Poradna o homeopatii
MUDr. Eliška Bartlová
Ne, podobny dotaz jsem nikdy nedostala, ale ja “jen doma” fakt nebyla, mne by to “nebavilo a nestacilo”. A domacnost a deti mame spolu, neni to a nikdy nebyla “ma prace”
@Masina píše: Více
A myslel to vážně nebo ne? Protože jestli jo, tak jak jsem hodná a nekonfliktni bych poslala přímo tam, kde záda ztráceji své slušné jmeno.
Já u obou dětí od roka pracovala. Moc mě bavil ten dětský svět, ale zároveň se nabízela i práce na cca tři hodinky denně a to se dalo zvládnout. Samozřejmě to znamenalo, že někde ubereš. Takže naklizeno doma nebylo a později jsem brala obědy ze školky místo vaření.
A taky to (často) znamenalo osekat čas pro sebe. A osekat čas pro partnera. A nepéct x druhů cukroví, nedělat vlastnoruční kraslice, nezdobit barák u každé tradice dekorativním truhlíky, dřepovat, když se děti koupou a já stojím u vany, protože to je „volných“ deset minut, které šlo využít… ![]()
Vzpomínám, jak mi kamarádka rikala, ze u prvni RD byla doma 3 roky a slyšela od tchyne Proc nejdeš uz do prace? U druhe RD sla do prace asi po 2,5 roce a slyšela To uz jdeš do prace? Proc tak brzo?
Věřím, ze musela byt nadšená ![]()
@Anna766 píše: Více
Myslel to vážně. Ale víš co? On jel v té době také na 1000%. Volný čas jako opravdu volný čas jsme první dva roky neměli ani jeden. Když přišel z práce, okamžitě začal makat a v případě třeba nemocí po probdělé noci mazal zas ráno do práce. Mně rozesmála absurdita celé té situace, že je to vlastně pravda. Že naše volno vypadá přesně takhle.
Nikdy mi nikdo něco podobného neřekl. Já se pár měsíců po narození prvního dítěte dávala psychicky dohromady, pak od jejích 7 měsíců jsem pracovala na pár hodin týdně, což jsem s přerušením na pár týdnů mateřské s druhým dítětem zvládala až do třetího porodu. Pak se přiznám, že se třemi dětmi 0-4,5 roku jsem nic dalšího nezvládala, až než si byl nejmladší jistý ve školce, starší dvě ve škole a já se konečně mohla vrátit do původního zaměstnání. Ten relax v práci za to stojí ![]()
Někdy si to říkám sama sobě. Když člověk furt čte články, jak ženy na rodičáku začínají podnikat, studují, dělají si rekvalifikace a doktoráty, vydávají knihy nebo píšou aspoň blog…tak já jsem prostě looser, co nemá ani brigádu. Můj život se fakt smrsknul jen a jen na péči o děti a domácnost. Hlídání nemám, placené hlídání by znamenalo, že návrat do práce by byl příliš drahý koníček. Muž se do péče zapojuje, ale…podle něj nadstandardně, podle mě dostatečně s oběma zamhouřenýma očima. Vydělává ale dvojnásobně víc, jak bych vydělávala já…možná i víc. Můj mozek za těch pár let totálně degradoval a já si ani nedokážu představit, že se někdy vrátím do práce a už vůbec ne na původní pozici. Teď se hodím maximálně do albertu doplňovat zboží, ani za kasou bych to nedala. Spánková deprivace je sviňa. Jasně, péče o děti je práce na 24/7 a člověk je dohromady chůva, animatorka, učitelka, kuchařka, doktorka, uklízečka a já nevím co ještě. Ale prostě nějak v tom nedokážu najít zdroj sebehodnocení/sebevědomí/seberealizace (nevím, jak to správně formulovat). Protože prostě pro společnost být matkou není nic, co by bylo hodnoceno nějak extra a ta spousta práce a úsilí, která stojí za výchovou dítěte, je neviditelná. A já tu hodnotu v tom asi taky nedokážu najít, když mi okolí nedává najevo, že tu hodnotu to má. Ale vlastně jo, mamka a tchyně mě v tomhle povzbuzují, ale asi mi to nestačí, asi to ocenění potrebuju i z jiných zdrojů. A nebo budu muset počkat, až děti odložit do institucí a budu se moct zas nějak pracovně realizovat. Protože práce=peníze=hodnota…tak to prostě v naší společnosti je.
@Anonymní píše: Více
a jak ti okolí dává najevo, že nejsi hodnotná pro společnost?
tomuto nerozumím - kdo a jak tě má ocenit?
Já jsem byla jen na mateřské. Nepracovala jsem, nestudovala. A mateřskou jsem si užila. Nespěchala jsem se školkou a tak. Máme 3 deti po 2 letech. Manžel dělal na baráku, hlídání jsem měla, ale moc nevyužívala. A měla jsem i konicky - zahrada, šití, cvicila jsem. Jsem aktivní organizátor akci u nás na vsi.
Takže ano, ani já někdy nechápu, z čeho jsou některé tak vyřízené. Ale mluvím o ženě, co je jen na mateřské a nemá nemocne nebo postižené dítě.
Chodily jsme hodně ven, za téměř každého počasí. S více maminkama a žádná nebyla vyřízená a unavená.
Nikdo mi nic takoveho nerikal. Osobne bych rada neco delala, ale „zmohla“ jsem se jen na brigadu, nejdriv z uplne odlisneho oboru, nez jsem pracovala a ted uz zpet do prace.
Podnikani jsem zvazovala, ale prevalcovaly mne denni povinnosti a pocit samoty v celem mem fungovani. Takze jen pecuji o dite a postupne se chci vratit do prace aspon na pul uvazek cca do jeho dvou ler
Ono taky dost záleží, jaké dítě máš…
S první dcerou jsem hezky ráno poklidila, dopoledne šla ven, udělala oběd. Uspala malou, najedla se a pak jsem měla celé odpoledne na nějaký aktivity s dítětem, večer chodila spát už v 18 a spala téměř celou noc, takže si umím představit i pracovat večer z domu.
Navíc tchyně byla kdykoliv k dispozici.
No s 2. dítětem jsem ráda, že si namažu chleba a uklidím v sobotu, když je manžel doma. Nespí, je hodně kontaktní a v kočárku být nechce + starší dcera. Takže asi tak.
Já teda často jen slyším od starší generace: no my stíhali ještě obdělávat pole a dojit kozy a pak vidim svoji fotku z dětství, jak jsem v rádoby chodítku, respektive nějaké dřevěné stabilní židli na kolečkách v záhonu, rodiče trhají plevel a já tam řvu a jsem počůraná ![]()
@Markéta188 Všechny moje fotky 0-2 roky jsou buď v zavinovačce, v chodítku, nebo v ohrádce ![]()
Jinak mně tohle nikdo normální nikdy neřekl, naštěstí.
A je uplně irelevantní jak to mají jinde.
Každý set rodiče a dítěte/dětí je uplně jiný a má jiné okolnosti a podmínky.
@stinga píše: Více
Protože mi žádným způsobem nedává najevo, že jsem hodnotná…nikdo mi neřekne, že je skvělé, kolik a v jaké kvalitě toho zvládám (kazdy den, cely den a casto i noc), finanční ohodnocení mizerné (myslím rodičák), pro společnost jsem jako matka s dětmi prinejlepším neviditelná, někdy přímo otravný prvek (a to mám skvěle vychované děti, ale prostě někdy je skolí únava, něco je mrzí apod a tak brečí…třeba…však to je taky časte téma, jak maji být matky s detmi doma a nelezt jinam než na hřiště). Prostě matkou je každá druhá, není to nic extra speciálního, tak se holt okolo toho nedělají žádné cavyky a famfáry. Mateřství zvládly všechny generace před námi, tak ty taky. Co bys chtěla, ženo. Až přijdeš na lék na rakovinu, tak si tě všimneme (možná). Prostě s detmi jsem najednou vypadla z dospělého kolektivu, potkávám se jen s pár lidmi a jejich dětmi. Pro spoustu přátel jsem se stala neviditelnou. Když už se potkáme, tak o čem se chceš bavit. V mém životě se nic neděje. Oni mluví o práci. Já můžu mluvit jen o politice, pocasi nebo o dětech. Ale chraň te ruka páně, když moc mluvíš o dětech. To nikoho nezajima. Politika může být polarizujici. A prostě o počasí nezvládnu mluvit víc jak 3 věty, nejsem meteorolog. Přitom když někdo mluví o své práci, o novém projektu apod, tak to nikdo/málokdo považuje za otravné. Téma děti a domácnost mnohým otravné přijde. Tak třeba proto si tak připadám…
@Anonymní píše: Více
takže když jsi byla v práci, tak tě každý den někdo chválil, jak jsi skvělá?
a bavit se o práci, nevím, mně zase tohle přijde nezajímavé a od lidí, co neustále melou o své práci, prchám