Jsem přecitlivělá - co s tím

Anonymní
3.12.18 09:29

Jsem precitlivela - co s tím

Ahoj. Prosim anonym. Pripadam si jak blazen. Jsem na RD, deti 2,5 a 5 let. Uz rok nekojim. Predtim celkove asi 40 m. Uzivam HA. Tehotna 100% ne. A ted můj problem. Jsem siiiilene, ale opravdu extremne precitlivela. Brecim dojetim nad adventnim vystoupenim CIZICH deti, nad tim, jak obec usporadala detsky den, v divadle, na krojovanych hodech, ldyz mi dcera vyzna lasku :), proste uplne nesmyslne a vsude. :) Rodice vystupujicich deti se jen usmívají a ja utiram slzy jak zelva. Driv jsem musela být kvuli psychicky i fyzicky narocne práci spis tvrdak (pry se ze me stal cynik), ale byla jsem u sebevrazd a tak… ted se citim jak blazen. Taky jsem casto uplne vyflusnuta z deti, kdyz neposlouchaji, kricim na ne. Napadlo me, jestli nemuze neco chybet v tele třeba. Nebo co s tim? Diky. A.

  • Nahlásit
  • Citovat
Napsat příspěvek

Reakce:

Twixinka
3.12.18 09:34

Myslim,ze to neni nic neobvykleho ;) od doby tehotenstvi,kdy me rozbrecela i reklama na praci prasek se stenatkem se to sice zklidnilo,ale porad mam u spousty „normalnich“ veci mokry oci :,( :kytka:

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymní
3.12.18 09:41

@Twixinka Ja jen nechapu, ze lidi, kterych se dana situace tyka, jsou v klidu, a ja, nahodny navstevnik, se dojimam. A pak stydim. Me fakt od prvniho tehotenstvi, snad dojimaji i vánoční ozdoby, trapne a nacvicene proslovy, reklamy na cistici prostredky, proste nesmysly. :oops: A.

  • Nahlásit
  • Citovat
milwinka
947
3.12.18 09:43

Mám to taky tak. Včera jsem se dokonce rozbrecela, když jsem synovi četla pohádku o traktoru… :nevim: Taky mám pocit, že od té doby co jsem na rodičovské a jsem stále jenom s dětmi, tak nějak nezvladam své emoce. Dětí mám stejně staré jako ty a taky zlobí, mám pocit že na ně pořád řvu, pořád se rozciluju, následně je mi do breku… Nevím co s tím. Chtěla bych začít chodit do jogy, abych se trochu zklidnila, ale stále mi to nevychází že nemám hlídání. Jinak u mě je to vždy o dost horší když jsem nevyspana, to je mi pak do breku už od rána. Takže co jediné u mě aspoň trosicku pomáhá- chodit spat dřív.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Twixinka
3.12.18 09:46

Rekla bych,ze to vic prejde az se vratis mezi lidi ;) pokud nepracujes,tak nemas tolik podneti,vse se to i kolem deti,jsi unavena a tak Te proste vsechno rozbreci ;) chodis nekam bez deti nebo jsi porad s nimi?

  • Nahlásit
  • Citovat
Ou
12079
3.12.18 09:50

Mateřské hormony jsou mrchy :-)

To nejrozumnější, co s tím můžete udělat je smířit se stím, že teď holt máte emotivnější období a emoce v sobě nepotlačovat a vyjadřovat je. Pokud k tomu přidáte nějaké další metody, třeba nějakou tvořivou metodou, tak všechno to potlačené z „tvrďáckého období“ se dostane ven a pak už budete fungovat tak nějak běžněji.

https://www.kosmas.cz/…zivat-emoce/

Plus ještě- znáte koncept vnitřního dítěte? Zkuste si o tom něco přečíst, popřemýšlet nad tím a pak zkuste být hodná jak na sebe, tak na vaše vnitřní dítě.

https://www.kosmas.cz/…nitrni-dite/

Příspěvek upraven 03.12.18 v 09:52

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
3.12.18 09:52

@Twixinka Furt s nimi. Akorat cas, kdy je dcera v krouzcich (1× tydne dve hodiny) jsem sama, nakupuju. Jinak dost casto ponorka, ac je nadevse miluju a cas s nimi straveny taky, jak prase. Takova jakoby zoufalost - vztek, kdy na me vsechno naraz pada, litost, kriceni, laaaska, dojeti, ze to skonci, neposlouchani, stereotyp, zkratka vsechno dohromady. Takovy koktejl citu. Na budku. Diky za reakce, jsem rada, ze v tom nejsem sama. :roll: A.

  • Nahlásit
  • Citovat
alilauter
466
3.12.18 09:56

Mám to stejně, já řvu u každý dojemný scény jak želva a taky jsem taková nebyla. Mateřství ze me udělalo měkone… bude to časem lepší. Jo a jedna kamoska mi poradila vitamín D a K. Pomáhá to zvlášť v tomhle období když člověk unavenej a jdou na něj depky. Docela to loni zabralo, tak abych začala znovu brát.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
milwinka
947
3.12.18 11:39
@Anonymní píše:
@Twixinka Furt s nimi. Akorat cas, kdy je dcera v krouzcich (1× tydne dve hodiny) jsem sama, nakupuju. Jinak dost casto ponorka, ac je nadevse miluju a cas s nimi straveny taky, jak prase. Takova jakoby zoufalost - vztek, kdy na me vsechno naraz pada, litost, kriceni, laaaska, dojeti, ze to skonci, neposlouchani, stereotyp, zkratka vsechno dohromady. Takovy koktejl citu. Na budku. Diky za reakce, jsem rada, ze v tom nejsem sama. :roll: A.

Tak to mám taky tak. Už pět let jsem jenom s dětmi, taky je moc miluju a jsem s nimi ráda, ale někdy mám právě pocit, že jsem tak rozhozena právě z toho že jsem pořád jen s nimi. Na jednu stranu se strašně těším, až půjde mladší v září do školky a já zas do práce, ale na druhou stranu z toho mam i strach a říkám si jak se mi pak bude po tomhle období stýskat.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
KamisB
6970
3.12.18 11:47

může to být mateřská láska a vyčerpanost dohromady. Ale klidně i rozházený hormony, zkus se zeptat na gynekologii - buď jinou HA nebo testy může zkusit nabrat krev. I když tohle přesně nevím jestli tam umí nebo jestli praktik.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Bábrdl
26652
3.12.18 16:00

Já bývala cynik, duše černá. A po porodu mě, starou bábu, rozbrečela reklama P&G „hrdý sponzor maminek“ :lol:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vložit obrázek/fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu. Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na „Přidat fotky“.

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama