Klub tříletých "puberťáků"

4419
4.12.07 08:54

Klub tříletých "puberťáků"

Ahoj všem, co mají doma malé puberťáky :roll: :wink: :lol: .

Mám doma prostě malého puberťáka a jediný způsob, jak se vyventilovat během dne mě napadlo tady založit forum, kde bychom se mohli vykecat a vyvztekat. Protože já prostě někdy zuřím, to se jdu raději zavřít do koupelny :wink: , abych toho našeho raubíře „nepřizabila“. Promiňte mi ten výraz :wink: .

Když mu něco řeknu, tak se na mě culí, koutky mu cukají a myslí si své a to co po něm chci prostě neudělá. Včera jsem mu dala oběd na talíř, přišel, sedl si, podíval se do talíře (měli jsme dost dobré rizoto) a ofrnil nos a „tohle jíst nebudu“ :-D . No prostě vopruz. Když ho pošlu pryč od stolu, je scéna, že chce jíst. Večer když ho posílám si vyčistit zuby, tak to je někdy s řevem. A věty typu: tohle nechci, tohle dělat nebudu, ccccc, a vrčení na mě a ofrňování nosu. Ty jo, co bude dělat v 15???

Jak z toho ven?? Zkoušela jsem po dobrém, po zlém, vysvětlování věcí, ignorace, prostě nic nezabírá. Takže asi nejspíš čekat, kdy ho to přejde :roll: .

Kdo se hlásí do klubu malých puberťáků???

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Napsat příspěvek

Reakce:

4.12.07 09:26

Ahoj Packo,
tak tohle sice u nás až takové není, ale někdy - tak 1× za týden až 10 dní - je to přesně, jak popisuješ.
A u nás je oblíbená odpověď, že něco nemůže udělat, protože „jí trápí bříško“ a nebo „venku je tma“. Prostě hodí nějakou odpověď a přes to pro ni vlak nejede :evil: :roll: :twisted:
A když se začnu zlobit, tak ona se ještě víc zatvrdí.
Obvykle scény nastávají při vypravování se ven - dá se říct, že každé ráno ji 2 hodiny přemlouvám, aby se už konečně převlíkla. A bohužel se stává, že musím po několikerém připomenutí začít vyhrožovat i plácnutím přes dupu a dokonce to i udělat. To zas pak brečí, já su z ní na nervy, mladší se přidá taky, bo už bývá třeba unavený a hlavně naštvaný, že je oblečený, no prostě blázinec.
Naštěstí nedělá moc scény na veřejnosti ani v obchodě, to jí ukazuju zlobivé a vztekavé děti jako odstrašující případ :lol: .
Ale tatínkovi tohle obvykle nedělá, toho si musí hýčkat.
Většinou se mi daří tyhle stavy nějak okecat, nejhorší to je k večru, kdy je unavená (odpoledne nespává) a protivná. manžel tomu okecávání říká „taktické lhaní“, ale co mám asi tak dělat?

Říkám si, že teď je asi to období, kdy prostě nesmíme moc polevovat, protože za pár let bychom byli v blázinci. Mám pocit, že to je boj „kdo z koho“.

Vím, že jsem Ti nepomohla, ale snad jsem Tě potěšila, že v tom nejsi sama.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
1403
4.12.07 09:38

Ahojte,
tak ja mam taky pocit, ze je Betka v puberte. Mooooc doporucuji knihu „Respektovat a být respektován. Je to o stanovovani hranic pro dite a na Betku to dost zabira. Nema cenu, abych tady neco o tom psala, kniha se musi precist od zacatku, veci vytrzene z kontextu by Vam mohly pripadat "divne“. Ze zacatku je to pro rodice trosku narocnejsi, prece jen zvyk je zelezna kosile, ale kdyz si pak zvyknete reagovat „efektivne“, zjistite, ze to zacina fungovat. Teda ne, ze bych nekdy neujela, jsem taky jen clovek :-)

Mejte se krasne
Kacica

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
4419
4.12.07 09:40

No mamčo, fakt to není jednoduchý. Do toho mi v tomhle směru moc nepřidá tchýně. Je to jinak super ženská, vycházíme spolu maximálně skvěle, jak jen snacha s tchýní vycházet může. Ale!!! Podle ní je na všechno malý. Takže když mu čtyřikrát řeknu, ať si jde uklidit hračky, že půjdeme domů (když jsme u tchánovců), tak ona to jde uklízet s tím, že je pšeci eště majičký, aby si uklízel hračky. Na tohle jsem teda jak žíhadlo. To pak vždycky málem vylítnu. Posledně jsem mu u tchánovců desetkrát říkala, ať po sobě zavře dveře. Evidentně si ze mě dělal psinu, civěl na mě a culil se. Já jsem nechtěla polevit a do toho šla babi a ty dveře zavřela. Je to na zabití, fakt. Já zas na ní nemůžu nijak vylítnout,páč když potřebujeme, tak vždy pohlídá, pomáhají nám jak se dá. Starají se doma už skoro 40 let o manželovýho postiženýho bratra a tam je taky ve všem trochu citový háček. To je ale zase asi jiné téma.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
4.12.07 10:06

Ještě jsem si vzpoměla, co v poslední době začla dělat a nějak si s tím nevím rady.
Začala dělat některé věci tajně. Ona celkem dost miluje jídlo. Máme doma koupené takové želé bombony s Mickey Mousem, pytlík byl dost drahý a ty bombonky jsou větší. Ví, že každý den může dostat 1 bombon. Ona místo toho, aby si o něj řekla mi, tak jde tajně sama do kuchyně, přistaví si židli a mlsá. Nedávno jsem ji přistihla, jak mě slyšela přicházet, tak rychle ožužlaný bombon vrátila do pytlíku. Vysvětlila jsem jí, že přece nemá důvod se bát, že mi klidně může říct a já jí ho dám.
Včera podobná situace, opět v ručičce schovávala kuličky, které si přidáváme do polívky, ale jen někdy a trochu. Stačilo, abych na chviličku odešla.
A nebo když nestihne doběhnout na záchod/nočník, stává se to výjimečně, ale přece to není žádná katastrofa.
Nikdy ji za to nehubuju, nebiju, vždycky v klidu. Tak nevím, jestli se mě bojí a nebo mi nevěří a nebo to nějak souvisí s tím, že chce být ve všem samostatná. Fakt nevím, ale začíná mě to trápit.

Mám pocit, že po tom druhém roku věku, jak začala lépe mluvit a samostatně přemýšlet, tak je to čím dál těžší. Nikdy nevím, co je správné, jak se mám zachovat. Ách jo, snad se mi to nevymkne z rukou.

Packo - u nás s uklízením hraček to je ještě horší, protože ona pořád vidí toho mladšího brášku, který sice trochu pomáhá, ale sám vlastně nic neuklidí. A babičky taky rozmazlují, ale tchýně je naštěstí super a snaží se respektovat, co řeknu.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
4419
4.12.07 10:35

Jo jo, je to potíž. Ale jak se říká, malé dítě malé starosti, velké dítě velké starosti. No nevím, jaké to bude v patnácti, no fakt. Minule mi manžel řekl, že takovýmhle tempem puberty mě v patnácti pošle do … No teď se tomu smějeme, ale co když přeci 8O ?? Hlavně poslední dobou nevím, jak se mám v určité situaci zachovat, aby se on mě nebál, aby věděl, že za mnou může kdykoliv s čímkoliv přijít, ale aby věděl, že jsem přeci jen autorita, kterou chtě nechtě musí v určité situaci prostě poslechnout. Nechci na něho řvát, bít ho vůbec ne. Ale prostě občas mi to ujede a já zařvu. Protože celý den mu domlouvat, tak k večeru už jsem s nervama v kýblu :wink:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
2318
4.12.07 11:58

Hlásím se do klubu, tečou mi nervy a to pořád. Jsem z toho už vážně nešťastná. Matýsek byl vždycka trochu problémovej - už v porodnici víc řval než spal, do půl roku to nebylo lepší, pak si sám sednul, lezl a já se těšila, až začne mluvit. Jenže pak to teprve začalo být perný. Porád odmlouvá, základní slovo je NE nebo NECHCI a řev. Říká to na všechno, celej den boj, nesundá si plínu, nepůjde čůrat, nebude se v žádným případě oblíkat. Snídat nechce, pít taky ne. Asi nemusím pokračovat. Jsem z něj fakt na nerv a to hlavně, když se někam vypravujem, což je denně někdy i 2×. Domluvy u nás nikam nevedou, jedině vyhrožování. Už předem jsem vynervená, co zase bude. Strašně mě to unavuje. Koupila jsem si bachovy esence na netrpělivost a doufám, že mě trochu zklidní. Určitě si pořídím tu knížku viz výše, už jsem na ni slyšela dobrý ohlasy, určitý zklidnění mi taky slibuje homeopat (až přeléčí ekzém, tak ho prý trochu zharmonizuje). Jsem fakt zralá na blázinec. Zaplaťpánbůh za školku, teď byl měsíc doma a myslela jsem, že mě odvezou.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
4.12.07 12:06

Ahoj Lasičko,
tož taky upřímnou soustrast :lol:
Moje malá tyranka usla před asi 20 min. v obýváku na sedačce, pravděpodobně vysílena dnešním vzdorem.
Já jsem slyšela, že hodně dětí se ve školce tak nějak „spraví“, tak doufám, že nám to, Lasičko, potvrdíš.
A přidávám oblíbené slovo : „nemůju“ :lol:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
2318
4.12.07 12:12

nezkusena_mamina: :-) i kdyby ho nezklidnila, tak přece jen dobrý 4 hodinky klidu jen s miminem :-)

Packa: já si večer připadám natlakovaná jak papiňák, pořád se ovládám, pořád všechno 100× opakuju a pak mě vytočí nějaká drobnost (jako když schválně neustále kope do chrastítka při uspávacím kojení mladšího), že se pak vytočím do nepříčetna :oops: Ještě, že ten mladší je zatím takový sluníčko :-)

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
4419
4.12.07 12:19

Nooo Lasičko, taky dobrý :lol:

No já za chvíli musím mizet, odvážím mamču k doktorovi, takže už nějakou dobu ho přemlouvám, ať si jde laskavě sednout na nočník. Ale je fakt, že jeho vidina jet autem ho trochu žene kupředu, ale jako teď právě: JÁ „Běž si už konečně sednout na ten nočník, ať můžeme jet“, HONZÍK „Jo mami, už jdu“ a dál si hraje. No je to opravdu náročný. A když si vezmu, že se snažíme o druhé, tak začínám pochybovat :lol: . Jinak si samozřejmě nestěžuju, mateřství je krásný, ale tohle období je veeelmi náročné.

Velmi výstižný výraz: NATLAKOVANÝ PAPIŇÁK!! Fakt, to přesně sedí :lol:

Vypínám PC a mizím. Třeba se nás tady sejde víc, ale tu knížku si taky koupím a co je to BACHOVY ESENCE??

Hurá, jsme vyčůraní :lol:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
379
4.12.07 12:49

aaa,tak koukám,že nejsou hry na nervíky jenom u nás doma…Ondráš je děsně drzej,co začal chodit do školky,odmlouvá,,,,taky nevim,jak na to reagovat,fakt má pořád pusu plnou keců,když po něm něco chci…teď je marod a kvetu :D
ale ve školce je hodnej a sám se oblíká :D to doma nedělal

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
2318
4.12.07 12:58

Packa: tak to je u nás úplně stejný, neustále se o něco prosit… Vysvětlení k bachovkám:
http://sipe.cz/…ova-terapie/
Jsem tak trochu cholerik a už nevím, co se sebou, tak doufám, že se po nich trochu zklidním…

Nejhorší to s ním bylo asi na dovolené letos na konci října. Byli jsme týden ve sporthotelu na Šumavě, celej den měl program, všechno se dělalo kvůli zábavě kluků a výsledek - neustálý mrčení nebo rovnou řev, dokonce se tam 3× po sobě pokadil do slipů (přes rok a půl neměl kadící nehodu).

Nezkušená: je teda fakt, že když je přes den ve školce, všechno to líp zvládám, je to asi začarovanej kruh, já jsem víc v klidu tak on taky a opačně :cry:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
427
4.12.07 13:26

Holky, vydržte! Já vás úplně chápu, ještě nedávno bych zakládala podobnou diskuzi. U mého staršího syna trvalo tohle vzdorovací období až do 5,5 roku 8O 8O (umocněno příchodem mladšího brášky). Zlomilo se to až letos na podzim po nástupu do školky, kde je teď už ten „velikán“.
Takže věřte, že i vás vaše zlobítko překvapí jednou tak, jako můj syn:
ráno potichu vstane, sám se umyje a obleče, a tiše si staví z lega. Dokonce nám jednou nachystal snídani - vytáhle jsem jen jogurty z lednice, Lubik je rozdělil do misek, přidal cereálie, nachystal lžičky a krásně naservíroval na stůl…
A najednou mi nosí obrázky se srdíčky a různé dopisy - maminko usmívej se..

Jediné, co k tomu snad mohlo přispět byla konstituční homeopatie - první dávku dostal v červnu.

Takže vydržte, u nás je idyla pouze dočasná v červenci se začal vztekat ten mladší :cry: :cry:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
2318
4.12.07 13:33

Anavi: fakt vám pomohla ta homeo? S ekzémem a kašlem jsme byli zatím na 2 seancích, poprvé v září a prý to začíná fungovat, tak bych si moc přála, kdyby kuličky zabraly i na negace. Přesně tohle jsem potřebovala slyšet :-)

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
3845
4.12.07 13:46

ahoj,

super diskuse…taky mám doma „puberťáka“ a taky doufám, že, až ho dám do školky, všechno bude lepší…jak už tady psala Lasička, Ríša byl taky děsně uřvaný miminko, ted po příchodu sestřičky, která byla mimochodem nedonošená, takže sem byla celkem na nervy, se přestal chtít sám oblíkat, musím ho krmit, jinak nesní ani sousto a furt jen vykřikuje „kokoládu“ (čokoládu), chci po něm aby odpoledne spával, protože brzo ráno vstává a v 5 už je nepříčetně protivnej, ale donutit ho v poledne spát je skoro nadlidskej úkol, zrovna dneska, klasicky ho dávám do postele ve 12, po obědě a pohádce, většinou stačí pomazlit, pusinku a říct „bononoc“ (dobrou noc)…ale dneska usnul po dlouhým zlobení, skákání po postely, vylízání z postele, vymýšlení, že se mu chce kakat, čůrat, má žízeň…no prostě usnul až ted.....já mám nervy na pochodu, taky se snažím být v klidu, milionkrát opakovat, můžu třeba doporučit „napočítám do 5ti a ty si sendeš abych tě teda mohla krmit“…napočítám do 5ti, když si i tak nesedne tak startuju a plácám přes zadek.....většinou ale k tomu plácání nedojde, páč u „4“ se laskavě zvedá a míří ke stolu, jenže sní 2 sousta a zase chce odbíhat od stolu, kde všichni jíme, je to prostě palice dubová a kolikrát nezabere nic než to plácání přes zadek, ale to bych musela furt, což samozdřejmě nechci…dokonce mi vylítla ruka a dostal jednu přesně mířenou po tváři, když sem měla asi 7 měsíční pupík, tak mi do něj kousnul, jizvu tam mám doteď…a já si pak vyčítala, že jestli někdy bude bít svou ženu, tak jedině mojí vinnou a podobně…no je to boj a já se nemůžu dočkat té školky…

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama