Poradna očního lékaře
MUDr. Vladimír Korda Ph.D.
@Anonymní píše:
Zdravím.. je mi 29 let let a vždy jsem si ráda dopřála alkohol. Někdy i ve větší míře. Začalo to při studiu VŠ a odstěhování od rodiny..Měla jsem i období, kdy jsem celé dny sama propila, nejedla..Přiznala jsem si svůj problém, psychiatr mi předepsal antidepresiva a začala jsem fungovat nějak v normě.. Po určité době jsem léčbu přerušila, cítila jsem se dobře..
Teď jsem čerstvě po rozchodu, asi 2 měsíce.. a zas jen piju, kromě práce nic jiného nedělám. V práci funguji v pořádku, nikdo nic netuší. Nejraději bych tam byla pořad. V osobním volnu se lituji, upíjím, domácnost mi padá na hlavu a vím, že už to sama nezvládnu..Ale nemohu si dovolit jít do léčebny na 3 měsíce.. Nevím, jak dál..
Ahoj, vyraz s kolegy z práce nebo kamarády někam ven. Vyraz klidně na koupaliště mezi lidi. Poznávej nové lidi. Snaž se být doma co nejméně. Tím, že piješ situaci nevyrešíš. Bude se jen prohlubovat a nakonec v léčebně skončíš. Každý rozchod bolí, ale pamatuj na to, že s každou další těžkou životní situací jsi silnější.
Nepomohlo by alespoň pro začátek docházení na nějakou formu ambulantní léčby?
Plus to doplnit terapií pokud se dlouhodobě v krizi vracíš na stejné místo. Tyhle věci můžou být zakořeněné hluboko a najít to a vysvětlit si to by z dlouhodobého hlediska mělo pomoci.
Přeju hodně štěstí. ![]()
Děkuji. Zapomněla jsem zmínit, že máme alkoholismus v rodině. Jeden vzdálený příbuzný se prý upil, ještě než jsem se narodila. A dědeček měl také problémy. Až po třetím pobytu v léčebně setrval v abstinenci.
Zbytek rodiny tenhle problém naštěstí nemá..
@Anonymní píše:
Děkuji. Zapomněla jsem zmínit, že máme alkoholismus v rodině. Jeden vzdálený příbuzný se prý upil, ještě než jsem se narodila. A dědeček měl také problémy. Až po třetím pobytu v léčebně setrval v abstinenci.
Zbytek rodiny tenhle problém naštěstí nemá..
Alkoholismus není dědičny. Jinak jako problém sis přiznala, je na čase řešit. Jako první vyhodit všechny flašky a nic nekupovat. a zaměstnat se. Pokud to neuděláš, stejně v té léčebně dřív nebo později skončíš
@martina.se píše:
Alkoholismus není dědičny. Jinak jako problém sis přiznala, je na čase řešit. Jako první vyhodit všechny flašky a nic nekupovat. a zaměstnat se. Pokud to neuděláš, stejně v té léčebně dřív nebo později skončíš
sklony k závislosti na alkoholu dědičné jsou a to tak, že výrazně
Náchylnost k alkoholismu nelze jen získat špatnou výchovou, ale i geneticky. Texaští genetikové objevili část DNA, která je za to zodpovědná. Je tedy velká pravděpodobnost, že děti alkoholiků pití také propadnou.
Majitelé určitého genu jsou podstatně náchylnější k alkoholismu než jedinci, kteří tento gen (jeho variantu neboli alelu) nemají. Je tedy jasné, že alkoholismus je silně dědičnou vlastností.
@Tarjei píše:
Do protialkoholni poradny, sup, hned.
ano tak
zakladatelka si to uvědomuje, to je první a podstatný krok k tomu, řešit to
@Tarjei U nás nic takového není. Jen každý čtvrtek se schází AA, ale vždy během mé směny.
@Anonymní píše:
Děkuji. Zapomněla jsem zmínit, že máme alkoholismus v rodině. Jeden vzdálený příbuzný se prý upil, ještě než jsem se narodila. A dědeček měl také problémy. Až po třetím pobytu v léčebně setrval v abstinenci.
Zbytek rodiny tenhle problém naštěstí nemá..
Ten sklon se může dědit, ale není to o alkoholismu, ale obecně sklon rychle navyknout na hormony “štěstí”, které nám jakákoliv taková látka nebo aktivita dodává. To je i cukr, porno, automaty atd. Jediná možnost je naplnit si život nečím smysluplnějším, co ti taky ty hormony dodá, i když ne v tak koncentrované formě - vztahy, sport, příroda, koníčky… pak přijde i přirozeně zdravé jídlo, zdravé pití.
@Anonymní píše:
Děkuji. Zapomněla jsem zmínit, že máme alkoholismus v rodině. Jeden vzdálený příbuzný se prý upil, ještě než jsem se narodila. A dědeček měl také problémy. Až po třetím pobytu v léčebně setrval v abstinenci.
Zbytek rodiny tenhle problém naštěstí nemá..
Když to víš, tak bys měla být silnější a vůbec s tím nezačínat. Víš co dělá člověka silným? Jeho činy a ne se vymlouvat, že to máte v rodině. Vím, že je to těžké. Taky to máme v rodině a ovlivňuje to dost lidí kolem.
Najdi smysl života. Něco, co te naplňuje, baví a někam posouvá. Nestav se do role oběti, ale do role bojovnice, která i když padne na kolena, tak se dokáže zvednout.
Začni číst knihy, tvoř, choď do přírody, jezdi na kole, na výlety, navštěvuj rodinu…
Doporučuji ti najít si psychoterapeuta. Preji hodně sil ![]()
Setkání AA probíhají i online, přes Skype nebo Zoom, zkus si to vygooglit. Někomu z nich napíšeš, kontakty jsou na webu a oni ti pošlou pozvanku. Když nemůžeš osobně, můžeš online.
Setkání jsou v každém větším městě a všude v jiné dny, tam když je u vás ve čtvrtek, v jiném městě budou třeba v úterý atd..
Manžel je v AA už 10 let, chodí každý týden, vynechává jen když je nemocný, nebo na dovolené. Celou dobu covidovou chodil online.
Nepije 10 let, říká, že díky AA.
Držím palce.
@LukeR1 to je ale b. bá rada. Ona už v tom jede. Nevzdá se toho kvůli knížkám a přírodě ![]()
Zakladatelko, urychleně kontaktuj svého psychiatra. Jak, nemůžu na léčbu? Aha, takže se radši upiješ k smrti, chápu. Srovnej si priority
musíš na léčbu! Sama to nezvládneš, spadla jsi do toho podruhé.
A řekni to i nějakým svým nejbližším. Budeš je potřebovat a musí to vědět.
@Acinore píše:
@LukeR1 to je ale b. bá rada. Ona už v tom jede. Nevzdá se toho kvůli knížkám a přírodě![]()
Zakladatelko, urychleně kontaktuj svého psychiatra. Jak, nemůžu na léčbu? Aha, takže se radši upiješ k smrti, chápu. Srovnej si priority
A řekni to i nějakým svým nejbližším. Budeš je potřebovat a musí to vědět.musíš na léčbu! Sama to nezvládneš, spadla jsi do toho podruhé.
Souhlasím, pokud už to nezvládá a nedokáže přestat, tak musí jednat. Chtěl jsem jen ukázat cestu, jak to zkusit ještě silou vlastní vůle. Dobrá rada je od anonymni slunečnice. Tím bych začal.
A ty jsi doktor že si přerušila léčbu? Proč proboha? Nebo jste se tak dohodli s psychiatrem? Abych ti nekřivdila. Co děláš za práci? Máš koníčky? Není to všechno jen z nudy? To by ses divila jak kdejaká činnost pomůže nemyslet na blbosti.
Zdravím.. je mi 29 let let a vždy jsem si ráda dopřála alkohol. Někdy i ve větší míře. Začalo to při studiu VŠ a odstěhování od rodiny..Měla jsem i období, kdy jsem celé dny sama propila, nejedla..Přiznala jsem si svůj problém, psychiatr mi předepsal antidepresiva a začala jsem fungovat nějak v normě.. Po určité době jsem léčbu přerušila, cítila jsem se dobře..
Teď jsem čerstvě po rozchodu, asi 2 měsíce.. a zas jen piju, kromě práce nic jiného nedělám. V práci funguji v pořádku, nikdo nic netuší. Nejraději bych tam byla pořad. V osobním volnu se lituji, upíjím, domácnost mi padá na hlavu a vím, že už to sama nezvládnu..Ale nemohu si dovolit jít do léčebny na 3 měsíce.. Nevím, jak dál..