Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Moc tomu nerozumím, píšeš, že na výlety jezdíte, jen pak doma už nic neděláte - to něčemu vadí?
Jezděte dál, na podzim na túry, kolo, brusle, v zimě na hory, na jaře zase třeba jinam, pokud vás to baví, tak super. Že si pak sedneš doma k telce vadí přesně čemu?
Já taky nemám žádné „domácí“ zábavy, jako co přesně by mělo dětem dát to, že vidí matku háčkovat fusekle nebo si číst? ![]()
Víš co je často pro děti nejlepší, jenom jim dát prostor na vlastní aktivitu a kreativitu (když při tom nehoří barák), maximáně pak lehce dopodpořit. Stejně je to většinou v genech a z pecivála rodičovskou aktivitou třeba sportovce neuhněteš, jen mu to ještě víc znechutíš.
@unuděná píše: Více
k tomu par krouzku od skolky (casem skoly) a budou mit zabavy a aktivit dost ![]()
jinak teda s takovyma mrnousama by mi predstava kaficka u televize taky prisla celkem lakava, aktivity jsou fajne, ale neni nutno se porad za necim honit, chce to umet i vypnout a tvorit pohodu ![]()
A co taťka? Jak ten se k životu staví?
Jinak ja bez vlastních koníčku nefunguji. Jako holka jsem byla aktivni v hudbě. To me drželo do 35. Pak z pracovních důvodu šlo vše stranou, vyhořela jsem. Byla jsem doma se 3.ditetem. Začala podnikat. A malem jsem shnila zaživa (deprese). Úplně jsem změnila koníčky - nikdy jsem netancovala, tanec dokonce nesnasela. A teď chodím na salsu, flirt dance. A zvazuju vystoupení burelsku.
Nasla jsem správnou partu holek a všechny se tesime v úterý na trenink.
Zkus hledat, zkoušet. Vždyť doma nemusí byt perfektně uklizeno.
@pohledzdruhestrany píše: Více
jj, neni nic horsiho nez proaktivni rodic co decku cpe to co sam nestihl/nemohl…
zakladatelko sedni si s cajem a koukej co tve deti delaji, co je bavi, pak to staci jen podporovat
Možná mám pro sebe zbytečně vysoké nároky, nevím.. Můj muž je podobného ražení, dokonce si myslím, že on mě svou pasivitou ještě více strhnul. Nevím, jestli to taky není jednoduše obdobím - dvě malé děti, z toho jedno mimino, co se nedá odložit. V noci mizerně spí, takže jsem stabilně nevyspalá.
Malá na první kroužek bude chodit od října.
@Anonymní píše: Více
Já jsem v dětství taky neměla šanci něco vyzkoušet, naučit se až na výlety.
Ale o to více si to vynahrazují teď. Co to taky vyzkoušet? ![]()
A zároveň půjdeš dětem příkladem, že vyzkoušet se má vše, ale v dětství jim to půjde jednodušší.
Je trošku více normálnější, když se dítě učí kreslit, hrát na hudební nástroje, cizí jazyk, plavat apod… než v dospělosti.
A když už nic, tak na procházky můžeš chodit i teď po okolí. Pohyb, čerstvý vzduch je lepší než sedět u tv. A dá se to dělat i když miminko spí. Dáš jej do kočárku, miminko spí na čerstvém vzduchu a ty uděláš něco pro své zdraví
@Anonymní píše: Více
Ahoj,
myslím, že to je pro tebe obrovská příležitost! Protože to spolu s dětmi můžete pojmout jako společné objevování, co vás bavit bude. Chce to překonat prvotní lennost, pohodlí, koukat co se kde kolem děje za akce, nebo kam se dá jít na výlety (akce najdeš na facebooku, serverech k tomu určených, v regionálních novinách) a zkrátka jít a nebát se objevovat. Zmiňuješ třeba výlety, to je super, tak třeba místní Klub českých turistů. Ve městech bývají i různé dny sportu, kde lze vyzkoušet vše možné, někde působí třeba Sokol a jsou různá cvičení (i rodičů s dětmi), tak zkrátka hledat a zkoušet. A poznáš díky tomu i nové lidi, to samo pak nabádá k nějaké aktivitě, i kdyby to bylo jít spolu na hřiště nebo do cukrárny.
Samozřejmě, děti jsou ještě docela malé, takže je třeba tomu ty aktivity přizpůsobovat, ale to zvládnete.
@maminaAJ píše: Více
Tak o neúspěšných otcích fotbalistech a maminkách baletkách se 120 kilama v dopělosti, který nadšeně hltaj každý trénink otrávenejch ratolestí, nemá smysl ani mluvit ![]()
Moje mamka byla/je trochu něco podobného. Kroužky mi tedy nezakazovala, ale jinak to u ní bylo taky víceméně práce, uvařit, dívat se na TV. Jednou za rok dovolená občas nějaký výlet.
Já ale žiji jinak a i moje sestra.
Ale být tebou tak si nějaký smysl života najdu. Mamka má teď celkem psychické problémy, je v důchodu a teď má v podstatě jen do obchodu a hnije doma. Má 64 let.
A je nutný mít každou minutu života naplánovanou a mít připravený program na každý den? Lidi už zblbli tím mít aktivity za každou cenu. No tak si sedneš někdy k televizi. No a co, za to se nestřílí. Na výlety chodíte. Uklízíš aby jste měli doma hezky, na tom nic zlého taky nevidím, pokud tím neprudíš okolí. Někdo ve volném čase běhá, jezdí na kole nebo na koni, jiný si uvaří čaj, zapne televizi, vezme knížku nebo pletení… kdo rozhoduje co je víc IN a co je lepší a co ne? Rodinu a děti nezanedbáváš.
Když jsem byla malá tak jsme teda taky moc aktivit nedělali s rodiči. Vrcholem byla dovolená u příbuzných. Samy jsme nikdy nikde na dýl jak den nebyli. Nikdo mě nikdo nesměřoval ke sportu. Přesto jsem aktivně jezdila na kole a umím plavat. Kroužek jsem si musela vyotravovat.
Teď když mám svou rodinu. Tak teda taky neděláme žádné extra aktivity. Pár výletu, dovolená, herny, hřiště, les. Do lesa chodíme spolu všichni ale málo
. Přes podzim a zimu se bavím tvoření. Dekorací ne balkon, dělám věnce, koše, ozdoby na stromeček s dcerou. Jako ne, nejsme aktivní rodina. Pokud mám chvilku pro sebe tak taky ležím u tv. Jako co mám dělat. Šplhat na skali? To mě nebaví.
Spíš si to moc bereš. Hele teď budou vseude zase akce. Helloween, loučemi z letem, drakiády, trhy… To je spousta věcí
. Takže si myslím, že bude o zábavu postaráno.
Ja ještě dodám - nejsem pro “kroužkování” s dětmi na úkor toho, ze rodiče padají na hubu.
Moje nejmladší zatím žádný kroužek nemá. Je ji skoro 5. Od 2 let chodí do školky a tam se “vyžije”. Jinak jezdi s námi skoro vsude. Doma si hraje na zahrade s čím chce, honí se se psy, hraje si s kocourem, navštěvuje své dospělé sourozence… proste žije rodinným životem. Každý ji něco zajímavého ukáže. Je velmi chytrá. Tím chci říct, ze mít kroužky neznamená, mít radost ze života.
Zij jak chceš, odpočívej, nic nedelej. Ale občas to, ze vystoupis z komfortní zóny, muže přinést zázrak. Me se to stalo.
Moje máma byla vždycky aktivní (ne zas přehnaně) a já jsem domácí pecivál (nejradši). Mám ráda výlety a poznávání nových míst, ale klidně jsem celý víkend doma a nevytáhnu paty z bytu.
U tebe je to pochopitelné, když máš malé děti a jsi unavená, nemáš čas na sebe atd. Myslím, že to spíš bude tvoje představa, že bys měla to a to. Zkus ten tlak na sebe zmírnit a říct si, že nevadí, když prosedíš odpoledne u TV, protože si potřebuješ odpočinout.
Hezký den, nevím jestli jsem zvolila dobře kategorii a pokusím se to zkrátit.. je mi 33 let, dvě malé děti (3,5 a 0,5 roku), fungující letitý vztah, ale trápí mě jedna věc a nevím, co s tím. Jsem člověk, kterého nic nebaví, nemá žádné koníčky, když se nad tím zamyslím, tak mě vlastně ani život extra nebaví, ale nechci, aby ode mě děti odkoukali tento styl života. Nechci se vymlouvat, ale myslím, že to u mě pramení z dětství, kdy kdykoliv jsem chtěla něco vyzkoušet, bylo mi řečeno „nevymýšlej blbosti“ a časem jsem prostě rezignovala, že nic nemá teda smysl. Vím, že jsem dospělá a měla bych s tím něco dělat, ale ono se tyhle programy strašně špatně mění. Jako máme doma hezkou atmosféru, uklizeno (to mě baví, ale to jim moc asi nedá že…), snažím se vařit, ale při péči o dvě malé děti mi nějak nezbývá chuť ani nějaký koníček hledat. Takže můj život je vlastně letargický, neinspirativní a nudný. V létě jsme byli aktivní, stále nějaké výlety, to mě tedy baví, ale po návratu domu do bytu nuda a šeď. Když mám chvilku čas - malá ve školce a mimino spí, radši si sednu k televizi a hniju.
A já se ptám, je vůbec možné vychovat aktivní děti, když mají pasivní a nudnou matku?
Od ničeho je nikdy nemíním odrazovat, ale příklady táhnou jak víme. Nevím co s tím, nechci pro ně život, který jen přežijou…jak je naučit radosti ze života?
anonym z pochopitelných důvodů