..měla je dlouhé pod zadek a blonďaté a teď je má na bocích 3 mm a uprostřed nějakých 5 cm takže je to rozdíl jako hrom ale je z toho nadšená…
Taky bch hledala psychologa orientující se v této problematice. Jestli se nic nezměnilo, tak k žádnému fyzickému zásahu u nás do 18 dojít nemůže. Ve světe jsou dva přístupy (tedy tam, kde se to řeší). První vyčkat do těch 18, z důvodu, že to může být jen dlouhé období hledání se a nakonec se může cítit ještě ženou. Druhý je zasáhnout v pubertě hormony - díky tomu je ta přeměna skutečně lepší. Oboje má své pro a proti. Nicméně, kdyby se to s ní „vleklo“, tak můžete být v 17 připraveni a v 18 jít do přeměny.
Přeju tvé dceři a celé vaší rodině hodně energie. Vzala jsi to bezvadně a to je super ![]()
Dcerka ma obrovskou kliku, ze ma chytrou empatickou maminku. Urcite to zvladnete. Taky bych navstivila psychologa a zacala sledovat ty blogy a celkove se o problematiku zacala zajimat. Treba to jeste neni definitivni. Ale rozhodne bych se ji snazila vyhovet v tom, co mozne je, a v klidu se s ni o vsem bavila.
Jinak bych se hroutila, kdyby mela dcera leukemii atd., tohle je velka zatez a komplikace, ale neni to dle meho nazoru tragedie. Za prve to neni definitivni, za druhe to neznamena, ze dcera nebude v budoucnu stastna. Rodice jsou od toho, aby deti podrzeli, ne se zhroutili. Jo a hlavne konstruktivne, kecy jsou zakladatelce k nicemu.
Ještě si myslím, že je třeba říct, že to v 11 může být taky určité zmatení, ve kterém můžou hrát roli taky třeba špatné vztahy se spolužačkami a tak. Určitě bude dobře to přijímat, jak to přichází, ale nevynášet ještě zásadní soudy, nechat to otevřené. Může to klidně být i jen období… A pokud je dcera opravdu ve skutečnosti synem, tak se za krátké období bez nálepky myslím nestane nic. Chvíli bych ji nechala doma být Petrem, nosit a dělat klučičí věci… Chvíli ji to nechat zažít a strávit a povídat si a teprve poté vyrazit za psychology (nicméně v mezičase už můžete mít někde domluvený termín).
Holky zdravím vás všechny a moc prosím o anonym, chodí sem příbuzné a občas špízují po čem jim nic není…
Mám jedenáctiletou dcerku která chodí do páté třídy. Je šikovná a moc hodná, ale má jeden problém který nevím jak jí pomoct vyřešit, nebo jestli vůbec teď řešit. Nikdy se moc nechovala jako holčička a poslední dobou byla pořád smutná a skleslá. Když jsem se jí zeptala proč, řekla že by moc chtěla být kluk. Ale ne protože by to kluci měli nějak lepší ale protože se tak prostě cítí.. chtěla by aby jí všichni říkali Petr a chce nosit jen klučičí oblečení. Nevím, jak se k tomu postavit- samozřejmě ji chci podpořit ale na druhou stranu, v čem vyhovět a v čem ne? Dá se případné narození v jiném těle nějak řešit už v tomhle věku?
Děkuju moc za odpovědi holky a ještě jednou se omlouvám za anonym..
K.