Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Jsem neschopná matka?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
2.7.14 14:04
víc k tomu nemám…Kluk mi taky dává zabrat a to má rok!! Nechci o druhém slyšet ani náhodou! Co ten mi bude dělat až bude období vzdoru… 
, radši nemluvit. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.7.14 14:05
Jsi unavená těhotenstvím, navíc syn cítí přicházející změnu a ještě do toho má období vzdoru. Takže být tebou bych si to co nejvíc zjednodušila, na ven ho upoutat do kočáru a dát mu třeba rohlík (…), doma schovat nebezpečné věci, dát mu k dispozici něco, co ho baví - šuplík s miskama, vodu do vany atd. A obrnit se trpělivostí, být důsledná (když něco zakážeš, tak opravdu NE a dodržet to, ale zároveň aby to nebyla každá druhá věc) a usilovně myslet na to, že to nedělá schválně, že se musí všechno naučit a naučit zpracovávat svoje pocity a emoce a ŽE TO JEDNOU PŘEJDE 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.7.14 14:05
Jo a ještě k tomu spaní, my jsme učili malého usínat samotného, i tím se dost věcí uklidnilo, dřív byl vzteklejší a po tom usínání sám mi přišlo, jakoby pochopil že není pupek světa a trochu i to pomohlo…
Jo a ještě jedna věc mi pomohla, je to asi blbost, ale já už jsem byla fakt zoufalá a toto jediné zabralo- když jsem ho potřebovala dostat domů před obědem, dala jsem mu dudel, on „zvláčněl“ a nechal se v absolutním klidu donést domů. Považovala jsem to za malý zázrak. Fakt jediný způsob jak jsem ho donesla v klidu domů. Náš má ještě dudel na spaní a na mazlení, prostě jakmile začne dudlat, je povolný, nevzteká se. Asi to není moc výchovné, ale to moho pochopit jen matky v podobných situacích jako já, kdy na mě všichni hleděli a já táhla toho nerva domů…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.7.14 14:05
Byla jsem na tom stejně jako ty..s tím rozdílem, že já vztekajícího syna neplácala, vůbec děti plácám velmi, velmi málo..to už musí být..třeba neuposlechnutí u silnice nebo v situacích kdy si opravdu můžou ublížit. zkus míň plácat..mám kámošku, ta má kluka kterej je bit za každou píp(tím nechci říct, že jsi stejná)jen se to míjí účinkem..dneska mu jsou 4 a směje se jí do očí se slovy nebolí, nebolí..ta může puknout byla jsem unavená, vyřízená, bez hlídání, kluk řval pro každou blbost..i za tu cenu jsem byla důsledná, neustoupila jsem, ale taky jsem ho pořád jakoby nenapomínala..vyrostl z toho, někdy kolem 3 let se to hodně změnilo..teď to mám s mladším..ale on není extra vztekací, nebo asi já už na to koukám jinak 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.7.14 14:06
@Adinka_2012 Mame to doma dost podobne, jen uz nejsem tehotna, ale k 2,5 lete mam 3 mesicniho syna. Nez se narodil, jeste se to dalo zvladat, zachvaty mela vetsinou jen pri oblekani a pred spanim. Prvni tydny po narozeni druheho jsem ji vubec nepoznavala. Vztekala se kazdych 10 min. A i kdyz jsem mela nastudovane kde co, proste jsem si s ni nevedela rady. Snazim se ji dat najevo, ze to, co proziva, chapu. Takze i kdyz jeci nad ponozkou, reknu, ze vim, ze to jde spatne, jestli chce pomoct, atd. Kdyz ma velky zachvat a na nic nereaguje, odnesu ji do pokojicka a zavru dvere. Vetsinou jeste chvili jeci, ale pak prijde a je zklidnena.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Billi
2.7.14 14:07
@Adinka_2012
Určitě jde o období vzdoru.
Může to být reakce na novou situaci. My čekáme přírůstek na konci měsíce a taky máme doma veselo. On stojí o pozornost a negativní pozornost je taky pozornost. Mně pomáhá odvést do jiné místnosti a říct mu, aby přišel, až se uklidní. Nijak to nekomentuju a nepitvám. I dítě má nárok na to, aby se zlobilo, tak ho nechám. Je to třeba v situaci podobné té s ponožkama. Četla jsem krásnou radu, kterou praktikuju a hodně to pomáhá - každý den se spolu něčemu smát. Mít krásné společné zážitky. My spolu třeba cvičíme - děláme medvěda, slona… a nakonec se zlechtáme a smějeme se tomu. Je to maličkost a možná i blbost, ale u nás to hodně pomohlo. Plus jsme začaly víc číst knížky a domýšlíme si konce. To se mu taky moc líbí.
Další, co zabírá, je to, že ho na všechno polopaticky připravuju - teď se děje tohle, pak bude tohle. Půjdeme do města a bude to tak a tak. Nepolevuju. Pokud vyžaduje něco jiného třeba když vařím, tak mu navrhnu činnost a řeknu mu, že až dovařím, tak si budeme hrát a opakuju to do zblbnutí. Při vaření jsem ochotná povídat pohádky, zpívat písničky. Syn hrozně rád pomáhá, tak mu vymýšlím práci a pak děkuju, že mám skvělého pomocníka a můžu si s ním víc hrát. On je pak hrdý a všem vykládá, co už všechno doma dělá.
Nebiju ho, jen v krizi a od té doby se jeho chování taky zlepšilo. Snažím se křičet co nejméně, spíš změním intonaci, jsem důrazná, mluvím v krátkých větách. Místo toho odvedu a zabráním v nežádoucí činnosti. Plus nám pomohly „pozitivní zákazy“ - neřvat hned: Ne, nedělej to, nelez tam, ale spíš mu navrhnout jinou činnost a zakázat danou věc odvedením pozornosti - Uděláš holčičce ošklivé au, co kdybys raději ukázal, jaké máš auto, přinesl jí rybíz…
@slavuska1 synovi je 2,5 roku a na 100% si uvědomuje, že se něco děje. Připravujme věci, nemůžu ho už tolik nosit, pořád mu někdo říká, aby dal pozor na břicho… A ač se snažím sebevíc, tak už prostě aspoň částečně žárlí. Navíc jsou tu „milé“ sudičky, které často straší dítě stylem: Počkej, až bude miminko…
- Citovat
- Upravit
2.7.14 14:07
No, máš to těžký, radu nemám, snad jen, že by to období mělo jednou pominout
Vydrž.
Sama se děsím toho, jestli zvládnu v klidu přejít období vzdoru u svého (nyní 7měs) dítěte. Mám takové neblahé tušení, že tou utěrkou budu o linku mlátit taky a hlasitě u toho špačkovat.
Takhle, když se to čte, nebo na to vzpomíná zpětně, je to i vtipné, ale když na to přijde, je to o nervy 
Přeji hodně sil a hlavně zdravého druhého prcka 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Krakatice88
2.7.14 14:08
Syn je to samé 
Je to normální období, které má každé dítě, jen některé jsou klidnější a některé jsou na zabití 
Máme doma něco podobného, taky se pořád vzteká. U nás zabírá opravdová důslednost. Když leze na stůl, řeknu mu, ať sleze dolů na židli. Neposlechne, řeknu ještě jednou normálně, pak zvýším hlas, pak ještě zvýším hlas, nahodím vražedný pohled a zavrčím, ať okamžitě sleze dolů, nebo budu počítat do tří a dostane na zadek. Většinou zabere tohle. V případě počítání většinou napočítám jen do dvou a poslechne. Když nic, dostane přes plínu a odvedu k jiné činnosti.
Nemá smysl peskovat dítě za vše, musíš si sama uvědomit, co je důležité a co jde skousnout. To, co je důležité je potřeba důsledně dodržovat, nenechat se vyvést z míry. U vztekacích scén říkám s ledovým klidem „uklidni se, nesvědčí ti to“… Říkám to ale spíš sobě, on to nechápe, to jen aby řeč nestála Někdy pomáhá ignorace, někdy pomáhá jasně zavelet „přestaň se vztekat, už jsem řekla a tak to bude“. Možná se to někomu může zdát tvrdé, ale já to zase vyrovnávám tím, že v mnoha věcech dávám na výběr, přizpůsobím dítěti co jde, hodně se mazlíme a pusinkujeme,… ale říkám vocamcaď pocamcaď, dítě potřebuje i mantinely, aby vědělo, co může a co ne.
Příspěvek upraven 02.07.14 v 14:14
- Citovat
- Upravit
2.7.14 14:10
Chápu tě je to u nás úplně totéž. Zrovna před chvilkou už jsem se neudržela a po jeho záchvatu mlácení s dveřma dostal jednu na zadek. Taky jsem těhu už 33tt a teda celkem se o miminko bojím. Jsem na vysoce rizikovém těhu a do toho takovýhle zmeťour vzteklý doma 
Taky už kolikrát nemůžu a brečím v koupelně. Nemám to taky ráda ale prostě když už je toho moc posadím ho k TV
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.7.14 14:10
@petulatko Já jsem naučila syna (cca ve 22 měsících) usínat samého, a je to skvělé. Nemůžu si to vynachválit. Kdyby ses neurazila, poradím jak na to 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.7.14 14:17
@Ráchelia píše:
@petulatko Já jsem naučila syna (cca ve 22 měsících) usínat samého, a je to skvělé. Nemůžu si to vynachválit. Kdyby ses neurazila, poradím jak na to
Taky si rada necham poradit
Vecer teda jakztakz jde, ale po obede to je hruuuza..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.7.14 14:31
Vzdor 
Ráda bych ti napsala že to přejde, ale já tomu moc nevěřím. U syna to začlo v 15 měsících, teď je mu 2,5 roku a ve vlnách to jede pořád dokola. S tou ponožkou úplně přesně - chce ji sundat, řev, sundám ji, řev že ji chce na nohu. Dokonce někdy přijde a úplně v amoku řve, že chce rozházet hračky z krabice, tak pokrčím rameny a říkám mu, však jo, hezky je rozházej po celém pokojíčku, pojď, uděláme to spolu? AMOK a řev že NECHCE ROZHAZOVAT HRAČKY. A tak je to prostě se vším.
Abys přežila, tak to chce prostě na spoustu věcí hodit bobek, tak nebudou knedlíčky v polívce, nazdar, sednu si venku na patník vedle válejícího se dítěte a sedím tam třeba hodinu
To nemluvím samozřejmě o situace kdy je potřeba v nějakou dobu někde být, tak to taky jdeme smykem.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.7.14 14:32
@Ráchelia píše:
@petulatko Já jsem naučila syna (cca ve 22 měsících) usínat samého, a je to skvělé. Nemůžu si to vynachválit. Kdyby ses neurazila, poradím jak na to
Já se určitě neurazím, poradíš mi prosím taky?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.7.14 14:34
Popisuješ mojí situaci? Tedy se synem to mám úplně stejně, těhotenství mám naštěstí úplně v pohodě, skoro o něm nevím, ani nejsem nijak zvlášť unavená, takže zvládám ty jeho výlevy celkem v kondici
Nejsi neschopná, jenom to nemáš lehké. Tohle období je prostě komplikované. Co já bych dala za to, kdyby syn občas poslechl, neutíkal, nedělal vše, co nemá, nelezl věčně na linku pouštět vodu do dřezu, nebo zhasínat světlo, nepouštěl troubu, nevztekal se pokaždé, když řeknu ne a nemlátil buď sebe do hlavy nebo mě do břicha.. Nebo by mi možná i stačilo, kdyby aspoň trochu rozumně komunikoval a nemusela jsem ho pořád přebalovat, protože nočník je „nenenenene“… Ale u nás tedy funguje mít dlouhý program a zábavu - naopak návštěvy bych zvala a i na ně chodila. On když se tolik nenudí (jako doma, kde je vše stejné), tak pak tolik nezlobí. Jo, občas udělá scénu, ale celkem rychle se hodí do klidu. Takže být jen doma nebo na zahradě si fakt neumím představit. Denně chodíme na procházky, nebo na hřiště, nebo na nákup, nebo k našim a to ho trochu vyklidní.. Nejraději má, když má kolem sebe hodně lidí. Se mnou doma je to zkrátka nuda a zkouší, jestli zase budu křičet, když mi montuje s teplotou u trouby..
Chápu tě a neboj, ono se to zlepší. Zkrátka se ti sešla dvě náročná období a každá jsme jinak odolná a každá to zvládáme jinak. Taky nevím, jak bych fungovala s tímhle šídlem, kdybych neměla tak super těhotenství, jaké mám Je to náročné fyzicky i psychicky, když si člověk připadá, že milionkrát zakáže jednu věc a stejně nic.. Ale prostě je to tak. Já mám tedy výhodu, že jsem v tomhle trpělivější než manžel, takže jsem vlastně v zásadě opravdu vystresovaná jen, když mi manžel „pomáhá“ hlídat, protože on se malým hned nechá vytočit a já pak musím klidnit dva křiklouny
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
