Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Jsem na miminku závislá?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
27.9.12 12:44
Jsem na něm závislá?
Narodilo se nám před pěti měsíci předčasně miminko. A já ho stále nechci nikomu dát byť i jen na hodinku na hlídání a to ani vlastnímu otci. Když ho má někdo u sebe, tak mám furt pocit, abych je hlídala, jestli náhodou nedělají něco špatně. Příjdu si už na mimču jak závislák a nechci ho spustit z očí. Je to normální?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
27.9.12 12:49
Ahoj, ja to mela stejne, ale pak me to pustilo. Zjistila jsem totiz, ze si krasne odpocinu, kdyz ho ma nachvili manzel - a uprimne, on stejne neudela nic moc spatne - stejne se prijde na vsechno zeptat 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.9.12 13:01
Ahojky,
mám to hodně podobné, i když manželovi jí pujčím, ale pomalu z návodem 
ale představa že si jí vezme třeba tchýné ven nepřipadá k úvahu. dokonce máme jít za měsíc do divadla, manžel to objednal jako romantický večer a já mu vynadala že je malá ještě mála 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.9.12 13:04
@kote111 tak já si myslím, že to normální není, teda nevím, co jste si zažili na začátku, když se miminko narodilo předčasně a zda to na tom nemá podíl, ale já ukazovala manželovi už v porodnici, jak malého přebalit a postarat se o něj. Je to totiž obrovská pomoc. Zkus to překousnout a nech přítele/manžela na chvíli s mimi samotného a pak ty intervaly prodlužujte, oba si tak na to zvyknete. Já mám už od úplného začátku v manžela 100procentní důvěru a vím, že se o malého postará kdykoliv.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.9.12 13:05
Děkuji, jsem ráda, že v tom nejsem sama. Včera jsme v tom měli dost hluboký rozhovor s přítelem a on se cítí, že si myslím, že on se nedokáže postarat, ale tak to není. Je to zvláštní pocit co mám v sobě a nevím jak mu to mám nejlépe popsat, aby se nezlobil.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
ArankaC.
27.9.12 13:07
@kote111 píše:
Narodilo se nám před pěti měsíci předčasně miminko. A já ho stále nechci nikomu dát byť i jen na hodinku na hlídání a to ani vlastnímu otci. Když ho má někdo u sebe, tak mám furt pocit, abych je hlídala, jestli náhodou nedělají něco špatně. Příjdu si už na mimču jak závislák a nechci ho spustit z očí. Je to normální?
Ahoj, překonávej se a nauč se odpočívat a dávat dítě, třeba jen na chvilku, někomu jinému. Časem si zvykneš, strach se zmírní a ty budeš v pohodě. 
- Citovat
- Upravit
27.9.12 13:07
Ahoj, nejsi v tom sama..mě se taky téměř před čtyřmi měsíci narodila předčasně druhá dcerka a jsem na tom uplně stejně jako ty..jsem hysterická, odmítám od dcery byť i jen na chvilku odejít, neustále jí hlídám a kontroluji, když jí má někdo na ruce tak mám oči navrch hlavy..nevím no, asi je způsobené tím strachem o ní když byla ještě na přístrojích a hadičkách v inkubátoru..navíc ona se dost často zapomíná sama nadechnout, takže v noci musí být na monitoru a přes den když není na monitoru tak jí musím furt hlídat..je to někdy na palici ale myslím že časem až ty broučkové odrostou s toho nejhoršího že to bude lepší a lepší a my se oně nebudeme tolik bát.. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.9.12 13:08
@Spenata On to umí, má dvě děti už o které se staral více méně sám. Ale já prostě nechci být bez malého. Bojím, se že mi něco uteče. Dát mu ho a jít si třeba lehnout, když jsem unavená neskutečný problém pro mě. To si ho vemu radši do postele a spím až, když malej usne.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.9.12 13:08
Jo a taky uvidíš, že si brzo budeš chtít třeba na chvíli někam vyrazit s kamarádkama, nebo si zajít ke kadeřníkovi a pak to, že se manžel či kdokoliv v koho máš důvěru z rodiny umí postarat o malého, jenom uvítáš
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.9.12 13:10
@Elin29 Asi máš pravdu, že je to tím. Mě broučka vyndali za pět minut dvanáct a pak byl tři dny na JIPce a pak třitýdny na Ičku. Třeba jednou ten strach o ně překonáme. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.9.12 13:11
Myslím, že je to celkem pochopitelné - ale na Tvém místě bych na tom začala hodně pracovat, přinejmenším směrem k příteli.
Není to jen Tvoje dítě, je i jeho - a pokud Tvůj přítel má pocit, že je považován za neschopného se o něj postarat, je to špatně. Můžeš mu to stokrát vysvětlovat, on Ti to odkýve, že chápe - ale dokud mu tu důvěru nedokážeš dát skutečně najevo, beze slov, prostě činy, tak se stejně nebude cítit dobře.
Budeš-li pokračovat tímhle způsobem, může se Ti taky stát, že tady budeš za rok dva zakládat diskusi „jak přimět tatínka, aby se dítěti víc věnoval“…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.9.12 13:12
@Spenata Kadeřnice mi chodí domů a kamarádky nevedu. 
Máme doma už jeho dvě děti a nikdy jsem neměla důvod je dávat někomu hlídat (až na to, když jsem šla rodit). Ale u malého je to prostě teď pro mě úplně nemyslitelné, aby ho někdo měl a já u něj nebyla.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.9.12 13:20
@kote111 píše:
@Elin29 Asi máš pravdu, že je to tím. Mě broučka vyndali za pět minut dvanáct a pak byl tři dny na JIPce a pak třitýdny na Ičku. Třeba jednou ten strach o ně překonáme.
Tak to jsme na tom podobně, mě berušku taky vyndali na poslední chvíli..byla dva týdny na JIP a tři týdny na Ičku..ten strach určitě jednou překonáme, myslím že je to fakt otázka času, čím budou starší a silnější tak to bude lepší a lepší..tak se držte, přeji Ti hodně sil a malému hodně zdraví..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.9.12 13:27
@kote111 píše:
@Spenata Kadeřnice mi chodí domů a kamarádky nevedu.
Kotě, já nevím, co ti mám na to napsat, náš postoj je zcela odlišný, já malého miluju a udělala bych pro něj první poslední, ale někdy mě trochu děsí, jak moc se celý můj život kolem něho motá. Jsem dost společenská a potřebuju čas od času mezi lidi a právě se odreagovat a nebavit se a nemyslet jenom na děti, posedět s kamarády, rádi si s manželem zajdeme do divadla, nebo na koncert…Takže já pomoc manžela využívám a také rodičů a tchánů, ale u nich jsem si taky jistá, že se o malého dokáži postarat a jsou spolehliví.
Být tebou, tak se aspoň zkusím přemoci a začít důvěřovat manželovi, nechat ho s miminkem, nebo být i s nima, ale raději se kousnout do jazyka a zkusit nepoučovat a nezasahovat, když jsou spolu. Jemu to taky musí být líto a možná by to časem mohlo začít mít neblahé důsledky na váš vztah. Je možné, že se manžel či přítel může časem začít cítit odstrkovaný a přehlížený…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.9.12 13:36
Sama v tom určitě nejsi. Mám malého (14m) stále u sebe. Ne že bych snad žárlila, ale mám o něj prostě jen strach aby se mu nic nestalo. Všude ho vodím sebou (zubař i gyn…) Navíc na hlídání ani nemám koho-kromě tchýně a té ho půjčím opravdu jen v případě, že bych musela pod narkozu atd…a to bych nejprve stejně zvažovala jesle:) Tchýně je tchýně a navíc na vše, od přebalování po jídlo má odlišný názor než já a moje názory nerespektuje ani po milionkrátém upozorňování aby to či ono mu nedávala. Takže…jediná osoba, které bych snad malého bez obav půjčila je moje mamka, ta mi radí hodně a většinou dobře,…ale bydlí 70km daleko a chodí do práce. Přítel hlídá taky- ale jen tak, že si sním hraje. Hlídá když třeba vařím, uklízím atd…takže on si sním hraje, ale krmení a přebalování je na mě. Pohlídá i když potřebuju někam zajet, ale to spěchám. On přítel pohlídá, ale stihne u toho hrát hry na pc atd, takže nemám jistotu, že mu Kuba někde nespadne atd…Ale zatím vždy bylo vše v pohodě, kolikrát je po mém příjezdu přebalený atd…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
