Breno poradna - podlahové krytiny
Jiří Novotný
@Veru1987 Z Mladé Boleslavi. Ale kdybych věděla o kvalitních lidech, kteří by se ho ujali, klidně bych vážila cestu třeba na Moravu a třeba i mu každý víkend vozila krmivo. Na penězích mi nezáleží ale bojím se, aby se měl těch 8 měsíců dobře. ![]()
@ka2ka Ráda bych, aby měl individuální péči. Aby se mu někdo věnoval a ulehčil mu to. Je to taková prdelka zvyklá na postel, sedačku, něčí přítomnost. Na takovou dlouhou dobu by to asi nebyl dobrý nápad. ![]()
@Anonymní píše:
@ka2ka Ráda bych, aby měl individuální péči. Aby se mu někdo věnoval a ulehčil mu to. Je to taková prdelka zvyklá na postel, sedačku, něčí přítomnost. Na takovou dlouhou dobu by to asi nebyl dobrý nápad.
tak v některých je fakt rozmazlují ![]()
Tohle umí můj tchán… jsme na baráku…ale máme psa, nevím jak by se snesli. Ale Denny má poste, gauč… vlastně leží kde chce zrovna.
@Veru1987
U pejska si taktéž nejsem jistá. Na fenky reaguje pozitivně ale na kluky štěká. Akorát se štěňátky si hraje bez ohledu na pohlaví.
Achjo. Cestuje v pohodě autobusy, vlaky, mazlivej je, poslouchá, přizpůsobí se člověku, věci neničí, doma nečůrá, jen to štěkání.
Kéž by měl jakýkoliv jiný nešvar.
Příbuzná už z toho je kolikrát taky celá divoká a ptá se mě pořád, co mu kdo udělal, že je tak uřvanej.
Jestli to v něm spustila ztráta předchozího majitele třeba? Nevím. O pozornost mu taky nejde.
Absolutně nevím co mám dělat.
Přítelovi rodiče si ho odmítli vzít na těch pár měsíců i když jsou celé dny doma, mají zahradu, dům ale prý nechtějí takovou zakrslou krysu, že to není pes ale škodná a ať ho někam prostě přivážu.
Zkusím holt ten inzerát a snad se někdo najde. Jestli ne, tak tedy opravdu nevím. ![]()
Vytvoř příspěvek na Facebooku a hoď sem link, budu sdílet. Požadavky jasně popiš, charakter a fotku pejska, kolik nabízíš atd. Myslím že se někdo určitě najde a třeba i přímo v MB. ![]()
A co zkusit toho psiho psychologa? Treba by vam poradil, co ma za problem a pomohl ho vyresit ![]()
@Anonymní píše:
Dobrý večer, mám veliké trápení ohledně psíka.Přemýšlím, kde začít. Je to kříženec čivavy, trošku větší. Je zlatý, sice trochu svéhlavička ale má od začátku veliký nešvar a to je štěkání. Našla jsem ho před 5 lety když se chystal skočit do silnice. Zavolala jsem na něho prvním jménem, co mi přišlo na mysl a hned se ke mě rozeběhl. Nesla jsem ho domu v náručí 2 kilometry; celou cestu mi olizoval obličej a doma naskočil okamžitě na sedačku jako by tam snad už dávno bydlel.
Cesty osudu.
Dva týdny jsme chodili na dlouhé procházky, vše bylo v pořádku a hlavně jsme majitele nedohledali ani přes internet, ani když jsme chodili každý den místy, kde jsem ho našla.
Každopádně po těch dvou týdnech se nejspíše ocukal a začal pořád štěkat. No jo, ale když říkám pořád, tak pořád. Na ulici, doma, nedej Bůh, když jsem odešla z bytu. Slyšela jsem ho po celé ulici.
![]()
Zkoušela jsem ho více zatěžovat aby se unavil, rozptylovat hračkami, upozorňovat ho buď slovně nebo hlasitějším zvukem; zakašláním, syknutím, aby se přestal soustředit na objekt štěkání. Když už jsem vyzkoušela veškeré dostupné rady, tak i přesto, že se za to stydím, zkusila jsem i elektrický obojek.
To byl strašný zážitek hlavně pro mě, letěl hned druhý den do koše, příšerná věc.
Finále přišlo po půl roce kdy jsem musela urgentně v 10 večer odběhnout na půl hodinky pryč. Nešlo to jinak. Přišla jsem a kolem dveří stál naštvaný dav. Doslova.
Samozřejmě hystericky štěkal a druhý den bylo na družstvu 6 udání na náš byt ačkoliv jsem se všem omlouvala a déle jak 30 minut to opravdu netrvalo ale chápu.
Musela jsem ho dát k příbuzné, jelikož jsem nastupovala do práce a to by sousedi zešíleli, poslouchat štěkot od 5 ráno. Má psa, dům a zahradu. Byl a je tam spokojený, každý víkend tam jezdím a vozím pro něho jídlo. Ale to štěkání mu zůstalo. Nyní bydlím v bytě, kde majitelka zvířata striktně odmítá a v baráku k mému údivu ani nikdo zvíře nemá, takže si dovedu představit, že by to bylo ještě horší jak v tom paneláku.
Navíc by bylo náročný s pupkem a posléze s mimčem 4× denně chodit venčit ale zvládnout by se to dalo, to není argument. Každopádně jsme se i kvůli tomu rozhodli vzít hypotéku a koupit baráček. Jenže na to musíme i něco málo našetřit, aby nám tu hypotéku dali; co čert nechtěl, příbuzná se stěhuje do města, do bytu. Tudíž si tam nemůže vzít dva pejsky. A toho mého malého neurotika už vůbec ne.
Baráček bude za 8 měsíců. Tudíž otázka zní, kam ho na tu dobu ubytovat?
Pokuste se mě pochopit, mám těsně před porodem a opravdu nemohu riskovat, že přijdeme o bydlení, není mi ukradený.
Útulek nepřichází v úvahu, napadlo mě podat inzerát a někomu měsíčně platit za to, že by si ho na ten necelý rok někdo s barákem a zahradou k sobě vzal. Samozřejmě platit jídlo a mimo to třeba 2000,– za péči o něho, mimo to samozřejmě veterináře apod… Ač je mi líto, že si bude opět zvykat na nové lidi a prostředí. Celkem se bojím, aby to vzal v pohodě.
Myslíte, že je to dobrý nápad? Že by se někdo takový našel? Nebo vás napadá něco lepšího? Budu ráda za každou radu. Vzdát se ho opravdu nechci. Je to o těch pár měsících.
Napiš mi sz. Dám ti jméno jedné osoby, co by ti mohla pomoct.
Ahoj a co třeba Bachovy esence ( namíchané na míru )? Vlastní zkušenost nemám, ale jsem na jedněch stránkách a hodně lidi tam píše, že jim pomohly ať už zvířátko mělo jakýkoliv problém.
Ahoj tvůj problém nevyřeším ale dej pozor aby jsi nenaletěla na někoho kdo z tebe bude tahat peníze.
A pokud není pes čipovanej, tak ho očipuj a zaregistruj na sebe. Kdyby ti ho pak „pečovatelé“ měli problém vrátit. A taky na smlouvu nezapomeň.
@Syberia píše:
A co zkusit toho psiho psychologa? Treba by vam poradil, co ma za problem a pomohl ho vyresit
To mi prijde jako dobry napad! ![]()
Uz jsem slysela i o pripadu, kdy nechali majitele podobne ustekanemu psovi vyoperovat hlasivky, ale to mi prijde dost drsne.
Ten elektricky obojek mohl pomoct, nemela jsi ho jen spatne nastaveny, na prilis velky vykon? ![]()
Dobrý večer, mám veliké trápení ohledně psíka.
Přemýšlím, kde začít. Je to kříženec čivavy, trošku větší. Je zlatý, sice trochu svéhlavička ale má od začátku veliký nešvar a to je štěkání. Našla jsem ho před 5 lety když se chystal skočit do silnice. Zavolala jsem na něho prvním jménem, co mi přišlo na mysl a hned se ke mě rozeběhl. Nesla jsem ho domu v náručí 2 kilometry; celou cestu mi olizoval obličej a doma naskočil okamžitě na sedačku jako by tam snad už dávno bydlel.
Cesty osudu.
Dva týdny jsme chodili na dlouhé procházky, vše bylo v pořádku a hlavně jsme majitele nedohledali ani přes internet, ani když jsme chodili každý den místy, kde jsem ho našla.
Každopádně po těch dvou týdnech se nejspíše ocukal a začal pořád štěkat. No jo, ale když říkám pořád, tak pořád. Na ulici, doma, nedej Bůh, když jsem odešla z bytu. Slyšela jsem ho po celé ulici.
Zkoušela jsem ho více zatěžovat aby se unavil, rozptylovat hračkami, upozorňovat ho buď slovně nebo hlasitějším zvukem; zakašláním, syknutím, aby se přestal soustředit na objekt štěkání. Když už jsem vyzkoušela veškeré dostupné rady, tak i přesto, že se za to stydím, zkusila jsem i elektrický obojek.
To byl strašný zážitek hlavně pro mě, letěl hned druhý den do koše, příšerná věc.
Finále přišlo po půl roce kdy jsem musela urgentně v 10 večer odběhnout na půl hodinky pryč. Nešlo to jinak. Přišla jsem a kolem dveří stál naštvaný dav. Doslova.
Samozřejmě hystericky štěkal a druhý den bylo na družstvu 6 udání na náš byt ačkoliv jsem se všem omlouvala a déle jak 30 minut to opravdu netrvalo ale chápu.
Musela jsem ho dát k příbuzné, jelikož jsem nastupovala do práce a to by sousedi zešíleli, poslouchat štěkot od 5 ráno. Má psa, dům a zahradu. Byl a je tam spokojený, každý víkend tam jezdím a vozím pro něho jídlo. Ale to štěkání mu zůstalo. Nyní bydlím v bytě, kde majitelka zvířata striktně odmítá a v baráku k mému údivu ani nikdo zvíře nemá, takže si dovedu představit, že by to bylo ještě horší jak v tom paneláku.
Navíc by bylo náročný s pupkem a posléze s mimčem 4× denně chodit venčit ale zvládnout by se to dalo, to není argument. Každopádně jsme se i kvůli tomu rozhodli vzít hypotéku a koupit baráček. Jenže na to musíme i něco málo našetřit, aby nám tu hypotéku dali; co čert nechtěl, příbuzná se stěhuje do města, do bytu. Tudíž si tam nemůže vzít dva pejsky. A toho mého malého neurotika už vůbec ne.
Baráček bude za 8 měsíců. Tudíž otázka zní, kam ho na tu dobu ubytovat?
Pokuste se mě pochopit, mám těsně před porodem a opravdu nemohu riskovat, že přijdeme o bydlení, není mi ukradený.
Útulek nepřichází v úvahu, napadlo mě podat inzerát a někomu měsíčně platit za to, že by si ho na ten necelý rok někdo s barákem a zahradou k sobě vzal. Samozřejmě platit jídlo a mimo to třeba 2000,– za péči o něho, mimo to samozřejmě veterináře apod… Ač je mi líto, že si bude opět zvykat na nové lidi a prostředí. Celkem se bojím, aby to vzal v pohodě.
Myslíte, že je to dobrý nápad? Že by se někdo takový našel? Nebo vás napadá něco lepšího? Budu ráda za každou radu. Vzdát se ho opravdu nechci. Je to o těch pár měsících. 