Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Ráchelia Tak já souhlasím s tím, ze dřívější generace na city kašlala a naše zase totálně hroti každý prd, aby to dite nějak nepoznamenalo.
Ja jsem musela začít taky teď sama, když je manžel v práci, s nim to jde hůř. Akorat já to mam trochu těžší tím, ze mam jeste to mimco, takze když jsem tam šla s malou na rukách, tak ta starší jakoby žárlila, proč mladší se chova a ona nemůže. A kdybych ji tu nechala plakat, tu mladší, tak se mě starší zacne vyptavat, proč place.
Jinak teda ale trvalo ji to dnes dve hodiny a spinka, uffffff, můžu si to jit obrecet
![]()
A tys to aplikovala i na denní i na noční spánek?
@Ráchelia jinak já tyhle metody mam nactene už dlouho, ale nechtěla jsem je používat, porad jsem cekala, ze se to zlomí samo. I teď bych to jeste nepoužila, kdybych mela jine východisko. Ale se dvěma už proste nemam jak.
@Adinka_2012 Vidím že Pepinu mají vztekající se děti taky společnou ![]()
@Ráchelia Dekuju za vycerpavajici popis ![]()
Vicemene to same jsme zkouseli cca v roce a pul, ale ja to teda po 14 dnech nefungovani nedala. Mam pocit, ze na nektere deti to proste nefunguje. A nebo samozrejme vyciti i nejistotu rodicu.
Jak jsem psala, u nas je ted problem hlavne po obede, ale to je asi i tim, ze se ji opravdu moc spat nechce. Kdyz je ve skolce, spi pry bez problemu asi je vic unavena ![]()
Ale jeste jednou diky, treba to pomuze nekomu jinemu ![]()
@Ráchelia Obecně podle mě s usínáním není třeba dodržovat přesně nějaké rady a intervaly, ale dodržovat rituál, na který dítě zvykneš. Náš je od té doby, co jsem přestala večer před spaním kojit (předtím usnul většinou u prsa), zvyklý na svůj rituál - podívá se na zprávy o počasí (ty miluje
), pak vypne televizi, vezme mě za ruku a jdeme vyčistit zoubky, umýt, převléct a přečíst pohádku (tu mu čtu v naší posteli, cca 15 minut). No a když pohádka skončí, zatleskáme, on mě zase vezme za ruku, odvede mě ke svojí postýlce, lehne, nechá se přikrýt a já mohu odejít a je klid, i když třeba nespí (někdy ho slyším i hodinu po tom, že povídá, ale nekřičí nebo nepláče, ví, že už má být v postýlce). Přechod z malé postýlky do větší nebyl žádný problém, jen tedy občas přijde nás zkontrolovat do obýváku, jestli jsme neutekli, ale hned se bez odporu zase nechá za ruku odvést zpět do postýlky a pak už většinou nepřijde. Takže v tomhle ohledu super a má na tom podle mě zásluhu hlavně to, že je to všechno každý večer stejné a ve stejný čas. Hlavně ta pohádka teda. ![]()
@petulatko Taky jsem to měla načtené dlouho, ale popíchla mě až ta knížka, že jsem se prostě jednoho dne rozhodla…S mladším dítkem bych to asi řešila tak, že na čas ukládání staršího bych ho dala do jiné místnosti, na tu chvilku než se rozloučíte (3 minutky) tak, aby ten čas před usnutím byl jen Váš( ještě jsem zapoměla popsat, že předtím jsem ho vždycky pomazlila a řekla že ho mám ráda, ale že spinkat už musí sám).
Fakt to našeho malého draka nepoznamenalo a ještě jsem měla pocit, že pochopil, že se svět netočí jen kolem něho. Začal malinko víc ustupovat a respektovat mě jako toho, kdo rozhoduje. (né zásadně, ale fakt trošku jsem to poznala).
Vím že tě to asi moc nepotěší, ale obávám se že s tím nic moc neuděláš. Myslím že syn má klasické vztekací období + do toho tvé těhotenství - na jednu stranu asi budeš utahaná, náladová… a na druhou jak už tu někdo psal, syn cítí konkurenci, určitě jste mu řekli že máš v bříšku mimi a že bude mít sourozence a tak má strach. Myslím že více než nadávat a tak, zkus chválit, aby viděl žo ho máte rádi, je mi jasné že máte, ale on to třeba tak moc necítí, potřebuje cítit lásku víc. Držím palce a pevné nervy
![]()
@HelcaDE JJ, není zač. Já jsem spíš měla pocit, že na to dítě musí být už „zralé“. Vím že se to může aplikovat už nějak od 6-ti měsíců nebo tak, ale podle mě do toho dítě musí dospět. A to se stím naším malým stalo.
Po obědě zlobí více při usínání, pokud není utahaný, to může být tím. A vím že od známé malý už od 2 a půl let po obědě nespí vůbec - už nepotřebuje ![]()
Holky, s tím spaním. Syn mi začal šíleně řvát v dětské postýlce, vylézal ven (bylo mu 20 měsíců), odpolední usínání za trest, večer jsem ho musela držet za ruku. Pomohlo přestěhování do velké postele a do jeho vlastního pokojíku. Udělala jsem mu krásný pokojík, zvířátka po stěnách, povlečení krtka, světlo krtek. Hezké barevné mantinely na postel. Dodnes si pamatuju, jak byl nadšený, když tam přišel, pořád jen říkal „krásný“ a všechno hladil. S ním se stěhovala svítící želvička, no a ze začátku jsem tam ležela s ním, ale hezky ležel, cucal mlíko, pak jsem si vymýšlela, že třeba musím na záchod, pochovat miminko, apod, postupně jsem ty intervaly prodlužovala, až jsem s ním nechodila vůbec. Teď, když je unavený, si řekne sám o mlíko a pěkně si jde lehnout sám. Večer přečtu pohádku a jdu pryč, on si cucá mlíko a jde to bez pláče. I když mu budou 3 roky, pořád je na Sunaru, ale to mi nevadí
.
Příspěvek upraven 02.07.14 v 15:14
@Ráchelia Estivilla jsem na syna aplikovali úspěšně v jeho půl roce, pak ale, až byl větší nastal zlom a z postýlky pořád jen vylézal a řval tam.
Dcerka ale na Estivilla vůbec nebyla připravená, tu jsem musela chovat do 5 měsíců a pak sama začala usínat. Musela ale spát na břiše.
@Klarinetka1 Sunar je to poslední, co bych resila. Ja bych klidně vrátila i dudek, kdybych věděla, ze to pomuze ![]()
Jinak se omlouvam zakl., ze tu řeším vlastně svůj problem ![]()
@Ráchelia taky si myslím, ze dite musí dozrát.
Jsem přesvědčena, ze vlastně největší problém je ve mě. Porad mam pocit, ze ji vším nějak uskodim a dotknu se ji. Např. jsem resila, ze když budeme mít druhe, tak bude starší nešťastná, ze už nemá maminku jen pro sebe. No, tak výsledek je takový, ze se na maminku naučila zvysoka prdět a krasne si zvykla na taťku a dalsi lidi kolem. Proste vždy mam dopredu strach, jaky vliv na ni bude mít to, co delam, a prekvapive nakonec nemá skoro žádný.
@petulatko a je v malé, nebo velké posteli? Zkuste změnit podněty. Náš malej měl asi pocit, že je zavřený (v malé postýlce…no vlastně to nebyl pocit).
On se teď na to spaní úplně třepe. Čeká na mlíko, pořád vykládá, že půjde spinkat, zapne Krtka, těší se…fakt obrovský zlom.
Zjistila jsem, že když tam teď s ním někdy jsem (že se třeba na něj chci jen tak koukat), tak mu nejde usnout. Pořád na mě dělá blbinky a rozptyluji ho.
Holky mě děcka obě spí bez usínání od narození, naopak obě nesnáší cizí přítomnost, podle mě je nejdůležitější najet na ten systém neuspávání od narození, ne že ho x měsíců uspáváte u prsa nebo houpáním a pak najednou vám dojde trpělivost a chcete děcka naučit něčemu novému. a nebo mám štěstí na děcka že to zrovna tak vyšlo nevím. ale jinak je fakt že holka mi nechtěla chodit po obědě spát, koupili jsme přenosné dvdčko, díky toho byla schopná zalézt do postele třeba i o hodinku dřív koukat se, zklidnit a pak jsem to jen vypnula nebo už u toho spala a pohoda.
@marmelada78 píše:
To počítání obdivuju. Chtěla bych to taky. Syn třeba staršně nerad do autosedačky. Takže skáče po zadních sedadlech a já fakt šílená at už si sedne (chytit ho a posadit ho tam neexistuje, potřebovala bych další pár rukou na jeho zapnutí). Minule jsem počítala do tří že jako jestli si nesedne dostane na zadek, a na tři přišela fakt šlupka přes zadek.
Od té doby kdykoliv otevřu dveře od auta, stoupne si k sedačce a řekne mi: MŮŽEŠ POČÍTAT DO DESETI?![]()
![]()
Chytrej klouček
Kolik mu je? Mému synovi budou dva roky a moc toho nenamluví.. Starší děti většinou mívají z plesknutí na zadek srandu ![]()