Laktační poradna
MVDr. Anna Musilová
Kojení a když to nejde
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
11.8.25 19:06
Ne, i jít fakt každá nemůže, někdy to prostě nejde ať skaces horem dolem…já jsem první dítě taky několika..mléka jsem měla habaděj, ale velká prsa a malé se špatně přidávalo, v porodnici tlačili na dokrm a vlastně se první 3 dny absolutně nikdo nepodíval na to jak to jde, přitom jsem říkala že mi to moc nejde…a pak najednou že malá moc zhubla a vrazili flašku…tu teda dostala už i předtím protože jsem byla po císaři který proběhl večer a přivezli mi ji pak až druhý den po obědě s tím že právě distala od nich dopoledne mlíko. To odpoledne jsem to zkoušela a to se celkem přidávala, ale to ještě nebyla ta laktace tak naběhla že, tím jak jsem ji vlastně neměla u sebe…a večer mi ji zase sebrali..ja naivně myslela že mi iintreba aspoň v noci přinesou k na kojení ale ne…no a další den už se nepřisavala, byla spava a slaba kvůli silne žloutence…takže se přikrmování… bojovala jsem ještě týden doma s prikrmovanim a odsáváním ale byla jsem z toho tak hotová že jsem to vzdala ve chvíli kdy jsem pro nedostatečný odběr měla obě prsa rudá, horká a tvrdá jak beton…bylo mi to líto ale asi víc mě mrzely výčitky od mě mámy…že jsem to vzdala…přitom jí samotné taky kojit moc nešlo..resp. pila jsem málo a neprospívala jsem…
U syna pak ale kojení bylo úplně vpohode…byla jsem vpohode s tím že to třeba nepůjde, ale už do porodnice jsem si přivezla vlastní odsávačku mléka, kojící kloboučky apod…měli i volný nadstandart což bylo fajn, protože jakojza druhorodickou za mnou pak krom vizit nikdo nevlezl a malej byl naštěstí ji docela savec, takže i když taky hodně zhubnul tak jsme to zvládli bez prikrmu…teda jednou ho prikrmili, to bylo první noc kdy jsem byla ještě na kopce (opět císař) protože měl nizkou glykémii..to jen rekla že mi ho snad měli napřed přinést k na kojení ne a až pak třeba dát příkrm nejonse mě aspoň zeptat…tak se omluvili že mě nechtěli budit… 
a pak už dobrý…
Každopádně si nemáš co vyčítat a určitě nejsi špatná matka proto že si někojila…kontakt s miminkem máš i při krmení z láhve, a než se třeba trápit a strrsovat se a dítě pořád nespokojený a ty uplakaná že to nejde tak je lepší prostě tu um bez výčitek dát…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.8.25 19:18
Druhé dítě jsem se snažila kojit 3 týdny, ale z mých prsou neutekla ani kapka.
Měla jsem plánovaný CS a tělo na porod asi vůbec nezareagovalo, nebo co…
První jsem kojila 2 měsíce, pak jsem začala ztrácet mléko a malá hubnout, ale aspoň něco bylo…
Ne, nehroutila jsem se ani jednou, že nekojím…
A upřímně ať se každý stará o sebe a svá prsa, své dítě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.8.25 19:27
@Markéta188 píše: Více
toto je krásně napsané, také nechápu to všeobecné starání se o to, jak kdo krmí své dítě
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.8.25 20:47
Souhlasím (a teď jdu trochu jako laktační poradkyně proti sobě) s tím, že prostě ten tlak na kojení a ne-kojení je neskutečný. A že se to přehoupává z jednoho extrému do druhého. A je to krásně napsané.
A ještě chci jenom dodat, že se i maminka může přetrhnout, ale kojit jí může bránit i psychický problém a trauma, přes které se nedá přenést. Zároveň by takové vyšetření mělo být k dispozici budoucím maminkám, aby nežily v takové nejistotě nebo nezažívaly, co Vy. (Ne nutnost, ale jako možnost přístupná všem.) 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.8.25 22:27
Většina žen nekojí 🤷🏻♀️. Vlastně se to povede jen málokomu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.8.25 22:34
@stinga píše: Více
Hele a u tebe se fakt někdo staral, jak to dítě krmíš? Mýmu okolí to teda bylo fakt úplně putna, mně teda u všech ostatních taky, jen sama na sebe jsem měla požadavek, že musím své dítě zvládnout uživit, ale to plynulo z mé vlatní kritičnosti vůči sobě samé a jakéhosi zvířecí instinktu, nároky z okolí byly doslova nula. V porodnici mi řekli, že si kdykoli můžu říct o lahev 🤷🏻♀️.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.8.25 22:46
@Kolicek95 píše: Více
nó, zmasírovaná jsem byla dobře, že musím kojit, v porodnici ze mně lilo mléko proudem, jsem se smála, že ho budu prodávat, přesto dítě mělo problém, nechtělo se přisávat, musela jsem používat kloboučky a klasika - ta sestra říkala A, druhá říkala B - už jen ta manipulace s těmi kloboučky byla opruz, a doma to pokračovalo, mléko bylo, ale dítě se nechtělo přisávat, zleva nechtělo vůbec, zprava teda jako jo, jediný styl, kdy to fungovalo, bylo na fotbalistu, takže nějaké kojení v polospánku vůbec,
a mně to začalo víc a víc stresovat, odsávala jsem, aby mléka bylo víc, nespala jsem, nejedla jsem, chodila jsem s odsávačkou na sobě jako de.bil, krmení po cévce jsem zavrhla po 14 dnech jako něco mezi mučením a sebevraždou, dítě pořád řvalo a odstrkovalo prsa s kloboučkama, byla jsem docela šílená a tak jsem žila od 3 týdnů dítěte do 3 měsíců, bylo po novém roce a já dostala nápad, že to trápení ukončíme, skočím z okna i s miminem, už jsem tam skoro vylezla, a tu přišla má matka z práce, a donesla krabici Hipp bio junior nebo tak nějak, no - asi mi zachránila život,
jinak na živo mi to nikdo nenutil, jen jednou se mé matky venku ptal úplně cizí dědek, jestli kojím 
a
a ano bylo to jak píšeš, z vlastní kritičnosti k sobě samé, ne z tlaku okolí
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.8.25 22:54
@Kolicek95 no vidíš a v mě sociální bublině kojí nebo kojily téměř všechny kamarádky 🙂, jen jedna kamarádka nekojí, ale ta odjakživa říkala, že se bojí, že nezvládne porod a že jí určitě nepůjde kojení (překvapení, že nakonec šla na císaře a kojení se nepovedlo). Tvrdila to roky před otěhotněním a tak to tak nakonec i dopadlo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.8.25 23:02
Jo uplne te chapu. Me teda za to nikdo nebuzeroval, ale ja jsem se tim vnitřně trapila-ze mi to nejde. nepocitala jsem s tim. I kdyz jsem se stavela na hlavu, tak jsem se nerozkojila(zkusila jsem snad uplne vse) a musela jsem dokrmovat UM.po 4 m jsem do vzdala a presla jen na UM.
Ted temer po 2 letech se nad tim uz usmivam. Ale predtim jsem to obrecela
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.8.25 23:04
@stinga no vidíš já zas byla odjakživa zmasírovaná reklamama na UM (je to všude kam se podíváš, některé značky UM jsem znala i jako bezdětná), během těhotenství jsem dostala asi 2 nebo 3 dárkové balíčky se vzorky UM a s dudlíkem, ale o kojení v době těhotenství ticho po pěšině. Žádná brožurka, žádný informační leták nebo plakát v čekárně na gynekologii… Od mamky a dalších starších příbuzných z rodiny jsem znala jen příběhy o tom, jak se kojení nepovedlo a že mě to určitě taky nepůjde, protože jim to nešlo. Pak jsem porodila, přečetla si v porodnici brožurku o kojení a vybojovala jsem si to. Po mě pak začaly rodit i kamarádky a všechny jsme v mé sociální bublině kojily a vzájemně se podporovaly a bylo to super vidět, že to jde a že kojení je normální věc. Ta podpora okolí je strašně důležitá.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.8.25 23:05
@K92 píše: Více
a je dobré snažit se o kojení až tak, že se chceš zabít i s miminem?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
12.8.25 07:40
@Kolicek95 Nejbližší rodina mě podporovala. To bylo fajn. Kamarádky kolem mě minimálně půl roku odkojily každá. To samé i v manželově rodině. Ženy podobně staré a kojení bez problému…
Jak už jsem psala, tak se starala pediatrička, lékařka na sonu, na dětském oddělení při prvním dítěti ("to odsáváte hodně málo, to vám pro dítě nebude stačit ani na jednu dávku, dělejte tohle a tohle,… "). A nedávno jsem byla v herně, kde jsem byla jen s dcerou. Manžel dom se synem. Jedna paní tam měla roční dítě, tak jsem řekla, že máme taky mimčo (7 měsíců) a tak se zeptala, kde ho máme a když se dozvěděla, že je doma s manželem, tak hned se zeptala, jestli nekojím. Tak jsem řekla, že ne a řeč se najednou zastavila. 
- Citovat
- Upravit
12.8.25 08:09
@stinga proč hned taková útočná reakce? Navíc už je prokázané, že poporodní deprese nesouvisí s kojením, ale s výkyvem hormonů po porodu
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Úbytek mléka při nemoci, nebo problém s odsáváním?
- 02.10.24
- Anonymní
7 měsíční miminko z lahvičky znovu na prso
- 27.06.24
- Anonymní
Ahoj,
píšu sem spíš jen takové zamyšlení. Si jako většina z na jsem si prošla tím, že jsem se snažila rozkojit.
U prvního dítěte jsem to tolik neřešila, věřila svému tělu a doufala, že to půjde. Bohužel personál, inkubátor a celkově moje psychika zahrála roli, kdy jsem prožila 3 týdny stresu a bombardování že všech stran kvůli kojení… hlavně pediatra a laktačních.
S druhým dítětem jsem věděla do čeho jdu, měla jsem o ruce poradkyni a v porodnici si vydupala dojem přes cévku. Ve zkratce jsem tomu dala hodně a v 5. týdnů po částečném dokrmu skončilo i druhé dítě na UM. Zase jsem to oplakala a bylo a stále je mi to docela líto. V okolí nemám nikoho, kdo by minimálně půl roku nekojil.
Dnes jsem podstoupila preventivní ultrazvuk prsou. Doktorka se netvářila moc na to, že nejsem nejdéle kojila částečně 5 týdnů. A říká, že je ráda a radí, ať jsou to alespoň ty 3 měsíce minimálně. Následně provedla vyšetření, kde se mi omluvila a sdělila mi, že v prsou mám strašně málo a malých žláz a že se nediví, že se kojení nepovedlo.
Nikdy by mě nenapadlo, že já budu jedna z těch mála výjimek, která by neměla šanci a to mi není ani 30 let… Jsem ráda, že vím, že jsem udělala vše a i když mám tuto kapitolu za sebou, tak je mi líto, že jsem nekojila a doufám, že mé dceři se tato genetika vyhne, protože já jsem to nejspíš podělila od své matky,
Tak jen takový povzdech, že jsem si vyslechla že spousty stran, jak kojit může každá a bohužel…