Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Jsem neschopná matka?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
2.7.14 13:43
Jsem neschopná matka-po 100?
Zřejmě už ze zoufalství zakládám nové téma o výchově a je dosti možné, že budu litovat, ale zkusím to. Jsme už vyčerpaná a třeba se mi vypsáním uleví.
Mám čerstvě 2 letého syna a momentálně jsem ve 27.tt. Syn je hodně zlobivý, akční, rychlý, umíněný, vzteklý, sám si nevyhraje atd. atd., ale dokáže být i miloučký, přijde se pomazlit, ale vyjímečně.
Přísáhám Bohu, že kdyby byl synek v době snažení takový, tak druhý dítě nechci ani omylem.
Dnes už jsem z něho opravdu vyčerpaná, tlačí mě spodek, jsem už 3. den malátná, motá se mi hlava, prostě těhotná a do toho musím krotit to naše zvíře. Zítra jdu na kontrolu a doufám, že jsem se nezačla otvírat jako u prvního syna, mám divný pocit a bojím se. Manžel pomáhá, pracuje doma, když je nejhůř, chvíli pomůže i přes den, nebo dám kluka na chvíli k němu do dílny, ale samozřejmě to nejde pořád. Odpoledne si ho už bere převážně on.
Co mě poslední asi 2 měsíce hodně trápí je synovo vztekání a neposlouchání. Neposlechne na nic (teda jak se řekne jídlo, tak to letí). Můžu 100× říkat, nejdřív vysvětlovat v klidu, pak už zvyšuju hlas atd., ale on neposlechne. Fakt mě to ničí, protože to je celý den jak mluvení do dubu. K tomu se přidá vztek, šílený ječení a válení se po zemi a už pěním…Ano, asi je to období vzdoru, ale prostě máma taky musí zajít na nákup, uvařit, tak se prostě poslechnout musím. Dneska jsem ho třeba vláčela z řevem (vlastně každý den) domů před polednem, abych aspoň zavařila knedlíčky do polévky a jedli jsme v rozumný čas…Byl to masark, ječení, dupání, táhla jsem ho za ruku…Doma zas okamžitý mrčení a ječení, že ham, ham. Vysvětlovala jsem, že se musí oběd dovařit. Samozřejmě se zabavil tím, že si přitáhl židli k lince a začalo rodeo-u hrnců (to ví, že pálí, ale musí se tam ochomejtat), u dřezu, trouby. Snad 20× jsem ho z židle s řevem sundávala, že takhle ne…Venku před tím ho napadlo házet po sousedovým hošíčku přes plot kameny (kačíre)-zrovna při této situaci dostal přes ruku a zadek, ale pořád se mi ho „mlátit“ nechce, i když ruka svrbí o stošest. Např. včera hodil-mrsknul s hrníčkem na kafe, byl to mžik, že si toho nikdo ani nestačil všimnout. Samozřejmě se rozbil, dostal přes zadek a naprostá pohoda, vůbec nic si z toho nedělal.
Je toho tolik, mám pocit, že mu vůbec nerozumím. Přijde a vzteká se, že mu nejde sundat ponožka, tak mu jí sundám a zase vztek, že jí chce na nohu (šli jsme spát, tak jsem mu je sundat i chtěla), řeknu, že jdeme ven, vztek, dovedu ho do předsíně, že se obujeme a to už visí na dveřích, že chce ven 
. Řev, že chce jídlo, dám na stůl a zase řev, ale nevím proč. Za chvíli se uklidní a jí. Dělá naprostý opaky a snad naschváli.
Ničím se sám nezabaví, sám si nehraje. Chce kreslit, tak mu dám pastelky a papír-půl minuty kreslí, pak začne čmárat po stole a po zemi a nakonec rozhází pastelky po místnosti. Samozřejmě se na něho zlobím a vysvětluju, ale opravdu jak kdybych mluvila do dubu.
A to že kolikrát opravdu už zařvu, to se zarazí, ale příště udělá to samý.
Jediný, u čeho vydrží, je televize. Jenže já ho zas nechci nechávat koukat pořád na pohádky, i tak kouká už dost. Prostě u toho si alespoň můžu na chvíli oddechnout, přečíst maily, připravit jídlo atd.
Snažím se být důsledná, nepovolit, ale někdy to nejde. Už se mi jednou stalo, že do mě vjel takový vztek, že jsem začla mlátit utěrkou do kuch. linky a křičet, že už to nedám 
. Syn u toho nebyl, ale slyšet mě musel.
Vždy mě tak trochu uklidňovalo, že alespoň ho večer dám do postýlky, zaspívám a usne sám, jenže to je poslední 3 týdny taky minulost. Musíme s ním být do doby, než usne, jinak je řev. V noci s budí 2× s řevem a opět musím zůstat, dokud neusne. S tím nočním buzením jsme si to asi zavinili sami, protože už od narození jsem si ho k ránu brávala k nám do postele. Teď to bohužel vyžaduje už o půl dvanácté, což teda ne.
Na veřejnosti scény zatím moc nedělá, tak to jsem ráda.
Usnutí po obědě je na dlouhý lokte, ale to vždycky bylo.
Píšu román, vím. Ale třeba maminky, co mají podobný děti napíší, jak to chodí u nich a já se třeba v něčem poučím.
Na návštěvy s ním nechodím a domů si návštěvy už taky nevodím. Občas přijdou příbuzní, rodiče a to je jak z divokejch vajec. Jedině venku to není tak hrozný, tam ať si v rámci bezpečnosti vyvádí, co chce. Třeba včera si manžel vyndal žebřík, že jde přidělávat lišty k pergole a už, a synátor už byl vylezlí až na poslední šprusly-to nikdy po žebříku před tím nelezl. Když se žebřík sundal, vztek a řev samozřejmě.
Prosím maminky hodných a chápavých dětí, aby nepsaly komentáře typu, že tohle nikdy nepochopí, že stačí říct, plácnout, pohrozit a už nikdy víc dítko to samé neprovede, že jaký si to uděláš, takový to maš atd. To mě nepomůže, spíš ještě víc vytočí 
.
Je to zmatené vím a omlouvám se, ale je toho ve mě tolik:(
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
2.7.14 13:48
A nemůže to být reakce na tvoje těhotenství? Prostě že přijde „konkurence“?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.7.14 13:48
Já to dočetla a přijde mi to naprosto normální 
Jen jsi utahaná a tak ti to připadá horší než to ve skutečnosti je.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.7.14 13:50
@AliTad
I to je možné, nevím, zda je už tak citlivý a chápavý 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.7.14 13:53
@Adinka_2012 Ne, nejsi neschopná. Jen unavená těhotenstvím a tvoje dítě bude patřit k těm výživnějším. Když mi kolegyně líčily, co provozovaly jejich děti v období vzdoru mezi těmi cca 18 měsíci a 2,5 lety, tak to co popisuješ zcela zapadá. Taky mě to čeká.
Hlavně se nenech vynervovat maminkami dětí, které stačí jednou napomenout a už to v životě neudělají. Ano, jsou takové děti, ale to nic nevypovídá o dokonalosti jejich matky nebo schopnosti/neschopnosti rodičů vychovávat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.7.14 13:54
Je to batole, chová se úplně normálně. zkus si to tolik nebrat k srdci, on tě např. s těma ponožkama nechce naštvat, ale opravdu si v tý makovičce nedovede srovnat, co sám chce. t
@AliTad píše:
A nemůže to být reakce na tvoje těhotenství? Prostě že přijde „konkurence“?
yjo já si nedovedu představit, že by 2 letý dítě vnímalo těhotenství natolik, aby chápalo, co přijde, pokud by bylo mimi na světě, tak jasná žárlivost, ale myslím že pod břichem si 2 letý dítě nedokáže představit ohrožení 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.7.14 13:56
Já to měla dost podobné. Syn neuvěřitelně vzteklý, umíněný, dost mi připomíná tvého syna. Děti mám 2 roky od sebe, dcerku jsem porodila předčasně (cca o 5 týdnů), dodnes jsem přesvědčená, že kvůli synovi. Pořád jsem ho musela od někud tahat, když měl záchvat vzteku, tak jsem ho nabrala pod paži a šli jsme dom. Pak mi rupla voda a bylo to…
No asi tě nepotěším, po porodu to lepší nebylo. Kolikrát jsem kojila a najednou řev, že mu něco nešlo, pořád jsem dcerku musela odtrhávat, abych mu s něčím pomohla. Nebo v klidu spala (uspávání třeba 2hod) a náš malej cholerik začal tak vyvádět, že byla hned vzhůru (to byly okamžiky, kdy jsem měla chuť už mu pořádně natáhnout).Teď je to rok a už se to naštěstí zlepšilo. Řeka bych, že se to začalo lepšit s rozvojem řeči i motorických schopností…takže vydržet a pokusit se mládě napřizabít 
.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.7.14 13:59
Ahoj, jsi statečná, to jo! Aspoň trochu Tě uklidním, mám doma podobné vydání malého chlapa, avšak trošku zvladatelnější. čekám druhé dítě, ale jsem teprve na úplném začátku.
Taky si už občas říkám, jak to budu dělat se dvěma, ale snad ještě zmoudří. Vzteká se, když není po jeho. Třeba venku, většinou chce jít jinou cestou, než já. Zkouším různé varianty (varianta že ho vezmu na ruce znamená vtek, kopání kolem sebe a škkube sebou tak, že ho sotva udržím). Snažím se upoutat na věci, co má rád (bude tam bagr, pejsek atd), občas vezmu pamlsky do kabelky, křupku, tyčinky (připomíná výchovu psa ) nebo pohrozím, že tam jak jde, půjde zlý strejda a vezme si ho sebou (bojí se neznámých chlapů). Bohužel někdy nezabere nic, ale zkouším trpělivě dál 
Když se vzteká doma, snažím se ho zabavit tím, že ho zapojím (uděláme spolu, pomůžeš mamince). To děti baví. Pečeme spolu třeba dětskou buchtu a to ho baví, připadá si důležitý.
Je pravda že mě se doma zahraje i sám.
Někdy má špatnou náladu - nevyspání, nebo má hlad (je hodně žravý), přestože jsem nechtěla, ať se často cpe, on dokáže prostě jíst pořád, takže kolikrát jako mls nasypu mu třeba rozinky a zabaví se nadlouho.
S chozením domů před oběděm - katastrofa. Scéna, táhnu ho dvě patra s řevem. Doma ho vyzuju a pošlu vyřvat do pokojíku, řeknu mu až se vyřve, ať přijde - poslední dobou funguje. To praktikuju i když mě naštve jinak, dostane na zadek a aby opravdu pochopil, že zlobil, pošlu ho třeba na chodbu a zavřu dveře. Umí si otevřít, takže až se vyřve, přijde. Docela to poslední dobou účinkuje. Ale také to bude cesta na dlouhou trať.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.7.14 14:01
Já to vidím na období vzdoru s živým batoletem a únavou z těhotenství. Měla jsem ke konci těhotenství doma něco podobného. Když jsem nemohla řešila jsem to pohádkama v tv. Po porodu jsme postupně pohádky odbourali.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
missah
2.7.14 14:02
Loni jsem měla to samé. Věkový rozdíl ale 20 měsíců. Těhotenství hrůza, vedra, manžel cely den pryč. Myslela jsem, ze už to nezvládnu. Ze tu starší snad zabiju nebo sebe. Jinak může byt i hůř m po porodu nastalo opravdu peklo. Mimino za trest. Jinak jedno dítě i takové živé je pohoda v porovnání se 2 vzeklounoma. Takže je to těhotenstvím, pak to budeš lépe zvládat aspoň fyzicky
Příspěvek upraven 02.07.14 v 14:07
- Citovat
- Upravit
2.7.14 14:02
Taky mi to pripada, ze zarli 
znama to mela podobne. z toho, ze to nedela pred cizima venku, si myslim, ze vi, ze dela neco nedobreho… proste si vynucuje pozornost… myslim, ze to resila tehdy tak, ze se na vsechno x dnu vyprdla a byla jenom s holkou a nejak si zacly o mimcu vykladat, aby pochopila, ze to konkurence neni, bylo to pak furt tak, ze mala zkousela, ale asi trochu lepsi… uvidis, jak bude az se to narodi snad lip!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.7.14 14:03
Tak za prve bych tě chtela povzbudit, ze já jsem v prvním těhotenství ležela od 25tt kvůli cipku. Druhe těhotenství naprosto bez problémů ) nemusí se to opakovat.
No a teď k dotazu - zrovna sedím v ložnici na zemibu své dvoulete, na klíně mam druhou měsíční a snažím se dvouletou naučit usínat samotnou. Už tu sedím dve hodiny. Ano, můžu si za to sama, naučila jsem ji usínat se mnou avted proste se dvěma nemam jak jibuspat, protože nespi zároveň, ale na střídačku. Upřímně, Nevim, zda to dotáhnu do konce, ale jediný způsob, který mi pomáhá a pomáhal i v těhotenství bylo si říct, ze nikam nespěchám. Je to jedno, jestli tu dnes budu sedět do pěti a stejně mi neusne - no co, zkusím zítra znova. Je to jedno, jestli ti malej leží venku vzteky na zemi, sedni na patník a počkej než se vyvzteka. Vím, ze se to lehce říká, ale podle mě je to bohuzel jediná možnost, jak se nezbláznit a hlavne, jak se necítit jako, hrozná matka, která na děti jen rve.
dopredu se omlouvam za chyby, jen jsem to rychle na cvakala na mobilu, jdu přebalit mladsi:)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.7.14 14:03
Je to jedno s druhým. Dvouleťáci se takhle chovají. Je to malej puberťák. jenže jeho chování je ovlivněný tvým tehotenstvíma tím, že se snaží získat více z tvé péče a přízně. jakkoli. A ty mu to nejsi schopna dát. No jistě že ne. těhoetsntví už takové je záhul, s malým drakem po boku je to až skoro rizikové, a do toho ještě právěže únava, vyčerpanost, podrážděnost, přecitlivělost… všechno je horší než obvykle a všechno se to ještě horší zdá.
A přesně, vědět, že druhé těhonetsví bude tak šílený, tak nevim. (Porodila jsem předčasně). Zase na druhé straně, třeba ch toho druhýho prďolu neměla vůbec.
No, uzavřu to asi tím, že asi pro mně narozením toho druhýho to peklo teprve začalo. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
