Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Mám předškoláka, taky všechno komentuje, ale už ví, že to má pošeptat. Asi jsem taky buran, ale všechny nezdravím, pamatuji si jak mě jakou malou máma cepovala, že si paní ředitelka ze školky stěžovala, když jsem chodila na ZŠ, že jsem jí neřekla dobrý den a dostala jsem vynadano. Dneska je s ní máma a půl vesnice rozhadano, takže jí nezdraví nikdo. Syn pozdraví v obchodě paní prodavačku, poprosí a poděkuje, cizím lidem vyká, sice když jsem to vysvětlovala tak nechápal, ale nějak mu to naskakuje automaticky samo… Možná tady dostanu čočku, ale moje dítě není cvičená opice. Nedávno v práci v kantýně říkám kuchařce: „dobrý den, prosím řízek s kaší… Děkuji“ za mnou o několik let starší pán z jiného oddělení: "řízek " a taky to stačilo…
Na ani ne tříleté dítě jsou ty nároky přehnané. Jak říkáš některé děti v tuhle dobu ani nemluví. Byla bych ráda, že mám zdravé, zvídavé dítě, které se zajímá o okolní svět a komentuje ho. Zbytek se postupně naučí. Když vidím kolik dětí má problém i jen s komunikaci jako takovou, tak bych vůbec neřešila takové věci. Máma ať si mysli co chce, ale o myslím, že buran a podobné výrazy by říkat neměla. Možná na ní bylo to hlídání moc, bylo z toho unavená, podrážděná, tak si pak náladu vybila na tobě a na dceři ač to třeba nemusela myslet ani tak zle. ![]()
Tak zrovna s tou tloustkou to muselo asi dite někde slyšet, od nekoho dospělého, ze jiné lidi komentuje, ze jsou tlusti
totéž mluvení o nekom jako ona/on místo ta paní/ten pan. To si musí začít jako první dávat pozor na pusu rodiče ![]()
Neřešila bych, náš syn má 4 roky, chodí do školky, ale nějaké zdraveni taky zapomíná, vykání vůbec zatím nepobral, akorat teda říká prosím a děkuji, ale to se taky naučil až v te školce, případně když zapomene, tak třeba řeknu “toniku, jak se říká?” A on podekuje, ještě nedávno si to pletl a říkal místo dekuju prosím
kdyby mi babička říkala o batoleti, ze je buran, tak bych ji dítě nedavala, to je tedko buran, ale za chvíli bude srovnávat další věci, dítě bude víc vnímat a akorat mu zničí sebevědomí.
Tak máme taky burana, no ![]()
Syn má čerstvě tři roky a výborně mluví. Bohužel
Taky komentuje, co vidí. To můžu vysvětlovat, jak chci. Zdraví, umí prosím, děkuji, přeje dobrou chuť. Když se mu chce 🤷♀️
Jsou malí. Babička je podle mě zbytečně náročná.
@Semtex píše:
Tak zrovna s tou tloustkou to muselo asi dite někde slyšet, od nekoho dospělého, ze jiné lidi komentuje, ze jsou tlustitotéž mluvení o nekom jako ona/on místo ta paní/ten pan. To si musí začít jako první dávat pozor na pusu rodiče
Od nás to teda nemá
Urputně mluvím o lidech jako pan/paní (doktorka, učitelka,…) a kluk klidně zařve ona sedí ![]()
Vše je naprosto normální vzhledem k věku. Akorát tedy to prosím a děkuji. Dcera používá běžně (3 roky), o rok a půl mladší syn už říká „dík“ taky.
@Anonymní píše:
Máma. Tchýni nemáme.
já se musím hrozně smát, tvá máma má naprosto přehnané nároky a sama nebude také tak dokonalá, když o své vnučce říká, že je buran,
moje dcera ve 3 letech nemluvila téměř nic, teda něco šišlala, ale nikdo jí nerozuměl - nějaké zdravení a prosení vůbec,
babička předpokládá, že tvé dítě je cvičená opička, asi bych velice omezila její hlídání na chvíle, kdy opravdu nebudeš moci jinak, než jí holčičku svěřit,
a určitě některé děti zvládají zdravit a prosit v tomto věku, ale není to rozhodně pravidlo
@Kasandra159 píše:
Moje dítě muselo aktivně používat vykání až nástupem do primy, do té doby školka, první stupeň, tréninky, všude jen tykání.Zdravení u městských dětí je taky poněkud problém, protože to není jednoduché jako na vesnici, že mají zdravit každého, koho potkají. Pravidelné děkuji - prosím obvykle není moc běžné v rámci úzké rodiny, to spíš ta školka a cizí. Taky bych řekla, že babičky požadavky jsou dost předčasné.
Pravidelné “děkuji a prosím” stejně tak používání “ano” namísto “jo” naopak musí vycházet z úzké rodiny. Copak vy tohle nepoužíváte?
To se dítě nemůže učit až ve školce, to je snad součást běžnýho života…..
@Janli píše:
Pravidelné “děkuji a prosím” stejně tak používání “ano” namísto “jo” naopak musí vycházet z úzké rodiny. Copak vy tohle nepoužíváte?To se dítě nemůže učit až ve školce, to je snad součást běžnýho života…..
To bylo myšleno tak, že děkuji a prosím v komunikaci s dítkem jsem nepožadovala u každého jeho slovního projevu, zejména v tomhle věku. Moje dítko začalo mluvit taky relativně pozdě, takže za mě nejdřív porozumění, a že cizím se děkuje a prosí. Doma jsou požadavky volnější, prarodiče nejsou cizí ![]()
Jo mi nevadí, papučky místo bačkor mi vadilo, každý to má jinak ![]()
@Kasandra159 píše:
To bylo myšleno tak, že děkuji a prosím v komunikaci s dítkem jsem nepožadovala u každého jeho slovního projevu, zejména v tomhle věku. Moje dítko začalo mluvit taky relativně pozdě, takže za mě nejdřív porozumění, a že cizím se děkuje a prosí. Doma jsou požadavky volnější, prarodiče nejsou cizí
Jo mi nevadí, papučky místo bačkor mi vadilo, každý to má jinak
Jak nepožadovala? Tohle přece dítě odkouká od tebe a rovnou to používá. To má být součástí jeho života, ne učením. Děkuje a prosí se snad i u rodičů, stejně jako to rodiče používají vůči dětem. Tohle doma nemáte? ![]()
@Janli píše:
Jak nepožadovala? Tohle přece dítě odkouká od tebe a rovnou to používá. To má být součástí jeho života, ne učením. Děkuje a prosí se snad i u rodičů, stejně jako to rodiče používají vůči dětem. Tohle doma nemáte?
Syn třeba prosím, děkuji, dobrý den, nashledanou… dlouho nechápal. Vlastně většinu sociálních interakcí se musel učit víceméně „nazpaměť“. Třeba to zdravení - napřed nezdravil vůbec a pak úplně každého a všude
Takže z toho, že dítě neprosí, neděkuje a nezdraví bych opravdu nevyvozovala, jak to v rodině funguje.
@Anonymní píše:
Syn třeba prosím, děkuji, dobrý den, nashledanou… dlouho nechápal. Vlastně většinu sociálních interakcí se musel učit víceméně „nazpaměť“. Třeba to zdravení - napřed nezdravil vůbec a pak úplně každého a všudeTakže z toho, že dítě neprosí, neděkuje a nezdraví bych opravdu nevyvozovala, jak to v rodině funguje.
Ne, z toho to nemůžeš vyvozovat, některým dětem to trvá, ale pokud někdo napíše, že to v rodině není potřeba, tak je něco špatně. Jak můžeš po dítěti chtít základy slušnýho chování, když v rodině nefungujou?
@Janli píše:
Ne, z toho to nemůžeš vyvozovat, některým dětem to trvá, ale pokud někdo napíše, že to v rodině není potřeba, tak je něco špatně. Jak můžeš po dítěti chtít základy slušnýho chování, když v rodině nefungujou?
Nepsala jsem nikdy, ale že ne u každého slovního projevu, to je dost podstatný rozdíl ![]()