Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Ahojte,
mému synovi bude v září rok a 9 měsíců. Moc ráda bych začala pracovat, ale nemusím…znamená to, že jsme finančně zajištěni a nic nám po této stránce nechybí. Jenže mně chybí kontakt s lidmi, ne s maminkami na MD, mám na mysli ženy i muže v pracovním procesu. Nic proti MD, ale potřebuji se spíš od těchto témat odpoutat než do nich zabřehávat - plínky, papání, kakání atd.. Určitě víte co myslím. Nechci nastoupi hned ani na celý úvazek a mám možnost práci si naplánovat jak budu potřebovat, ale hlídání alespoň 2-3 dny v týdnu budu potřebovat.
Řeším hlavně otázku, není-li příliš brzy na jeho zařazení do kolektivu…jsem bývalá sestra a mám obavu z toho, že imunitní sys. není ještě zralý a může to znamenat zdravotní problémy v pozdějším věku. Také v tomto období má probíhat učení na nočník (resp. naučení se ovládat svěrače), u kterého když se něco pokazí může to znamenat pomočování v předškolním a ranném školním věku…bohužel znám dokonce tři případy takovýchto dětí - šly moc brzy do kolektivu, strašně rychle se rozvíjely, brzy byly na nočníku, ale ejhle ve 4 letech se začaly v noci některé i přes den pomočovat a začly mít problémy s imunitou, mamky s nimi chodili k homeopatům, protože si už nevěděly rady. Já sama jsem ve svém věku měla úplně stejné problémy. Máte s tím někdo nějakou zkušenost…? problém je taky v tom, že jsem přistěhovalec a rodiče i přátelé mám 400km daleko, takže nejde o jakýsi rozmar, ale spíš navození optimalní psychické pohody:) - jestli mi rozumíte…
Petra
ahoj zofiku,
podle mě sis trošku odpověděla sama.já bych do práce nešla,jiné by to bylo,kdyby tě nutila fin.situace.když jsem nastoupila na md,taky jsem neměla nikoho,protože jsem pracovala v zahraničí.ale to jsem změnila na těhu cvičení a vlastně kde se dalo.dnes vůbec nemám pocit,že bych byla mimo lidi a lezlo mi to doma na mozek.co zkusit mat.centra,jít cvičit,když je manžel doma a tak?nebo nešlo by pracovat na střídačku s manžou?tvojí situaci na jednu stranu chápu,ale ve 3 letech děti jdou do školky a to je tak brzo a tohle období se nikdy nevrátí.rozhodně tě nechci poučovat,doufám,že to pochopíš jen jako můj názor a do určité míry ti rozumím,každá jsme jiná.každopádně ti přeju takové rozhodnutí,z kterého budeš mít dobrý pocit ty sama.
luka
Ahoj Luko,
díky za názor…ano máš pravdu právě, že si to uvědomuji a dost se to ve mně pere…s manželem bohužel nemůžu moc počítat, má mnoho práce, domů se vrací sice kol 19h, ale i pak do noci pracuje, má vlastní společnost a není možné aby tam nebyl. Nepomáhá mi vůbec, na druhou stranu má jiné kvality a taky to, že nemusím počítat peníze je velká pomoc. mateřská centra ano, ale jen na to poplkání o manželích a dětech - chybí mi zážitky i z jiných oblastí…
Díky moc za názor…Petra
Zofíku,
Můj syn šel do jeslí když mu bylo patnáct měsíců. Žiju v zahraničí a tady prostě komfort tříleté mateřské neexistuje. Takže já jsem šla zpátky do školy a syn do jeslí. Zpočátku jsem to nesla těžce, mnohem hůř než syn, který byl naprosto spokojený. ![]()
Celkově si opravdu nemůžeme stěžovat. Malého to v jeslích baví, dělají tam spoustu různých aktivit, na které bych doma neměla jak prostředky, tak správný kolektiv. Učitelky velmi aktivně spolupracují s rodiči, takže třeba ono učení na nočník probíhá jak doma tak v jeslích. Nenásilně, pomalu…prostě podle individuálních potřeb dítěte.
S imunitou zatím musím zaklepat…syn je v jeslích už skoro rok a zatím byl nemocný dvakrát a to pár dní. To je ale individuální.
Já osobně si nedovedu představit, že bych byla do tří let dítěte doma, jsem „rozlítaný“ člověk a pořád potřebuji něco nového dělat, podnikat. Ale chápu i holky co doma jsou…každá jsme jiná.
Takže celkově si myslím, že v našem případě byl nástup do jeslí pozitivní záležitostí pro všechny strany. Syn je v kolektivu, které miluje (on se OPRAVDU ráno do jeslí těší), no a já jsem taky vyrovnanější, protože cítím, že se realizuji.
Rozhodnout se budeš muset nakonec sama, ale snad ti můj příběh trochu pomůže. Jesle nejsou konec světa… ![]()
Ahoj,
je pravda, že tohle období se nevrátí a že je fajn si ho s dítětem užít a věnovat se mu. Ale já bych se těch jeslí tak nebála, pokud tam bude syn spokojený, tak to myslím není problém. Ty 2-3 dny týdně můžeš v práci krásně odpočívat od plenkových starostí, prijdeš mezi lidi a ostatní dny budeš synkovi možná užitečnější, než kdybys s ním byla pořád. Já se do práce zatím nechystám, ale taky si občas potřebuju od těch zlatíček odpočinout a dělat něco jiného
. Co se týče nemocí, tak dítě se prý má setkat s obvyklými bacily brzo, aby si mohlo vytvořit imunitu.
Eva
zofiku,
já měla asi štěstí,že i mezi maminkama jsem našla kamarádky ,s kterými můžu pokecat i o jiných věcech a právě tohle jsem měla na mysli.já jsem taky často doma sama,vím jaké to je.možná taky díky tomu,že máme plno kamarádů tak to zvládám.hlavně jsem vůbec netušila,že ještě existují jesle,u nás je zrušili,ale i u nás jsou prac. maminy,ale hlídají babičky.a co na to tvůj manžel?prostě se rozhodni podle svého nejlepšího vědomí.
luka
Ahojky,
naprosto souhlasím se vším co tu padlo i s pomočováním v pozdějším věku v důsledku brzkého nástupu do jeslí z vlastní zkušenosti. Co takhle začít studovat? Já začala zároveň s porozením dcery a mohu říct, že na cokoliv jiného nemám ani pomyšlení, akorát si občas vyloženě od všeho odfrknout někde u pivka, což patří k studentskému životu:o)
Pa Martina+Barborka (za 14dní 1rok)
Ahoj Petro,
naprosto souhlasím s Evou. Jeslí bych se nebála. Sama řeším stejnou otázku a už jsem se rozhodla. V září bude mít malá 14 měsíců a já půjdu do práce. Nechci přijít o místo a taky se těším, že přijdu mezi lidi. Mám dost kamarádek na MD, ale stejně jako ty se chci zabývat něčím jiným než mateřskými záležitostmi. Nemyslím si, že o něco přijdeš, když bude malý pár hodin v jeslích. Užiješ si ho ráno, v jeslích si chvilku pohraje, nají se a prospinká a odpoledne bude připravený si tě užít a ty se na to budeš taky těšit. Probírala jsem to ze všech stran a přestávám se jeslí bát. Když je tam dobrá „teta“, neměl by být problém.
Jitka
Ahoj,
já jsem do jeslí chodila úplně „od začátku“ - myslím, že za nás se nabíralo okolo jednoho roku a žádné problémy jsem do dospělosti neměla.....
Jiné je, jestli bych se sama takhle rozhodla (i když kontakt s lidmi v pracovním procesu mi taky chybí, ale myslím, že si to později vynahradím až až
)
Každopádně by dítěti nějakých pár hodin týdně rozhodně ublížit nemělo. Navíc patříš ke skupině maminek, které o tomto aspoň přemýšlejí a to se cení
. Je celá řada rodičů, kteří „jsou s dětmi doma“, ale za celý den se JIM nevěnují ani chvilku. Pokud se malýmu bude dopoledne věnovat teta v jeslích a odpoledne spokojená maminka, není co řešit, ne?
Veronika
Ahoj holky,
to jsem rada, ze ctu prispevky podle sve „krevni skupiny“ - taky jsem dala syna do jesli (ve 2 letech) a vratila se do prace (jak ja rikam - v ramci zachovani sveho psychickeho zdravi
). Vzdy jsme tam byli spokojeni, syn se naucil spoustu noveho, hezky mluvil atd (bohuzel nemocnost byla castejsi, to je pravda - ale to by byla i pozdeji pri zarazeni do kolektivu). Ta materska na plny uvazek je docela sila … Uz jsem si myslela, ze jsem divna, kdyz takhle uvazuju (vubec nechapu, ze nekomu pripada 3 roky na materske malo !!!) vzdyt na zapade to tak ani nemaji. Muj syn (nyni uz 9lety) je chytrej spravnej a sikovnej kluk, a nebylo nutny travit 4 roky na lavicce v parku (omlouvam se za ten vyraz).
Mejte se moc hezky a preji pohodove deticky
Lenoska
Jo jeste bych dodala, ze deti prinasi rodicum radost v kazdem veku, a je uzasny sledovat jejich pokroky at uz je jim rok nebo pet nebo devet …
Vzdycky je to pekny !!
Mozna, ze u tech trochu starsich je to i silnejsi. Pamatuju se, jak jsem byla dojata, kdyz jsem ho poprve pozorovala mezi detma - kdyz si vubec nevsimal me
a „rozmlouval“s nejakym chlapeckem
Nebo ted, kdyz vidim, jak vali fotbal …
Proste nebala bych se toho, ze mi nece nevratnyho utece, kdyz nebudu uplne u vseho, co dela batolatko.
Tak papa
Lenoska
Ahoj Zofiku,
tak jak ses po tolika názorech nakonec rozhodla nebo ještě váháš?
Jitka
Ahoj Zofiku a ostatní maminky,
já jsem také prý chodila do jeslích od svých skoro dvou let. Myslím, že mě to nijak nepoznamenalo a mamina říkala, že jsem byla hrozně spokojená a vždycky jsem řvala, když mě chtěla vzít domů
Nedej bože, když už jsem chodila do školky, že přišla už dřív a já už šla poo…(po obědě). Brácha naopak plakal tak, že si opakovaně vyřval čtyřicítky teploty. Tak moc chtěl mámu.
Ale na druhou stranu si myslím, že min. do roka a půl je dítě dost fixované na maminku, nemyslím rozmazlené, je to naprosto přirozené. Nedovedu si představit, že by tři dny v týdnu a víc trávilo dítě bez matky.
Omlouvám se, vůbec nejsem zastáncem toho, že by maminka měla být u u dítěte 24 hodin denně. Já sama pokud bych nevypadla, nezašla si zacvičit, pobýt s kamarádkama a tak, tak bych asi zcvokla.
Takže Zofiku, babo raď ![]()
Myslím, že každé dítě je individuální a pokud by to tvoje dítě zvládalo, tak bych to neřešila. Ale nelámala bych nic přes koleno.
Měj se krásně a dej vědět, jestli do práce půjdeš. Alča a Petřík 15 měs.