Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Jsem neschopná matka?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
2.7.14 14:36
@Krakatice88 píše:
Syn je to saméJe to normální období, které má každé dítě, jen některé jsou klidnější a některé jsou na zabití
Máme doma něco podobného, taky se pořád vzteká. U nás zabírá opravdová důslednost. Když leze na stůl, řeknu mu, ať sleze dolů na židli. Neposlechne, řeknu ještě jednou normálně, pak zvýším hlas, pak ještě zvýším hlas, nahodím vražedný pohled a zavrčím, ať okamžitě sleze dolů, nebo budu počítat do tří a dostane na zadek. Většinou zabere tohle. V případě počítání většinou napočítám jen do dvou a poslechne. Když nic, dostane přes plínu a odvedu k jiné činnosti.
Nemá smysl peskovat dítě za vše, musíš si sama uvědomit, co je důležité a co jde skousnout. To, co je důležité je potřeba důsledně dodržovat, nenechat se vyvést z míry. U vztekacích scén říkám s ledovým klidem „uklidni se, nesvědčí ti to“… Říkám to ale spíš sobě, on to nechápe, to jen aby řeč nestála
Příspěvek upraven 02.07.14 v 14:14Někdy pomáhá ignorace, někdy pomáhá jasně zavelet „přestaň se vztekat, už jsem řekla a tak to bude“. Možná se to někomu může zdát tvrdé, ale já to zase vyrovnávám tím, že v mnoha věcech dávám na výběr, přizpůsobím dítěti co jde, hodně se mazlíme a pusinkujeme,… ale říkám vocamcaď pocamcaď, dítě potřebuje i mantinely, aby vědělo, co může a co ne.
To počítání obdivuju. Chtěla bych to taky. Syn třeba staršně nerad do autosedačky. Takže skáče po zadních sedadlech a já fakt šílená at už si sedne (chytit ho a posadit ho tam neexistuje, potřebovala bych další pár rukou na jeho zapnutí). Minule jsem počítala do tří že jako jestli si nesedne dostane na zadek, a na tři přišela fakt šlupka přes zadek.
Od té doby kdykoliv otevřu dveře od auta, stoupne si k sedačce a řekne mi: MŮŽEŠ POČÍTAT DO DESETI? 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.7.14 14:36
@HelcaDE Já jsem se nechtěla vnucovat, ale fakt se mi strašně ulevilo, když se to naučil, což bych přála i ostatním. Náš syn usínal tak, že jsem u něj leželi - já nebo manžel, vedle na posteli (on v postýlce) a on nás hladil po ruce. časem začal i dělat blbosti a usínal třeba hodinu. Večery už nepatřily mně a manželovi a mě to štvalo. Říkala jsem si, že je to nemožné, že když potřebuje kontakt, tak ho to nenaučím. Pak jsem četla jednu knížku, která mi trochu otevřřela oči. Psala se tam něco v tom smyslu, že dítě se musí naučit vyrovnat i s frustrací, a že jako generace moc hrotíme to, aby ho něco psychicky neovlivnilo do budoucna atd. Takže jsem se obrnila trpělivostí. Dostal flašku s mlíkem do ruky, všechno co ho čeká jsem mu vysvětlila. NA okno k postýlce jsem dala oblíbeného plyšáka. Zapla jsem světýlko na chůvičce a řekla, že teď bude usínat sám a že je šikovný a zvládne to. A že budu hned vedle. Následoval řev. šla jsem dělat nějakou činnost - aby měl slyšel. Sprchovala jsem se- to slyší, máme koupelnu hned vedle..Atd. Chodila jsem za ním po minutách v intervalech 2, 2, 3, 3, 3, 5, 5, 5, 7, 7, 7, 10, 10, atd. Pokaždé jsem zopakova - „Ty to zvládneš, budeš usínat sám, jsi veliký chlapec, já Ti věřím“ a šla jsem.
První den to trvalo hodinu a 20 minut. Už jsem nevěřila že usne. ALe usnul. (manžel nebyl doma, jinak by to nezvládl. Vy se obrntě trpělivostí, pustte hlasitě hudbu, telku, vydržte!! Dítěti to nic neuděla, jen se posílí do budoucna)
Druhý den po obědě spal v autě po cestě z výletu, což mi vyhovovalo protože učit se to večer je lepší. Tento večer 20minut řevu.
Třetí den po obědě jsme zopakovali rituál, mlíčko, plyšák, 3 věty, a USNUL ZA 2 MINUTY!!! Byla jsem šťastná.
Od té doby usíná sám. Občas si chvilku brble, ale vždycky usne. Někdy tam třeba jednou zajdu, napomenout ho, ale to už je úplně zlaté proti tomu, co bylo…
Holky, 3 DNY A naučil se to i náš mazel! To zvládnete taky. Já si to nemůžu vynachválit. Třeba Vám to bude trvat dýl, ale povede se to. Ta hodina a 20 minut řevu za to stojí, to vydržíte.
Příspěvek upraven 02.07.14 v 14:47
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.7.14 14:39
@Ráchelia píše:
@HelcaDE Já jsem se nechtěla vnucovat, ale fakt se mi strašně ulevilo, když se to naučil, což bych přála i ostatním. Náš syn usínal tak, že jsem u něj leželi - já nebo manžel, vedle na posteli (on v postýlce) a on nás hladil po ruce. Říkala jsem si, že je to nemožné, že když potřebuje kontakt, tak ho to nenaučím. Pak jsem četla jednu knížku, která mi trochu otevřřela oči. Psala se tam něco v tom smyslu, že dítě se musí naučit vyrovnat i s frustrací, a že jako generace moc hrotíme to, aby ho něco psychicky neovlivnilo do budoucna atd. Takže jsem se obrnila trpělivostí. Dostal flašku s mlíkem do ruky, všechno co ho čeká jsem mu vysvětlila. NA okno k postýlce jsem dala oblíbeného plyšáka. Zapla jsem světýlko na chůvičce a řekla, že teď bude usínat sám a že je šikovný a zvládne to. A že budu hned vedle. Následoval řev. šla jsem dělat nějakou činnost - aby měl slyšel. Sprchovala jsem se- to slyší, máme koupelnu hned vedle..Atd. Chodila jsem za ním po minutách v intervalech 2, 2, 3, 3, 3, 5, 5, 5, 7, 7, 7, 10, 10, atd. Pokaždé jsem zopakova - „Ty to zvládneš, budeš usínat sám, jsi veliký chlapec, já Ti věřím“ a šla jsem.
První den to trvalo hodinu a 20 minut. Už jsem nevěřila že usne. ALe usnul. (manžel nebyl doma, jinak by to nezvládl. Vy se obrntě trpělivostí, pustte hlasitě hudbu, telku, vydržte!! Dítěti to nic neuděla, jen se posílí do budoucna)
Druhý den po obědě spal v autě po cestě z výletu, což mi vyhovovalo protože učit se to večer je lepší. Tento večer 20minut řevu.
Třetí den po obědě jsme zopakovali rituál, mlíčko, plyšák, 3 věty, a USNUL ZA 2 MINUTY!!! Byla jsem šťastná.
Od té doby usíná sám. Občas si chvilku brble, ale vždycky usne. Někdy tam třeba jednou zajdu, napomenout ho, ale to už je úplně zlaté proti tomu, co bylo…
Holky, 3 DNY A naučil se to i náš mazel! To zvládnete taky. Já si to nemůžu vynachválit. Třeba Vám to bude trvat dýl, ale povede se to. Ta hodina a 20 minut řevu za to stojí, to vydržíte.
To je určitě fajn postup, v podstatě to stejné jsem dělala když malému byl cca rok, pak rok a půl. Ale pak přišel přechod do velké postele ve 2 letech a výše zmíněný postup už nefunguje. Bohužel řve tak že se celej poblije a já následně převlíkám postel i jeho
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.7.14 14:41
@Pce píše:
Promiň je to hrozně dlouhý a nechce se mi to číst…
tak to nečti a nepřispívej… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.7.14 14:41
@marmelada78 Jejda, tak náš bude mít 2 v létě a je ještě v postýlce. Z velké by v noci spadl, moc se mele. Jak je možné, že se pozvrací? To jde tak natruc? Tak ho dejte ještě na půl roku do postýlky, ne?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.7.14 14:41
Všem moc děkuji za milé reakce. Nemám silu všechny jmenovat a reagovat na příspěvky. Plno věcí, co radíte, tak praktikuji, nebo se alespoň snažím. Jen co mi utkvělo, opravdu syna neplácám jen tak. To musí být opravdu vážná věc, jak rozbití hrníčku, házení kamenama po druhých. Opravdu se jinak snažím vysvětlovat, jiný by už řekl, že by dal přes p. r.d. e.l a bylo by vyřešený. Třeba ho neplácám, když on někoho bouchne. Přijde mi na hlavu mu vysvětlovat, že se ostatní nebijí a sám pak dostane. Když dostane v průměru 1× týdně, tak to je možná i moc…Jinak dudlík nemá od 14-ti měsíců, v kočárku ho to baví, takže když opravdu spěchám, šoupnu ho tam. Jinak chci, aby co nejvíc chodil po svých, musí si zvyknout kvůli miminku. Dřív pomáhalo, když řval říct, ať se jde vyvztekat do pokojíčku, šel a za chvíli přišel v klidu. Teď už to neplatí. S tím vysvětlováním to mám taky tak, pořád melu a vysvětluju, že bude to a to a pak to a to. Číst a prohlížet knížky ho už naštěstí taky trochu začlo bavit. Spoustu věcí už neřeším, nepeskuju, taky nechci ho pořád jen napomínat.
Ještě jsem si vzpomněla na jednu pozitivní věc. Od narození se vždy budil s šíleným jekotem, který trval třeba půl hodiny. To se teď změnilo, dokonce se budí s úsměvem 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.7.14 14:43
Máš den blbec, možná období blbec, už jen ty romány tomu nasvědčují no vypsala ses a to je už první krok, hele tohle má skoro každá matka, pokud jsi těhotná je to bonus navíc:-)) víš kolikrát já volala manželovi do práce že tu malou mrchu zabiju, byla jsem z ní hotová. dojel manžel a malá ukázková. je fuk jestli je děcku rok, dva nebo čtyři, já chytala z holky fakt nervy, kolikrát jsem byla fakt mimo a bolel mě spodek že jsemmyslela že porodím, výsledek nic moc nikde, včera zrovna byla krizovka, normálnějsem holku chytla a vyhodila jí za dveře že ať si jde hledat novou maminku že toto se fakt už nedá. řev že sousedi se asi divili ale trošku se pak zlepšila, v těhu jsem z ní byla vyčerpaná víc fyzicky, teď s miminem doma psychicky, malou mi několikrát naschvál probudila ale není to naštěstí denně tento krizový stav, ale taky už má 4 roky, dvouletou a těhotná to bych se šla oběsit rovnou
neporadím nic asi jako většina holek tady, prostě přežít a to tě čeká tohle období ještě za 2 roky znovu 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.7.14 14:45
@Ráchelia píše:
@petulatko Já jsem naučila syna (cca ve 22 měsících) usínat samého, a je to skvělé. Nemůžu si to vynachválit. Kdyby ses neurazila, poradím jak na to
Budu ti nejvděčnější na svete 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.7.14 14:45
@Ráchelia píše:
@petulatko Já jsem naučila syna (cca ve 22 měsících) usínat samého, a je to skvělé. Nemůžu si to vynachválit. Kdyby ses neurazila, poradím jak na to
Budu ti nejvděčnější na svete
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.7.14 14:45
@Ráchelia píše:
@petulatko Já jsem naučila syna (cca ve 22 měsících) usínat samého, a je to skvělé. Nemůžu si to vynachválit. Kdyby ses neurazila, poradím jak na to
Budu ti nejvděčnější na svete
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.7.14 14:49
@petulatko Už jsem to popsala výše pro HelcaDe. Takový vděk potěší kdyžtak další dotazy zodpovím. Ale fakt, pro mě to bylo vysvobození, víš jak je krásné ho večer dát do postýlky a jít za manželem do obýváku a dál neřešit… STrašně mi to psychicky pomohlo, považuji to za svůj největší výchovný výkon
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.7.14 14:49
@Ráchelia píše:
@marmelada78 Jejda, tak náš bude mít 2 v létě a je ještě v postýlce. Z velké by v noci spadl, moc se mele. Jak je možné, že se pozvrací? To jde tak natruc? Tak ho dejte ještě na půl roku do postýlky, ne?
To já bych docela ráda aby byl v postýlce, ale on prostě jednoho dne, myslím že přesně ve 2 letech řekl že už v postýlce spát nebude Na otázku proč mi odpověděl: POTOZE JE TAM MOUCHA 
A už to prostě neklaplo, už nikdy do té postýlky nevlezl a když jsem ho tam dala třeba jen ze srandy tak řval jak tur. Párkrát jsem to ještě zkusila ale prostě to nešlo. A on ve velké posteli spí slušně, spadl zatím jen jednou, což se divím protože cestuje hodně, ale u postele má přiražený matrace z křesla, tak padá do měkkého. Ale to usínání je teda velká katastrofa.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.7.14 14:51
Také náš čeká přechod do velké postele, udivíme, co to udělá, třeba ho to tam bude bavit (zbožné přání 
).
Opravdu moc děkuji za povzbuzení, bála jsme se, že mě tu každá setře .
Teď mi už malý nezbeda sedí na klíně a kouká na Pepinu a je zlaťoučký . Za moment ho jdu oblíknout a dát svačinu, takže hádám, že opět se vztekem.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.7.14 14:51
@Adinka_2012 Ahoj 
Uklidním tě, mám doma to samé v bledě modrém 
Je to věkem. Za rok, za dva můžeš mít zlaté dítě, vlastní zkušenost Takže jediná rada je vydržet a nestresovat se tím. Když scénuje, nechat ho, jít dál, nekoukat na něj, neřešit, nenutit, počkat. Až se trochu vyřve, zkusit zabavit, zaujmout, nadchnout pro něco nového. Pídě ze sebe potřebuje dostat emoce a jinak to neumí. Jo, taky jsem slyšela, že prý existují i děti, které jsou tiché, poslouchají na slovo a nikdy nescénují, ale já takové neznám, alespoň v tomhle věku
Fyz. tresty nepomůžou, akroát bude řvát o to víc a cítit s ublíženě a ty budeš mít výčitky.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
