Poradna porodní asistence
Bc. Vladimíra Toplaková
Zuzi máš pravdu, ale sama jsem si to už neuvědomila ![]()
jenže CS je lepší protože „císař“ taky začíná na „c“
ale SC je asi podle latinského „sekce“ co?
no ale tak hlavně že si rozumíme ![]()
No já byla předem upozorněná že možná bude císař, protože jsem měla těhu cukrovku a Matěj mohl být větší. No měla jsem tedy nastoupit na vyvolání v den termínu aby jsme zbytečně nečekali. Nakonec mi praskla voda a jeli jsme. Ale po 22 hodinách jsem se neotevřela ani po lékách co mi na to dali a bolesti byli. Tak jsem šla na sál. Ale musím říct že tam byla jedna doktorka a ta to chtěla zkusit normální cestou. Musím přiznat že jsem byla ráda že už jdu na toho císaře i když ten prožitek z normálního porodu a přiložení ihned mě chybí. Měla jsem celkovou anestezii a když jsem jela ze sálu tak mi hrdý tatínek jen řekl že je v pořádku a míry. Pak jsem ale byla na normálním pokoji na gyndě kde jsem se probrala. Bolesti byli, ale stejně jsem se nemohla hnout tak to jinak šlo. Malýho jsem vlastě viděla poslední. Přinesli mi ho ukázat v době návštěv. Ale přiložit na kojení až druhý den. A úplně u sebe jsem ho měla až čtvrtý den. Jinak injekce proti bolesti dávali automaticky a až později jen čípek kdo chtěl. No musím říct že císař byl jinak v pohodě.
Mela jsem obe holky narozene planovanym cisarem v epiduralu. Obe jsem je nunchala jeste na sale, jedna se narodila dopoledne a druha v jednu, prilozili mi je az odpoledne na JIPu a pak je nosili pravidelne.
SC - sectium cesarea nebo tak nejak.
Jinak nam davali na JIPU takove bombicky na rameno, v tom bylo pomalu a samodavkujici se anestetikum primo do katetru v epiduralu. Ten vytahli, kdyz nas pousteli z JIPu, na normalnim pokoji jsme dostavali cipky proti bolesti, jak kdo potreboval. Nejhorsi bylo vytahnuti drenu a prvni chuze a sprcha.
Obe jsem rodila U Apolinare
holky tak teda pro me bylo nejhorší jít poprve na velkou a záchod všeobecne..protože v nemocnici se bojíte sednout na prkno..a v tom dřepu to byl marast…stávání a lehání z te vysoké postele taky nic moc.....ale teda nevím jestly tu nenaháníme hruzu tem co čekaj třeba na sc
Holky, tak já taky Honzíčka rodila císařem…u mě byl tedy plánovaný, ale pouze den předem a pro mě docela šok. Celou dobu jsem se připravovala na normální porod, těhotenství bez komplikací a pak najednou špatný doppler, šikmá poloha, něco divně a šup šup šup hospitalizace a na sál. Přirozeně bych Honzíčka asi neporodila, protože měl extrémně krátkou pupeční šňůru a já navíc přirozenou placentu.
Měla jsem císař v lokální anestezii - bolest skoro žádná, ani pak jsem nechtěla léky proti bolesti. Ale při tom samotném císaři jsem byla úplně omámená, když mi řekli, že už je na světě, já ani nebyla schopná nějak reagovat, byla jsem mimo. Prostě mi to nesedlo. Cestu na JIP si moc dobře pamatuji a každý práh taky! To nechápu, proč je tam mají! Prý jsem se pak hrozně třásla a asi jsem měla zimnici (říkal mi to manžel), ale já o tom vůbec nevím. Poprvé mi malého přinesli a přiložili asi 5 hodin po císaři. Na JIP jsem byla necelých 24 hodin (na šestinedělí nebylo místo). A malého mi vlastně donesli pouze 2×. Proto jsem si ho pak na pokoji nechala (dali mi na výběr jeslti ho chci na pokoj nebo nosit na kojení) - a to se na mě dívali jako na blázna. No pro mě tedy nic příjemného hlavně vstávání z té postele (nechápu, proč jsou tak vysoké) a když jsem si sama měla malého podat na kojení tak to byl ty první dny také výkon!
Ibbu cítím to přesně jako ty…takové selhání, že jsem normálně nerodila a totálně mě iritují poznámky (a že jich je!) holek a lidí okolo ohledně toho, jo ty jsi vlastně nerodila!!!!
![]()
A co dál…no hlavně že všechno dopadlo dobře, že ![]()
Tak já můžu srovnat.
První dítě se narodilo císařem - akutním (rodila jsem cca 7 hodin, byla jsem otevřená, všechno OK, až na to, že dítko stále nesestupovalo - a to mi po břiše skákal takový festovní doktor
). Nakonec zjistili, že měl Vojtík 2× pupečník kolem krku a navíc krátký, takže ten jej vždy po stahu vytáhl nahoru ![]()
Na JIP jsem vůbec nebyla, rovnou na šestineděli (rodila jsem ve Šternberku). Vojtu jsem poprvé uviděla na displeji foťáku, jak jej vyfotil tatínek
Narodil se v 8:20, manžel jej přinesl asi ve 2 odpoledne, ale já byla po té celkové narkoze tak oblblá, že jsem jej ani nechtěla mít u sebe, protože jsem se bála, že jej nějakým neovladatelným pohybem shodím
V. měl náběh na infekci, takže byl druhý den v inkubátoru s nasazenými ATB a já jej chodila kojit na novorozenecké. Bolest si pamatuju, byla hodně nepříjemná, ale s každou hodinou to bylo lepší a lepší
Domů jsem šla po týdnu.
Letos v srpnu se mi podařilo porodit „přirozeně“ - ačkoliv mi porod vyvolali, protože se báli, že kdyby to neměli pod kontrolou, tak to dopadne špatně. Byla jsem i smířená s dalším SC - věděla jsem, že to je tak může skončit.
Porody bolí oba, zážitek je ale nesrovnatelný. Děkuji za to, že se to podruhé podařilo „normálně“.
Teda, koukám, jak se to všude různí…
Já měla SC taky akutní po 12hodinách rození a tenkrát jsem byla šťastná, že malej je venku, bylo mi jedno jak, hlavně, že byl v pořádku, protože na monitoru se ztratil:(hlavičku měl našikmo, takže bych ho nevytlačila (ještě jí měl velkou) a nakonec byl omotanej i pupeční šňůrou.
A abysme tady jen nestrašili, tak já jedla homeo na hojení (nástřih, SC) a hned druhý den jsem měla jizvu úolně krásnou, neměla jsem žádný problémy. Na sprchu jsem se těšila jak na smilování, první wc bylo taky ok, jediný co, tak teda vstávání z postele…
Ahoj,
rodila jsem také císařem, malá byla KP. Cisaře jsem obrečela, taky jsem to brala jako jakési vlastní selhání, těšila jsem na přirozený porod.
Pak jsem ještě poslouchala např. od manželové sestry kecy jak se vlastně mám, že jsem měla naprosto bezbolestný porod
já bych ji to přála zažit jak moc je to bezbolestné.
Jinak rodila jsem u Apolináře a byla jsem tam moc spokojená, manžel byl při cs se mnou, malou jsem hned viděla, nosili mi ji na JIP co 3 hodiny na přiložení, jen v noci ne.
Teď doufám, že miminko nebude tvrdohlavé a otočí se hlavičkou dolů a zažiji přirozený porod. Vím, že rozhodně není bezbolestný,ale příjde mi prostě přirozený.
O tom to je, obojí bolí, ale u přorozeného - už ten název, že- porodu to bolí PŘI porodu zato u SC PO a to se k tomu musíme starat o ty mrňata s tím, že máme samy se sebou co dělat. Navíc ta mediální a vůbec všeobecná kampaň za přirozené porody a bezproblémové kojení, vše vypadá jakoby záleželo jen na vůli matky.
Taky slýchám, že jsem vlastně nerodila a mám tři děti. Nejhorší je, že to tak občas i cítím…
adus píše:
Teda, koukám, jak se to všude různí…Já měla SC taky akutní po 12hodinách rození a tenkrát jsem byla šťastná, že malej je venku, bylo mi jedno jak, hlavně, že byl v pořádku, protože na monitoru se ztratil:(hlavičku měl našikmo, takže bych ho nevytlačila (ještě jí měl velkou) a nakonec byl omotanej i pupeční šňůrou.
Adus já samozřejmně byla ráda, že je Vítek venku a živej, ale stejně jako spousta jiných císařoven cítím zklamání, že jsem to nedopřála tomu miminku aby přišlo na svězt přirozeně. Hlavně já jsem se odjakživa na porod těšila.
jj ,přesně tak, bolí obojí a fakt jsme si nevybraly jak chceme rodit
… ještě mi přijde, že právě v dnešní době kdy si někerý ženský říkají o SC (už to píšu správně
) samy tak pak se „hodí do jednoho pytle“ všechny maminy - prostě je to jakási úleva, útěk od bolesti přirozeného porodu
no tak nějak mi to přijde ![]()
a stejně myslím že to v nás zůstane … ikdyž jsme si to nevybraly a mnoha miminkům to zachránilo život !
Lentilko-tak já taky prožila takové jakési zklamání, ale já jsem v podstatě prožila obojí (krom doby tlačení)… 12hod bolestí po 3min, pak už po minutě a těsně před tlačením jsem holt musela jít na sál:(
Ale nechápu ty, kteří si to snad ještě podplatí, aby rodili císařem, viz celebrity… ![]()
Rodila jsem poprvé „přirozeně“, podruhé akutní SC. Tíseň plodu v 11:46, malou vyndali v 11:58, já se probrala zimou na dospávacím pokoji před třetí, zeptala se, jestli je mimi ok, po kladné odpovědi jsem řekla, že je mi zima a ještě chvíli poklimbala. Na šestinedělí mně dovezli o půl čtvrté, malou přinesli za pár minut. Necítila jsem žádnou bolest, jen jsem byla spavá a zmrzlá. Sestry z gyndy mně pořád kontrolovaly kvůli cévce a probírání, ptaly se jestli už chcu něco od bolesti, dětské se chodily ptát jestli chci malou na kojení, mohla jsem ji mít i u sebe, ale nemohla jsem k ní vstávat, takže když jsem usínala, tak mi ji odvezly. Nejhorší chvíle byl první pohled na zašité břicho umazané od plodové vody a krve, ale fakt to vůbec nebolelo. Po 24 hod jsem se stala normální rodičkou na šestinedělí, akurát si malou brali na noc ať můžu spát. Po pěti dnech jsme šli domů. Bylo to ve frýdecké porodnici na jaře 2007. Nemůžu si stěžovat.
Porody jsem vydýchala tak, že už mně nejímá hrůza když si na ten první vzpomenu, že jsem „nerodila podruhé“ mně opravdu nechává chladnou (aspoň mám srovnání), na celém tom rození vlastně pro mně stojí za to jen ten výsledek - dvě zdravé děti.