Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
V prve rade je treba si vse uvedomit pri porizeni psa…
Ve vasi situaci je to pro ni mozna opravdu lepsi, nicmene obecne si myslim, ze vsichni lide by si pred porizenim psa meli uvedomit, co to obnasi… Mozna ze ted se deti neplanuji, ale pes zije prumerne tech deset az patnact let!!! Vzit v uvahu praci, dovolene, bydleni, starosti… je lehke si psa poridit (i kdyby jich predtim bylo pet) ale uz je potom pro mnohe tezke upravit svuj zivot!
Ja mam rocni dcerku, bydleli jsme v panelaku, meli jsme DVA psy, a ani nahodou by me nenapadlo, ze stradaji!!! Vudy jsem si na ne cas udelala, kazdy den jsme byli venku a psi byli probehani a tak… Dite neni prece duvod k tomu, aby na psa nezbyl cas!!!!!
jak jsem psala nesoudím Vás, je to Vaše rozhodnutí a Váš pes… máme psa a právě jak říkáte, máme malý byt, syna a čekáme další, stále chodíme oba do práce a přesto všechno si na toho psa čas najdeme, protože ho máme rádi a když jsme se jednou rozhodli, že bude členem rodiny tak se k němu tak chováme. Věřím, že jste ho měla moc ráda a že jste to udělala pro jeho dobro, ale zkusila jste se na to podívat z jeho strany? upozorńuju, že nejsem žádná milovnice psů - dokud jsme nepořídili psa tak mě ani nenapadlo si nějakého pohladit. Když se ale dneska na něho podívám, utrhlo by mi srdce ho dát pryč, protože ten pes sice není člověk ale právě proto mu nevysvětlíte, že to děláte pro jeho dobro.Je na vás zvyklý a je mu po vás smutno. Ale to je fuk… já fakt nechci vířit vody, jen jsem chtěla napsat názor… tady to je o miminkách a ne o pejskách, tak držím palce ať vše dopadne ok ať už to bude Mia nebo ne
Barca12345 píše:
V prve rade je treba si vse uvedomit pri porizeni psa…
Ve vasi situaci je to pro ni mozna opravdu lepsi, nicmene obecne si myslim, ze vsichni lide by si pred porizenim psa meli uvedomit, co to obnasi… Mozna ze ted se deti neplanuji, ale pes zije prumerne tech deset az patnact let!!! Vzit v uvahu praci, dovolene, bydleni, starosti… je lehke si psa poridit (i kdyby jich predtim bylo pet) ale uz je potom pro mnohe tezke upravit svuj zivot!
Ja mam rocni dcerku, bydleli jsme v panelaku, meli jsme DVA psy, a ani nahodou by me nenapadlo, ze stradaji!!! Vudy jsem si na ne cas udelala, kazdy den jsme byli venku a psi byli probehani a tak… Dite neni prece duvod k tomu, aby na psa nezbyl cas!!!!!
Nevím, co na to říct. Asi jsem hrozná. měla jsem už psa, vím co to obnáší. Otěhotněla jsem v 18 na škole. Kterou pořád dodělávám. Manžel brzo ráno odchází a večer se vrací. Přes víkendy dělá ještě noční. Mrzelo mě, že se ji nevěnujji, tak jak bych chtěla. Vlastně si myslím, že se asi nemusím ospravedlňovat, ptž ji vidím teď jak je štastná. A to mi stačí.
ahoj ráda bych reagovala na prvotní problém, jméno psa a dítěte. My teď čekáme, chlapečka, chtěli jsme Benjamína, ale k našemu příjmení je moc dlouhé, tak chceme jen jméno Ben.
Jak jsme zjistili, tak v obou našich rodinách jsme měli minimálně jednoho psa jménem Ben a rodiče z obou stran mají spoustu připomínek. My se však nedáme, protože se nám to jméno moc líbí ![]()
Takže se drž toho co se Ti líbí a na ostatní se vykašli ![]()
AV píše:
jak jsem psala nesoudím Vás, je to Vaše rozhodnutí a Váš pes… máme psa a právě jak říkáte, máme malý byt, syna a čekáme další, stále chodíme oba do práce a přesto všechno si na toho psa čas najdeme, protože ho máme rádi a když jsme se jednou rozhodli, že bude členem rodiny tak se k němu tak chováme. Věřím, že jste ho měla moc ráda a že jste to udělala pro jeho dobro, ale zkusila jste se na to podívat z jeho strany? upozorńuju, že nejsem žádná milovnice psů - dokud jsme nepořídili psa tak mě ani nenapadlo si nějakého pohladit. Když se ale dneska na něho podívám, utrhlo by mi srdce ho dát pryč, protože ten pes sice není člověk ale právě proto mu nevysvětlíte, že to děláte pro jeho dobro.Je na vás zvyklý a je mu po vás smutno. Ale to je fuk… já fakt nechci vířit vody, jen jsem chtěla napsat názor… tady to je o miminkách a ne o pejskách, tak držím palce ať vše dopadne ok ať už to bude Mia nebo ne
Ona je, jak bych to řekla. Jde za každým. Zvykla si. Je štastná ( podle toho, jak ji vidím). Já milovnice psů jsem. Probrečela jsem spoustu nocí…
vy ji znáte nejlíp tak víte.. teď konec s probrečenýma nocema, je třeba nabírat síly
a těšit se na holčičku ![]()
Je to tvoje rozhodnutí a určitě víš, co děláš. Já bych to ale nedokázala, taky mám zvířata, teď už jen kocoura, předtím i psa a nenapadlo mě je dát pryč, když se malý narodil. Je jasné, že už na ně nebylo tolik času co dřív, ale myslím, že to pochopili
kolikrát jsem je hladila, když jsem měla chvilku a jakoby jsem se jim omlouvala za to, že už na ně nemám tolik času. Fenka pak onemocněla museli jsme jí dát utratit, měla rakovinu kosti a už trpěla. Kocoura mám pořád a s dětma je docela kámoš, pokud ho teda mladší netahá za ocas, ale přijde mi, že kocour ví, že je to batole a radši uteče. Starší ho už i nakrmí a kocour je v sedmém nebi. Jen jsem chtěla napsat, že není potřeba psa dávat hned pryč. A omlouvám se, že jsem nepřispěla k tématu, samozřejmě nic ve zlém ![]()
Dee19 píše:Barca12345 píše:Nevím, co na to říct. Asi jsem hrozná. měla jsem už psa, vím co to obnáší. Otěhotněla jsem v 18 na škole. Kterou pořád dodělávám. Manžel brzo ráno odchází a večer se vrací. Přes víkendy dělá ještě noční. Mrzelo mě, že se ji nevěnujji, tak jak bych chtěla. Vlastně si myslím, že se asi nemusím ospravedlňovat, ptž ji vidím teď jak je štastná. A to mi stačí.
V prve rade je treba si vse uvedomit pri porizeni psa…
Ve vasi situaci je to pro ni mozna opravdu lepsi, nicmene obecne si myslim, ze vsichni lide by si pred porizenim psa meli uvedomit, co to obnasi… Mozna ze ted se deti neplanuji, ale pes zije prumerne tech deset az patnact let!!! Vzit v uvahu praci, dovolene, bydleni, starosti… je lehke si psa poridit (i kdyby jich predtim bylo pet) ale uz je potom pro mnohe tezke upravit svuj zivot!
Ja mam rocni dcerku, bydleli jsme v panelaku, meli jsme DVA psy, a ani nahodou by me nenapadlo, ze stradaji!!! Vudy jsem si na ne cas udelala, kazdy den jsme byli venku a psi byli probehani a tak… Dite neni prece duvod k tomu, aby na psa nezbyl cas!!!!!
Nemyslela jsem to primo tak, ze jsi hrozna, jen tak vseobecne… nejak jsem takto musela reagovat na odlozeni psa…
delice píše:
Je to tvoje rozhodnutí a určitě víš, co děláš. Já bych to ale nedokázala, taky mám zvířata, teď už jen kocoura, předtím i psa a nenapadlo mě je dát pryč, když se malý narodil. Je jasné, že už na ně nebylo tolik času co dřív, ale myslím, že to pochopilikolikrát jsem je hladila, když jsem měla chvilku a jakoby jsem se jim omlouvala za to, že už na ně nemám tolik času. Fenka pak onemocněla museli jsme jí dát utratit, měla rakovinu kosti a už trpěla. Kocoura mám pořád a s dětma je docela kámoš, pokud ho teda mladší netahá za ocas, ale přijde mi, že kocour ví, že je to batole a radši uteče. Starší ho už i nakrmí a kocour je v sedmém nebi. Jen jsem chtěla napsat, že není potřeba psa dávat hned pryč. A omlouvám se, že jsem nepřispěla k tématu, samozřejmě nic ve zlém
Nas pes se k male chova neskutecne!!!! Vzdy se tesi az hi vyndam z postylky a tak!!!
takoví dva krásní miláčkové
))) krásná fotečka ![]()
AV píše:
taky jsme o tom jménu uvažovali, máme doma už syna Maxe, takže další psí jménonakonec to ale přebylo jméno Alex ( čekáme holčičku). Je pravda, že teď se s Miama roztrhl pytel:-d.My jsme si pořídili pejska 19.7. a 7.8. jsme zjistili že čekáme druhé.Asi před měsícem jsme měli taky depku, že máme malý byt, napejska není čas, druhé na cestě, a že pejsek půjde pryč… pak jsem si přečetla jeden článek viz níže a bulila jsem jako malá, manžel málem taky..... nikoho nesoudím, ale dát pejska pryč když je na vás zvyklý je jako dát pryč dítě které vás má rádo a najednou se vám nehodí tak ho odložíte a ono neví proč..... je to smutné,jak dokážeme být krutí a sobečtí.. nic proti Vám ale nemohla jsem si to odpustit"Když jsem měl 6 týdnů, koupili jste si mě. Hodně jsem si hrál s dětmi a byl jsem s vámi velmi šťastný. Jak jsem rostl, rostli se mnou i starosti o mě a i můj apetit. Děti si se mnou už nechtěli hrát, a když jsem přiběhl a čekal pohlazení, tak mě odehnali a mnohokrát do mě i kopli. Jedno krásné ráno mě posadili do auta. Ja jsem byl tak šťastný, konečně po dlouhý........................ch měsících vidím i něco jiného než naši zahradu. Zastavili jsme na krajnici dálnice. Odhodili jste můj oblíbený míček. Utíkal jsem za ním, ale když jsem sa vrátil, vy jste tam už nebyli. Bezradně jsem běhal mezi auty s míčkem v tlamě. Řidiči na mě troubili a našli se i tací , kteří zrychlili když mě uviděli. Chtěl jsem běžet na kraj cesty, protože jsem se velmi bál. Najednou jsem pocítil silný náraz v boku a víc jsem se nemohl postavit.Z posledních sil jsem se doplazil na kraj cesty. Pokoušel jsem se jít za vámi, ale nedokázal jsem to. Okolo mě byla samá krev. Byla tma, bál jsem se, byla mi zima. Míček jsem ještě stále držel v tlamě, byl jsem si jistý, že se pro mě vrátíte. Marně jsem štěkal, vyl, nikdo se u mě nezastavil. Po dlouhých hodinách u mě zastavilo auto, a nehledíc na krev a bláto mě uložil do svého auta. Když auto zastavilo, běžel k nám muž v bílém plášti. Jen smutně zakroutil hlavou. Můj nový pán, který mě znal 15 minut mě objal a velmi plakal. V tu chvíli jsem pustil míček, abych mu oblízal ruku a vyjádřil mu svoje „DĚKUJI“. Potom jsem usínal a naposledy jsem zaslechl jak můj nový pán pláče. Už se nebojím, nic mě nebolí a není mi zima" Zemřel jsem ". Možná kdyby jsem nerozhryzal bačkory tak hodně, mohl jsem jěšte žít
to je mazec
ale bohužel často to tak bývá, ted brečím až škytám ![]()
My jsme měli 7 let kokra Elinu. Včera to byl rok, co jsme jí museli po těžké cukrovce uspat. Byla jsem ve třetím měsíci. Dali jsme malé jméno Eliška aby nám jí do konce života připomínala. Všichni to ví. Někteří si ťukali na čelo, někteří to pochopili. Ale to je naše věc a nikdy bych se nerozhodla jinak. Je pravda, že někdy na malou zavolám stejným tónem a to je mi pak hodně smutno. Ale takhle právě takhle jsem to chtěla …
máme kočku Viki (Viconia) a jediný holčičí jméno, na kterým se dokážeme jakž takž shodnout je-jak jinak-Viktorie…to bude srandy, jestli budou doma dvě Viki ![]()