Jsem bez práce - eskort?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Reakce:
Zítra si zavolej na sociálku, pozjišťuj informace co vše potřebuješ k žádosti o invalidní důchod. Zajdi si ke své praktické doktorce, řekni ji že chceš žádat o invalidní důchod a co vše k tomu potřebuješ. Prvně než se invalidní důchod zařidí a než ty ho schválí, zkus zažádat o změněnou prac. schopnost.
Na úřadu práce jsi? Jestli ne běž tam zítra a ať ty dají kontakty na chráněné dílny. Zajdi osobně, vysvětlí situaci a zeptej se jich zdá tě vezmou už teď a nebo až budeš mít vyřízenou, alespoň změněnou prac. schopnost
Hodně štěstí 
- Citovat
- Upravit
V sedmnácti letech nemůžeš skončit sama a bez někoho, kdo za tebe zodpovídá.
- Citovat
- Upravit
@Anonymní píše:
Krásný den všem,
poprosím anonymně, jinak bych se hanbou propadla
Věci se mají tak, že jsem ve svých sedmnácti zůstala úplně sama. Umřela mi máma, se kterou jsem žila a ostatní členové „rodiny” se na mě vykašlali, nikdo se o mě nechtěl postarat a byla jsem jim ukradenáMusela jsem tedy ve druháku ukončit studium a začít pracovat, abych měla na střechu nad hlavou a z čeho žít.
Všechno bylo v pořádku, než se u mě projevila epilepsie
Teď dostanu výplatu za říjen, ale další peníze už nedostanu. Děsí mě, že od příštího měsíce nebude na nájem, na jídlo, na poplatky okolo a já jsem asi odsouzená jít do Azylového domu
Hrozný pocit, když chcete a potřebujete pracovat, ale nikdo vám to kvůli nemoci nechce umožnit a nikoho nezajímá, že nemáte z čeho žít
Z naprosté zoufalosti jsem tedy začala myslet na eskort
Já osobně se asi sama sobě potom budu hnusit a pošlapu veškerou svou sebeúctu, ale alespoň se snad díky eskortu nebudu muset vzdávat svého dosavadního života, který jsem si už tak musela sama vybojovat.
Při štěstí bych to mohla dělat jen krátkodobě - ačkoliv mi bylo řečeno že práci najdu možná po několika letech bez záchvatu
Ošklivá snad úplně nejsem, takže by mě snad vzít mohli (o epilepsii se snad nedozví/nebude jim tak vadit
Nechtěla bych hlavně, aby se kdokoliv potom dozvěděl co dělám a aby mě to pak nedejbože dohánělo celý život, v těch nejméně vhodných chvílích.
Pokud tu jsou ženy se zkušenostmi, dokázaly byste mi prosím popsat, jaké to bylo? Co očekávat, čemu se vyvarovat, jak být v této práci úspěšná?
Jak se s touto prací smířit a necítit se „pošpiněná”?
Děkuju
Nečekáš, že ti tady bude někdo vykládat pikantní historky ze své kariéry prostitutky, že ne.
Epileptik je považovaný za dobře kompenzovaného po roce bez záchvatu. Zaměstnavatel se nedozví tvoji diagnózu, jen jestli jsi schopen práci dělat.
Takže si strč svoje sexuální fantazie za klobouk.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@ontarova.stara píše:
V sedmnácti letech nemůžeš skončit sama a bez někoho, kdo za tebe zodpovídá.
Historka je poněkud nedotažená, píše, že je jí sedmnáct i osmnáct 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
V sedmnácti letech jsi nezletilá. Takže fakt nemůžeš vypadnout ze systému.
Po smrti maminky za tebe někdo zodpovídá. A máš nárok na sirotčí důchod.
Takže je to poněkud divné. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@alisekR píše:
V sedmnácti letech jsi nezletilá. Takže fakt nemůžeš vypadnout ze systému.
Po smrti maminky za tebe někdo zodpovídá. A máš nárok na sirotčí důchod.
Takže je to poněkud divné.
Je to honič
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Bábrdl píše:
Historka je poněkud nedotažená, píše, že je jí sedmnáct i osmnáct
V sedmnácti prý umřela matka a osm měsíců pracovala, když se na ni rodina vykašlala.
V sedmnácti bez poručníka? Bez sirotčího důchodu? A teď bez nároku (minimálně) na HN nebo příspěvek na bydlení? Tady někdo honí při pondělním večeru, případně chce na sebe uspořádat sbírku.
- Citovat
- Upravit
No…příště si to líp promysli, propocitej, než začneš smyslet příběhy.. nesedí ti tam tolik věcí, že se ani nebudu namáhat s odpovědí „co kdyby to byla pravda“…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Zase další anonymní diskuze, která je tak okatě vymyšlená.
Kde jsi admine?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
V sedmnácti opravdu nemůžeš zůstat bezprizorní. Překvapivě nežijeme v rozvojové zemi a existuje tu pomerne bohatá sociální síť.
Příště si víc nastuduje, než začneš psát bludy. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Anonymní píše:
Krásný den všem,
poprosím anonymně, jinak bych se hanbou propadla
Věci se mají tak, že jsem ve svých sedmnácti zůstala úplně sama. Umřela mi máma, se kterou jsem žila a ostatní členové „rodiny” se na mě vykašlali, nikdo se o mě nechtěl postarat a byla jsem jim ukradená
Všechno bylo v pořádku, než se u mě projevila epilepsie
Teď dostanu výplatu za říjen, ale další peníze už nedostanu. Děsí mě, že od příštího měsíce nebude na nájem, na jídlo, na poplatky okolo a já jsem asi odsouzená jít do Azylového domu
Hrozný pocit, když chcete a potřebujete pracovat, ale nikdo vám to kvůli nemoci nechce umožnit a nikoho nezajímá, že nemáte z čeho žít
Z naprosté zoufalosti jsem tedy začala myslet na eskort
Já osobně se asi sama sobě potom budu hnusit a pošlapu veškerou svou sebeúctu, ale alespoň se snad díky eskortu nebudu muset vzdávat svého dosavadního života, který jsem si už tak musela sama vybojovat.
Při štěstí bych to mohla dělat jen krátkodobě - ačkoliv mi bylo řečeno že práci najdu možná po několika letech bez záchvatu
Ošklivá snad úplně nejsem, takže by mě snad vzít mohli (o epilepsii se snad nedozví/nebude jim tak vadit
Nechtěla bych hlavně, aby se kdokoliv potom dozvěděl co dělám a aby mě to pak nedejbože dohánělo celý život, v těch nejméně vhodných chvílích.
Pokud tu jsou ženy se zkušenostmi, dokázaly byste mi prosím popsat, jaké to bylo? Co očekávat, čemu se vyvarovat, jak být v této práci úspěšná?
Jak se s touto prací smířit a necítit se „pošpiněná”?
Děkuju
Jj, na Emiminu najdes spoustu žen, co dělali escort 
S prací se nesmiřuj a zjisti si, kdo za tebe v 17 zodpovídá. Jistě nejsi úplně bez nikoho.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Krásný den všem,
Musela jsem tedy ve druháku ukončit studium a začít pracovat, abych měla na střechu nad hlavou a z čeho žít.
najednou jsem kvůli tomu přišla o práci a všechno se mi zhroutilo. Nikde mě kvůli tomu nechtějí vzít, ani na uklízečku, protože si mě nechtějí vzít na triko a na nějakou peněžní pomoc/dávky prý nemám nárok, protože jsem pracovala jen osm měsíců a ne celý rok 
je to pro mě hrozná představa, prodávat svoje tělo a nikdy bych si nepomyslela že něco takového budu muset ve svých osmnácti letech řešit…ale co jiného? Opravdu nikoho nemám a udělala bych snad cokoliv, abych mohla mít střechu nad hlavou a na jídlo a žila aspoň na nějaké úrovni 
poprosím anonymně, jinak bych se hanbou propadla
Věci se mají tak, že jsem ve svých sedmnácti zůstala úplně sama. Umřela mi máma, se kterou jsem žila a ostatní členové „rodiny” se na mě vykašlali, nikdo se o mě nechtěl postarat a byla jsem jim ukradená
Všechno bylo v pořádku, než se u mě projevila epilepsie
Teď dostanu výplatu za říjen, ale další peníze už nedostanu. Děsí mě, že od příštího měsíce nebude na nájem, na jídlo, na poplatky okolo a já jsem asi odsouzená jít do Azylového domu
Hrozný pocit, když chcete a potřebujete pracovat, ale nikdo vám to kvůli nemoci nechce umožnit a nikoho nezajímá, že nemáte z čeho žít
Z naprosté zoufalosti jsem tedy začala myslet na eskort
Já osobně se asi sama sobě potom budu hnusit a pošlapu veškerou svou sebeúctu, ale alespoň se snad díky eskortu nebudu muset vzdávat svého dosavadního života, který jsem si už tak musela sama vybojovat.
Při štěstí bych to mohla dělat jen krátkodobě - ačkoliv mi bylo řečeno že práci najdu možná po několika letech bez záchvatu
Každopádně jsem se chtěla zeptat zdejších žen, jestli s eskortem nemají nějakou zkušenost, ať už svoji nebo nějaké známé.
) ale nevím moc co mám čekat 
Ošklivá snad úplně nejsem, takže by mě snad vzít mohli (o epilepsii se snad nedozví/nebude jim tak vadit
Nechtěla bych hlavně, aby se kdokoliv potom dozvěděl co dělám a aby mě to pak nedejbože dohánělo celý život, v těch nejméně vhodných chvílích.
Pokud tu jsou ženy se zkušenostmi, dokázaly byste mi prosím popsat, jaké to bylo? Co očekávat, čemu se vyvarovat, jak být v této práci úspěšná?
Jak se s touto prací smířit a necítit se „pošpiněná”?
Děkuju