Jsem bez práce
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Reakce:
No v první řadě bych začla chodit na pohovory, když si tě pozvou. Bez toho to prostě nejde. Pak si hledej praci, kde teda nemusíš dělat v týmu. Třeba tu pokojskou co jsi dělala v Anglii by si mohla dělat i tady ne? Nepíšeš v jakém oboru máš vzdělání, to je pak těžké říct, co bys mohla dělat. Nebo si udělat nějaký kurz, mít nápad a začít podnikat sama na sebe. Ty už si nejspíš prostě zpohodlněla doma a hledáš si výmluvy proč do práce nemůžeš.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
No a co bys vlastně chtěla? Na pohovor ani nepřijdeš. 
A jaké máš vzdělání? Jak jsi na tom s tou angličtinou třeba? Máš nějaké požadavky na minimální mzdu nebo pracovní dobu? A jaks to teda dělala do teď, ještě k tomu v té Anglii, kde na tebe bezpochyby taky hleděli - kdyžs byla cizinka… A zvládlas to, tak proč to někde nezkusit teď? Buď si utřiď co teda chceš dělat a jdi si za tím a nebo prostě vem první pozici dělnice a třeba hledej dál. Však nemusíš dělat mluvčí prezidentovi, aby na tebe čuměly statisíce lidí. Tak třeba jdi někam do skladu, ani se s lidmi nemusíš potkávat.
- Citovat
- Upravit
A jakou práci si hledáš? Jako obsluha v restauraci, navíc pravděpodobně z dobrou znalostí angličtiny, tam bys neprorazila?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Doporučuji vzít první práci kde berou, jakoukoli, největší problém je ztráta pracovních návyků. A až budete mít nějaké finance tak k psychologovi a řešit problém se sociální fóbií.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Tohle jsem před rokem měla také, šla jsem k doktorovi, dostala jsem prášky a hned je to lepší, neberu je každý den, ale jen když cítím, že to nedám jít na veřejnost. od té doby co beru léky jsem si našla práci a vše je lepší
- Citovat
- Upravit
@Fazulina Já posílala životopisy na pozice jako dělnice nebo jako prodavačka, taky do skladu. Já mám prostě strach z lidí.
- Citovat
- Upravit
Špatný je ten věk, budou mít strach, že jim za chvilku otěhotníš…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Anonymní píše:
@Fazulina Já posílala životopisy na pozice jako dělnice nebo jako prodavačka, taky do skladu. Já mám prostě strach z lidí.
A proc ne tu pokojskou?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Anonymní píše:
@Fazulina Já posílala životopisy na pozice jako dělnice nebo jako prodavačka, taky do skladu. Já mám prostě strach z lidí.
A v té Anglii jsi strach z lidí neměla? Škoda nevyužít takové zkušenosti. A rozhodně, jak píše @Heivka - začít pracovat co nejdříve, kdekoliv. Čím víc se budeš válet doma, tím to bude horší.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ve skladu nebo pri baleni objednavek nic moc s ostatnima resit nemusis. Delas si svoje a drs dom. Ale ze to resite az po 3/4 roce, co cucite doma. Ze by dosly penize?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Fazulina No nejdříve ne, ale pak když jsem tam mala problém s jednou kolegyní tak jsem z práce odešla do jiné. Tam to až tak intenzivní nebylo. Anglie byla první země kde jsem dokázala pracovat déle než jeden rok. Tady v Česku jsem hodně prací střídala kvůli kolegům nebo nadřízeným.
- Citovat
- Upravit
@Cenarius Ne, peníze mi ještě nedošly. Ale z úspor se donekonečna žít také nedá.
- Citovat
- Upravit
@Anonymní píše:
Krásný den všem,je mi co nevidět 29 let, mám středoškolské vzdělání, pracovala jsem většinou jako dělnice, taky jsem 4 roky pracovala v Anglii, kde jsem pracovala v pizzerii a jako pokojská v hotelu. Vrátila jsem se loni na Vánoce. Přibližně od února - března jsem začala hledat práci.. a hledám doteď. Nevím, kde je problém, na jedné straně si říkám, že nechci pracovat znova jako dělnice, na druhý straně si uvědomuji, že nemám žádnou kvalifikaci abych mohla dělat něco jiného. Posílám životopisy, většinou mi neodpovědí nebo mi odpovědí, že vybrali vhodnějšího uchazeče. Když už mě pozvou na pohovor, tak tam nepřijedu. Pozvali mě na pohovor do Pegatronu, na pozici dělnice. Nevím, co je se mnou, už je to 7 měsíců co nepracuji, jsem jenom doma a válím šunky. Nedovedu se dokopat vůbec do ničeho. Navíc, když tak přemýšlím, kde může být chyba, tak mi dojde, že já se vlastně nebojím práce jako takové, ale mám strach z lidí. Od dětství jsem byla spíše introvertní, tichá, neprůbojná, kdo chtěl si na mě vylil hněv, ponižovali mě, uráželi, pomlouvali, smáli se mi. Nikdy jsem se nedokázala začlenit do kolektivu, už od školky jsem měla problém se socializací. Pokračovalo to i v dospělosti, i v pracovním živote, pořád se našel někdo, kdo mi ubližoval, pomlouval… stejně i v zahraničí když jsem byla. Nevím proč a ani jak to změnit, bojím se budoucích kolegů, mám strach a cítím se velmi nepříjemně když na mě koukají když někam přijdu jako nováček. Hrozně se taky stydím. Nemám ráda pozornost, když na mě více lidí hledí, neumím být asertivní. Nevím jak s tím bojovat, práci potřebuji a peníze taky.Jako kdybych se bála, že znovu zažiji to, co dřív, pomlouvání, posměšky… Poradíte?
Možná máš vytvořenou sociální fóbii. To pak chápu, že je těžké přijít i na pohovor. Zkus zajít za psychologem.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Krásný den všem,
je mi co nevidět 29 let, mám středoškolské vzdělání, pracovala jsem většinou jako dělnice, taky jsem 4 roky pracovala v Anglii, kde jsem pracovala v pizzerii a jako pokojská v hotelu. Vrátila jsem se loni na Vánoce. Přibližně od února - března jsem začala hledat práci.. a hledám doteď. Nevím, kde je problém, na jedné straně si říkám, že nechci pracovat znova jako dělnice, na druhý straně si uvědomuji, že nemám žádnou kvalifikaci abych mohla dělat něco jiného. Posílám životopisy, většinou mi neodpovědí nebo mi odpovědí, že vybrali vhodnějšího uchazeče. Když už mě pozvou na pohovor, tak tam nepřijedu. Pozvali mě na pohovor do Pegatronu, na pozici dělnice. Nevím, co je se mnou, už je to 7 měsíců co nepracuji, jsem jenom doma a válím šunky. Nedovedu se dokopat vůbec do ničeho. Navíc, když tak přemýšlím, kde může být chyba, tak mi dojde, že já se vlastně nebojím práce jako takové, ale mám strach z lidí. Od dětství jsem byla spíše introvertní, tichá, neprůbojná, kdo chtěl si na mě vylil hněv, ponižovali mě, uráželi, pomlouvali, smáli se mi. Nikdy jsem se nedokázala začlenit do kolektivu, už od školky jsem měla problém se socializací. Pokračovalo to i v dospělosti, i v pracovním živote, pořád se našel někdo, kdo mi ubližoval, pomlouval… stejně i v zahraničí když jsem byla. Nevím proč a ani jak to změnit, bojím se budoucích kolegů, mám strach a cítím se velmi nepříjemně když na mě koukají když někam přijdu jako nováček. Hrozně se taky stydím. Nemám ráda pozornost, když na mě více lidí hledí, neumím být asertivní. Nevím jak s tím bojovat, práci potřebuji a peníze taky.
Jako kdybych se bála, že znovu zažiji to, co dřív, pomlouvání, posměšky… Poradíte?