Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Wani píše: VíceČti pozorněji. Psala jsem vykrajovat. Vykrajovat. Ne péct. Dej vykrajovátka dětem. To je baví mnohé. Jen doma to neznají. Když jsem plánovala pečení. Tak jsem děckám řekla, že si můžou domluvit kamarády. Fungovalo to x let od školky každý rok. Ještě na prvním stupni. Starší dvě chodily od tří let do školy. Mladší od dvou. Takže obvykle ty tříleté kamarády ze třídy všichni měli. A syn jednoho stejně starého od kamarádky. Že ona se hned po narození rozhodla, že bude mít jedináčka. Takže ten k nám chodil pravidelně na návštěvu. Nemůžu za fakt, že mi nikdy ani jedno a ani víc dětí v kuchyni nevadily, nijak nezdržovaly. Někoho děti zdržují, nebaví je s nimi vařit. Mi to nevadilo, nevadí. Už jsou teda velcí kolohnáti. Ta doba vaření s prďaty je pryč. Měj se
@Wani píše: Více
Proč ne, rozvalis jim třeba těsto na perníčky a necháš je tvořit… Musíš být super rychlá, ale jednu dávku cukroví upečes…ve dvou letech pekli cukroví i ve školce, pak to zdobili, jo na výstavu to nebylo, ale děcka to bavilo
@Qwerty987 píše: Více
Hele on vstával a vstává v šest ráno, do osmi jsme měla vše hotové a byl čas jít kamkoli, dělat cokoli…
Jako hlavně taky vařím pro sebe, trochu nechápu, jak bez vařeného jídla dokáže někdo dlouhodobě vegetovat…
Bez teplého jídla aspoň jednou denně bych to nedala. Ale u nás vaří plnohodnotně i manžel…
@Qwerty987 píše: Více
Pro nás už je tohle pasé. Dávno doba batolat pryč. Nejmladší má 11 a nejstarší 16. Až zas někdy třeba v budoucnu vnoučata
. Měli jsme nastavený trochu pravidelný koloběh. Hřiště jsme měli většinou po poledním spánku do večeře. Celé odpoledne se někde paludovalo venku. Vařila jsem obědy tehdy. Večeře ne. Buď bylo něco od oběda nebo kaše. Teď je to po práci obráceně. Většinou vařím odpoledne večeři a to je oběd můj na druhý den do práce. Ale volím rychlo jídla nebo to šupnu do trouby, hrnce a starat se netřeba nebo stát u toho. Když jsme jeli na výlet a byli tehdy malí. Tak jsme tehdy měli dva kočáry. A každý jsme si vezli svůj. To je jediné, co bych zpětně udělala jinak. Že se měl pro druhé a třetí koupit ten sourozenecký kočár.
@Kelsey píše: Více
Promiň já třeba nevěřím, že „ani nezdrzovaly“
Já chápu, že tě to baví a nevadí ti to s nimi dělat, ale fakt to ty 2 nebo 3 létě děti dokáží vykrajovat stejně rychle a stejně blízko u sebe (to dělám, abych musela zbytky těsta válet co nejmenekrat)jako dospela ženská, co péče už 20 let? Fakt všechny ty děti jsou tak vycepovane, že jim nepadá nic na zem nebo neotřou ruce od mouky o veci kolem, které by zůstaly čisté, kdybys to dělala sama? Promiň nevěřím ![]()
Ale jasný perníčky jsou pro děti a ty peču se staršími synovci taky…ale proste obecně když uvařit musím tak prostě to zdržení je ![]()
@Qwerty987 píše: Více
To je asi právě o tom nastavení. Já neřešila, jak si to dělá, korigovala, ve dvou letech jsem ho fakt necepovala, ať to má vykrojené hezký, co nejvíc u sebe… Jak to šlo, tak to bylo. Borcus byl, to neříkám, pak se učil, že po sobě musí taky uklidit..
Náhodou jsme jeden rok měli krásné vánoční želvy jako perníčky.
Příspěvek upraven 10.08.24 v 09:04
@Qwerty987
Tak něco spadne i těm děckám na prvním stupni. Tomu se člověk neubrání. Ale nemyslím si, že je třeba dělat vědu
. Každý rok peču v práci se skupinou cca 25 dětí. To je teprve adrenalin, když je jich tolik
. Kde se hrabe hrstka dětí doma. Jednou se nám se skupinou stalo, že dvě misky byly upečené. Zaneslo se ochutnat do jiných oddělení. Oni nám skoro vše snědli.
@Kelsey píše: Více
Tyjo, to je i fajn cena za takový hrnec. To by se doma už taky hodilo. To vaření pro velkou rodinu je oříšek
@Modesta tak moje číslo 3 bude něco podobného.
ten mi to dá sežrat
první byl naprosto hodné dítě. Druhý je vztekloun, ale taky poslechne na slovo.
@Qwerty987 píše: Více
Tak já mám tříleté a pětileté a fakt pomáhají krásně. Poslední Vánoce už byli opravdu pomocníci. Ten tříletý to zvládal hrozně hezky. Bordel nějaký větší nebyl. Jasně kolikrát něco vykrojili špatně, ale nebyla to žádná tragédie. Moc hezky jim to šlo. Ale taky mi v té kuchyni stojí od roku. To udělá hrozně moc. Ve třech už je to pohoda. Ale mám takové klidné děti. I jednička a dvojka vydrží například u lega/ plastelíny sedět v klidu dvě hodiny.
@Menton píše: Více
U nás se stává třeba i ve čtyři
takže do osmi je vařeno dost často ![]()
Každopádně si pamatuji jak s jedním dítětem jsem udělala prd. S těmi třemi už se nějak člověk naučí fungovat líp. Je to ohromný rozdíl.
@Kelsey píše: Více
Ale já z toho nedělám vědu
jen mě to nebaví spíše a „bránim se komentářům - co je za problém denně vařit, vždyť děcko ti může pomáhat a není to žádné omezeni/zdržení“.
Ano, když mám náladu čekat, až dítě dopižlá zeleninu do polívky, tak to dělám, když se mi nechce umývat celou kuchyň od mouky, tak ten den prostě s nim do kuchyně nejdu a najdeme si mene unavnou činnost pro me ![]()
Ale já jsem typ, co skupinu 25 děti moc nezvládá ani když se o ní nemusí starat ![]()
Za to pečení s nimi máš můj obdiv ![]()
@anavi13 píše: Více
No já mám ani ne dvouleté teprve a klidný moc neni, vydrží, ale určitě by nevydržel hodinu vykrajovat, takže by to pro mě znamenalo ho umýt, pak to jít dodělat, než bych to dodělala, tahal by mě za nohu, že něco chce, atd no i z te představy jsem unavená ![]()
@Qwerty987 píše: Více
Ale takové dny si zase myslím mají všichni. Kolikrát to tu taky nechám stát a jdu s klukama ven, protože prostě na to nemám nervy ![]()
No včera mě překvapil pětiletý syn. A myslím, že to je fakt tím, že doma vaříme a vidí tu práci s tím jídlem. Byli jsme na větší akci. Vařil kamarád, ale nezná ho nějak hodně. Syn dojedl od něj steak. Tatínka se zeptal jak se kamarád jmenuje, že mu musí jít říct, že to bylo výborné. Fakt se sebral a šel ho pochválit. Tak jsem z něj měla upřímnou radost jak dokáže ocenit dobré jídlo a ještě jít někoho pochválit. Ten steak teda byl opravdu luxusní. Musím si říct o recept na marinádu.
@Qwerty987 píše: Více
Ono mezi dvouletým a tříletým je obrovský rozdíl. Ten dvouletý neudrží tak dlouho pozornost. A hrozně záleží jak moc zvládneš ten bordel a ty nepřesnosti v pečení. Já sice mám ráda vše pěkně stejné, ale s dětmi umím ustoupit. Teď mě čeká v týdnu pečení dortu pro manžela a upřímně můžu říct, že s ročním to nejspíš nezvládnu
budu ho muset péct až bude spát. On je teď opravdu číslo. Třeba za dva roky napíšu, že s ním péct nejde ani ve třech letech ![]()
Díky za odpověď

Hele pokud je důvod hlavně zdraví a pripadne ještě finance proč máma denně vaří, tak to je pro mě úplně pochopitelné.
Já mám dítě zatím bez jídelních omezení a sní všude vše, takže to proste neřeším, že má občas vývar v restauraci, občas chleba se sýrem na horách a na grilovacce u kamarády třeba i krkovicku