Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Anonymní píše:
Maminky, řekněte mi, vidím to objektivně já nebo babička?Mám holčičku ve věku 2 roky a 9 měsíců. Hlídala babička a když jsem přišla, vyčetla mi, že malá je už velká na věci, které dělá a že se chová jako spratek. Že se prý vzteká a vymýšlí, prý nezdraví cizí lidi dobrý den a nashledanou, takže je prý buran. Ukazuje prý venku na lidi a komentuje, například na zastávce „ona nesedí“, ale je buran, protože měla říct „paní nesedí“, a nejlépe nekomentovat vůbec. Ale hlavně už má dávno zdravit. A když něco chce, třeba podat pití, tak neříká ani prosím ani děkuji.
Upřímně, dost mě babička urazila. Burana si mohla odpustit. Ale co myslíte? Všechny uvedené věci samozřejmě trénujeme a někdy se povede, někdy ne. Malá komentuje vše, všechno jí zajímá a chce vysvětlit, proč ten a tamten dělá to a to a ukazuje u toho prstem. Občas poprosí, poděkuje, když jí fakt o něco jde, ale ne vždy. U jídla přeje dobrou chuť často jako první. Nashledanou řekla poprvé minulý týden u stánku paní prodavačce a já blbá to pyšně psala babičce
S kamarády se zdraví „papa“ a to skoro vždy, jen když už je někde napřed, tak nepozdraví. Když dostane od cizích třeba jahody, nepoděkuje, protože se stydí.
Co se stýkáme s dětmi v jejím věku, všechny dělají zhruba to samé, některé ani nemluví (malá mluví moc pěkně).
Takže jak to vidím já, že je moc šikovná a nevím, co by babička po ní jako chtěla. Ale jsem máma, tak to nemusím vidět objektivně. Jak se chovají vaše děti v tomhle věku?
Prosím anonymně kvůli rodině.
Ze existuje neco jako vykani, deti casto pochopi az s nastupem do skolky, kde se pani ucitelce vyka. Do tri let ma dite prevazne egocentricky pohled na svet a okoli vnima minimalne, moc nechape co to znamena nejaky zivot ve spolecenstvi. Takze za me je babka mimo a dala bych ji do ruky knihu vyvojove psychologie. A laskave at necha dite uzivat si zivot a radovat se z nej dokud je dite. ![]()
Asi bych se neurazela a mozna se zkusila kriticky podivat na to jak ziju ja a jak babicka. Nepisete nic o tom, zda se pohybujete ve meste, nebo na vesnici, jak se mezi lidmi chovate vy a jak zase babicka a z toho bych si udelala nazor na to zda jsem spokojena s tim, co uz dite zvlada a nezvlada. Objektivne totiz toto posoudit tezko. Mne vyjadreni „ona nesedi“ a ukazovani prstem prijde spolecensky nevhodne a ucila bych jine zpusoby jak se vyjadrit nebo na neco upozornit a stejne i se zdravenim, prosenim a dekovanim.
@dreamis píše:
Ze existuje neco jako vykani, deti casto pochopi az s nastupem do skolky, kde se pani ucitelce vyka. Do tri let ma dite prevazne egocentricky pohled na svet a okoli vnima minimalne, moc nechape co to znamena nejaky zivot ve spolecenstvi. Takze za me je babka mimo a dala bych ji do ruky knihu vyvojove psychologie. A laskave at necha dite uzivat si zivot a radovat se z nej dokud je dite.
Moje dítě muselo aktivně používat vykání až nástupem do primy, do té doby školka, první stupeň, tréninky, všude jen tykání.
Zdravení u městských dětí je taky poněkud problém, protože to není jednoduché jako na vesnici, že mají zdravit každého, koho potkají. Pravidelné děkuji - prosím obvykle není moc běžné v rámci úzké rodiny, to spíš ta školka a cizí. Taky bych řekla, že babičky požadavky jsou dost předčasné.
@Anonymní píše:
Maminky, řekněte mi, vidím to objektivně já nebo babička?Mám holčičku ve věku 2 roky a 9 měsíců. Hlídala babička a když jsem přišla, vyčetla mi, že malá je už velká na věci, které dělá a že se chová jako spratek. Že se prý vzteká a vymýšlí, prý nezdraví cizí lidi dobrý den a nashledanou, takže je prý buran. Ukazuje prý venku na lidi a komentuje, například na zastávce „ona nesedí“, ale je buran, protože měla říct „paní nesedí“, a nejlépe nekomentovat vůbec. Ale hlavně už má dávno zdravit. A když něco chce, třeba podat pití, tak neříká ani prosím ani děkuji.
Upřímně, dost mě babička urazila. Burana si mohla odpustit. Ale co myslíte? Všechny uvedené věci samozřejmě trénujeme a někdy se povede, někdy ne. Malá komentuje vše, všechno jí zajímá a chce vysvětlit, proč ten a tamten dělá to a to a ukazuje u toho prstem. Občas poprosí, poděkuje, když jí fakt o něco jde, ale ne vždy. U jídla přeje dobrou chuť často jako první. Nashledanou řekla poprvé minulý týden u stánku paní prodavačce a já blbá to pyšně psala babičce
S kamarády se zdraví „papa“ a to skoro vždy, jen když už je někde napřed, tak nepozdraví. Když dostane od cizích třeba jahody, nepoděkuje, protože se stydí.
Co se stýkáme s dětmi v jejím věku, všechny dělají zhruba to samé, některé ani nemluví (malá mluví moc pěkně).
Takže jak to vidím já, že je moc šikovná a nevím, co by babička po ní jako chtěla. Ale jsem máma, tak to nemusím vidět objektivně. Jak se chovají vaše děti v tomhle věku?
Prosím anonymně kvůli rodině.
Zapomela na své děti? Kolik ji je té nemoudre paní? Už ji tam to dítě nedávej. Nezaslouží si ho. ![]()
@dreamis toto môžu zvládať tak predškoláci, sotva ani nie trojročné dieťa. V škôlke sa trvá na oslovení pani učiteľka, vykanie som nezaznamenala nikde.
@Anonymní píše:
Maminky, řekněte mi, vidím to objektivně já nebo babička?Mám holčičku ve věku 2 roky a 9 měsíců. Hlídala babička a když jsem přišla, vyčetla mi, že malá je už velká na věci, které dělá a že se chová jako spratek. Že se prý vzteká a vymýšlí, prý nezdraví cizí lidi dobrý den a nashledanou, takže je prý buran. Ukazuje prý venku na lidi a komentuje, například na zastávce „ona nesedí“, ale je buran, protože měla říct „paní nesedí“, a nejlépe nekomentovat vůbec. Ale hlavně už má dávno zdravit. A když něco chce, třeba podat pití, tak neříká ani prosím ani děkuji.
Upřímně, dost mě babička urazila. Burana si mohla odpustit. Ale co myslíte? Všechny uvedené věci samozřejmě trénujeme a někdy se povede, někdy ne. Malá komentuje vše, všechno jí zajímá a chce vysvětlit, proč ten a tamten dělá to a to a ukazuje u toho prstem. Občas poprosí, poděkuje, když jí fakt o něco jde, ale ne vždy. U jídla přeje dobrou chuť často jako první. Nashledanou řekla poprvé minulý týden u stánku paní prodavačce a já blbá to pyšně psala babičce
S kamarády se zdraví „papa“ a to skoro vždy, jen když už je někde napřed, tak nepozdraví. Když dostane od cizích třeba jahody, nepoděkuje, protože se stydí.
Co se stýkáme s dětmi v jejím věku, všechny dělají zhruba to samé, některé ani nemluví (malá mluví moc pěkně).
Takže jak to vidím já, že je moc šikovná a nevím, co by babička po ní jako chtěla. Ale jsem máma, tak to nemusím vidět objektivně. Jak se chovají vaše děti v tomhle věku?
Prosím anonymně kvůli rodině.
Boha, je to prcek..Nikdy nezapomenu, kdxz kluk taky prcek tak 3-4letak si sednul proti hodne otyle pani a na cely autobus..vykulil oci a..mamiii ta pani je tluustaa..chudak pani zcervenala jak rajce, ja jak malina, pani jsem se desne omlouvala a kluka chtela zaskrtit.
@ekira5 píše:
@dreamis toto môžu zvládať tak predškoláci, sotva ani nie trojročné dieťa. V škôlke sa trvá na oslovení pani učiteľka, vykanie som nezaznamenala nikde.
Jasne ze to neni hned od prvniho dne nastupu do skolky. Uci se to postupne a u predskolaku to je uz samozrejme. ![]()
Babička je tvoja mama alebo svokra? Moja svokra mi dávala podobné kázania, jej deti všetko vedeli lepšie, rýchlejšie, boli šikovnejšie ako moje, pretože ich ona tak vychovala. Pretože ona bola lepšia ako ja ![]()
@ekira5 píše:
Babička je tvoja mama alebo svokra? Moja svokra mi dávala podobné kázania, jej deti všetko vedeli lepšie, rýchlejšie, boli šikovnejšie ako moje, pretože ich ona tak vychovala. Pretože ona bola lepšia ako ja
Máma. Tchýni nemáme.
@Anonymní píše:
Máma. Tchýni nemáme.
Tak potom má krátku pamäť. Vôbec sa nad tým nepozastavuj. Dcérka je malá, venujete sa jej. Skutočne i staršie deti nezvládajú to, čo by si predstavovala babička.
@ekira5 píše:
Babička je tvoja mama alebo svokra? Moja svokra mi dávala podobné kázania, jej deti všetko vedeli lepšie, rýchlejšie, boli šikovnejšie ako moje, pretože ich ona tak vychovala. Pretože ona bola lepšia ako ja
Mladsi dcera se dost vztekala… Tchyne nikdy nevedela co delala byvaly a svagr…kdy chodily, kdy zacali mluvit a podobne… vzdy „proboha to si nepamatuju“… naprosto presne vedela, ze jeji dokonaly synacek se urcite nikdy nevztekal ![]()
To komentování lidí bych odnaučila, ono to pro ty osoby, kterých se to týká není často příjemné. Třeba jedno dítko bylo v tramvaji a říkalo o jedné paní: Ta paní je ale tlustá, viď mami…
Bylo vidět, jak lidi obrací oči. Jako ještě když se řeknou pozitivní věci - třeba paní má krásný vlasy, krásný šaty…
Taky tahání a dotýkání se vlasů když sedím a mám je rozpuštěné, to je taky šílený. Podobně.
Babička byla jiště vychovávaná jinak, ale přece není problém vnučku na zdravení nějak hezky upozornit a pak ji pochválit. Buran je přehnané a nehezké slovo. Je ještě malá.
Všechno, co tvoje dcerka dělá, považuji za úplně normální a přiměřené věku - s jedinou výjimkou, a tou je „prosím“ a „děkuji“, když něco chce.
Konkrétně tohle není o žádném ne/dozrání, toto už je bez problémů schopno pochopit i mladší dítě - jen je zkrátka potřeba mu to trpělivě připomínat a především, být důsledný a nevyhovět mu, jestliže trucuje a slovo „prosím“ použít nechce.
Zbytek je holt bohužel o tom, že babička má uplynulým časem zkreslené vnímání a tím pádem nepřiměřené nároky.
@Kasandra159 píše:
Zdravení u městských dětí je taky poněkud problém, protože to není jednoduché jako na vesnici, že mají zdravit každého, koho potkají. Pravidelné děkuji - prosím obvykle není moc běžné v rámci úzké rodiny, to spíš ta školka a cizí. Taky bych řekla, že babičky požadavky jsou dost předčasné.
To je fakt, ve městě se nezdraví, takže my to dělali tak, že děti zdravily na pokyn, samo od sebe snad až ve škole?
Takže nezdravení šlo za náma, chyba rodičů. ![]()
Ukazování, to jsme řekli rovnou, že to dělají jen malé děti, takže brzo přestaly (ale teda u tříleťáka mi to furt přijde OK). Děkování automaticky, ale my teda děkujeme a prosíme i v té rodině často, nevím, já za den poděkuju tak 10× do hodiny (někdo něco podá, popřeje zdravíčko, dobrou chuť, vyhne se ve dveřích, podrží dveře, komplimenty, zeptá se, co nového, o mailech nemluvě)…
Takže dítě, co to v těch necelých třech letech nepoužívá, mi nijak mimo nepřijde - ale teda taky preferuju, když už tyhle společenské věci zvládne, možná teda babču i chápu, pokud u ní v rodině na to dbali (a dřív se na to dbalo hodně) - ale zas že by se z toho nějaká matka měla hroutit, to fakt ne. Zas ve třech letech jsou důležitější věci, než společenské chování, hlavně, že je dítě veselé, zdravé a zvídavé. ![]()
Maminky, řekněte mi, vidím to objektivně já nebo babička?
Mám holčičku ve věku 2 roky a 9 měsíců. Hlídala babička a když jsem přišla, vyčetla mi, že malá je už velká na věci, které dělá a že se chová jako spratek. Že se prý vzteká a vymýšlí, prý nezdraví cizí lidi dobrý den a nashledanou, takže je prý buran. Ukazuje prý venku na lidi a komentuje, například na zastávce „ona nesedí“, ale je buran, protože měla říct „paní nesedí“, a nejlépe nekomentovat vůbec. Ale hlavně už má dávno zdravit. A když něco chce, třeba podat pití, tak neříká ani prosím ani děkuji.
Upřímně, dost mě babička urazila. Burana si mohla odpustit. Ale co myslíte? Všechny uvedené věci samozřejmě trénujeme a někdy se povede, někdy ne. Malá komentuje vše, všechno jí zajímá a chce vysvětlit, proč ten a tamten dělá to a to a ukazuje u toho prstem. Občas poprosí, poděkuje, když jí fakt o něco jde, ale ne vždy. U jídla přeje dobrou chuť často jako první. Nashledanou řekla poprvé minulý týden u stánku paní prodavačce a já blbá to pyšně psala babičce
S kamarády se zdraví „papa“ a to skoro vždy, jen když už je někde napřed, tak nepozdraví. Když dostane od cizích třeba jahody, nepoděkuje, protože se stydí.
Co se stýkáme s dětmi v jejím věku, všechny dělají zhruba to samé, některé ani nemluví (malá mluví moc pěkně).
Takže jak to vidím já, že je moc šikovná a nevím, co by babička po ní jako chtěla. Ale jsem máma, tak to nemusím vidět objektivně. Jak se chovají vaše děti v tomhle věku?
Prosím anonymně kvůli rodině.